Blog

Ne nadarmo lidová moudrost říká „pod špatnou střechou se nedobře žije“, a je to myšleno obrazně i doslova. Pravdou ale také je, že dnes už při stavbě a rekonstrukci střechy jen s lidovými moudrostmi a selským rozumem nevystačíme. Rostoucí ceny energií, měnící se životní styl a z něj plynoucí nároky na životní prostředí si přímo vynucují stále náročnější a propracovanější systémy střešních plášťů a všeho, co s nimi souvisí.

Bydlení pod krovy

Příkladem takového vývoje, který nejzřetelněji ukazuje rostoucí nároky na střešní plášť, může být podkrovní bydlení. Prostor pod šikmou střechou ještě před několika desetiletími působil především jako nárazníkové pásmo mezi venkovním prostředím a obytnou částí domu.

Popřípadě byl využíván jako skladiště, kam se odkládaly staré věci. Na vesnicích to bylo místo pro skladování sena či balíků slámy. Prostor to byl velký, provětrávaný a dostatečně izolující proti zimě i teplu. Navíc seno, sláma či plevy jsou izolanty staletími vyzkoušené a osvědčené. Není proto divu, že se k nim mnozí architekti ve svých rustikálních (i ultramoderních) realizacích znovu vracejí coby k ekologickým, zdravotně nezávadným, izolačně účinným a snadno nahraditelným materiálům.

Vyšší účty za energie

Prostor pod střechou se ale vyvíjel: za socialismu to byly nouzové prostory, které se pro mnohé, již neměli trpělivost čekat dvacet let na bydlení, staly východiskem z nouze. Nebylo to bydlení oblíbené, protože trpělo nejrůznějšími nešvary té doby: nekvalitními izolacemi a krytinami, přičemž o nějakých foliích, těsněních či sádrokartonech nemohla být ani řeč.

Budovatel podkrovní vestavby za socialismu pak trpěl prakticky celý rok: v zimě chladem, v létě horkem, na jaře a na podzim mu pak do příbytku většinou zatékalo. Ti, kdo si v době porevoluční koupili socialistickou půdní vestavbu, za toto „štěstí“ ještě navíc průběžně platí mnohem vyššími účty za energie.

Dnešní doba ovšem považuje podkrovní byty za luxus. Moderní technologie dokážou nahradit původní výškové metry větratelné půdy „obložené“ balíky loňského sena pouhými desítkami centimetrů střešního systému a vytvořit tak z půdních prostor prvotřídní bydlení.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Volba vhodné krytiny

Co to chce? Především vlastní rozhodnutí o tom, jak adaptovaný nebo nově stavěný půdní prostor zamýšlíte využívat. Například pokud jde o nově stavěný dům, kde „tušíte“, že podkroví budete v budoucnu potřebovat, je dobré přihlédnout už při projektu k volbě vhodné krytiny, resp. střešního systému, do kterého již nebudete muset zasahovat. Poněkud jinak musíme uvažovat při výměně krytiny u staršího domu. Pokud měníme starou střešní krytinu za novou a existuje varianta, že se někdy v budoucnu bude podkroví adaptovat, pak je dobré začít „od podlahy“, což jsou v našem případě krovy. Zevrubná prohlídka by měla odhalit, zda starší krov, který je na první pohled zdravý, netrouchniví. To lze zjistit jednoduše rýpnutím hřebíku, šroubováku nebo použitím jiné „sondy“. Vizuální obhlídkou můžeme také zjistit přítomnost plísní a míru jejich výskytu. Varující je nález dřevomorky, což v praxi znamená zevrubný posudek odborníka, který rozhodne o dalším osudu dřevěné konstrukce střechy.

Dodatečné zesilující dílce

U mnoha střech staršího data se sice setkáme se zdravým krovním systémem, ale vybudovaným lajdácky. Poznáme to podle tenkých a pokroucených krokví, špatné tesařiny a nedbale ukotvených pozednic. V takovém případě je možné situaci řešit posílením nebo výměnou jednotlivých prvků pomocí dodatečných dřevěných nebo kovových zesilujících dílců. Otázkou ale zůstává, zda by to bylo dostatečné vzhledem k budoucímu velkému zatížení, střešní krytinou počínaje a sádrokartonovým podbitím zevnitř konče. V takovém případě je na místě obrátit se na odborníka, protože se může ukázat, že bude jednodušší a levnější střešní konstrukci sundat, udělat poctivý věnec se zapuštěnými úchyty pro pozednice a postavit nové, zdravé a silné krovy.

Není taška jako taška

Pokud použijete narušenou slabší konstrukci nebo její nedokonale opravenou variantu, může se stát, že konec střechy ještě urychlíte. Názorným příkladem jsou rodinné domy a vesnická stavení, na kterých už dožívá před několika desítkami let velmi oblíbená betonová taška. Poznáme je podle cementově šedé barvy a podle toho, že jsou užší a tenčí než současné. Když tuto krytinu nahradíte některým z moderních betonových systémů a nevšimnete si, že váhový rozdíl na jedné tašce činí až dvě a čtvrt kilogramů, může se při cca 200 metrech čtverečních střechy rodinného domku hravě stát neštěstí.

Vše o teple

– Teplo představuje až 85 % nákladů na provoz domácnosti. Jen 15 % nákladů tvoří položky na elektřinu či plyn určený k vaření, spotřebu teplé a studené vody a likvidaci odpadků. – Teplo vždy uniká spolu s vlhkostí do chladnějšího prostředí, nikdy naopak. – Teplo se chová jako voda – utíká, kudy může. Nejvíce tepelné energie spotřebuje konstrukce domu. – Každá hmota má snahu vyrovnat svoji teplotu na teplotu okolí – tedy i konstrukční prvky staveb. – Teplo se akumuluje pouze v suchých  konstrukcích – až 60 % energie vydané na topení se akumuluje do zdiva. To se samozřejmě netýká dřevostaveb. – Důsledkem chybějící či nevhodné tepelné izolace se může ztrácet až 40 % tepla, které vyprodukujete vytápěním. V praxi to znamená, že zaplatíte-li ročně za vytápění rodinného domku 30 000 Kč, pak jste 12 000 Kč vynaložili zbytečně.

Ještě většímu zatížení vystavíte krov, pokud se rozhodnete pro bobrovku. Navíc musíte počítat, že nehledě na globální oteplování může na krov zatížený těžkou novou krytinou napadnout ještě pořádně silná vrstva čerstvého sněhu. Pokud je krov zdráv, jen jeho nosnost neodpovídá předpokládanému zatížení podle výběru krytiny, pak lze s mnohem klidnějším srdcem přistoupit k posílení nosných částí krovu ocelovými výztuhami, nosníky atd. Nechcete-li investovat práci a peníze do posílení krovu, můžete místo těžké střešní krytiny položit některou z asfaltových a bitumenových krytin typu bonnský šindel apod. V případě, že půjde o obytné prostory, pak ale musíte počítat s tím, že co jste ubrali na izolační a ochranné vrstvě zvenčí, to budete muset přidat zevnitř. Tím se ještě výrazně zmenší vnitřní prostor a možnosti jeho využití.

Napříč střešní krytinou

Pálené tašky jsou dnes opět v kurzu a jejich životnost se pohybuje mezi 80-100 lety. Pro výrobu se používají směsi z čistě přírodních materiálů: hlíny, jílu a vody. Vypalují se za vysokých teplot, čímž získávají maximální odolnost. Pálená taška je díky způsobu výroby stálobarevná. Přírodně cihlově červená vzniká přímo výpalem hlíny. Široká škála barevných možností, engob a glazur je umožněna nanášením jílových kalů s různým obsahem oxidů kovů a křemičitých přísad na vysušenou tašku a následným výpalem. Oba typy povrchových úprav jsou podstatně hladší než běžné režné tašky, což brání znečištění. Jejich problémem jsou tvarové nepřesnosti vznikající pohybem materiálu při pálení, proto jejich výroba vyžaduje vícestupňovou kontrolu.

Betonové tašky jsou oproti páleným výrazně lacinější a jejich životnost je až 100 let. Beton má řadu pozitivních vlastností: malou nasákavost a s tím související extrémní mrazuvzdornost, rozměrovou přesnost a tím pádem snadnější pokládku. Jeho výraznou předností je, že v průběhu času zraje, čímž se jeho pevnost a odolnost zvyšuje. Určitou nevýhodou může být vysoká váha – na 1 m2 se pohybuje od zhruba 40 kilogramů až po dvojnásobek. V kvalitnějším provedení je opatřena dvojitým až pětivrstvým akrylátovým nástřikem.

Břidlice je vhodná pro novostavby i rekonstrukce, atypické tvary střech, složité detaily i obklady. Snadno se opracovává řezáním, štípáním i děrováním. Má skvělé tepelněizolační a akustické vlastnosti, je nehořlavá, nepropustná, nenasákavá a s vysokou mrazuvzdorností. Na m2 připadá váha 20 až 33 kg podle způsobu pokládky. Umělá břidlice se vyrábí ze směsi 60 % mleté přírodní břidlice a 40 % polyetylenu a polypropylenu. Pro nízkou hmotnost je vhodná i na slabší krovy s nízkou nosností.

Vláknocementové šablony představují nehořlavou krytinu se snadnou zpracovatelností a výbornými stavebnětechnickými vlastnostmi: pevnost, stálost a odolnost proti povětrnostním vlivům. Vývojově nahradily azbestocementovou krytinu. Vyrábí se v podobě šablon nebo vlnitých desek, obvykle v šedé, červené, hnědé, grafitové nebo černé barvě. Hmotnost je 13-25 kg/m2.

Plech a hliník jsou díky nízké hmotnosti okolo 7 kg/m2 vhodné i na střechy rekonstruovaných objektů s nízkou nosností krovů. Dají se položit rovnou na starší krytiny bez jejich demontáže. Plechovou krytinu, jejíž životnost je přibližně 15-20 let, lze pokládat na střechy se sklonem už od 5° (falcované plechy), případně 12° u taškových tabulí. Přibíjí se nebo šroubují na laťování či bednění. Větší tendence plechových krytin tvořit kondenzát vyžaduje použití dvouplášťové střešní skladby s odvětrávanou vzduchovou vrstvou mezi krytinou a difuzní fólií. Předpokládaná životnost je 50-60 let, titanzinkový či měděný plech má životnost až sto let.

Asfaltový šindel je známý pod názvy bonnský nebo kanadský šindel. Vyrábí se na bázi bitumenu s povrchovou úpravou většinou připomínající bobrovku. V kvalitnějším provedení je uvnitř vyztužen vložkou ze skelných vláken, v levných modifikacích bývá podložen jen plstí. Krytina vyžaduje dokonale rovný podklad, přibíjí se na plošné bednění s odvětráváním a jednotlivé díly se vzájemně slepují.

Pravidla pro izolaci

Střechy dělíme podle zateplení na studené – dvouplášťové a teplé – jednoplášťové. V obou případech bude vaše střecha zateplena stejně, liší se však provedením izolace. Při volbě izolačního materiálu musíte počítat s váhou, sílou vrstvy a vytvořením podmínek, kdy bude skutečně účinná, proto se musíte držet určitých základních pravidel.

Studená střecha: v prostoru nad tepelnou izolací musí zůstat prostor asi 4-10 cm, což umožní odvětrávat vlhkost z oblasti izolace. Aby se co nejvíce zabránilo průniku vlhkosti, uzavře se izolace parozábrannou fólií z hliníku či umělé hmoty, která se klade pod obložení ze sádrokartonových desek. U střešních oken, vikýřů a komínů musí být odvětrání vzduchu vyvedené ven.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Parotěsná zábrana

Teplá střecha: dříve stačila 10-12 cm silná izolace. Výšky krokví (18-20 cm) ponechávaly dostatek místa pro zadní odvětrání. Současné tloušťky izolačních materiálů výšku krokví přesahují, rozvíjí se i izolace mezi krokvemi. Vlhkost, která v izolaci vznikala, se musí vyvést ven přes podhledovou vrstvu. Ke stěně se proto pro jistotu přidá další parotěsná zábrana. Při tomto způsobu je důležitá nejen kvalita provedení, ale i použití správného druhu fólie pro uzavření izolace.

Součástí konstrukce střechy jsou kromě krovu a krytiny také všechny detaily a prostupy střechou: komíny, antény, vpusti, atiky, okna, světlíky, ventilační hlavice, rovněž klempířské prvky jako okapy, svody a žlaby. Naštěstí dnes prakticky všichni významní výrobci dodávají střešní systémy jako stavebnice se všemi doplňky a speciálními tvarovkami a prvky. Vyplatí se akceptovat fakt, že střecha je složitý systém, v němž vše souvisí se vším. Provádět střechu bez náležitě zpracované projektové dokumentace a bez autorizované firmy s dostatečnými zkušenostmi v oboru je hazard, který se již nevyplatil řadě stavebníků.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Chvála klempířiny

I když prakticky všichni výrobci střešních systémů dodávají doplňky, které mnohdy nutné a často problematické oplechování nahrazují, nedá se říci, že by toto řemeslo upadalo.

Vzhledem k množství nejrůznějších krytin na trhu a z toho pramenících možností je klempířina stále velmi aktuálním řemeslem. Oplechování zamezuje zatékání vody do konstrukce a tím také přímo ovlivňuje její životnost. Klempířské práce začínají po dokončení střešní konstrukce se střešním pláštěm ještě před pokládkou krytiny. Oplechovávají se ty části střechy, u nichž nelze dosáhnout použitou krytinou potřebné vodotěsnosti. Patří sem například komíny, ventilační nástavce, atiky a proniky či úžlabí a zakončení střechy u štítů.

Plastové prefabrikáty

Základním materiálem pro klempířské prvky je plech, ale v mnoha případech ho dnes nahrazují plastové prefabrikáty nebo speciálně tvarované dílce betonových či pálených tašek přímo dodávaných výrobci střešních systémů. Plech také chrání před deštěm vystupující části fasády. Bez těchto ochranných prvků by odvodnění střechy bylo neúplné a nefunkční, protože voda by zatékala nejenom pod dům, ale i střechou přímo do domu. Pro tyto účely se používají plechy z pozinkovaných, měděných, hliníkových, nerezových nebo titanzinkových materiálů, které se liší nejenom cenou, ale i způsobem údržby.

Práce s plechem není jednoduchá a platí pro ni některé zásady vycházející z vlastností kovů. Jde především o smršťování a roztahování pod vlivem změn teplot a o specifické vlastnosti jednotlivých druhů kovu. Tabule plechu a z nich vytvarované dílce oplechování je nutné připevňovat ke střeše tak, aby se respektovala míra roztažitelnosti daného materiálu. Pokud plechové tabule přibijeme hřebíky „natvrdo“, po nějakém čase se může plech uvolnit či roztrhnout a do střechy začne zatékat. Proto se k uchycení používá speciálních příponek, háků apod. K oplechování patří i okapní systémy navazující na střechu a odvádějící vodu do kanalizace. Ale to už je kapitola sama pro sebe.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Na jaká kritéria klást při výběru plastového okna důraz?

Především je nutné si uvědomit, že jakákoli budova je v principu technická sestava, jejíž všechny prvky musí být konstruován y použity v souladu s účelem a charakterem stavby (např. splnění požadavků na vzhled stavby, bezpečnost, stínící techniku, dimenzování otopné soustavy, atd.).

Jednoduše řečeno jiné požadavky bude mít investor na okenní prvky v novostavbě pasivního domu anebo při rekonstrukci panelového bytu.

a) Rozlišujte výrobce oken, prodejce a montážní firmu

Rozlišení subjektu, od kterého okna kupujete je důležité především s ohledem na poskytovanou záruku. Obecně platí, že záruku za montáž i okna nese ten, kdo okna montuje. Velice často se však jedná o externí montážní firmy, tedy ne přímo výrobce oken. V případě reklamace se pak tato montážní firma obrací na vlastního výrobce daných oken. Další komplikace mohou nastat v případě, kdy výrobcem oken je zahraniční firma, kde je vymahatelnost reklamace daleko komplikovanější, a to i s ohledem na případnou nutnost komunikovat v cizím jazyce.

Především s ohledem na vývoj trhu v posledních letech je důležité si zvolit okna od výrobce, který je finančně stabilní a má dobrou pověst a historii výroby. Argumentace některých firem s extrémní délkou záruky se dá pokládat pouze za marketingový trik. Zde je nutno si uvědomit, že pokud daná firma zkrachuje, je záruka nevymahatelná. 

S identifikací vhodného výrobce může pomoci doporučení dodavatele profilů, který by měl umět stabilitu a kvalitu dané firmy posoudit.

b) Tepelně-izolační vlastnosti

V nedávné minulosti byl milně pokládán za hlavní kriterium tepelně-izolačních vlastností oken pokládán počet komor. Přitom je již dávno známa skutečnost, že stupeň zlepšení izolačních vlastností klesá úměrně k použitému počtu komor – čím je jich více, tím se jejich vliv méně projeví. Prakticky mohou například systémy s menším počtem komor díky konstrukční úpravě nebo díky použití speciálního materiálu dosáhnout stejných nebo i lepších výsledků v energetické bilanci, než dosahují systémy s mnoha komorami.

O něco lepším kritériem je stavební hloubka profilových systémů. I zde však platí, že od určité stavební hloubky nedochází k žádnému významnému zlepšení tepelně-izolačních vlastností oproti nárůstu ceny. Dalším částečně omezujícím faktorem mohou být problémy ve spojení s některými tvary a velikostmi oken, např. okna se šikminami, trojúhelníkové prvky nebo výklopná okna s malou výškou nemusí být v některých případech vůbec vyrobitelná a funkční. Prakticky platí, že čím je stavební hloubka profilů větší, tím jsou okenní konstrukce více omezeny směrem k malým rozměrům (úzká okna) a ostrým úhlům. Z tohoto důvodu vnímáme na trhu momentálně trend k systémům se stavební hloubkou okolo 80 mm, kde se jeví kombinace ceny a tepelně-izolačních vlastností jako nejoptimálnější.

Daleko přesnějším kritériem je hodnota součinitele prostupu tepla U_w, tedy celého okna tento údaj zahrnuje nejen parametry profilů, ale i skla, použitého distančního rámečku i velikost okna.

c) Požadavky na bezpečnost versus větrání pomocí mikroventilace

Dalším důležitým kriteriem je třída odolnosti vůči vloupání, která nám sděluje míru odolnosti oken vůči fyzickému násilí. Z řady policejních statistik je patrné, že okna a balkónové dveře jsou zdaleka nejčastějšími místy, kudy zloději pronikají do budovy. Zkušení zloději vypáčí okna či balkonové dveře i během několika vteřin. Proto je smysluplné vybavit především lehce dostupná okna i dveře odpovídajícími bezpečnostními prvky. Praxe ukazuje, že u oken s vyšší třídou odolnosti pachatelé zanechají marných pokusů okna vypáčit a raději se soustředí na lépe napadnutelný objekt.

V určitém rozporu s tématem zabezpečení je funkce mikroventilace – přivětrávání při zavřeném křídle. Toto spárové větrání „odtěsní“ křídlo v úrovni zhruba 5 milimetrů a zajistí výměnu vzduchu v místnosti. Jedná se o opatření pomocné, které nedokáže nahradit větrání otevřením křídla. Přesto je výhodné tuto možnost využít třeba za větrného počasí. Ale pozor: mikroventilace = prakticky otevřené okno! V případě vloupání takto „otevřeným“ oknem nevzniká nárok na pojistné plnění.

Na druhou stranu zajištění výměny vzduchu v místnosti je nutností. Téma „vznik plísní“ např. 
u rekonstruovaných budov osazených novými okny by vydalo na další samostatný článek.

Jak tedy tyto 2 témata ideálně zkombinovat? I v této oblasti probíhá v posledních letech intenzivní vývoj, jehož výsledkem je např. zajištění nuceného větrání s rekuperací přes okenní rám.

d) Individuální vzhled

Především z pohledu koncového uživatele oken je jedním ze zásadních kriterií vzhled/design. Trendy z posledních let ukazují pokles zakázek na bílá okna a naopak významný nárůst objektů s okny barevnými. U plastových oken si může zákazník vybrat z 3 variant, jak svá okna barevně upravit. Nejčastěji jsou používány nakašírované profily (jednostranně nebo oboustranně), kde jsou v nabídce stovky různých barev a dekorů. Druhou alternativou jsou lakované plastové profily, kde si lze vybrat z barevné škály RAL. Poslední alternativou je osazení plastových oken tzv. obložkou (viz. obrázek níže), která imituje vzhled hliníkového okna za daleko příznivější cenu.

Kromě výše uvedených kriterií existuje ještě celá řada dalších parametrů více či méně technických, která jsou však víceméně spjata s konkrétním typem budovy (např. požadavky na pasivní dům) nebo s konkrétním požadavkem uživatele objektu (např. zamezení hluku z rušné ulice). Výše uvedený text je tedy především souhrnem nejdůležitějších parametrů, na které by si měl zájemce koupi oken dát pozor.

Na závěr je třeba poznamenat, že i perfektně vyrobené okno splňující veškeré požadavky investora může být znehodnoceno neodbornou a nekvalitní montáží. Tímto tématem a radami na co si dát pozor se budeme zabývat v dalším článku.

Kontakt

REHAU, s.r.o. | www.rehau.cz

(komerční prezentace)