Blog

Proč „kořenovku“?

Kořenová čistička odpadních vod, ať už je použitá pro jednotlivý rodinný dům nebo pro celou obec, je plnohodnotnou náhradou za mechanicko-biologickou čističku. V případě objektů, které jsou využívány nárazovým způsobem, je dokonce „kořenovka“ dokonce mnohem lepší.  Také z hlediska ochrany přírody je kořenová čistička upřednostňována, zejména proto, že na rozdíl od klasické nevyžaduje žádné rozvody elektrického proudu ani strojní část obsahující přírodě nepříznivá mazadla a oleje.

Cesta k čistírně

Pokud si budete chtít u svého rodinného domu nebo chalupy zřídit kořenovou čističku, tak postupujete stejnou cestou, jako u mechanicko-biologické čističky, tedy musíte mít nejprve projekt. Projekt, který vám vypracuje autorizovaný projektant vodohospodářských staveb, pak odnesete na úřad. Celý proces ve většině případů začíná územním řízením, následuje vodoprávní řízení, které obvykle končí stavebním povolením. Schvalování trvá asi tři měsíce.

Omezující faktory

Kořenovou čistírnu můžete zřídit takřka na každém pozemku, jediné omezení je prostor a spád pozemku. Ohledně prostoru počítejte s 5 m^₂ plochy na jednoho obyvatele, nedostatečný spád se dá řešit přečerpáváním (podobně jako u klasické čističky). Není-li v blízkosti čističky vodoteč, je tu další možnost – vyčištěnou vodu necháte zasakovat do terénu. K tomu ovšem musíte mít hydrogeologický posudek. Zde musíte také dododržet odstupovou vzdálenost od studny, která musí být větší než 12 metrů.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Anatomie čističky

Každá koženová čistička je systémem sestávajícím z několika prvků. Vyjdeme-li od vyústění domovního odpadu z budovy, narazíme na potrubí, které odpadní vody odvádí do čističky. Navazuje na tříkomorový plastový septik, kde dochází k oddělení pevných a tekutých odpadů a k sedimentaci pevných složek. (Pevné části odpadů se nesmí do čističky dostat, protože by ji ucpaly a zanesly.) Kvůli tomu se musí čas od času usazeniny ze septiku vyvážet. Obvykle stačí jednou za dva až tři roky – podle způsobu a intenzity provozu čističky. Objem septiku se vypočítává podle počtu uživatelů, na jednoho obyvatele domu připadá necelý jeden kubík.

Za septikem se nachází jádro čističky, tedy kořenový filtr. Jde o jakousi vanu vykopanou v zemi, která je vystlaná izolační fólií. Na vstupu, v šířce kořenového pole, je perforovaná roura, která zajišťuje plynulý rozvod mechanicky přečištěné vody do kořenového pole. Díky speciálně provedené perforaci potrubí se čištěná voda pohybuje kořenovým polem velmi pomalu, např. deset dnů. Kořenové pole je vyplněno štěrkem nebo kačírkem (8 až 16 mm).

K vlastnímu čištění zde dochází dvojím způsobem: jednak na povrchu štěrku nebo kačírku, kde jsou přítomny bakterie, které odbourávají některé živiny z odpadu, jednak pomocí samotných rostlin, které jsou vysoce výkoným čisticím prvkem. Na jejich kořenech dochází k mnoha chemickým reakcím, které rozkládají složitější látky z odpadu na jednodušší sloučeniny. Ty se pak smysluplně zapojí do metabolismu přírody. Největší roli zde hraje schopnost rostlin přivádět do vody kyslík.

Na konci kořenového pole je opět po jeho celé šířce perforované potrubí, které sbírá vyčištěnou vodu a vede ji do potrubí napojeného na regulační šachtu. To je plastová nádoba s rourou na řetízku, kdy spuštěním nebo vytažením odtokové roury si snadno nastavíte požadovanou výšku vodní hladiny v čističce.

Vyčištěná voda potom vtéká buď do vodoteče (potok, řeka), nebo prosakuje do terénu. V tomto případě se zde pak hovoří o tzv. zásaku.  Zásak si v praxi můžete představit jako jámu vykopanou v zemi vyplněnou kameny a drenážní hadicí, do které je pomocí drenážního potrubí sváděna vyčištěná voda. Voda zde pomalu vsakuje do terénu, ale například v létě ji nemusí být nijak mnoho, protože se jí velké množství vypaří při putováním kořenovým polem.
Ovšem nabízí se tu i další možnost a tou je připojení dalšího okruhu, kdy  je vyčištěná voda znovu použitá pro zalévání zahrady či splachování záchodu, nebo může téci do umělého jezírka a umožnit zde vytvoření hodnotného biotopu.

Zápach, k tomu komáři?

Naprosto nesprávnou laickou představou, která kořenové čističky provází, je tvrzení, že se jedná o jakýsi hnijící mokřad, který bude zdrojem zápachu a nespočetného množství komárů. Tak to ale není. Vodní hladina v kořenovém poli je totiž několik centimetrů pod povrchem, takže žádný zápach ani komáři se prostě nekonají. Naopak, rostliny v kořenovém poli mohou tvořit nejkrásnější zákoutí zahrady, bohaté na květy i svěží (stále zavlažovanou) zeleň.

Vhodné rostliny

Pro kořenovou čističku nejsou vhodné jakékoliv rostliny,  ale musí to být takové, které jsou svým uzpůsobením schopné dostávat do svého kořenového balu kyslík. Naprosto nepostradatelné k tomuto účelu jsou například orobince, chrastice rákosovitá, skřípinec jezerní, kosatec žlutý atd., rostliny většinou každému dobře známé. Tyto speciální vodočistivé rostliny jsou schopny dodávat kyslík do svých dutých kořenů, což umožňuje život špínožroutským bakteriím a řasám. Bez nich by čistička nefungovala. Kyslík přiváděný kořeny do vody je důležitý pro odbourávání organického uhlíku a organického dusíku.

Podmínky provozu

Pokud si myslíte, že je kořenová čistírna pro vaši domácnost příliš ekologická a že byste nebyli schopni dodržovat pravidla pro provoz kořenovky, tak se nemáte všeho bát. Za prvé do mechanické čističky také nemůžete lít všecho co vás napadne, např. jedovaté chemikálie, za druhé kořenovka zvládne běžný provoz domácnosti, prášky na praní i Savo.

Klasickým čistírnám odpadních vod dělají problém především léčiva. Podle výzkumů českých vědců si však za určitých podmínek kořenové čistírny poradí i se zbytky léků a hormonů. Alespoň počáteční pokusy jsou velmi nadějné.

Co je dobré vědět o provozu čističky

Obsluha kořenové čističky je snadná a skládá se z velmi jednoduchých úkonů: 1x za rok (nejlépe v zimě), je třeba posbírat nebo posekat suché části rostlin 1x za dva až pět let let propláchnout tlakovou vodou potrubí (sběrné i rozdělovací) 1x za dva až tři roky vyčerpat septik

Kořenovka od A do Z

Podívejme se na vznik kořenové čistírny ze stavebního hlediska. Máte-li projekt a stavební povolení, je třeba povolat na zahradu firmu, která se stavbou „kořenovek“ zabývá. Nejdříve se provedou výkopové práce, zahrnující bagrování otvoru pro septik, vany pro kořenové pole a potrubí. Regulační šachta a vnitřek otvoru pro septik se musí podbetonovat, teprve potom se septik a regulační šachta usadí. Pak se natáhnou trubky, položí se geotetextilie, izolační fólie a zase geotextilie a na začátek a na konec kořenového pole se položí vrstva hrubšího štěrku, který bude sloužit k rozdělování toku vody. Potom se usadí sběrné a rozdělovací potrubí a vytvoří se prostupy pro trubky v izolačních fóliích.

Tato fáze stavby je zakončena propojením všech potrubí a jejich připojením na regulační šachtu a zásak. Pak se do kořenového pole naveze kačírek a napustí se čistou vodou. Ideální je, když např. přijedou hasiči a systém je hned napuštěn. Následuje sázení rostlin do kořenového pole,  napuštění čisté vody do septiku a čističku můžete začít provozovat.

Cenové relace

Konečná cena včetně dodání projektu, všech komponentů, septiku, šachet, zásaku, kačírku a potřebných věcí vychází pro pětičlenou rodinu i s výkopovými a zednickými pracemi na 130 až 140 tisíc korun. Pokud chcete výstavbu čističky zlevnit, můžete si výkové práce zajistit svépomocí, můžete tak ušetřit 30 až 40 tisíc korun.

Některé firmy dodávají tzv. samoinstalační set, který obsahuje návod, septik, regulační šachtu, fólie a prostupy, cena setu se pohybuje kolem 70 000 Kč. K tomu si musí stavebník dokoupit kamenivo, trubky, drenážní rouru a také musí zajistit výkopové práce. Šikovný bagrista by měl stihnout za jeden den všechno potřebné hloubení (za cca 5 000 Kč).

Obecní rozměry

Kořenová čistička odpadních vod samozřejmě nemusí řešit odpad u jednotlivých rodinných domů, ale může úspěšně sloužit i pro větší urbanistické celky. Navštívili jsme obec Zbenice na Příbramsku, kde mají s kořenovou čističkou odpadních vod letité zkušenosti. Podotýkám, že velmi pozitivní. Na čističku si obec sice půjčila, ale dnes je vše uhrazeno a obyvatel obce se splácení nijak nedotklo.

Ve Zbenicích žije asi 146 obyvatel, přitom čistička jich zvládne 200. Nejvýmluvnější bude asi řeč financí: lidé platí pouze symbolické stočné a celoroční úržba čističky představuje pro obec náklady v řádu desetisíců korun. Přitom stejně velká, klasická mechanicko-‑biologická čistička, spolkne ročně 160 000 Kč, a o pořizovacích nákladech raději nemluvit.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Není pro klempíře lepší reklamy, než plechová střecha ve skvělém stavu, která vydrží drsnější klimatické podmínky horských oblastí i po letech bičování větrem, deštěm a sněhem. Když si střechu staví klempíř, můžete si být jisti, že zvolí jen funkční materiály s dlouhou životností. Rozhodně nebude pro úsporu kombinovat kvalitní a špatné materiály.

Nekombinujte materiály různé jakosti

Klempíři se shodují na tom, že investoři stále častěji vnímají důležitost použití kvalitního materiálu. I tak se najde celá řada těch, kteří volí kombinace materiálů různé jakosti, když hledají na úkor životnosti střechy co nejlevnější řešení.

„Když si lidé koupí kvalitní krytinu se zárukou 50 let, ale použijí nejlevnější difúzní fólii, která se rozpadne za tři roky a lemování, úžlabí a další prvky si nechají udělat z nejlevnějšího plechu na trhu, cítím trochu vztek,“ říká k obvyklému problému klempíř Michal Benešovský z firmy Habest.

„S kvalitním materiálem je pro nás radost pracovat.“ Klempíř Michal

„Říkáme vždy zákazníkům, že člověk není tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci,“ dodává s úsměvem Pavel Haba. Klempíři radí, že když už potřebujete ušetřit na materiálu, je lépe šetřit například na kvalitě povrchové úpravy, než na samotné kvalitě plechu.

Špatný plech poznáte při první manipulaci

U levných plechové krytiny může docházet k poškození už při manipulaci a instalaci. „Levné krytiny jsou náchylnější na poškrábání a na manipulaci. Blbě šlápnete nebo se vám svezou nůžky a okamžitě máte škrábanec až na plech. Levné plechy jsou také zpravidla celkově tenčí a tím pádem měkčí,“ říká o práci s krytinou Pavel Haba a jeho kolega Michal dodává „…dneska už máme s levnými plechy tolik špatných zkušeností, že pokud to není vyložené přání majitele, tak děláme jenom s Ruukki. Ruukki dáváme na střechy skoro deset let a bez jediné reklamace.“

„S Ruukki děláme deset let bez jediné reklamace,“ Michal.

Střecha Ruukki Finnera klempíře Pavla	Střecha Ruukki Classic klempíře Michala

Plechové střechy do hor patří. Sníh se z ní při každé oblevě hravě sveze dolů. Plech taky minimálně zatěžuje stavbu s krovem. Kvalita plechů a hlavně jejich povrchová úprava se výrazně liší. Proto byste měli zvážit, jak dlouhou životnost má střecha mít a do jakých klimatických podmínek ji pořizujete.

Klempíři radí preferovat jednoduché tvary střech, protože složité střechy se díky času, prostřihům krytiny a většímu množství potřebné krytiny prodražují. Navíc jsou náchylné ke skrytým vadám, nedokonalostem a je zde větší riziko zatékání a koroze.

Sedlová střecha klempíře Pavla, který aby docílil jednoduché střechy, dokonce zboural část domu, který byl původně ve tvaru T.

Pozor na reklamace a šindele

Klempíři u některých levných plechových krytin často řeší neúspěšné reklamace. Stává se, že výrobci například podmiňují delší záruční dobu nutností registrace, na kterou zákazníka ovšem prodejce neupozorní automaticky. Zákazník tak může v případě rezavění střechy po několika letech zjistit, že bez registrace má právo jen na dvouletou záruku.

„Když vám po sedmi letech začne rezavět plech, máte záruku 10 let a oni Vám nakonec řeknou, že je to vaše chyba, že jste špatně zametli střechu, prostě takové argumenty neuznávám. Proč tedy nereziví například žlab?“ dodává k problematice s levnými krytinami Klempíř Michal.

Ten s kolegy také varuje před snahou některých prodejců stavebnin, nutit lidem za každou cenu šindelovou střechu, od které rozhodně nemůžete čekat, že na domě vydrží v dobrém stavu po celý váš život. Klempíř Michal k tomu dodává „Jsou tací, kteří doporučí, vnutí zákazníkovi šindel, ale my víme, že šindele jsou pro prodejce nejrychleji vydělané peníze.“

Správná montáž střechy má záruku až 50 let. Pouštět se do velké střechy svépomocí, klempíři nedoporučují.

Z klempířské hantýrky

Rukina = krytina Ruukki

Šolajzna = drážkovnice (kopyto na falcování plechu)

Kaplajzna = krycí lišta bočního lemování

Sotůrek = kapsář kolem pasu

Kviker = kleště k vytahování šroubů

Klempířská šolajzna	Klempíř Michal zandává kviker do svého sotůrku

Text vznikl ve spolupráci s klempíři a pokrývači Habest www.habest.cz.

Více o střechách na www.ruukkistrechy.cz

(komerční prezentace)

Funkcí, které by měla plnit podlaha, opravdu není málo. V první řadě by měla vyhovět požadavkům majitelů na trvanlivost materiálu, pevnost, odolnost proti oděru a chemickým prostředkům používaným v domácnosti, zdravotní nezávadnost, snadnou údržbu či třeba „antistatičnost“. Projektanti mají své nároky na způsob pokládky, tepelněizolační vlastnosti, kročejovou neprůzvučnost nebo třeba protismykovou či „teplou“ úpravu povrchu apod. A aby toho nebylo málo, máme na budoucí podlahu většinou i přehršel estetických požadavků, které se týkají druhu materiálu, barev, vzorů, struktur apod.   A v neposlední řadě nás zajímá cena, samozřejmě co možná nejnižší.

A tak, když dáme dohromady všechny nároky, které bychom na budoucí podlahu mohli mít, možná zjistíme, že taková, která by je všechny splňovala, snad dosud ani nebyla vynalezena. Řešení tedy musíme hledat jinde.

Podlahová individualita

Řešení je možné hledat v kombinaci různých materiálů zohledňujících hlavní zaměření jednotlivých místností. Například jinou podlahovou krytinu budeme volit pro kuchyni, předsíň či dětský pokoj. K těm pak můžeme přidat některý z dalších požadav­ků – například to, že do dětského pokoje nedáme ­koberec vyvolávající alergie a do obývacího ­prostoru, kde nám běhají dva čtyřicetikiloví chlupáči, nepořídíme měkkou nebo kluzkou krytinu. V souladu s novými trendy mnozí inklinujeme k „sjednocení prostoru“ v celém domě, přičemž podlaha je tím zdánlivě nejjednodušším prostředkem. Ale i pro podlahové krytiny platí úsloví, že „není ten, aby se zalíbil všem“.

Výsledkem pak často je, že to, co nám plně vyhovuje v obýváku, se nám už méně líbí při usínání v ložnici a po dvou pádech sekáčku z kuchyňské linky na zem zjišťujene, že doba rekonstrukce nové podlahy se „opět“ skokově přiblížila. Přitom i dnešní trend tvořit otevřené, vzdušné a propojené obývací prostory připouští možnost „vymezit“ jejich lokální účel  právě podlahou. Navíc si můžeme dovolit i méně obvyklé přístupy, kdy jednotlivé linie podlah nejsou vedeny s  přesností rovných čar, ale vzájemně se propojují v zajímavějších geometrických útvarech – „zipem“, obloukem, trojúhelníkovými výběžky apod. Zda se můžeme podobně „odvázat“, ovšem záleží nejenom na naší představivosti, ale především také na vlastnostech materiálů, které chceme použít.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Nároky na izolační a vyrovnávací materiály

Předpokládá to ale dobrou znalost vlastností jednotlivých podlahových krytin a možností jejich „snoubení“. Různé materiály mají odlišné fyzikální vlastnosti, například roztažitelnost, takže je nutné počítat se správnou šířkou dilatační spáry apod. Některé krytiny se kladou jako plovoucí, jiné se zas lepí, mají rozdílné výšky kladeného materiálu a rozdílné nároky na izolační a vyrovnávací materiály, a tak je dobré vědět, zda je takové sousedství reálné a jestli povede k „trvalému soužití“.

Mdlé zvyky nabídek

Pojďme se podívat na některé méně i více známé podlahové krytiny z hlediska jejich vhodnosti do interiéru. Z letmého přehledu nově stavěných rodinných domů či prodávaných nových bytů si lze udělat jasnou představu o tom, co je dnešním „standardem“. Nabídky podlah většinou „točí“ kolem kombinací nejjednodušších, resp. nejlevnějších a také nejméně nápaditých spojení. Dominují plovoucí podlahy, jejich krytinu nejčastěji tvoří laminát, dlažba nebo lino, za které je vydáváno „plastické“ PVC. Hlavní doménou těchto materiálů je především nízká cena a jí adekvátně krátká životnost.

Pravé linoleum představuje poněkud jinou kategorii, a to i cenovou. Marmoleum, jak zní obchodní název přírodního linolea, patří do kategorie značkových materiálů, má mnoho kladných vlastností včetně zdravotní nezávadnosti, je doporučované i pro alergiky, vyrábí se v mnoha barevných odstínech a vzorech a má promyšlenou a propracovanou technologii pokládky. Je vhodné i na podlahy s elektrickým nebo teplovodním vytápěním. V povrchové úpravě Topshied vyžaduje minimum čištění, trvale zabraňuje množení bakterii, je snadno opravitelné a cenově přístupné. Vícebarevné svařování umožňuje dodávané desky spojit do bezešvého celku.

Další materiály a vlastnosti

Existuje mnoho dalších zajímavých materiálů, které vynikají účelností, krásou a trvanlivostí. Jsou sice dražší, i když to není pravidlem, ovšem dům také nestavíme každý den a neměli bychom šetřit na místech, se kterými pak budeme neustále v kontaktu. I s běžnými materiály lze ale pracovat netradičním způsobem. Příkladem může být dlažba, které je u nás skutečně velký výběr. Tradičně se používá do koupelen, kuchyní, komor a dalších servisních prostor.

Dnešní velkoprostorové dlažby si ale zaslouží být mnohem více zapojeny do tvorby interiéru. Mnozí z nás si je například do obývacího pokoje či ložnice nedají, protože přece „studí“. Ano, v létě příjemně studí a v zimě mohou příjemně hřát zabudovaným podlahovým topením. Chce to jen překonat zažité stereotypy… Keramika má také řadu nedoceněných estetických předností pro kreativní tvorbu interiéru, a navíc je i velmi praktická a trvanlivá. Možná právě proto dnes keramické obklady ovládly nejenom podlahy, ale i třeba stěny obytných místností.

Podlahy z přírodního kamene

Do této skupiny materiálů, i když cenově o několik úrovní výše, můžeme zařadit i podlahy z přírodního kamene – mramoru a žuly. Nejen vzhledem k ceně se pořizují spíše do reprezentačních a honosněji zařizovaných prostor. Hodí se ale i do koupelen, kuchyní, domácích bazénů apod.

Další zajímavou možností jsou korkové krytiny, které patří do kategorie přírodních nedřevěných podlah. Vyrábějí se z odpadních materiálů při zpracováni kůry korkového dubu. Podlahy z něj si uchovávají vynikající vlastnosti tohoto přírodního materiálu – lehkost a stlačitelnost. Dokážou se rychle zotavit z větších stop po zátěži, například od nábytku, jsou pružné, nenasákavé, mají nízkou tepelnou vodivost a dlouhou životnost. Korkové podlahy se vyrábějí jako klasické, celoplošně lepené dlaždice, nebo jako plovoucí podlahy se zámkovým spojem. Bezesporu je lze doporučit do všech obytných prostor, kde se nejvíce uplatní jejich schopnosti tlumit hluk, tepelně izolovat, pružně reagovat na zátěž a vytvářet hygienicky nezávadné prostředí.

Lité podlahy

Zajímavé možnosti poskytují také lité podlahy, z nichž ty nejznámější jsou na bázi epoxidových pryskyřic. Mezi jejich nejdůležitější vlastnosti patří většinou velmi vysoká odolnost vůči chemikáliím, tvrdost, dobrá otěruvzdornost a dlouhá životnost. Pomocí přimíchávání drobných křemičitých částic lze jednoduše dosáhnout i antiskluzové úpravy. Pokud se přidá do směsi antistatické vlákno, vznikne podlaha s antistatickými vlastnostmi. Jinak mají podlahy na bázi epoxidových pryskyřic další výhody, které můžeme najít i u samonivelačních stěrek: například to, že vytvoří dokonalou rovinu.

Největší předností podlah na bázi epoxidových pryskyřic je ovšem z hlediska obyvatele rodinného domku estetické hledisko: dají se tónovat a tím dosáhnout velmi atraktivního barevného sladění se zbytkem interiéru. Z hlediska uživatelského komfortu jsou hodnoceny jako bezúdržbové, snadno se čistí omýváním a netvoří se na nich plísně a nedrží bakterie. Mezi litými podlahami se dnes prosazují také stěrky na bázi probarvených cementových hmot.

Stálice dřevo

Přes široké možnosti dnešního trhu obliba dřeva jako tradičního materiálu pro naše podlahy neklesá.  Nabídka se ale rozířila o množství exotických dřevin se zajímavými estetickými i užitnými vlastnostmi. Volba je to vždy o něco dražší, ale výsledkem je neotřelá elegance a dojem luxusu. Podlahy z exotických dřevin vynikají tvrdostí, oceňujeme u nich zvýšenou odolnost a tvarovou stálost. Dnes jsou u nás k dostání dřeviny z několika kontinentů, především z Afriky, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. Za všechny uveďme jatobu, jeden z nejznámějších druhů tropických tvrdých dřev. Pochází ze stromů rodu Hymenaea a má variabilní zbarvení od lososově červené přes hnědooranžovou až po purpurově hnědou.

Z Afriky pochází dřevina wengé, čokoládově hnědá až kávově černá s fialovým nádechem, obvykle světlehnědě žilkovaná, tvrdá a velmi těžká. Vyrábí se z ní vrstvené lamelové podlahy, masivní parkety a dýhy. Zajímavé vlastnosti mají u nás již zdomácnělé bambusové podlahy. Při jejich nákupu si ale musíme dát velký pozor na to, odkud pocházejí, protože podobně jako u exotických dřevin se i v tomto případě objevují nekvalitní padělky.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv redakce a firem