Skip to content

Blog

Moderní vytápění v domě

Při rekonstrukci topného systému je řešením také dodatečný komín vedený po fasádě (SCHIEDEL) .Do otopného systému zahrnujeme kotel, potrubí a radiátory, ale při rekonstrukci je třeba řešit vytápění jako celek. V některých případech sice jen stačí vyměnit zdroj tepla a používat stávající potrubí a radiátory, ale často je na výměnu „zralá“ celá topná soustava. Jde o to, kolik konkrétně bude která varianta stát a co tím získáme. Starší litinové radiátory zabírají hodně místa a také hůře přenášejí teplo, protože jsou obvykle po letitém užívání zaneseny usazeným kotelním kamenem.

Hlavní problém nesouladu mezi starými radiátory, rozvodným potrubím a novým kotlem je ale odlišná koncepce provozu. Dnešní teplovodní soustavy jsou totiž maloobjemové – to znamená, že pracují s mnohem menším množstvím vody (50 litrů) než starší velkoobjemové soustavy využívající až 200 litrů vody. Důležité také je, aby plynový kotel uměl modulovat výkon a předávat soustavě jenom takové množství tepla, kolik je právě zapotřebí. Voda díky tomu nechladne, protože systém je stále a plynule zahříván. Díky tomu uspoříme poměrně velké množství plynu, přitom pocit tepelné pohody tím nijak netrpí. Každopádně je důležité, aby otopnou soustavu projektoval zkušený topenář, který zohlední například i plánované dodatečné zateplení fasády a podle toho dimenzuje výkon systému.

Nová akumulační kamna

Oproti nepopulárním klasickým přímotopům se dnes používají dynamická akumulační kamna. Jejich vnější plášť je tepelně izolovaný a mají vestavěný ventilátor. Po nabití se z kamen uvolňuje teplo sáláním a – je-li třeba rychlé zvýšení teploty vytápěného prostoru – prouděním teplého vzduchu za pomoci ventilátoru. Výhodou dynamických kamen je regulované vybíjení pomocí vestavěného ventilátoru, ovládání vybíjení prostorovým termostatem, nebo elektronická regulace nabíjení.

Topení plynem

Aby plynový spotřebič efektivně pracoval, musí být správně nainstalován, nastaven a seřízen (JUNKERS).V mnoha rodinných domech ještě pracují staré plynové stacionární kotle, zkonstruované v dobách levného plynu. Často se instalovaly jako náhrada za kotle na uhlí. Jde o systém bez čerpadla, s trubkami většího průřezu a otevřenou expanzní nádrží, kdy k pohybu vody dochází pouhým rozdílem teplot. Nevýhodou stacionárních kotlů je však velká spotřeba plynu, proto se od spotřebičů tohoto typu upouští.

Na špici vývoje plynových topidel se drží kotle kondenzační (dají se pořídit i v nástěnné variantě, což je při rekonstrukcích výhodou). Obecně mají díky dvoustupňovému spalování v porovnání s klasickými plynovými kotli až o 15 % vyšší účinnost (spaliny neunikají komínem ven, ale jsou zpětně využívány pro ohřev otopné vody). V praxi tak ušetříte až 25 % provozních nákladů. Díky tomu se vyšší investice do kondenzačního kotle vrátí během čtyř až pěti let, při rostoucích cenách plynu i dříve.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Elektrické teplo

Ve starších nezateplených domech má elektřina opodstatnění pouze jako doplňkové vytápění. Jako hlavní zdroj tepla se však vyplatí pouze v dobře zateplených domech. Elektrická topidla si můžeme rozdělit do dvou základních skupin – na přímotopné, a to lokální nebo centrální, a na akumulační.

Elektrické podlahové topení ECOFILM je díky své zanedbatelné tloušťce ideální pro rekonstrukce i dodatečné instalace (FENIX).

Přímotopy

Zdroj tepla se v případě přímotopů nachází přímo ve vytápěném prostoru. Nejrozšířenějšími zdroji jsou elektrické konvektory nebo dnes už méně používané „olejové radiátory“. Pro rychlé ohřátí prostoru se pak využívají teplovzdušné ventilátory s příkonem až 2 400 W. Výhodou je snadná teplotní regulace a poměrně nízká pořizovací cena. Nevýhodou je nízký komfort vytápění v důsledku vyšších výstupních teplot.

Infrazářiče jsou vhodné pouze pro krátkodobé přitápění v menších prostorách. Ohřívají přímo povrch těla, a proto se s nimi setkáváme v koupelnách. V bytech, kde je etážové topení, a v rodinných domech s ústředním topením se dnes často používá přímotopné centrální vytápění. Jde o náhradu kotle na pevná paliva elektrickými topnými tělesy.

Příklad z praxe

Jednopodlažní dřevostavba s obytným podkrovím stojí ve Velkém Týnci u Olomouce na ploše 121 m2. Tepelné ztráty objektu byly vypočteny na 7 kW, dům je osazen elektrickými topnými prvky z výrobního programu společnosti FENIX Jeseník a krbovými kamny. Topné kabely ECOFLOOR, instalované do anhydritové vrstvy, vyhřívají celé přízemí s výjimkou technické místnosti, která je vytápěna sálavým konvektorem ECOFLEX. Sálavé konvektory jsou instalovány i v obytném podkroví. I když první mírná zima elektrické podlahové vytápění moc neprověřila (většinou stačilo topit v krbových kamnech), přesto lze říci, že se už nyní elektrické velkoplošné vytápění vyplatilo – pořizovací náklady (materiál + práce) byly cca 55 000 Kč a roční účet za veškerou elektrickou energii činil cca 18 000 Kč, jelikož díky tomuto způsobu vytápění mohou využívat všechny elektrické spotřebiče včetně čerpadla, televize a dalších distribuční sazbu D45 s 20 hodinami nízkého tarifu.

Myslete na zálohu

Sestava olejového kondenzačního kotle Vitoladens 300 a zásobníkového nerezového ohřívače vody Vitocell 300-H (VIESSMANN).Při koupi spotřebičů pro vytápění se řiďte výhradně doporučením zkušeného projektanta. Důležitá je vysoká účinnost kotle a výkon přiměřený vytápěnému prostoru. Vzhledem k nejisté ceně paliv na trhu je dobré instalovat v domě alespoň dva různé zdroje energie s možností využívat je podle situace.

Nabízí se zde různé kombinace tepelných spotřebičů (plyn a elektřina, kotel na pevná paliva a plyn nebo elektřina a pevná paliva nebo alternativní způsoby vytápění, např. tepelná čerpadla různých systémů nebo solárně termické panely). Vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům je možné využít státní dotaci, např. podporu MŽP Nová Zelená úsporám.

Význam regulace

Rekonstrukce poskytuje příležitost, jak si zajistit hospodárné, efektivní a optimální vytápění domu. Systém ovšem musí umožnit regulovat jak samotný zdroj energie, tak také teploty výstupní, a to v závislosti na momentální venkovní teplotě. Ani to by ale nestačilo: regulační zařízení musí umožnit též ovládat teplotu v jednotlivých místnostech. Teprve potom můžeme mluvit o opravdu účinné regulaci.

Elektrické velkoplošné vytápění

Automatická kamna KLOVER DEA ECO na pelety s automatickým zapalováním, programovacími hodinami a diagnostikou (DUFA KOTLE).V domech zrekonstruovaných na nízkoenergetický provoz může nízkoteplotní velkoplošné podlahové a stropní vytápění, kombinované se sálavými panely, majiteli přinést nízké náklady jak na pořízení, tak i na provoz – a to i při současných vysokých cenách elektřiny. Dalšími výhodami jsou maximální tepelný komfort, nulové náklady na údržbu, bezobslužný provoz a čistý vzduch bez víření prachu. Elektrické vytápění je nejdokonaleji regulovatelný topný systém s nejmenší měrnou spotřebou energie, uživatelé jsou vzhledem k dokonalé regulaci schopni plně přizpůsobit topný režim měnícím se rodinným i ekonomickým podmínkám. Pořízení elektrických topných systémů je přitom levnější než u jiných systémů.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Skryté trasy energií v domě

Z hlediska rychlosti výstavby i hmotnosti nových stavebních konstrukcí, vedení vnitřních rozvodů a instalace sanitárního vybavení se jako vhodné řešení jeví suchá montáž instalačních předstěn ze sádrokartonu s podomítkovým systémem Geberit (Rigips).Změna vnitřních dispozic a přestavba interiéru se vždycky dotkne i rozvodů. S výměnou umyvadlové baterie nebo s připojením lustru si možná poradíte sami, ovšem vytyčení nových cest, modernizace a kompletace funkčních sítí už vyžaduje odborníka. Řemeslnou práci totiž ve většině případů musí pečetit příslušné revizní zprávy.

Bez vody ani nezatopíte

Devět desetin domovního akvaduktu je ukryto ve zdech pod omítkami, obklady, případně v podlahách. Výměna zastaralých ocelových (olověných?!), a tudíž zkorodovaných, zarostlých a hygienicky závadných trubek, kohoutů a ventilů proto představuje také spoustu stavebních úprav. K usnadnění orientace ve stávajících rozvodech slouží plán rozvodu vody a odpadů (je dobré schovávat si projekt nebo náčrtek), není-li k dispozici, pak se postupuje vždy od vodoměru, za nímž se nachází odbočka pro studenou vodu. Od rozdělovačů dále vedou vodorovné cesty k jednotlivým odběrním místům – tedy k bateriím. Nové rozvody vyžadují tlakovou zkoušku. Poněkud klikatější bývají cesty topné, nebo také užitkové vody. Řešení montáže často závisí na zdroji (např. kotel se zásobníkem). Alternativou je teplovodní podlahové vytápění.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kde je voda, musí být i kanalizace

Ve všech místech s odběrem vody musí být zavedena kanalizace. Kanalizační potrubí se dělí na připojovací, sběrné, odpadní a svodné. Z nejfrekventovanějších místností – WC, koupelny a kuchyně – vede připojovací potrubí do sběrného potrubí mokrého prostoru. Odtud odpadní vody putují do kanalizační přípojky a většinou do veřejné sítě, případně k vlastní čističce. Základním předpokladem správného a dlouhodobého fungování odpadů bez ucpávání je co nejkratší a nejpřímější odpadní potrubí. Tato podmínka má vliv nejen na technické řešení rozvodů, ale i na novou dispozici koupelny či kuchyně (umístění zařizovacích předmětů).

Technologie a materiály pro vodu a vytápění

Klasické kovové materiály – měď nebo ocel – mají v topenářských rozvodech své místo, ale jejich montáž je pracná a zdlouhavá. Proto se přechází na plastové materiály, například polyetylen, polypropylen, polybuten apod. Optimálním řešením jsou vícevrstvé materiály (např. trubky PE-Xc/Al/PE-HD, kde vnější plášť tvoří síťovaný polyetylen, uvnitř je natupo svařená hliníková fólie a ochranná vrstva z polyetylenu). To trubkám zaručuje dlouhodobou odolnost vůči vysoké teplotě a tlaku. K instalaci lze kromě plastu použít i dražší měď (pro topnou vodu). Předpokládaná životnost rozvodů u stálých staveb musí být dle normy alespoň 50 let.

Elektroinstalace

Vnitřní elektrické rozvody musí být vždy přesně vymezeny a rozděleny na okruhy. Minimálně na světelný, zásuvkový a pro pevně připojené spotřebiče. Projektová dokumentace musí toto členění řešit včetně doporučených hodnot jističů, neboť zde se vše odvíjí od domovního připojení a rozvaděče. Důležitým prvkem všech vnitřních rozvodů jsou spoje a použité svorky, jejichž typ i druh požadovaného materiálu opět specifikuje projektová dokumentace. To všechno je starostí projektanta, montážní firmy a zhotovitele povinné revizní zprávy. V rodinných domech se v drtivé míře používá tzv. skrytý způsob montáže. Kabely a vodiče se ukládají do trubek pod omítku, do dutin v příčkách nebo do drážek či kabelových vedení v omítce nebo v podlahách. Tato varianta skýtá ochranu před mechanickým poškozením, vyžaduje ovšem poměrně hluboké drážky a instalaci odbočovacích a protahovacích krabic.

Kromě rozvodů vody, elektřiny a plynu se v energeticky úsporných domech čím dál častěji navrhuje i systém umělého odvětrání.

Plyn v domě 

Rekonstrukce opět vyžaduje projekt, jehož součástí je posouzení současného stavu zařízení a návrh nového řešení rozvodu plynu se schématem trasy a prostupů, volbou trubek a tvarovek včetně spojů, počtem, použitím a způsobem připojení plynových spotřebičů a s dalšími údaji. Instalační práce musí vždy vykonávat výhradně certifikovaná firma. K používaným materiálům patří například vícevrstvá potrubí, která jsou alternativou k tradičním potrubním systémům z mědi a z oceli. Norma plně akceptuje používání vícevrstvého potrubí pro domovní plynovody s tlakem do 5 barů.

Technologie a materiály pro elektroinstalace

Průřezy vodičů a kabelů se volí tak, aby ani při průchodu jmenovitého proudu nedocházelo k nadměrnému zahřívání jader vodičů. Nejčastější průřezy měděných vodičů jsou 1,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na proud 10 A a 2,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na 16 A. V současnosti se používají samostatné ochranné vodiče (PE se zelenožlutým značením) a střední vodič (N se světlomodrým značením). Ty se už nesmějí vzájemně propojit. Nejsložitějším problémem je elektřina v koupelně, kde se vše řídí přísnými normami. Nutná je dvojí izolace a krytí IP 54 (před stříkající vodou). Prostor se dělí na zóny (0, 1, 2) a ostatní prostor místnosti s koupací vanou, který je charakterizován jako zóna 3. Důležitou součástí elektrických instalací jsou prvky pro zabezpečení ochrany proti zkratům a přetížení. V domovních elektroinstalacích jsou nejčastěji obvody s domovními zásuvkami jednofázovými 16 A, 250 V, někdy i třífázovými 156 A, 400 V a světelné obvody dimenzované na proud nejvýše 10 A při napětí 250 V. V souladu s normou musí být chráněn každý zásuvkový obvod v domě.

Potrubí však musí být ukryto ve stěně nebo v podlaze, nebo musí být dobře chráněno. Pouze v místě plynoměru a ovládacích prvků smí být odkryté. Z tohoto důvodu se vícevrstvé potrubí zavádí zatím výhradně v novostavbách a v renovovaných objektech. Měď se používá u menších rekonstrukcí.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Známe vítěze soutěže Barevná hra recy-věcí

Druhý nejvyšší počet hlasů získal pan Václav Grussmann za renovaci staré psí boudy na krásný veselý domek.Za návrh a výrobu vítězného produktu v podobě pastelkového stolku na pitný režim autorka získala poukaz na nákup v hodnotě 50 000 Kč a 50 000 Kč v hotovosti. Výhru však v celé výši hned předala Základní škole v Chrášťanech u Rakovníka, kde sama učí. Právě to, že se paní Eva Divišovská rozhodla zapojit se do soutěže za komunitu, vyrobit produkt, který je škole užitečný a ještě do práce na výrobku zapojit své žáky, zaujalo hlasující a učinilo ze stolku na pitný režim jasného vítěze. Příběh nadšené učitelky z tzv. malotřídky, která se rozhodla věnovat 100 000 Kč na rekonstrukci školy, zaujal i organizátory soutěže.

Třetí místo patří Kristýně Švestkové za předělání staré bandasky na mléko na originální kabelku.Druhý nejvyšší počet hlasů získal pan Václav Grussmann za renovaci staré psí boudy na krásný veselý domek. Za druhé místo získal poukaz v hodnotě 3 000 Kč. Třetí místo patří Kristýně Švestkové za předělání staré bandasky na mléko na originální kabelku. I ona získala poukaz v hodnotě 3 000 Kč.

Předělat starou věc na novou

Podmínky soutěže byly jasné – předělat starou věc na novou za pomoci Balakrylu. Celý průběh práce nafotit, a poté fotografie nahrát do soutěžní galerie. Výrobky bylo možné přihlašovat do 22. 6. 2014.

Hlasovat pro svého favorita mohli lidé od 30. 6. do 3. 8. 2014 na stránkách soutěže. Lákavé ceny čekaly ovšem i na hlasující – ti získali poukázku na nákup až ve výši 10.000 korun. Porotou vybraní finalisté kromě hlavního výherce získali poukaz v hodnotě 3 000 Kč.

text: www.mujdum.cz, foto: archiv

Koupelna z moderních materiálů

Kolekce sanitárního vybavení Kartell by Laufen vznikla ve spolupráci výrobce sanitární keramiky Laufen a firmy Kartell, tradičního zpracovatele materiálu polymetylmetakrylát (PMMA). Design navrhl italský designér Roberto Palomba. Série obsahuje umyvadla, vany a další sanitárie v bílé a černé barvě (mat nebo lesk), koupelnový nábytek a bohatou škálu doplňků v 8 základních odstínech, případně v odstínu na objednávku. Podle typu výrobku v čirém i neprůhledném provedení.Materiálem č. 1 zůstává po dlouhá desetiletí keramika. Vývoj jde kupředu nejen v oblasti estetické (technologie digitálního tisku přinesla nevídané možnosti povrchových struktur a dezénů), ale i po stránce technické – zvyšuje se pevnost, mechanická odolnost, tvrdost, rozměrová přesnost, a naopak se snižuje tloušťka a hmotnost, a to jak u obkladů a dlažeb, tak u sanitární keramiky. Tato vylepšení přinášejí výhody při budování koupelny (menší nároky i náklady na dopravu a instalaci výrobků) a zároveň zlepšují užitné vlastnosti i vzhled koupelny.

Proměny keramiky

K převratným novinkám patří nová sanitární keramika SaphirKeramik, kterou na základě dlouholetého vlastního výzkumu vyvinula společnost Laufen. Patentovaná výrobní technologie založená na přidání minerálu zvaného korund do tradiční keramické směsi dodala materiálu mimořádnou tvrdost a odolnost (korund stojí ve stupnici tvrdosti na druhém místě za diamantem). Zároveň se zmenšila tloušťka stěny umyvadel a dalších výrobků na pouhé 4 mm (namísto standardních 8–10 mm) a zmenšil se také radius hrany umyvadla – z obvyklých 7–8 mm na pouhých 1–2 mm. Kromě podstatného zdokonalení fyzikálních vlastností se zjednodušila konstrukce výrobků a otevřela se cesta k modernímu minimalistickému designu s hranatými tvary, subtilními stěnami a ostrými hranami.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Koupelna je vystavena největší zátěži ze všech místností v domě.Pryč s bakteriemi a plísněmi

Již řadu let se v koupelnách využívá tzv. umělý kámen. Materiály pod obchodními názvy Corian®, Technistone, HI-MACS®, Kerrock a další obsahují kamennou drť, pojivo, barevné pigmenty, případně další složky. Vyznačují se bohatou nabídkou barev, velkou odolností proti otěru, vodě i chemikáliím a také neporézní kompaktní strukturou se zcela hladkým povrchem. Ten zajišťuje spolehlivé hygienické vlastnosti – zabraňuje usazování nečistot a bakterií a snadno se čistí.

Nyní přichází na náš trh speciální patentované sklo AntiBacterial Glass® obsahující stříbrné ionty. Testování na přítomnost nejčastěji se vyskytujících bakterií a plísní (Staphylococus Aureus, Escherichia Coli, Pseudomonas Aeruginosa, Aspergillus Niger a Candida Albicans) prokázalo snížení jejich koncentrace o více než 99 % během 24 hod. Sklo se dodává jako čiré, zrcadlové nebo lakované. Vyhovuje i přísným hygienickým požadavkům pro nemocnice a další náročné provozy.

Jak to vidí designér

Andreas Dimitriadis, autor návrhu nové série SaphirKeramik
Andreas Dimitriadis, autor návrhu nové série SaphirKeramikTato nová technologie designérům nabízí nebývalé možnosti a nový způsob myšlení. Nyní přemýšlíme o přesných hranách a tenkých stěnách, namísto velkých ploch a rozměrové tolerance. Po technické stránce bude možná ještě větší přesnost. Ale zároveň myslíme na to, aby keramika byla příjemná lidskému tělu. Nikdo se nechce potýkat s ostrými hranami a rohy.

Betonová umyvadla z kolekce Slant & Harmony se vyznačují dlouhou životností, velkou odolností proti otěru, jsou impregnována proti vodě i chemikáliím. Nabízí se 9 tvarů a několik barevných provedení. www.gravelli.com.Nové možnosti betonu

Pohledový beton se pohybuje na vrcholu stupnice současných designových trendů. Nasákavá porézní struktura však znamenala pro jeho použití v koupelně určité omezení. V poslední době jsme ale na našem trhu objevili betonová umyvadla ošetřená několika vrstvami speciální impregnace, která zaručuje odolnost proti vodě a běžně používaným chemikáliím. Zakladatelé firmy Gravelli Jiří Peters a Ladislav Eberl dokázali betonu vdechnout lehkost, tenkost a ohebnost, díky níž z něj lze vytvarovat třeba i lehátko. Milovníci industriálního designu si tedy nemusí odepřít svůj oblíbený materiál ani při relaxaci a hygieně.

Variace na černou

Černá barva nemá sice 50 odstínů jako šedá, pro svou nadčasovost, eleganci a univerzálnost si však v moderním designu udržuje nezastupitelné místo. Společnost DuPont, výrobce materiálu Corian®, vyvinula speciální technologii Deep ColourTM, určenou pro tmavé barvy. Přináší hluboké intenzivní odstíny, větší odolnost proti otěru a snazší opracování. Právě uvádí na trh novou černou sérii tohoto materiálu. Můžete si vybrat barvu „černou jako uhel“ (Deep Nocturne) nebo tři luxusní provedení, která jiskří stříbrnými a průsvitnými krystalky (Deep Anthracite, Deep Night Sky) či dokonce částečkami ze slonoviny (Deep Black Quartz).Černá barva nemá sice 50 odstínů jako šedá, pro svou nadčasovost, eleganci a univerzálnost si však v moderním designu udržuje nezastupitelné místo. Společnost DuPont, výrobce materiálu Corian®, vyvinula speciální technologii Deep ColourTM, určenou pro tmavé barvy. Přináší hluboké intenzivní odstíny, větší odolnost proti otěru a snazší opracování. Právě uvádí na trh novou černou sérii tohoto materiálu. Můžete si vybrat barvu „černou jako uhel“ (Deep Nocturne) nebo tři luxusní provedení, která jiskří stříbrnými a průsvitnými krystalky (Deep Anthracite, Deep Night Sky) či dokonce částečkami ze slonoviny (Deep Black Quartz).

Tenkostěnná umyvadla SaphirKeramik s ostrými hranami a rohy se vyrábějí v různých provedeních. Více na www.laufen.cz.Svěží plasty

V koupelnách dnes můžeme potkat silikon, polyuretan, polymetylmetakrylát a další syntetické materiály. Plasty se mohou pochlubit nejen odolností proti vodě a chemikáliím a hladkým hygienickým povrchem, ale také lehkostí a bohatou nabídkou svěžích barev. Některé materiály jsou průsvitné či průhledné, jiné se na pohled a na omak vyznačují „teplým“ charakterem, jsou relativně měkké či dokonce ohebné. Dodávají tudíž koupelnám zcela jiný ráz i vlastnosti než keramika a sklo. Plastové doplňky nebývají drahé (oproti nerezovým či skleněným), takže koupelnu můžete častěji barevně obměnit.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Vytrvalá zahradní zelenina

S jednoletkami bychom tak úspěšní nebyli, přirozený vývoj by je brzy vyloučil ze hry, nebo by nás to stálo každé jaro hodně práce navíc. Proto jako podsadbu dřevin volíme raději rostliny žijící trvale, nebo alespoň dlouho.

Šlechtění dnešních zelenin z planých rostlin se po staletí ubíralo směrem k jednoletkám, ale stejně tak mohlo vytvářet i trvalky. Můžeme je nejen pěstovat, ale i dál šlechtit. A třeba vám některé už rostou před domem. Klasický špenát je například chabou náhražkou (chuťově i obsahem živin) za merlík všedobr, bršlici, kopřivu nebo mladé listy kostivalu. Brambory nám nahradí topinambury, které rostou u nás bez práce jako trvalka. Jednoletou cibuli i česnek můžeme nahradit sice menšími, ale vytrvalými a bujnými příbuznými. Mají více minerálů. Zelí a jiné brukvovité zeleniny zase nahradí divoká a vytrvalá Brassica oleracea a její kultivary, vysoká 1 až 2 metry. A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat, sám jsem také teprve v procesu objevování něčeho již dávno někým objeveného. Rád se s vámi o tuto radost i neobvyklé chutě podělím.

Vždy však jezte jen to, co bezpečně znáte, a počítejte s možnostmi různých alergií, takže zkoušejte nové věci opatrně a postupně, na vlastní zodpovědnost.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Na špenát, do salátu, na kořenění

Neobvyklý špenátový záhon – bršlice, kopřiva, kostival a meduňka ve vzájemné harmonii. Hodí se někam do rohu zahrady.Bršlice kozí noha (Aegeopodium podagraria)

Nejchutnější a velmi hojná špenátovka, které se na zahrádce asi nezbavíte. Nebojujte s ní, je velmi léčivá, dělají se z ní čaje, dává se do polévky a špenát je z ní nejchutnější. Její typická vůně tepelnou úpravou mizí. Rozdrcenou lze přikládat na rány a bolavá místa. Římané ji pěstovali jako zeleninu, jedli syrové mladé lístky, jsou výživné a dobré na chleba. Přebírejte z ní její očividnou sílu, zdraví a vitalitu.

Čechřice vonná (Myrrhis odorata)

Celoroční zdroj chutných listů s anýzovou příchutí. Snižují kyselost kyselého ovoce při společném vaření, stonky jsou totiž sladké. Vyhovuje jí úrodná vlhčí půda, slunce, polostín.

Hluchavka bílá (Lamium album)

Mladé listy i květy chutnají po žampionech, výborná je i nasekaná do salátů, vařená na špenát nebo do polévky. Je to léčivka, zelenina plná cenných látek. Roste všude kolem sama, i bez naší péče.

Jitrocel vranožka (Plantago coronopus)

Chutnější než běžné jitrocele, hodí se do salátů nebo jej lze vařit. V Itálii je velmi ceněný a nezbytný do některých druhů míchaných salátů.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

Někdy si něčeho nevážíme jen proto, že je to zdarma a roste to samo. Z mladých kopřiv je výborný špenát. Ovoce a zelenina zabalená do sušených listů kopřiv dlouho vydrží. Kopřiva je léčivá a nálev se doporučuje k mytí vlasů. Je to mateřská školka pro berušky, které žerou mšice, a jediná potrava housenek některých druhů motýlů. Chrání okolní rostliny před houbovými chorobami, shromažďuje těžko dostupné živiny svými kořeny a dává je dál, jícha z kopřiv je výborné hnojivo. Roste sama v půdě s dostatkem dusíku. Po pokosení starších kopřiv opět vyrostou mladé, vhodné k jídlu.

Kostival lékařský (Symphytum officinale)

Listy kostivalu jíme, jen dokud jsou mladé, pak ho lze pokosit a počkat na nové.Univerzální permakulturní bylina, akumulátor živin z hloubek. Její mladé listy a výhonky jsou po tepelné úpravě jedlé. Má vysoký obsah minerálů, bílkovin a vitaminu B12, strouhaný kořen je léčivý (vnější aplikace). Starší listy kostivalu lékařského obsahují alkaloidy, jejichž požívání ve velkém množství poškozuje játra. Příležitostné požívání rostliny je ale naprosto neškodné, obzvláště mladých listů. Zdá se, že poslední dobou šířené negativní zvěsti o škodlivosti kostivalu jsou záměrné, komerčního charakteru (kostival roste zdarma). Pokusy ve Velké Británii ukázaly, že jednohektarové pole kostivalu poskytne přibližně 8x více bílkovin než obilné pole a 50x více než dobytek, který se může pást na stejně velké pastvině. Proteiny v kostivalu lékařském jsou pro svou vyváženou strukturu aminokyselin z biologického hlediska vysoce hodnotné. Existují i vyšlechtěné formy s ještě vyšším obsahem bílkovin.

Jícha (zákvas) z kostivalu je výborné hnojivo, z listů je hnojivý mulč, po pokosení ihned obráží znovu. Můžete si založit záhonek (kostivalovnu) na jídlo i hnojení (občas pokosit a rozhodit na jiné záhony).

Krvavec menší (Sanguisorba minor)

Listy jsou jedlé syrové i vařené, mají lehce okurkovou příchuť. Po začátku kvetení hořkne, nemusíte ho ale nechat vykvést. Vyhovují mu sušší lehčí půdy, je vhodný na okraje záhonů a trávníků, roste i na loukách.

Křez úzkolistý (Diplotaxis tenuifolia)

Hodí se na dochucování salátů, chutná podobně jako řeřicha. Je vytrvalý jen při odebírání květenství, sám se ale vysemeňuje, takže o jeho množení se nemusíte starat.

Libeček (Levisticum officinale)

Bujná rostlina, výborné koření, je také léčivý. Má kladný vliv na okolní rostliny, potřebuje úrodnou a dostatečně vlhkou půdu, slunce, snese i polostín.

Merlík všedobr, nezbytná špenátovka, která rostla dříve u každého stavení. I dnes je ve starých zahradách k nalezení.Merlík všedobr (Chenopodium bonus-henricus)

Listy, lodyhy a poupata se jedí vařené, hlavně na jaře brzy v létě, než ztuhnou. Dříve se mu říkalo planý špenát, potrava našich předků. Listy jsou dobrým zdrojem železa. Třicet rostlin prý stačí při velké a časté konzumaci pro čtyři lidi. Pěstovaný v polostínu bude v létě měkčí.

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)

Listy lze použít syrové do salátu nebo vařené. Léčí dýchací ústrojí. Vyhovuje mu polostín, humózní půda, roste především v lesích.

Rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta)

Listy jsou dobrá náhrada špenátu. Vyžaduje vlhké stanoviště, roste zejména na vlhčích loukách.

Řeřicha širolistá (Lepidium latifolium)

Listy i kořeny se používají jako dochucovadlo, pálivá chuť, připomíná křen.

Sléz pižmový (Malva moschata)

Listy jsou vytrvalá náhrada za hlávkový salát. Krátkověká trvalka, která se často sama vysemení. Roste i na květnatých loukách, vyžaduje slunce a propustnou zahradní půdu.

Šťovíky zahradní i divoké (Rumex patientia, r. Acetosa)

Listy se používají k okyselování pokrmů, salátů, pro speciální polévky. Kořeny a květy jsou též jedlé. Má mnoho odrůd, vyšlechtěné zahradní formy jsou velmi chutné.

Zdrojovka sibiřská (Claytonia /montia/ sibirica)

Celoroční zdroj lístků do salátů, i v zimě. Má ráda vlhčí polostinné místo. Krátkověká trvalka, sama se vysemeňuje, je půdopokryvná.

Lípa jako vytrvalý salát!

Možná ještě nevíte, že hlávkový salát nejlépe nahradí lípa! To jsme trochu odbočili od tématu bylin, ale zkuste to. Pokud lípu nenecháte vyrůst a budete ji pravidelně zastřihávat a spásat u země, bude mít celý rok mladé měkké listy do salátů. Z velkých stromů jsou chutné jen mladé listy na jaře, ty starší se ale dají po tepelné úpravě také jíst. Jde jen o konzistenci. Lípa srdčitá, případně i lípa velkolistá, nebo kříženec obou, jménem lípa obecná, jsou dobré.
Lípa jako vytrvalý salát!

Náhrada za cibuli a česnek

Cibule prorůstavá, stromová (Allium cepa proliferum)

Vytrvalá, mrazuvzdorná forma cibule, místo semen plodí jedlé cibulky, má i jedlé listy. Nesnáší se s petrželí.

Cibule šalotka (Allium ascalonicum)

Vytrvalá cibule zimní, altajská varieta. Vynikající nať se dá jíst celou sezonu.Nenáročná a vytrvalá cibule, vytváří pod zemí shluky cibulek, které můžete dále rozsazovat, má lepší chuť než běžná cibule a lze ji i sklizenou skladovat až dva roky.

Cibule zimní, sečka, ošlejch (Allium fistulosum)

Velmi mrazuvzdorná vytrvalá cibule, tvoří pacibulky. Listy lze sklízet i pod sněhem. Má více typů: čínský (různé variety), japonský a ruský. Čínský ošlejch prý není tak ostrý jako ruský, který zase nejlépe odolává mrazům.

Česnek medvědí (Allium ursinum)

Má chutné jedlé listy, vytváří rozsáhlé porosty v polostínu a vlhčí půdě. Listy jsou už venku ze země, ještě když na jaře může sněžit, výborná bezpracná zelenina. Vyrýpávat a vysazovat ho můžete až po odkvětu, začátkem léta nebo později. Vždy sázejte pohromadě shluky cibulek poblíž sebe, osamělé cibulky se pomaleji rozrůstají.

Česnek ořešec (Allium scorodoprasum)

Na výběr mezi trvalkami máte i mnoho jedlých hlíz. Nejznámější je topinambur, roste snadno a chutná skvěle.U nás původní, dobrá náhrada běžného česneku, trvalka.

Česnek viniční (Allium vineale)

Nenáročný vytrvalý česnek, náhražka běžného česneku.

Čínská pažitka, pažitkočesnek (Allium tuberosum)

Nenáročná trvalka množitelná dělením nebo výsevem. Osivo je již častěji k sehnání.

Pažitka (Allium schoenoprasum)

Kromě zahrádek můžeme najít i planě rostoucí verzi v přírodě, v polostínu. Má ráda humózní úrodné půdy.

text: Jaroslav Svoboda, foto: autor

Zateplení domu v ceně zdiva

Šalovací cihly Heluz AKU zalévané. Díky vysoké objemové hmotnosti má příčkové zdivo zvýšené akustické a tepelněizolačníí vlastnosti.Nedávný průzkum výhodnosti a návratnosti zateplování (řeč je o dodatečném zateplení) objektů ukázal, že více než 90 % majitelů domů sice považuje tuto investici za výhodnou, přesto jich ještě téměř 42 % žije v neizolovaných objektech. A více než pětina (21 %) dokonce o zateplení zatím neuvažovala. To vše v době, kdy se spotřeba na vytápění stala už i státem sledovaným ukazatelem.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Rychlá, snadná, přesná a čistá výstavba. To je průvodní jev dokonalého systému Porotherm.Diskuse na téma zateplovat (jak a čím) nebo nezateplovat rozdělila i odborníky. Zatímco jedni kategoricky tvrdí „ano“, druzí přihlížejí i k dalším aspektům. V žádném případě nezpochybňují zateplení jako takové, pouze polemizují o jeho efektivitě. Důvod? Hodnota sledovaného tepelného odporu (R) je nepřímo úměrná tepelnému toku, pronikajícímu obvodovou zdí o ploše 1 m2 při rozdílu teplot vnitřního a vnějšího vzduchu o 1 °C.

Podle hodnot, které pak R udává, lze vypočítat, kolik tepla se skrz obvodové zdi ztrácí. Zvyšování tepelného odporu zvyšuje náklady na zateplení (více vrstev nebo silnější vrstva, případně „výkonnější“, tzn. dražší izolant). Optimální způsob dodatečného zateplení, zahrnující technologii montáže, materiál i tloušťku izolační vrstvy, musí vždy vycházet z přesných výpočtů. Existuje však hranice ekonomické výhodnosti a rozhodně zde neplatí přímá úměra – čím více (izolantu, vrstev), tím lépe.

Náročná dvojrole

Hraje ji technické a materiálové řešení zdicího prvku + tepelná izolace, což ve výsledku stanoví parametry stavební konstrukce jako celku. Vlastnosti obou vstupních materiálů fungují samostatně a zároveň se vzájemně doplňují a podporují. V souvislosti s volbou zdiva (např. pálená keramika s dutinami vyplněnými minerální vatou nebo polystyrenem) se sleduje hodnota tepelného odporu R a součinitele prostupu tepla U. Tepelný odpor R vyjadřuje schopnost materiálu zadržet teplo v jednotkách m2K/W. Hodnota udává, jak velká plocha materiálu s určitou tloušťkou je nutná k přenosu tepelné energie 1 wattu při rozdílu teploty 1 K (kelvin) mezi teplou a studenou stranou. Čím vyšší je R, tím lépe materiál izoluje. U pak značí součinitel prostupu tepla a jde vlastně o převrácenou hodnotu R. Stanoví, kolik wattů projde plochou 1 m2 stavební konstrukce při rozdílu teplot 1 kelvin. Čím je U nižší, tím je materiál lepším tepelným izolantem.

S tvárnicemi Ytong Lambda+ nebo Ytong Theta+ vyhovíte i těm nejnáročnějším energetickým standardům bez nutnosti zateplení.Obvyklé věci v nezvyklém spojení

Výrobci stavebních systémů naštěstí vymysleli a zdokonalují zdicí komponenty (opět hovoříme o novostavbách), které se o energetické úspory umí postarat „samy od sebe“. Trendem jsou jednovrstvé konstrukce (bez nutnosti zateplování), upravují se rozměry stavebních bloků, mění se počet i uspořádání dutin (cihly Porotherm, Heluz aj.), zvýšila se přesnost zdění (broušené povrchy), používá se zdění na tenkou spáru pomocí lepidel a montážní pěny. Za pálenou keramikou rozhodně nezaostávají ani tvárnice Liapor, kvádry KMB Sendwix nebo Thermoblock.

Nadívané teplo

Přísné požadavky na tepelněizolační vlastnosti obvodových konstrukcí zajišťují keramické zdicí prvky s integrovanou minerální izolací.Přísné požadavky na tepelněizolační vlastnosti obvodových konstrukcí zajišťují keramické zdicí prvky s integrovanou minerální izolací. Koeficient prostupu tepla U stěnou z cihel Porotherm T Profi (Wienerberger) se tak pohybuje v hodnotách od 0,15 do 0,23 W/(m2K) podle tloušťky zdiva, což s rezervou vyhovuje zpřísněným požadavkům na obálku budov. Hodnoty prostupu tepla pro zdivo tloušťky 50 a 44 cm bezpečně splňují limity pro výstavbu pasivních domů (Porotherm 50 T Profi: U = 0,15, Porotherm 44 T Profi: U = 0,17 W/(m2K)). Pro nízkoenergetické domy lze rovněž s rezervou použít cihly Porotherm T Profi tl. 38 cm (U = 0,20) a tl. 30 cm (U = 0,24 W/(m2K)). Alternativu představují cihly Heluz Family 50 2in1 (plněné polystyrenem) se součinitelem prostupu tepla U = 0,11 W/m2K (doporučené hodnoty U pro vnější stěny pasivních domů uvádí hodnoty intervalem 0,18–0,12 W/m2K).

Broušený cihelný blok 2 in 1 s integrovanou izolací, vhodný pro pasivní a nízkoenergetické stavění bez zateplování (HELUZ).Oprávněné místo zde mají rovněž lehké pórobetonové tvárnice Ytong (Xella), používané ke stavbě nízkoenergetických domů bez nutnosti zateplení (součinitel prostupu tepla U = 0,18 W/m2K). Opomenout určitě nelze sendvičové dřevostavby, dutinové tvarovky z expandovaného polystyrenu vylévané betonem (ztracené bednění s oboustrannou tepelnou izolací může dosáhnou R = 3,5–5 m2K/W), dřevoštěpové či štěpkocementové tvarovky a desky s vloženou izolací (systém Velox) a tak lze ve výčtu moderních a osvědčených zdicích komponentů pokračovat.

text: Petr Saulich, foto: archiv výrobců a redakce

Návštěva kuchyně z křišťálu a corianu

Nerezový dřez (spodní montáž) je doplněný baterií, dávkovačem saponátu a miskou na oplach potravin (Blanco).Základní předpoklad pro vytvoření takové kuchyně splňovala dostatečně velká místnost, kterou se majitelé rodinného domku rozhodli věnovat celou kuchyni a jídelnímu koutu. Na doporučení přátel vyhledali kuchyňské studio Bening, kde našli s návrhářem společnou řeč. Protože měli požadavek speciálního kusu nábytku, doporučil jim návrhář sestavu z nabídky značky Infini.

Nábytek značky Infini, provedení vysoký lesk, pracovní deska přírodní kámen (Nero assoluto), stůl u ostrůvku corian, lavice (konstrukce Infini, kožené sedáky Polstrin), cena 450 000 Kč.Výhodou tohoto českého výrobce totiž je, že na rozdíl od ostatních účtuje jen minimální poplatky za individuální provedení a zhotovení atypických kusů. Základ sestavy tvoří velký ostrůvek, ve kterém jsou z obou stran široké výsuvné kontejnery a vinotéka. Nezvykle velké úložné prostory si majitelka přála zejména proto, že se kromě vaření často věnuje i přípravě slavnostních tabulí a využívá k tomu několik stylově odlišných jídelních servisů. Dřez s myčkou a varná deska jsou zabudované v kuchyňské lince, vedle které je ještě vysoký nábytkový modul s vestavnými spotřebiči a spížní skříní.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Pohodlné a přehledné ukládání nádobí umožňují výsuvy široké 120 a 100 cm.Příjemný komunikační prostor

Na ostrůvek s pracovní plochou z tmavého přírodního kamene navazuje v nižší úrovni deska z corianu, u které se mohou pohodlně usadit čtyři osoby. Rodina tento prvek využívá jako příjemný komunikační prostor, paní domu k příležitostné práci s notebookem a v případě větší návštěvy slouží jako náhradní jídelní stůl. Potřebě usadit v kuchyni větší počet osob vyšli ve studiu vstříc návrhem lavice, která je umístěná pod oknem na opačné straně místnosti.

Protože se majitelce líbí styl, který kombinuje moderní prvky s historicky laděnými, doplnila hladké plochy kuchyňského nábytku se zafrézovanými úchyty jídelním stolem s masivní vyřezávanou nohou, třemi křišťálovými lustry a několika dalšími zdobnými doplňky.

text: Libuše Lhotská, foto: Miroslav Šimčík

OBRAZEM: Optimistická koupelna

Kudy z nudy

Rozhodli jste se kdysi z praktických důvodů pro koupelnu neutrální? A podařilo se vám tak neomylně vytvořit kreaci, která sice neurazí, ale ani nepotěší? Možná byste se mohli zamyslet, co by vaši koupelnu dokázalo oživit.

Úložná krabice z cirého akrylu (BoConcept), k dispozici v ruzných velikostech, cena 840 Kc/ks, www.boconcept.com. Stojací lampa Orion (Koziol), 32,9 x 30,5 x 32,9 cm, odstín horcicová a transparentní olivová, cena 2 018 Kc, www.koziol.cz. Zrcátko Beauty (Schönbuch), materiál lakovaná MDF, cena za lak základní barvy 7 865 Kc, cena za lak barvy s akcentem 8 117 Kc, www.alax.cz. Plastový hácek na stenu www.styleit2.cz Sparrow (Qualy), délka vetvicky 10 cm, ptácek v. 6 cm, cena 320 Kc/2 ks, www.interierove-doplnky.eu.

Barevné cákance místo háčku? Nebo věšák v podobě stromu, zatoulaný plastový ptáček, hejno zrcátek či průsvitné duhové krabice z plexiskla?

text: Hana Doležalová, foto: archiv

Špaletové okno je truhlářské dílo

Kastlové okno se všemi klady i zápory. Nabízí se repase nebo kvalitativně dokonalejší replika...Termín špaleta pochází z italského slova „spalletta“, což je okenní výklenek. Označuje vnitřní povrch okenního nebo dveřního otvoru, případně i oblouku. Svislé plochy se nazývají ostění, dolní plocha parapet, horní plochu tvoří rovné nadpraží či klenba. Zažitý a běžně používaný název špaletové okno je tudíž v případě rodinných domů nepřesný, spíše jde o okna kastlová (kastlíková). Ta se od špaletových oken liší tím, že vnitřní i venkovní křídla okna jsou spojena „kastlí“, což je rám po celém obvodu okna, a také tím, že se vnější i vnitřní křídla otevírají dovnitř místnosti.

Praktická výměna oken

− provádí se ze strany interiéru (aby se nepoškodila fasáda)
− řemeslníci demontují křídla starých oken, odstraní vnitřní parapetní desky a vnější parapetní plech, na několika místech naříznou stávající rámy a dřevo vypáčí
− v ostění nesmí zůstat staré šrouby, těsnění, třísky, úlomky zdiva a malty, vyspraví se případné nerovnosti a dutiny
− nové okno (kastle) se usadí – ustaví ve vodorovném a svislém směru, zafixuje kalibrovanými podložkami a ukotví dlouhými vruty do ostění
− připojovací spára se vyplní montážní (polyuretanovou) pěnou, nechá se zatvrdnout a „výrony“ pěny se seříznou do roviny
− montážní spáry se zalištují, doplní silikonem a povrchově upraví; zvenčí se namontuje venkovní parapet, který se rovněž utěsní
− ostění oken se povrchově upraví i ze strany interiéru
− na závěr se usadí vnitřní parapety a okna se „seštelují“

Prodloužená životnost

Moderní špaletová okna s hodnotami Uw = 0,9 W/m2K a Rw = 46 dB (AZ EKOTHERM).Údržba, opravy, repase nebo kompletní výměna oken patří k prvoplánovým úkolům celkové rekonstrukce domu. Zastavme se nejprve u relativně nejjednodušší varianty – opravy původních oken. Špaletová okna můžete s úspěchem renovovat sami. Podmínkou je soudržnost a nepoškozená struktura materiálu. Dřevo nesmí být napadeno dřevokaznými houbami nebo plísněmi, nemělo by být mechanicky poškozeno a v pořádku musí být i všechny kovové části. Povrchové vady, praskliny, oděrky a trhliny v laku nebo tmelu se nejprve pečlivě odmastí a omyjí, drátěným kartáčem se očistí odlupující se lak a tmelem vyplní nerovnosti. Před nanesením nového nátěru se povrch zdrsní brusným papírem a skla olepí malířskou páskou.

Pozor na nátěry stykových ploch (rám křídla s rámem okna), každá nová vrstva může způsobit drhnutí. Při rekonstrukci je třeba odstranit starý tmel a okna kompletně přetmelit. Tuto činnost zvládne i zručnější kutil. Vše výše uvedené se ovšem týká pouze záchrany a prodloužení životnosti. K docílení normových tepelně a zvukověizolačních parametrů je třeba nechat vyrobit přinejmenším repliky stávajících oken (nebo alespoň okenních křídel) s izolačním dvojsklem, kvalitním těsněním a kováním. Nebo okna nová.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Zbrusu nové okno

Řadu starších rodinných domů stále ještě zdobí okna špaletová (kastlová), na která majitelé nedají dopustit.Naši předchůdci problémy s tepelněizolačními vlastnostmi oken, tedy ani s jejich zasklením, neřešili. Stačilo, když tudy nefoukalo a nezatékalo. Okna tedy měla vesměs jednoduchá skla silná 3 mm, mezi rámy nebylo žádné těsnění, netěsnosti a škvíry zajistily větrání. Taky se netopilo drahou elektřinou ani plynem a neexistovaly tak přísné požadavky na teplotní a hlukové podmínky. Dnešní výrobci plní přání zákazníků a požadavky památkářů výrobou replik s nesrovnatelně lepšími izolačními vlastnostmi. Navázali na tradici truhlářské výroby, rukodělnou práci však dílem svěřili programovatelným automatům.

Lze si vybrat špaletová okna s vnitřním nebo vnějším izolačním dvojsklem. První alternativu ovšem odborníci nedoporučují, neboť venkovní jednoduché sklo se při změně teplot může rosit. Vhodnější je vnější dvojité zasklení. Tepelná prostupnost celého okna dosahuje asi Uw = 0,85–0,95 W/(m2K), zvuková izolace činí přibližně Rw = 43–46 dB. Používá se smrkové, v luxusnějším provedení pak dubové masivní dřevo, sklo tloušťky 4 mm a výrobci většinou nabízejí i repasi (nebo repliky) původního kování. Samozřejmostí je kvalitní povrchová úprava.

Orientační ceník oken (bez montáže)

špaletové okno (ŠO) 1křídlé 7 000 Kč
ŠO 2křídlé 13 500 Kč
ŠO s nadsvětlíkem 20 000 Kč
ŠO 3křídlé 21 000 Kč
ŠO 3křídlé s nadsvětlíkem 38 000 Kč
ŠO 4křídlé 23 500 Kč

S čím je třeba počítat

... případně výměna celého okna za konstrukčně i materiálově jiný výrobek. Ovšem není to ono!Výměna špaletových oken za okna jiné („jednoplášťové“) konstrukce představuje znatelný zásah do stavebních konstrukcí. Pokud však staré okno nahrazujete jeho přesnou replikou, „destrukce“ a následná úprava ostění bude minimální. Poněkud diskutabilnější otázkou je tzv. přesklení nebo výměna původních okenních křídel za křídla s dvojitým zasklením. Důvod? Stávající okna včetně závěsů (pantů) jsou dimenzována na určitou váhu. Jestliže metr čtvereční 3 mm skla vážil 6 až 7 kilogramů, dvojsklo s příslušenstvím (rámečky, těsnění atd.) už váží kolem 20 kg. Váhový rozdíl se musí někde projevit – špaleta ani závěsy zpravidla nové zasklení neunesou.

A ještě dovětek k solárním ziskům. Ty by rozhodně neměly být menší než energetické ztráty, takže pokud dvojsklo, pak nejlépe s vloženou fólií, nahrazující třetí sklo (případně dvě fólie jako ekvivalent čtyřnásobného zasklení). Výhodou je hmotnost shodná s běžným dvojsklem, není tedy nutné používat masivnější rámy a tím zmenšit plochu zasklení. Používá se i tzv. selektivní vrstva, tedy pokovení, fungující jako polopropustné zrcadlo. Sluneční záření se pak v interiéru přemění na teplo, ovšem tepelné záření sklem nazpět neprojde a odrazí se zpět do místnosti. Jsou-li mezery odděleny tabulí skla (trojskla, dvě dvojskla), klesá energetická propustnost (g). Každá tabule skla ubere cca 14 % procházející energie (a asi 9 % světla).

Výměna oken

Rekonstrukce domů cíleně směřují k energetickým úsporám. Typy oken se rozlišují především podle rámu, v němž „sedí“ okenní křídlo, a také podle způsobu otevírání okenního křídla (otevíravé, sklápěcí, otevíravé a sklápěcí, zdvojené, otočné, kyvné, posuvné). K určujícím znakům náleží rovněž druh zasklení a samozřejmě materiál. Běžná okna bývají dřevěná, plastová, hliníková, ocelová a kombinovaná. Porovnávat přednosti těch či oněch výrobků je zavádějící. Dřevěná vyžadují občasnou povrchovou úpravu, plastová mění kvalitu ovzduší v interiéru, ale stejně jako dřevěná disponují velmi dobrými tepelněizolačními vlastnostmi. Ať už vaše sázka padne na ten či onen materiál, vždy se zajímejte o to, kolik tepla unikne skrz okno ven. Hodnotu uvádí tzv. součinitel prostupu tepla U = ?? W/m²K (čím nižší číslo, tím víc energie ušetříte). Zlepšení tepelněizolačních vlastností oken se – kromě jiného – dosahuje instalací izolačních dvoj- či trojskel.

Rohové špaletové okno. Řešení vyhovuje v oblastech zatížených hlukem (AZ EKOTHERM).Tradice v moderním pojetí

Špaletová okna „reprezentují“ tradiční dřevěná okna, v nichž se o nezbytnou tepelnou izolaci starala vzduchová mezera mezi křídly. Konstrukčně jde o dokonalý truhlářský výrobek a není divu, že mnoho majitelů domů trvá na jejich zachování. Není tedy nezbytně nutné měnit, stačí modernizovat. „Špaleťáky“ s dvojsklem v exteriérových a jednoduchým zasklením v interiérových křídlech, s teplým meziskelním rámečkem (zabraňuje rosení) a seřiditelným kováním (stará se o optimální přítlak křídel), garantující výborné zvukově a tepelněizolační vlastnosti, představují výrobek poctivého truhlářského řemesla. Použití moderního kování pak dává nové funkční kvality (umožňuje mikroventilaci či vyklápění křídla). Neexistuje tedy žádný důvod špaletová okna rušit.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem, redakce

Kam s biologickými odpady?

Podívejme se na věc také z druhého pohledu: úrodné půdy ubývá, protože lidé neumějí zemi vrátit to, co jí seberou. Země tedy potřebuje zpátky svou organickou složku a my se jí zase potřebujeme elegantně zbavit. Mimo jiné i proto, že na skládkách (kam bioodpad putuje, pokud není roztříděn) se naše slupky od banánů, čajové sáčky nebo skořápky od vajíček podílejí na řadě negativních jevů – tvorbě nebezpečných látek (jako je například metan) a také na produkci nepříjemného zápachu. Ne každý však ví, jak s bioodpadem správně naložit.

Co je bioodpad

Biologický odpad dělíme na dvě složky – „zelený bioodpad“, který vzniká při údržbě zahrad a zeleně, a „domovní bioodpad“, který pochází z přípravy potravin.

Do první kategorie (tedy biologický odpad ze zahrady) řadíme například listí, trávu, seno, plevel, zbytky rostlin, kořeny a listy zeleniny, větve keřů a stromů a spadané ovoce.
Druhou skupinou (odpad z kuchyně a domácnosti) se myslí nejčastěji zbytky hotových jídel, ovoce a zeleniny, čajové sáčky, skořápky z vajec, ale také třeba zašpiněné ubrousky nebo suchý chléb.

Kompost je klasika, kompostér moderna

Aby kompost správně zrál, měli byste vědět, co všechno na kompost patří a co je lepší přenechat popelnici.Nejjednodušším, nejlevnějším a nejstarším způsobem, jak nakládat s biologickým odpadem, je kompostování. Zřízení kompostu ovšem připadá v úvahu pouze v případě, že bydlíte v domě, který obklopuje větší zahrada. Potom je možné umístit kompost prakticky kamkoli, ale doporučujeme řídit se těmito radami zkušených:

1) neumísťovat kompost na podložku, ale zajistit mu kontakt s půdou, aby se do něj dostaly půdní organismy, které jsou nepostradatelné; 2) kompost situovat do míst, kde nebude vystaven přímému slunci, větru nebo dešti, nejlépe tedy do polostínu a pod menší stříšku; 3) nekomplikovat si život tím, že kompost zřídíme na druhém konci zahrady, ale dát ho na pohodlný dosah ke kuchyni, aby se nám kvůli lenosti nepřestalo chtít bioodpad třídit.

Provozování kompostu má samozřejmě svá pravidla (více v článku na str. 118), nicméně pokud se vám nechce tlející hmotu poctivě přehazovat z hromady na hromadu, stačí pořídit si plastový kompostér, který proměnu organických zbytků v úrodnou zeminu obstará za nás.

Co patří do kompostejneru

Ze zahrady

- listí
- tráva
- seno
- plevel
- zbytky rostlin
- kořeny a listy zeleniny
- větve keřů a stromů
- spadané ovoce

Z kuchyně

- zbytky ovoce a zeleniny
- čajové sáčky
- kávová sedlina
- skořápky z vajec
- zbytky vařených jídel

Co do kompostejneru rozhodně nepatří

- tekuté zbytky jídel
- jedlé oleje
- kosti a maso
- mrtvá zvířata
- biologicky nerozložitelné látky a jiné odpady

Vermikompostér aneb chovatelem kalifornských žížal

Jednoduchý kompostér si můžete při troše šikovnosti vyrobit ze dřeva sami.Ale co dělat, pokud ke zřízení kompostu nemáte vhodný prostor? Pokud vlastníte jen malou předzahrádku nebo „zazahrádku“, kterou nechcete obětovat zřízení kompostu, nebo máte dokonce jen terasu či balkon? Výmluvy neobstojí, protože existuje metoda, díky níž lze bioodpad třídit i v panelových (či jiných) bytech. Jde o vermikompostér, ve kterém se na přeměně organických zbytků podílí žížaly.

K jeho zřízení potřebujete uzavíratelnou plastovou nádobu (ale s otvorem, který propouští vzduch), kalifornské žížaly a vyrovnaný poměr suchého bioodpadu (hobliny, starý papír, lepenka, suché listí a zbytky pokojových rostlin), který vytvoří podestýlku pro násadu žížal, a vlhkého kompostu (bylinkové a jiné čaje, včetně sáčkových, kávová sedlina, bramborové slupky, veškeré zeleninové odpady, vaječné skořápky, povadlé květiny apod.), který se stane obživou žížal, plus občasný „posyp“ – písek, starou zem z pokojových rostlin apod.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Připravit žížalám podestýlku

Obvykle se umisťuje několik plastových nádob nad sebe, v nichž se žížaly starají o postupnou přeměnu odpadu v úrodnou hmotu. Jakmile je naplněno první patro vermikompostéru, je třeba připravit žížalám novou podestýlku ve druhém patře, kam se přestěhují. Bioodpady dáváme do druhého patra, spodní patro necháme „dojít“ 2 až 3 měsíce – materiál se v něm za tu dobu plně přemění v tu nejkvalitnější zeminu pro pokojové květiny.

Kompostér Aero Therm Plus se základovým roštem a kuželem, který zajišťuje přístup vzduchu a vlhkosti až do středu kompostéru (AL-KO).Vermikompostér ovšem není úplně levná záležitost – zařízení společně s násadou žížal vyjde na 3 až 4 tisíce korun. Nicméně je to investice nejen do vašich pelargonií, begonií nebo petúnií, ale také do globálního životního prostředí. Kdyby se každý dokázal zbavit svého biologického odpadu, ušetřilo by se značné množství místa na skládkách a zároveň by se významně omezila produkce skleníkových plynů.

Kompostejner pro každého

Pokud vás neláká představa, že se stanete de facto chovatelem žížal, je tu ještě jedna alternativa – svěřit svůj bioodpad do péče obce. Je však nutno připustit, že hromadný odvoz bioodpadu je stále ještě v plenkách a že systém svážení lépe funguje v menších městech než ve velkých. Smůlu ale nemají ani obyvatelé hlavního města Prahy. Zde se bioodpad sváží od roku 2010, ovšem pokud Pražané chtějí tuto službu využívat, musejí nejprve uzavřít smlouvu o poskytování služby „svoz bioodpadu“, která je zpoplatněna. Za pronájem 120litrového kompostejneru zaplatí 600 Kč, 240litrová nádoba bude stát 900 Kč. Kompostejnery se vyvážejí jednou za 2 týdny, a to od 1. dubna do 30. listopadu, v zimě se zatím bioodpad neodváží, ale o rozšíření provozu na celý rok se již uvažuje. Bioodpad pak putuje do velkých kompostáren a kompost následně k zemědělcům v podobě ekologického hnojiva.

Pytlem proti zápachu

Pro snazší manipulaci a odstranění zápachu z tlejícího bioodpadu je nejvhodnější nádoba, která bude dobře odvětraná, nebo přímo speciální kompostovatelný pytel, který můžete i s odpadem s klidem hodit na kompost či do kontejneru na bioodpad. Tyto sáčky jsou vyrobeny z tzv. biodegradovatelného plastu, který musí splňovat ČSN 13432. Jejich základem je kukuřičný a bramborový škrob. Sáčky mají i velmi dobré vlastnosti, co se týče paropropustnosti. Odpad v nich tedy zdaleka tolik nehnije, nezapáchá a ztrácí kvůli odparu vody na objemu (za týden až o 40 %). Díky těmto vlastnostem se sáček rozloží na kompostu během 90 dní.

Nádoby na bioodpad

Kompostéry Jumbo 600 a Jumbo 800 lze velmi snadno sestavit díky zástrčkovému systému – to umožňuje jejich snadnou přepravu (AL-KO).Třídění a sběr bioodpadu v domácnosti můžete řešit také uzavíratelnými nádobami, které alespoň částečně omezí šíření případného zápachu. Nádoby na vlastní sběr bioodpadu v obci mohou být rozmístěny buď v každé domácnosti, což je pohodlné a skýtá nejvyšší výtěžnost, ale zároveň je to nejdražší způsob sběru tříděného bioodpadu.

Další možností je umístit tyto nádoby na vhodná místa v obci, počínaje hnízdy separovaného komunálního odpadu tak, aby každá nádoba sloužila pro několik domácností. Od těchto způsobů a také místních podmínek se odvíjí objem sběrných nádob. V současnosti jsou na trhu 120-, 140- a 240litrové nádoby speciálně upravené pro sběr bioodpadů. Je v nich zabezpečeno provzdušnění, proto je lze bez problémů se zápachem svážet i 1x za 14 dní.

Velkoobjemové kontejnery

Používají se i větší nádoby na bioodpad (770 a 1 100 litrů), u nich však provzdušnění a omezení zápachu materiálu nelze zajistit, a proto je s tím nutné počítat při nastavení periodicity svozu a umístění nádob v obci. Firma Reflex Zlín také začala nabízet své tradiční spodem vyprazdňované laminátové kontejnery různé velikosti v provedení pro sběr bioodpadu. Ty mají navíc vnitřní děrované stěny a dno a záchytnou vanu na případnou kapalnou fázi.

Dvojice kompostérů K 290 a K 390 se liší pouze objemem. Kompostéry jsou vyrobeny z recyklovaného materiálu a pro lepší kontakt s půdou nemají dno (AL-KO).Zejména pro sezonní svoz a svoz bioodpadu z údržby obecní zeleně se používají velkoobjemové kontejnery, které mají většinou objem 10-18 m3. Tyto kontejnery jsou přistavovány do míst, kde je prováděna údržba zeleně, případně v sezoně na určená místa v obci pro občany. V některých obcích jsou přistaveny na určených místech celou sezonu, tedy vegetační období (většinou duben až listopad). Velkoobjemové kontejnery bývají také umístěny ve sběrných dvorech.

Cesta nádob

V mnoha našich obcích a městech už sběr bioodpadu funguje, na dalších místech se teprve chystá. Zavádění systému sběru bioodpadu většinou probíhá postupným umisťováním nádob nejprve na sběrná hnízda pro tříděné složky komunálního odpadu a podle potřeby na další vhodná místa v obci. Se zvyšující se produkcí tříděného bioodpadu se nádoby postupně doplňují. Když se podaří systém zavést tak, že se občané naučí třídit bioodpad a jeho množství ve směsném komunálním odpadu se výrazně sníží, lze snížit četnost svozu směsného komunálního odpadu, a tím se vyrovnají náklady na systém třídění a svozu bioodpadu.

Je to však v praxi spíše dlouhodobá záležitost, protože v první fázi zavedení třídění se v systému objeví bioodpad, který dříve vůbec nebyl v systému nakládání s odpady obce, a podíl bioodpadu ve směsném komunálním odpadu se bohužel snižuje jen velmi pozvolna. Je také na obcích, aby v součinnosti s ministerstvem životního prostředí občany informovaly o možnostech a výhodách, které svoz bioodpadu přináší.

Tříděný bioodpad

Uzavřený třípatrový kompostér K390 s dvířky ve spodní části pro odebírání hotového kompostu (MOUNTFIELD).Využití zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu nebo surovin závisí na technologii a kvalitě vstupního odpadu. V současné době se kromě elektrické energie a tepla z bioodpadu využívá digestát (vzniklá tekutina) a kompost, které se zapravují do půdy. Záleží však na kvalitě – obsahu těžkých kovů – zda budou umístěny na zemědělskou, nebo na nezemědělskou půdu (vyhláška č. 341/2008 Sb., o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady).

Také zde je důležitá spolupráce občanů, kteří nádoby na bioodpad využívají, aby zbytečně nedocházelo ke znehodnocení bioodpadu chybným tříděním. Ne všechny produkty z domácnosti jsou pro bioodpad vhodné. Ale to už se vracíme na začátek tohoto článku. Zakončeme tedy naše pojednání parafrází starého přísloví: Kdo chce třídit odpad, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

text: Barbora Klocová, foto: archiv firem

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026