Způsob otevírání dveří může zásadně změnit charakter interiéru, a to v kladném i záporném slova smyslu. Dříve, než se definitivně rozhodnete pro určitý typ, projděte celý byt a jako v interaktivní hře si zkuste otevřít dveře do každé místnosti. Zohledněte přitom, jaký nábytek bude v blízkosti dveří stát a jaký způsob otvírání bude v daném případě vhodnější. Budete překvapeni, kolik místa vám mohou ušetřit správně zvolené dveře.
Otvírání dveří
Tradiční a nejpoužívanější dveřní systém představují dveře otočné. Oproti jiným typům spadají do té levnější kategorie, cena ale není to nejdůležitější. Kvalitní konstrukce křídla a jeho upevnění zajišťují dokonalou zvukovou a tepelnou izolaci. Ale v žebříčku nejméně efektivních prostorově úsporných řešení stojí na druhém místě, hned za dveřmi kyvnými. Záleží jen na vás, která z těchto vlastností bude pro vás prioritní. Podobně náročné na prostor jako dveře otočné jsou dveře kyvné, obecně zvané lítačky. Princip otevírání funguje na pouhém zatlačení. Křídlo dveří se pak samo pohybově zklidní a dovře bez vašeho přičinění. Pokud doma vedete neustálé spory o nedovřené dveře, mohou být tím pravým řešením.
Modernější a prostorově méně náročnou obdobou kyvných dveří jsou dveře posuvně kyvné. Spojují hned dva způsoby otevírání a i zde stačí pouze zatlačit. Fungují na principu posunuté osy otáčení. V první fázi otevření se dveřní křídlo začne otevírat jako u klasických dveří otočných a zhruba v jedné třetině začíná zasahovat do obou dvou prostorů s tím, že dochází k posouvání dveří k závěsové straně.
Dalším způsobem otevírání dveří je skládání. Řadí se sem dveře lamelové (skládací a harmonikové), které sluší především interiérům laděným do prvorepublikového období. Nevyžadují příliš okolního prostoru, ale v okamžiku jejich úplného rozevření nevyužijete celou šířku průchodu mezi zárubněmi. Z hlediska úspory místa jsou skvělou volbou dveře posuvné, a to buď posuvné po stěně, nebo zasouvací mezi stěny. Druhá varianta vyžaduje stavební zásah a je nutné s ním počítat už ve fázi hrubé stavby. V případě rekonstrukce bytu se bez stavebních úprav neobejdete.
Posuvné dveře mají sice nižší tepelnou a zvukovou izolaci, ale vyžadují minimální prostorové nároky. Rozhodnete-li se pro dveře posuvné po stěně, nezapomeňte, že vzhledem k odsunu dveřních křídel do stran není možné využít prostor kolem dveří, respektive podél stěny.
U dveří zasouvajících se do stavebního pouzdra tento problém není. Posuvné dveře jsou ideální do menších interiérů a do domácností, kde je kladen důraz na snížení fyzické námahy (senioři, děti, handicapované osoby).
Kromě základní funkce uzavření místnosti mohou po stěně posuvné dveře efektivně rozdělit prostory, které jsou spolu spojeny, ale zároveň mají vlastní roli a význam. Posuvné dveřní křídlo plní navíc roli estetickou.
Neprávem podceňované zárubně
Zárubně jsou součástí dveřního komplexu a spolu s dveřní výplní by měly tvořit harmonický celek. Nevhodně zvolený rám dveří může kazit výsledný dojem a naopak. V minulosti běžné kovové zárubně dnes nahrazují zárubně obložkové. Jejich výhodou je přizpůsobivost výškově nestejnorodým podlahám, šířce stěny a vsazují se až v samotném závěru stavby. Odpadá tak možné poškození během probíhajících stavebních prací. Velmi žádané jsou bezpolodrážkové dveře. Výsledkem je jednoduchý vzhled – v okamžiku, kdy jsou dveře zavřené, tvoří oba komponenty jednu linii.
| Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení |
Materiály a povrchy dveřních křídel
Dveře podléhají aktuálním trendům podobně jako módní doplňky. Kromě samotného designu zohledněte především materiál, ze kterého je povrch dveří vyroben, a jeho vhodnost do určených prostorů, tzn. odolnost vůči zašpinění, poškrábání, páře…
Dveře můžeme dělit podle použitého materiálu na umělé a přírodní. Mezi umělé povrchy se řadí laminát, odolný vůči oděru, horké páře, horkým předmětům i vzniku skvrn. Dalším typem dveří s umělým povrchem jsou dveře fóliované. Podobně jako předchozí lamino jsou použité fólie odolné vůči běžným vlivům rodinného života, především však proti poškrábání.
Oblíbeným přírodním materiálem je dýha. Zastánci oceňují především její přirozenost a originalitu. Dýha sice vyžaduje šetrnější zacházení, ale naproti tomu umožňuje doslova designové hrátky s dveřními vlákny a dveře mohou bez nadsázky působit jako umělecké dílo. Vybírat můžete dýhy od tradičního buku a dubu přes hrušku, ořech, javor, břízu či moderní stříbrný dub až po designově výrazné zebrano, padouk, bubingo či wengé. V současné době jsou velmi populární exotické dýhy jako citron, polární ořech či indické jablko.
Špičkou mezi přírodními materiály je samozřejmě masivní dřevo. Dveře složené z masivních vrstev dřeva nevyužívají klasickou sendvičovou konstrukci, ale designové masivní vlysy, které jsou spolu vzájemně spojeny.
Průzračné sklo
Skleněné povrchy symbolizují pocit lehkosti a čistoty. Doby, kdy sklo patřilo jen k výplním nábytku, jsou pryč. Sklu jako stavebnímu materiálu je věnováno podstatně více prostoru. Není pravda, že sklo náleží jen vysoce moderním interiérům. Sklo má skvělou vlastnost prosvětlit a pocitově odlehčit, což může být vítaným prvkem ve starších domech.
Ukázkovým příkladem jsou celoskleněné interiérové dveře. Všude tam, kde chybí světlo, se uplatní celoskleněné dveře, které dodají místnosti svěží jiskru. Můžete je osadit jak do klasické obložkové zárubně, tak do vestavných pouzder bez obložek. K jejich usazení se používají speciální hliníkové lišty. Počítejte ale s tím, že je nutné použít speciální kování určené pro skleněné výplně.
Kliky a kování
Moderní trendy a směry v bytovém designu samozřejmě kompletně ovlivňují vzhled dveřního kování.
Může se zdát, že je klika jen nepodstatná součást interiérového vybavení. Zdání ale klame, dveřní kování patří k důležitým bytovým doplňkům a neměli byste jeho výběr podceňovat. Stejnou péči, jakou věnujete výběru samotných dveří, věnujte i tvaru a povrchu kování. Jednotlivé modelové řady kování umožňují sladit dveřní a okenní komponenty v jeden celek a přizpůsobit design bytovým doplňkům. Kromě designové stránky zohledněte také praktičnost kliky, způsob uchopení a kvalitu zpracování.
text: Lucie Bejčková, foto: archiv
To umožňuje všem zůstávat stále v kontaktu, maminky mají lepší přehled o tom, co jejich ratolesti doma po celý den provádějí. Toto řešení je optimální i u malých domů, kde se šetří každým metrem čtverečním zastavěné plochy. V každém případě by mělo 
Pravidla pro pohodlný a bezpečný pohyb po 
Zábradlí, kámen úrazu?
Tak jako k tradičním venkovským stavením patří přírodní kamenné „placáky“, tak moderní, jednoduché či neobvykle řešené zahrady dokonale ladí s tak originálním a pokrokovým materiálem, jakým je litý beton. Beton je totiž stavební materiál, který lidem s fantazií doslova hraje do noty. Především nabízí neomezené tvarové a barevné možnosti – zahradou příchozí provede v podobě chodníku, jako garážové stání poskytne „pevnou půdu pod nohama“ rodinnému automobilu, v podobě opěrných zdí, schodišť, plotů či jejich podezdívek zase pomáhá vytvářet plasticitu zahrady a zajistit soukromí. A protože má beton i uměleckou tvář, může exteriéru domu dominovat litý beton v podobě moderní skulptury. Navíc nemusí být šedý. Moderní architektura stále častěji využívá beton v široké škále barevných odstínů, nejčastěji v odstínech červené, hnědé, černé, případně žluté.
Jak už bylo řečeno, barevný beton je beton s obsahem barevných pigmentů. Při probarvování se nejčastěji uplatňují červené, hnědé, černé, případně žluté pigmenty tvořené barevnými oxidy železa. Méně běžné jsou pigmenty bílé, modré a zelené, pro které se používají jiné chemické látky (bílá – oxid titaničitý, modrá – kobaltová modř, zelená – zelený oxid chromu). „Dnes si zákazníci žádají k využití v zahradách nejčastěji betony v různých odstínech červené, ale zájem je i například o barvu bílou nebo fialovou,“ potvrzuje Jan Veselý.
Cenová nabídka betonu je především závislá na typu betonu pro jakou konstrukci má být použit, odolnosti betonu, případně požadovaném odstínu a barevné sytosti betonu, dále na místě betonáže a zvoleném způsobu ukládání betonu. „Nejčastěji se v exteriéru zatížený pojezdem vozidla používá beton označený C 30/37 XF4, S3, Dmax 22, který může být probarvený pigmentem. V zahradách pak beton označený C 25/30 XF3, S3 Dmax 16. Cenu za 1 m3 betonu si lze zjistit přímo na betonárně. Za pigment se přičítá dle odstínu zpravidla 1000 až 2000 Kč/1 m3, v případě modrého odstínu až 5000 Kč,“ upřesňuje Jan Veselý. Pro přesnou cenovou nabídku je tak důležité přesně specifikovat odstín betonu.
Celá aplikace trvá 1 – 3 dny v závislosti na klimatických podmínkách. Aby vznikl kvalitní a jedinečný povrch, klíčovou roli hraje zkušenost a zručnost realizátora.
Dekorativní ražený beton a dekorativní ražená omítka dokonale napodobí přírodní materiály a přitom jsou velmi praktické. Ražený beton pro horizontální povrchy, ražená omítka pro vertikální. Ve vzornících můžete vyhledat různé vzory a k nim požadované probarvení. V rukou máte naráz nepřeberné množství kombinací a můžete začít čarovat… Nahlédněte, kde všude je možné dekorativní ražené povrchy použít.
Druhé uživateli velmi oblíbené využití dekorativního raženého betonu. Technologie navíc velmi elegantně řeší jindy problematické okraje (lemy bazénů) – jsou čisté, hladké a odolné. Kromě atraktivního vzhledu se tu uplatní také fakt, že povrch neklouže – je bezpečný – a oproti klasickým přírodním materiálům je téměř bezúdržbový. Kromě kamene je hodně populární také autentický dekor dřeva.
– Tónování dekorativní směsi pomocí práškových pigmentů (přidáním do záměsového roztoku)
Barevných odstínů se nabízí celá řada a používají se v různém ředění. Příklad ředění: 5:1, 6:1, 7:1, 8:1, 9:1, 10:1.
Ložnice 
Něco na nich asi bude. Určitě, jejich existenci prověřil čas, ovšem podoba doznala změn. Postele s nebesy se přizpůsobily současnosti a konkrétním okolnostem. Zapomeňte na těžké a beztvaré kusy látek, dnešní nebesa se pyšní velmi střídmým 
Rodinný dům Classic si pro jeho nadčasovou architekturu a praktické dispozice oblíbily desetitisíce klientů v Česku i v Německu. Chytře vyřešený exteriér i interiér domu dobře ladí s atraktivní cenou, která zpřístupňuje bydlení ve vlastním domě i mladým rodinám. CANABA představila Classic již v roce 1991 a hned v prvním ročníku soutěže Dům roku 1994 získal prvenství. Jeho třetí generace slavila absolutní vítězství v roce 2013. Nyní přichází CANABA s revoluční inovací Classicu a představuje již jeho čtvrtou generaci. A tento nejprodávanější dům na trhu představuje hned ve dvou variantách. Nové klasické provedení Classsicu si zachovává tradiční nadčasovou tvář, ovšem převratná je jeho architektonicky originální moderní alternativa.
íce místa a více variant, za nižší cenu
Cibule narcisů a tulipánů
Nenechte se proto zmást „trendy, cool a in“ designy, které v mnoha případech vynikají spíš cenou než kvalitou zpracování nebo užitnou hodnotou. Podotýkám, že existuje spousta zajímavých současných designérů, jejichž produkce je hodnotná a život v takovém interiéru je velmi pohodlný, ale některé projekty působí tak, že zajímavě vypadají jen v designovém studiu nebo v katalogu. Ale pokud někomu vyhovuje život na palubě kosmické lodi plné křivých váziček a nerezových kelímků, má na to plné právo.
Počátkem 20. století mnoho tvůrců hledalo takové formy umění a architektury, které by odpovídaly stále se zrychlujícímu životnímu stylu a názoru moderního industrializovaného člověka. Převratné změny ve společnosti a zejména trýznivé zkušenosti I. světové války ještě urychlily odpoutání městského člověka od „poklidných a idylických“ časů osvícenství a romantismu. Toto přetnutí pupeční šňůry s poklidným časem měšťanských bálů dokončily hekatomby II. světové války.
Teprve v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech se lidé začínají k historickému nábytku vracet a začínají si ho vážit, stejně jako i bytových doplňků po prapředcích. Ve snaze uniknout z osidel šedivé normalizační reality prchají o víkendech na venkov. Začíná rozvoj chalupářství a hlad po selském nábytku, truhlicích, hmoždířích a petrolejkách. Tyto tendence však někdy končily kýčem v podobě skrumáží nalakovaných loukoťových kol, cepů a vesnických necek. Ve městech, kde stále převažovala stará zástavba, se do klasicistních domů vracel historický nábytek koupený v bazaru či nalezený na půdách a organicky (a častěji spíše neorganicky) se mísil s obývacími stěnami husákovské éry. Záleželo na míře vkusu a estetických schopnostech obyvatel konkrétního domu či bytu.
V současnosti lidé objevují také nábytek a doplňky v bruselském stylu z konce padesátých let, nejenom proto, že tento sloh trval velmi krátce a jedná se o unikátní tuzemský sloh, ale hlavně proto, že svým bizarně kapkovitým tvarem působí svěže a neotřele. A zde se dostáváme k zajímavému jevu, kdy se nábytek z počátku druhé poloviny 20. století (např. čalouněný sedací nábytek, psací stoly, svítidla a další doplňky) začíná sbírat, protože proti dnešní dřevotřískově pseudorustikální produkci made in EU působí najednou oduševněle a moderně.
