Porovnáme-li klempířské řemeslo našich dědů se současností, jaké jsou největší rozdíly?
V minulosti si klempíř musel všechny díly a součásti střech a okapů vyrobit sám, dnes má k dispozici neuvěřitelné množství hotových systémových dílů. To, že se tyto prvky vyrábí ve velkém, se promítá do jejich nižší ceny, takže se nevyplatí vyrábět je ručně jako kdysi.
Nemá to negativní důsledky na um dnešních klempířů?
V některých případech bohužel ano. To, že lze většinu dílců koupit už hotových, znamená, že zanikají některé dovednosti. Na druhé straně, klempíř není jen montér prefabrikovaných dílců. Pokud má své řemeslo rád a věnuje se mu, zbývá prostor pro tvořivost a um. Někdy je prostě třeba vyrobit atypický díl, a právě zde se takzvaně oddělí zrno od plev.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
A co současné materiály?
Změnilo se toho hodně, samozřejmě i v používaných materiálech. Nepoužíváme už jenom pozink, měď či hliník, ale vyrojila se spousta nových materiálů, např. titan-zinek nebo povrchově upravované a barvené plechy.
Je nějaký rozdíl v technologiích?
Ano, školním příkladem je např. řešení dilatací, tedy tepelné roztažnosti kovových materiálů. V minulosti se k sobě dala dvě čela, nebo se v kotlíku muselo vytvořit pohyblivé dilatační pole. Uvědomte si, že se tenkrát vyráběly měděné žlaby přes celou délku střechy a měď je na dilataci zvláště náchylná. Pokud by tam nebyla dilatace vyřešena, došlo by za parného dne snadno ke zničení žlabu. Dnes se dělají žlaby na délku a dilatace se řeší gumovými spojkami. Dřív se také víc nýtovalo a letovalo, dnes se víc lepí. Spoje mezi lištami se dnes někdy izolují silikonem, a to je špatně. Místo silikonu by se měl používat speciální tmel, protože silikon se po relativně krátké době odlepí. Bohužel mnoho řemeslníků si dnes bez silikonu nedokáže práci na střeše vůbec představit. Pak se ale nikdo nesmí divit, když mu po pár letech začne zatékat voda do střechy.
Co by měl umět |
|
– Práci s „přírodními“ materiály, jako je pozinkovaný a titan-zinkový plech, měď apod., i s moderními materiály. Musí přesně dodržovat všechny technologické normy, ale měl by ovládat i osvědčené postupy starých mistrů. – Klempířské práce spočívají v provedení všech plechových částí domu, zejména střech, a to včetně montáží okapového systému, vyplechování úžlabí, oplechování komínů, atik apod. – U rekonstrukcí, kde není nutné měnit celý střešní plášť, zajišťuje opravu klempířských prvků. Provádí výměnu poškozených prvků nebo jejich částí (prorezivělé žlaby, stará úžlabí, nefunkční svody apod.). – Musí si umět poradit také se složitějšími klempířskými pracemi, například s oplechováním vikýřů různých tvarů (gotický, románský, tzv. volské oko…). – Klempíř také musí umět instalovat klempířské doplňky, například takzvané napoleony (komínové kryty), korouhvičky a také hromosvody. |
Nedovedu si představit tradičního klempíře bez pájky a letlampy.
Pájení a letování dnes probíhá jinak. Rozdíl je zejména v kyselinách, které si klempíř dříve pro svou potřebu přizpůsoboval přidáváním různých kovů a takzvaně je vařil. Dnes se tyto vodičky kupují pro pájení konkrétních materiálů. Dnešní materiály jsou sice stálejší, ale vyžadují důkladnou znalost technologií. Jinak letování se používá dodneška a je to velmi důležitá operace. Jen benzinové letlampy jsou nahrazeny plynovými hořáky. Používá se šedesátiprocentní cín a podobně jako v minulosti se střechy pájí tzv. na měkko. Záleží ale na správné pájecí vodě a na čistotě nástrojů a spojovaných ploch.
A jak je to dnes s ostatním nářadím?
Oplechování krytiny se dnes nedělá ručně. Klempíř dnes použije stroj, který vytvoří potřebný spoj. Plech se na prkna připevňuje tzv. příponkami, některé spoje jsou pak kvůli dilataci pohyblivé. Dnes se také do falcovaných spojů dává gumová izolace. Staří klempíři tyto prostředky neměli, ale přesto byla jejich práce funkční. Často obdivuji jejich práci, když rozebíráme starou plechovou střechu – odstraníme plech a prkna podbití jsou v mnoha případech naprosto zdravá.
Co nového se objevilo v oblasti okapů?
U okapních systémů se dnes využívají téměř výhradně stavebnice. U přírodních materiálů je to podobné jako dřív, jiné je to u povrchově upravovaných prvků, které disponují řadou systémových spojek, těsnění atd. V poslední době se také objevily tzv. americké okapy. Jde o žlaby, které se na místě vyrobí přesně na délku střechy, takže odpadají spoje. Objevuje se u nich mnoho zdobných prvků.
text: Adam Krejčík, foto: Střechy Hodač
V předsíních by také neměl být nábytek, který by „zatarasil“ volný vstup do prostoru nebo který ostrým rohem míří na vstupní dveře. Nábytek by zde neměl být těžký, protože by nám přinášel tíhu do života. Dále není vhodné mít zrcadlo naproti vstupním dveřím. Nemělo by nás odrážet zpět při příchodu domů. Když už se zmiňujeme o zrcadlech, jeho velikost musí být taková, že nejvyšší člen rodiny se zde vidí celý, nebo minimálně od pasu nahoru. Zrcadlo nesmí nikomu „usekávat“ hlavu nebo část hlavy. Naproti vchodu by také nemělo být WC, aby nebylo tím prvním, co uvidíme, když se domů vrátíme.
-studio-toast-small_200x300.jpg "Kamil Mrva, Martin Rosa, Trojanovice (c) Studio Toast")
Setkání odborníků v Liberci doprovodí i výstava a publikace Místa architektonického vz(d)oru. Autor koncepce projektu Petr Volf v publikaci soustředil celkem 109 vybraných staveb dokončených v letech 1990 až 2013. Jeho kolekce sestává z hojně popularizovaných objektů sloužících veřejným účelům například v Litomyšli, své místo ale mají i nenápadné stavby na úrovni kapliček nebo přístaveb. V Oblastní galerii Liberec bude výstava, již doplní i prezentace na dané téma ze Slovenska a Jižního Tyrolska, k vidění do 25. března. Od 26. března budou všechny tři výstavní projekty představeny v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Více info na 
-studio-toast-small.jpg)
Konkrétní případ
V tomto případě je pozednice ukotvena pouze do pozedního věnce, dodatečná táhla nebyla pro zpevnění použita. Vysoká nadezdívka však není sama o sobě schopna přenést vodorovnou sílu z krovu, dochází k jejímu odklonění a vzniku vodorovných trhlin v úrovni paty nadezdívky (nad věncem posledního nadzemního podlaží) a šikmých trhlin ve štítech budovy, vedoucích směrem do objektu. Evidentní příčinou odklonu pozednice a dalších uvedených poruch je nedostatečné zachycení vodorovných sil z krovu vaznicové soustavy.
Výsadba podle počasí i tradic
Brzy budete sklízet první zeleninu a bylinky. Nejdříve ty, které přezimovaly, zejména pór, růžičkovou kapustu, špenát, salát, dále vytrvalé druhy, jako je rebarbora, chřest, později i ředkvičky, salát, jarní špenát, a z bylinek třeba oblíbený česnek medvědí, zimní cibuli a nezbytnou pažitku. Trhat lze i listy vytrvalých druhů, například šalvěj. Jana Nováková využívá i planě rostoucí druhy, jako jsou pampelišky, violky, kopřivy, sedmikrásky či popence. Od května již začíná zrát první ovoce – zimolez kamčatský, muchovníky, později třešně „májovky“ a jahody. Kromě toho se těšíme z prvních kvetoucích květin, kterých stále přibývá.
Už předkové našich předků kladli na podlahy svých příbytků dřevo: ať už to byly nahrubo opracované fošny či jemné, do vzorců sestavované parkety, všechny dřevěné podlahy měly a mají řadu výhod. Kromě pěkného vzhledu stojí za zmínku jejich tepelněizolační vlastnosti, díky nimž jsou příjemné i pro bosé nohy. Tím ale výčet jejich předností nekončí. Životnost dřevěných podlah sahá k třiceti a více rokům. Podlahy jsou antistatické a antialergické, mohou proto být bez problému použity v ložnicích i dětských pokojích.
Vůči všem výše popisovaným vlivům jsou odolnější vícevrstvé podlahy. Ve srovnání s masivními dřevěnými podlahami jsou stabilnější, jsou odolné proti prohýbání, vyboulení i praskání. Strukturu vícevrstvých krytin tvoří dvě nebo tři dřevěné vrstvy sklížené proti sobě křížem. U třívrstvých krytin bývá na spodní části podlahy dřevěná dýha, středovou část tvoří výztuž z masivu – borovice/smrk – záleží na výrobci, a vrchní nášlapnou vrstvu pak tvoří jedna z ušlechtilých dřevin. Z hlediska designu či estetiky je na vícevrstvé podlaze nejdůležitější právě dřevina, která tvoří nášlapnou vrstvu.
Koncem března uvolněte 
Pokud na 
V březnu můžete udělat průklest jádrovin – jabloní, hrušní, nashi či kdoulí (nikoliv peckovin, jako jsou meruňky a třešně). U starších a hustých stromů má být zásah razantnější. Větší řezné rány ošetřete 
Jakmile rozmrzne půda, můžete připravit jámy pro výsadbu listnatých stromů a keřů. V březnu totiž začíná období vhodné pro výsadbu balových výpěstků a prostokořenných dřevin, z kontejnerů lze sázet i 
V zeleninové zahrádce je spousta práce. Na záhony vysévejte salát, špenát, ředkvičku, petržel, mrkev, pastinák, vysaďte šalotku a koncem měsíce sazečku a namořený jarní česnek. Výsevy na záhony je třeba v případě potřeby chránit ještě bílou netkanou textilií. Trsy pažitky je vhodné přibližně každé tři roky dělit, 
Měšťanský dům o třech podlažích s gotickým jádrem, renesančními prvky v interiéru a empírovou fasádou s alegorickými náměty a figurální výzdobou je kulturní památkou. O to více designérku zaujal požadavek majitelů na úpravu bydlení do moderního stylu, do kterého měla zakomponovat umělecké předměty, které majitelé již vlastní. Majitelé preferují jednoduché tvary nábytku, vzdušnost a použití tradičních materiálů, jako je dřevo a kámen.
Největší místnost rozprostírající se na skoro 100 m² rozdělila designérka na chodbu, technickou místnost, koupelnu a kuchyň s jídelnou. U ostatních pokojů velikost ponechala, pouze mezi obývacím pokojem a ložnicí vybudovali prostornou šatnu, do které se vchází jak z ložnice dveřmi, tak i otáčivou stěnou z obývacího pokoje. Z vnitřní části otáčivé stěny jsou vystaveny kameny ze sbírky majitele.
Na podlahu použila slepenec křemene dovezený z Jižní Ameriky a masivní dub. Původní zdobné dveře vyměnila designérka za bezfalcové prosklené z dubového dřeva. Díky prosklení proudí do místností více světla. Otáčivou stěnu v obývacím pokoji uprostřed knihovny, která na první pohled působí jako fixní, zdobí kámen labradorit, u kterého je nápadná měňavá hra barev s kovovým leskem.
Díky tomu je v různou denní dobu pohled na stěnu pokaždé jiný. K tmavé kamenné dlažbě v kuchyni navrhla kuchyňskou linku v bílém lesku. Varnou a pracovní desku směřovala k oknům a jídelnímu stolu tak, aby ten, kdo zrovna vaří, mohl komunikovat s rodinou nebo se kochat výhledem z okna. Design dětského pokoje pro malou školačku Adélku je uzpůsobený její lásce k tučňákům.
