Blog

Od ostatních standardních produktů se série liší originalitou uspořádání a nezaměnitelným stylem umyvadel, jejichž velké oblouky vybíhají do prostoru úzkým okrajem a širokou rovnou plochou pro umístění baterie. Dojem výrazného odlehčení vyvolává zkosení bočních stran a zvláštní uspořádání čela umyvadla.

Na první pohled zaujme velká obdélníková odtoková zátka s pochromovaným okrajem, jejíž tvar je nápadně podobný modernímu mobilnímu telefonu. Design umyvadla neruší přepadový otvor, jeho funkci přebírá skrytý odtokový přepadový systém Clou. Kompletní řada MyDay značky KERAMAG zahrnuje umyvadla, dvojumyvadlo, vestavěná umyvadla, umývátka, závěsný klozet a bidet, sprchové kouty, vaničky, zástěny, vany a koupelnový nábytek.

ORIGINÁLNÍ DETAILY

■ Praktickým detailem je integrovaný dveřní vak s různými přihrádkami pro koupelnové potřeby, jako jsou rtěnky, nůžky na nehty, pilníky, kosmetické štětce, pleťové vody atd. ■ Zrcadla o rozměrech 40 x 80, 60 x 80 a 70 x 70 cm s LED podsvícením zapadají do celkové koncepce a zároveň umožňují nejrůznější prostorové uspořádání, které může ovlivnit náladu koupelny i optický vjem koupelny.

Ladná keramika

Umyvadla se nabízejí v šířkách 60, 65, 80 a 100 cm, dvojumyvadlo v šířce 130 cm, umyvadlo pro zabudování (60 cm) a umývátka v pravém i levém provedení. Bidet s klozetem jsou v sérii pouze v závěsném provedení. Jejich měkce prohnuté strany a dolů protažená linie krásně ladí s umyvadly. Bidet je doplněn stejnou elegantní odtokovou zátkou jako umyvadla, i zde lze zvolit systém Clou.

Sérii doplňují tvarově a funkčně sladěné vany a sprchové vaničky, jejichž poznávacím znamením je rovněž velká výtoková zátka s chromovým okrajem. Styl van se vyznačuje asymetrickou formou s širokým okrajem u stěny. Vany se vyrábějí v rozměrech 170 x 75 cm a 180 x 80 cm. Sprchový, designově shodný program MyDay dodává firma KORALLE.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz.

Oblouk navazuje

Základní měkká linie oblouku přechází i na koupelnový nábytek − hrany nábytku se obdobně jako umyvadla vyznačují velkými oblouky. Všechny spodní zásuvky jsou vybavené zpomaleným dovíracím mechanismem. Spodní skříňky doplňuje skříňka pro zabudování umyvadla se skleněnou krycí deskou. Vysoká skříňka (150 x 40 x 25 cm) má jednu pevnou a čtyři polohovací skleněné police. Veškerý koupelnový nábytek My-Day můžete mít ve vysokém bílém nebo šedém lesku.

text: Kateřina Kaločová, foto: archiv

Od vašeho vítězství v kategorii Objev roku v rámci udílení cen Akademie designu Czech Grand Design 08 uběhlo půl roku. Jak si užíváte popularity?

Vnímal jsem ji v podstatě první měsíc. Zvonily telefony, přijímal jsem gratulace, dával rozhovory, ale pak vše vybublalo. A to je fajn. Nemyslím si totiž, že bych byl lepší, než ostatní nominovaní. Zvítězil jsem možná o hlas, určitě to bylo hodně vyrovnané. Samozřejmě mě těší, že jsem cenu získal, ale neznamená to, že od této chvíle bych bral víc na hodinu. V každém případě mám za sebou pozitivní zkušenost.

V této kategorii se letos sešlo nejvíce nominací, což jistě ukazuje na kladný vývoj v oblasti českého mladého designu. Pro vás však tento fakt může znamenat konkurenční boj…

Konkurenti? Tak to ne. Většinou jsou to lidi, co se snaží, dřou od rána do večera a zase až do rána a jsou do své práce zapálení. Mnoho jich znám ze školy, jezdíme na hory, na vodu, organizují se večírky v určitém stylu – prostě se chodí na pivo. Dívat se na sebe pouze očima businessmana – ty jsi na tom lépe, ty máš lepší kšefty – to nejde. Nejen prací je člověk živ…

Takže si o svých projektech mezi sebou řeknete?

Debaty o svých návrzích jsme vedli už na škole. Seděli jsme u stolu, třeba jsme se i pohádali, ale hned jsme to na rovinu také vyřešili. Samozřejmě, že to neplatí stoprocentně, to by byla až moc velká utopie. Ale já věřím v korektnost a důvěru a to samé očekávám od lidí, mezi kterými se pohybuji. Proto je důležitá otevřenost. To platí samozřejmě i při setkání s klienty – výborný osobní vztah, důvěra a určitá naivita je přínosná, bez toho prostě nemůže vzniknout výborný výsledek společné práce.

Proslavilo vás křeslo Kubikula pro UP závody a také jste designérem ergonomické židle Therapia. Je těžké navrhnout originální sedací nábytek?

Mít dobrou židli nebo čalouněnou soupravu považuje asi každý designér za obrovskou výzvu, mystický bod. Určitě je to velké téma, nejenom reprezentativní. Často bývá novinka založena na technologii. Transparentní židle vypadá opravdu skvěle, ale ještě před pár lety by nápad zůstal jen u myšlenky. Nebyla pro něho technologie, právě ta rozvíjí možnosti.

U vaší diplomové práce, kterou je zmíněné křeslo Kubikula s elegantními křivkami v duchu tvarování českého kubismu, jste se držel osvědčené „čalouněné“ klasiky. Neměl jste chuť víc experimentovat?

Původně jsem si židli ani křeslo za diplomku nevybral. Chtěl jsem pracovat více s technologiemi. Proto jsem si zvolil téma sice méně reprezentativní, zato takové, které ovlivňuje náš každodenní život a může přitom firmě zajistit jméno – byla to čisticí sada pro českou firmu: smetáky, lopatky, kartáčky atd. Nakonec by však zveřejnění diplomové práce proběhlo v půlce vývojového procesu, a tím bych odhalil tajemství, což pro danou firmu bylo nepřijatelné. Musel jsem však rychle najít jinou variantu pro diplomku. Návrhy křesla Kubikula jsem měl pro UP závody již rozpracované, nebyl proto problém po domluvě s UP čalouněnou soupravu coby téma své závěrečné práce na škole použít. Po zveřejnění vyvolalo úspěch, takže mám radost, že se křeslo líbilo i přes klasické zpracování.

Vaše cesta k designu je poměrně klikatá. Po gymnáziu jste se hlásil na propagační grafiku, poté na literární akademii. Proč jste se nakonec rozhodl pro studium designu na vysoké škole?

Ovlivnilo mě několik lidí. Vezmu to zkráceně – na gymnáziu, kde mě zajímal jen sport a kapela, jsem potkal malíře Martina Březinu, jenž mi otočil myšlení o 180 stupňů. Ukázal mi plátno a štětec, naučil kreslit, a hlavně kreativně myslet. Najednou jsem vzal tužku do ruky a zjistil, že to jde. Do jeho ateliéru, kam nás docházelo celkem devět lidí, chodíval i uznávaný scénograf, bývalý děkan DAMU Albert Pražák. Když otevřel na literární akademii obor interaktivních médií a mediální komunikace se zaměřením na výstavnictví, získal mě ke studiu. Na škole jsem pak potkal člověka, jenž mi řekl, že dobře kreslím a že mám zkusit design na VŠUP. Tajně jsem šel ke zkouškám, nechtěl jsem to zakřiknout, a oni mě snad omylem či zázrakem přijali.

Něčím jste musel porotu přesvědčit…

Opravdu nevím (smích), ale domnívám se, že u designu je nutné pochopit funkci navrhovaného produktu. Nelze jen umět věc nakreslit, ale také rozpoznat její mechanické principy, představit si, jak funguje. Jedno ze zadání, které jsme museli zvládnout u přijímacích zkoušek, bylo nakreslit kolíček. Právě na takovém zdánlivě jednoduchém úkolu se projevilo logické myšlení uchazeče. Jeho schopnost vidět, na jakém principu věc pracuje, vědět, kde je na kolíčku pružina, aby fungoval. Na tom vyhořela spousta lidí a asi díky tomu, že jsem už jako malé dítě rád trávil čas v dílně a kutil všechno možné, neměl jsem s tím problém. Fyzická práce mi nevadí – naopak.

Co vás na designu baví?

Prostě mě baví! Baví mě výsledek, baví mě proces, baví mě vývoj… řešení technologických problémů, hra s tvarem, překonávaní předem daných limitů. Všechno je to výzva k překročení mantinelů. Nechci dělat další věc do řady, jednu z mnoha, ale posunout ji dál – to mě asi hecuje. Dobrý design je nejen kombinací nového přístupu či pohledu na tvarování, ale především jde, alespoň pro mě, o funkci. Přijdu s určitým zlepšením, třeba v technologii při výrobě, a mohu tak ušetřit firmě i statisíce. Estetiku a funkci mám tudíž padesát na padesát.

Je něco, co vám na designování vadí?

Samozřejmě všechno má své pro a proti. Jsem čistě závislý na počítači, před kterým trávím stovky hodin, což mě děsí. Nerad bych se oženil s počítačem! To je asi zápornější stránka mé práce.

Jak si designér vybírá design?

Bydlím v malém bytě po dědovi a zvažoval jsem, zda financovat do jeho rekonstrukce. Jelikož to není finální byt, rozhodl jsem se, že to smysl nemá. ALE… řekl jsem si, že nechci jít do vybydleného bytu s ještě komunistickými dlaždičkami v koupelně a že za víkend je shodím, obložím novými, vymaluji a stačí. Nakonec mi celá rekonstrukce trvala rok. Dnes už vím, že kdybych na ty dlaždičky nesáhnul, asi bych s nimi také dokázal žít, zvyknul bych si na ně, ALE… to je právě to ale. Je dobré vědět, že to, v čem člověk žije, co ho obklopuje, ho také formuje. A jak si vybírám design? Je dobré mít kamarády designéry, kteří mají prototypy svých věci a nemají je kam dát – tímto všem děkuji.

Co vás v poslední době profesně nejvíce obohatilo?

Dostal jsem se k zajímavé práci, navrhujeme boutique design hotel v centru Prahy. Do té doby mě interiéry nelákaly, víc mě přitahoval předmět než prostor. Ale tady je vše jinak – všechno je autorské a pro mě je to ohromná zkušenost a velká škola. Za chodu improvizovat, odporovat neustálému kompromisu, komunikovat s mnoha lidmi z různých profesí… A mezi nimi proplouvat s respektem tak, aby výsledek byl podle mého nejlepšího svědomí a vědomí.

text: Šárka Dumbrovská, foto: archiv

V nové kolekci RAKO 2014 se promítá hned několik stylových linií, z nichž si vybere i zákazník s nejvyššími nároky. Jedním ze spojujících prvků, které se prolínají více koupelnovými sériemi je nový formát obkládaček 20 x 60 cm celkem ve čtyřech nových sériích.

Kromě nového formátu letošní inovace vkusně kombinují lesklé a matné povrchy, neutrální či odvážné barevné tóny, jednobarevné nebo naopak výrazné motivy, dekorace a mozaiky. Za zmínku stojí série s názvem RAKO 1883 odkazující na dlouholetou tradici značky a na barevnost obkladů použitých ve vile Tugendhat. Samozřejmě nezapomínáme ani na úspěšné a osvědčené formáty 20 x 40 a 30 x 60 cm. 

Z hlediska designu kopírují letošní inovace současné přírodními trendy: imitace dřeva, kamene a betonu (či cementového povrchu), samozřejmě také s využitím u podlahových inovací. V tomto segmentu nabízíme skutečně špičkové produkty díky nové generaci technologie digitálního tisku, což je v současnosti nejmodernější způsob dekorování.

Přidanou hodnotou je kombinace s různými povrchovými úpravami standardní keramické technologie, od luxusních lappato dlaždic, přes standardní či reliéfní povrch oživený tiskem nebo posypem, až po dokonale protiskluzné dlažby s novým typem reliéfu pro venkovní použití.

Nové série si můžete prohlédnout na www.rako.cz.

(komerční prezentace)

Princip použití je u všech vakuovaček neboli vakuových svářeček stejný. Jednotlivé typy se liší jen komfortem vybavení, ovládáním a také kvalitou fólií, jež používají. Poté, co přístroj zapnete do sítě a vložíte speciální fólii (některé přístroje už mají roli fólie připravenou uvnitř), odměříte si požadovanou velikost budoucího vakuového obalu. Jedním stiskem tlačítka se pak postupně odsaje z obalu vzduch, sáček s potravinou se svaří a oddělí. Během pár minut je jídlo hermeticky uzavřené a dokonale chráněné před ztrátami výživných látek a vitaminů, napadením plísněmi a šířením jiných mikroorganismů.

Sáčky lze umýt a použít opakovaně. Zmrazené potraviny se v nich mohou vařit, rozmrazovat i ohřívat v mikrovlnce. Při výběru přístroje dejte přednost svářečkám se silnou drážkovanou fólií, která umožňuje perfektní odsátí vzduchu a vytvoření vzduchotěsného spoje. Pokud je totiž fólie tenká, bude se vám lepit k sobě a snadno se poškodí. Na tekuté či sypké pokrmy využijte vakuovací dózy. Jednoduše je připojíte pomocí přiložené hadičky a ventilku k vakuovačce a stiskem tlačítka z nich odsajete vzduch. Nádoby lze dávat do mikrovlnné trouby i mýt v myčce (bez víček).

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz.

Do lednice, mrazáku nebo spíže?

Vakuovat můžete chlazené potraviny, jako je maso, ryby, zvěřina, sýry, zelenina i ovoce. Stejně tak uvařená a následně chlazená jídla, například zeleninové polévky, vařená a pečená masa nebo různé moučníky. Vše takto uložené vydrží v lednici až třikrát déle, než když potraviny zabalíte pouze do papírových nebo mikrotenových obalů. Ale i potravinám uskladněným ve spíži při pokojové teplotě prospěje uložení ve vakuu. Na rýži, mouku, těstoviny, směsi na přípravu moučníků, ale i na mletou kávu, sušené ovoce, keksy nebo ořechy, koření a přísady do pečiva se hodí speciální dózy pro vakuování. Potraviny si zachovají chuť i aroma a nebudou podléhat žluknutí.

Doporučujeme

– Pokud chcete vakuově balit tekutiny, musí být vychlazené. Horké tekutiny totiž při snižování tlaku v nádobě zvětšují svůj objem a hrozí jejich únik.  – Chcete-li ukládat ve vakuovacích dózách zeleninové saláty, položte nejprve na jejich dno složený papírový ubrousek, vsákne přebytečnou vlhkost.   – Vakuové balení prodlouží životnost ovoce a zeleniny (jablek, banánů, brambor…), pokud je před vakuováním oloupete.  – Syrovou zeleninu, jako je květák, brokolice nebo zelí, která vylučuje plyny, je nutné před vakuovým balením povařit a zamrazit.  – Některé vakuovačky umožňují pomocí speciální zátky dokonale uzavřít lahve s vínem či olivovým olejem.

Co se osvědčilo

Opatrnost si žádá vakuování potravin určených ke zmrazení. Některé choulostivější druhy, např. maso, ryby nebo měkké ovoce, je lepší předzmrazit. Omáčky, polévky atd. je vhodnější nejprve nalít do misek, zmrazit a po vakuování opět vrátit do mrazicího boxu. U zeleniny se zase osvědčilo před vakuováním lehké blanšírování ve vařící vodě. A chcete-li zmrazit lívance či palačinky, proložte před vakuováním jednotlivé vrstvy svačinovým papírem – půjdou pak snáze oddělit.

text: Jana Vaňátková, foto: archiv