Blog

Princip je jednoduchý – z vodovodního kohoutku nebo zahradním čer­padlem ze studny či nádržky se voda rozvádí podél živého plotu, k rostlinám v záhonech, truhlících či kořenáčích volně položenými tenkými plastovými trubičkami o průměru 4,6 mm. V místech kořenů se do trubky zašroubují buďto kapače, nebo postřikovače. Většina kapačů umožňuje nastavit výtok vody směrem ke kořenům v kapkách v množství od 1 do 8 litrů/hod.

Pokud je nutné rostliny nebo plochu záhonu v da­ném místě postřikovat shora, zašroubuje se do trubky rozprašovací tryska, ne­bo se do trubkové sítě napojí výkyvný zadešťovač, zaručující postřik pravoúhlých ploch podle nastavení od 5 do 50 m2. Aby systém dobře fungoval, přivádí se voda připojovací hadicí přes tzv. základní přístroj, který sníží tlak z vodovodu (bývá to kolem 3 barů) na jednotných 1,5 baru.

V jeho plastovém válečku je i výměnný filtr, který zachytává zrna nečistot a chrání tak trubky, trysky a ka­pače před ucpáním. Všechny zmíněné komponenty se nabízejí jako stavebnice, která umožňuje systém přizpůsobit místu i podmínkám a kdykoliv ho podle potřeby rozšiřovat.

Odbočování a prodloužení trubek umožňují u nejrozšířenějšího systému Micro-Drip plastové trubkové spojky a rozbočky prostým nasunutím trubky a „kliknutím“ pružinky. Jak tyto spojky, tak kapače se nabízejí ve dvou rozměrech – jednak pro pokládací trubky o průměru 13 mm, jednak pro rozdělovací trubky o průměru 4,6 mm. Oboje se dodávají v rolích po 15 nebo 50 metrech a jsou chráněny proti působení slunečních UV paprsků.

Jak se hadice napojují

Systém skládáme vzájemným napojováním odstřižených kousků trubek pomocí plastových spojek, křížových kusů, T-kusů a L-kusů umožňujících odbočení do jednotlivých větví. Ty mohou běžet volně na povrchu, nebo se výhodně uchytí k upevňovacím plastovým svorkám ne­bo plastovým zapichovacím držákům. Donedávna pracné a nespolehlivé spojování s konečnou platností vy­řešila Gardena rychlospojkami.

Mikrozávlaha kapacími hadicemi

Ještě jednodušší je další způsob mikrozavlažování pomocí pružných kapacích hadic. Navzájem rychlospojkami spojovatelné elastické a proti UV paprskům chráněné hadice o průměru 13 mm, nabízené obvykle v délkách 50 m, mají uvnitř s odstupem 30 cm zabudované sa­močisticí kapače.

Podle typu propouštějí 1,6 nebo 4 litry „kapek“ za hodinu. Pro závlahu na terasách a ve sklenících lze použít i tenčí hadici o průměru 4,6 mm, dodávanou v délkách po 30 m. Kapací otvory jsou kryty membránou, která propouští vodu, ale znemožňuje ucpávání nečistotami a hlínou.

Hadice se připojí na již zmíněný přístroj s filtrem a volně se položí podél živého plotu, řady keřů, řádků zeleniny či záhonových květin. Ko­nec se uzavře zátkou nebo tryskou. Po­kud se někomu černá klikatící se hadice mezi keři či květinami nelíbí, může jí zakrýt vrstvou mulčovací kůry. Existují i podzemní kapací hadice (základní přístroj je umístěn uprostřed), které se zapustí mělce pod povrch záhonu nebo i trávníku.

Profit z řízených kapiček

Společným znakem obou způsobů mikrozávlahy je, že rostliny dostávají pravidelně jen tolik kapek vody, kolik pro svůj růst potřebují, a ztráty vody vypařováním se tak sníží na minimum. Voda se pomalým rozvodem v systému mírně ohřeje, což má na rostliny blahodárný vliv. Do přívodu lze nejnověji zapojit i přihnojovač, který dávkuje do zálivky doporučený typ hnojiva.

Mikrozávlahu lze řídit manuálně – otočením kohoutku nebo spuštěním čerpadla. Když ale připojovací hadici připojíme ke kohoutku přes závlahové hodinky nebo dokonce závlahový počítač, můžeme od­jet i na delší dovolenou, aniž bychom starostí o zalévání obtěžovali sousedy. V nastavených intervalech, nebo dokonce „inteligentně“, kdykoliv čidlo zapuštěné do půdy ohlásí, že rostliny žízní, se zavlažování spustí automaticky.

Pravidelná závlaha přirozeně temperovanou vodou podporuje růst a rozvoj rostlin. Účinek je prokazatelný už tím, že podle zkušeností zejména zelenina vyrůstá do větších rozměrů, a proto rostliny musíme vysazovat s větším odstupem.

Co obsahují stavebnice

Nejrozšířenější stavebnici kapkové zá­vlahy u nás nabízí Gardena pod označením Micro-Drip. K podobným stavebnicím patří Hozelok, Sandvik, Lego, Uni­flex, profesionální zahradnictví se orientují na dražší značku Rain Bird.

Univerzální stavebnice obsahují různé typy a různý počet kapačů, mikropostřikovačů, přívodní (pokládací) černé trubky o průměru 13 mm a rozdělovací trubky o průměru 4,6 mm. Srdcem systému je základní přístroj v podobě plastového válce s připojovacími koncovkami pro trubky, který slouží jako reduktor tlaku vody a obsahuje výměnný filtr.

Balkonové závlahy

Větší základní přístroj Micro-Drip stavěný na průtok až 2 000 litrů vody za hodinu vystačí k závlaze rostlin na ploše kolem 200 m². Filtr se vyjme obvykle jednou za sezonu po odšroubování víka a vypere pod vodovodem. Pro balkonové závlahy stačí menší základní přístroj ve tvaru válečku, určený pro průtok 1 000 l/hod.

Stavebnice se vybírají na míru zahradě. Micro-Drip lze např. pořídit jako tzv. startovní sadu s 20 kapači, které obslouží 20 keřů nebo užitkových květin nebo řa­du balkonových truhlíků. Sada pro te­ra­su obslouží až 30 rostlin, menší sada se nabízí pro truhlíky na květiny.

text: Jan Tůma, foto: archiv

Princip rotačního sečení je sice velmi starý a v jádru jednoduchý, ale přesto se jednotlivé sekačky od sebe liší. Mezi nejdůležitější vlastnosti, které vypovídají o kvalitě, se řadí kromě výkonu a záběru hlavně hmotnost, hlučnost, snadnost obsluhy, u benzínových strojů snadnost startování. Z dlouhodobého hlediska by vás mělo zajímat i to, z jakého materiálu je šasi sekačky, zda rychle nerezaví a není náchylné na ohnutí či prasknutí.

Záleží na kvalitě materiálu

Jako materiál se pro šasi užívá především ocel, nerezová ocel, hliník a plast. Každý má své přednosti i nedostatky. V souboji o váhu vítězí plast a hliník, v odolnosti pak ocel. Z praxe vyplývá, že nejvíce zlobí obyčejný ocelový výlisek, který je sice také nejlevnější, ale často rychle rezaví, zvláště uvnitř bubnu, kde zůstává vlhká tráva přilepená na plechu. V takovém případě je dobré po každém sečení buben vyčistit a na zimu konzervovat.

Vítězí jednoduchost

Dalším úskalím jsou benzínové motory, které by měly být „blbovzdorné“. Není nic horšího, než když nemůžete sekačku nastartovat, zvlášť poprvé po zimě. Půl hodiny taháte za startovací šňůru, mezi tím vyměníte svíčku, pak přeženete sytič a nakonec zjistíte, že jste omylem nalili olej do nádrže s benzínem nebo naopak.

Každý výrobce má své silné i slabé stránky. Pokud nejste technicky zdatný fajnšmekr, jednoznačně upřednostněte jednoduchou, ověřenou a spolehlivou techniku. V tomto ohledu nabízejí někteří výrobci systémy snadného startování, které se zaměřují především na eliminování nutnosti tahat často za šňůru, což ocení hlavně ženy.

Další příjemnou vlastností některých sekaček je spojka mezi motorem a rotujícím nožem, která v případě zastavení (například z důvodu vysypání koše) stopne i nůž, ale motor běží dál, takže nemusíte po každé zastávce znovu startovat.

text: Jiří Prouza, foto: archiv firem