Cihlová dlažba vychází z technologie pálených cihel – klinkerů. Je to ostře pálená dlažba vyrobená z kvalitní hlíny, která je na rozdíl od betonových napodobenin stálobarevná a probarvená v celé hmotě. Může mít podobný rozměr jako cihla nebo je čtvercového půdorysu (nejčastěji 300 x 300 mm), pak se nejčastěji nazývá cotto. Hranoly mají tloušťku (výšku) od 45 do 65 mm, nejběžnější půdorys je 200 x 100 mm, ale vyrábí se i 140 x 260 mm nebo třeba 120 x 245 mm.
Vybírejte s citem
Cihlová dlažba se vyrábí v širokém spektru odstínů pálené hlíny – od světlých „šamotových“ až po rudohnědé, které mohou modrým nádechem připomínat kalenou ocel. Některé typy mají barevnost jednotnou, oblíbené jsou však i nejrůznější melíry. Klinkery se hodí do moderního i tradičního prostředí, ale měly by s architekturou domu korespondovat.
Do čeho se pokládá?
Cihlová dlažba se podobně jako kámen nejčastěji pokládá „nasucho“ – do pískové kladecí směsi na štěrkové podloží. Pak vám odpadnou problémy s odváděním vody z dlážděné plochy. Dlažba musí být lemována stabilními obrubníky (cihly položené na výšku, kamenné kostky, pásové železo), položenými do betonu, aby se „nerozjížděla“. V některých případech se pokládá do maltového lože a spáry se maltou také vyplní. Tento postup dláždění je ale dražší a pracnější.
Souvrství pro kladení cihlové dlažby |
|
| A) Plochy pro pěší a cyklisty (spáry šířky 3-5 mm, výplň spár – křemičitý písek, frakce 0-2 mm): | B) Plochy pro pohyb vozidel do 10 tun (spáry šířky 5 mm, výplň spár křemičitý písek, frakce 0-2 mm): |
 |
|
|
Shora dolů: cihlová dlažba (např. TERCA KLINKER zahradní) písek bez hlinitých, vápenných a jiných výkvětotvorných příměsí, frakce 0-7 mm, tloušťka 30-50 mm nosná (mrazuvzdorná) štěrkopísková vrstva, |
Shora dolů: cihlová dlažba (např. TERCA KLINKER zátěžová) písek bez hlinitých, vápenných a jiných výkvětotvorných příměsí, frakce 0-7 mm, tloušťka 30-50 mm drcený kámen mechanicky zhutněný (nosná vrstva), frakce 0-18 mm, tloušťka 50-100 mm nosná (mrazuvzdorná) štěrkopísková vrstva, frakce 0-35 mm (0-70 mm), tloušťka 300-400 mm |
Podle zatížení (pochozí) se vybuduje podloží ze štěrkodrti, což je drcené kamenivo frakce 0-35 mm. Pro příjezdové cesty se přidává ještě další nosná vrstva z kameniva frakce 0-18 mm, přičemž podkladové vrstvy musí držet stejný spád jako podloží. Pak už přichází kladecí vrstva, neboli lože z křemičitého písku (frakce 0-5, ev. 7 mm). Lože musí být upěchované a perfektně urovnané latí do spádu 1,5-2 stupňů.
Zkombinujte různé odstíny
Máte-li dům z lícových cihel, neuděláte chybu, když jimi vydláždíte i komunikace. Dejte ale pozor, aby cihel nebylo příliš. Zkombinujte různé odstíny nebo cihly prostřídejte jiným materiálem: kamenem, dřevěnými trámy, pískovými a mlatovými plochami.
Poměrně lehce se dá navázat na dům s cihlovou podezdívkou, sloupky nebo na kamenné prvky. Poněkud obtížnější je situace u domů, kde se lícové cihly ani vhodný kámen neobjevují. Cihly jsou totiž nepřehlédnutelný materiál a výsledkem vašeho snažení by mohla být „pěst na oko“. V takovém případě zkuste cihly zakomponovat do podezdívky plotu nebo drobné zahradní architektury: postavte z nich například sloupy pergoly nebo opěrnou zídku, případně podezdívku zahradního domku či altánu. Můžete je také použít na okraje okrasné vodní nádrže, na záhony v užitkové zahradě anebo z nich udělat obrubníky kolem trávníku.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Zajímavé doplňkové prvky
Při plánování dlážděných ploch je důležité zvolit i vzor. Můžete kombinovat různé tvary (obdélníky a čtverce), velikosti a odstíny. Tradiční vazby vidíte na obrázku. Některé firmy vyrábějí i zajímavé doplňkové prvky – třeba středové kruhy pro soustředné obrazce, někdy dokonce s reliéfy a vzory. Zajímavý vzor vynikne na volném prostranství, kde nebude schován pod stolem nebo parkujícím autem.
Přísný moderní dům potřebuje ve svém exteriéru střídmý vzor, u romantického starého domu můžete popustit uzdu své fantazii. I tady je však třeba opatrnosti – nepřežeňte to. Trasy cest, tvary zpevněných ploch i vzory dláždění není od věci zadat architektovi – stavebnímu nebo zahradnímu. Na klinkerové dlažbě je totiž okamžitě vidět správné i špatné řešení. A pokud chybu uděláte na velké ploše, bude draze zaplacená.
text: Jana Pyšková, foto: archiv firem, ilustrace: autorka
Hlavové sprchy se dnes už definitivně přesunuly z kategorie očista do segmentu wellness. Nepoužívají se zpravidla samy o sobě, protože k hlavním trendům patří kombinování a vytváření sprchových souprav. Zatímco potřebám osobní hygieny vyhovíte pomocí ruční sprchy, hlavová sprcha má spíš relaxační poslání.
To, že se sprchování může stát luxusním zážitkem, neznamená, že by přestávalo být úspornější než koupání. Nové technologie šetří vodu pomocí promyšleného omezení průtoku, speciálních proudových trysek a přimícháváním vzduchu do proudu vody. Ruku v ruce s úsporou vody jde i šetření energií za její ohřev. Pohodlí zvyšuje intuitivní elektronické, někdy i dálkové ovládání, s jehož pomocí může uživatel provoz sprchy přesně a rychle řídit. 
Čím větší hlavové sprchy jsou, tím více prostoru už z praktických důvodů vyžadují. K tomu, aby skutečně vyzněly, potřebují velkou obytnou koupelnu, v níž ale zpravidla fungují jen jako jedna součást zařízení. Jejich relaxační povahu podtrhují další doplňky, jimiž bývají vybavené. Vedle samozřejmé možnosti nastavení různé intenzity proudu vody mívají často navíc integrované i osvětlení LED diodami.
Na zvýšenou poptávku po nízkoenergetických a pasivních domech reaguje i jeden z nejvýznamnějších českých výrobců montovaných domů – 
Oblíbená řada Classic Line nabízí 
Prvním domem z řady Future Line je 
Výhody montovaných domů z LiaporBetonu
Saunovací kabina se navíc nemusí dopředu rozehřívat a dokonce v ní můžete zůstat oblečení – paprsky proniknou oděvem a k ozdravnému pocení dochází již při teplotách okolo 50 °C. Další výhoda spočívá v tom, že u infrasauny nepotřebujete ochlazovnu.
Při této formě saunování se ohřívá nejen povrch těla, ale teplo proniká i do hloubky tkání. Díky tomu dochází k rychlejšímu prohřátí celého organismu a výsledkem je intenzivnější pocení než při klasickém saunování. Tělo se prohřívá přenosem tepelné energie, která vychází z infračerveného záření v neviditelné části spektra (princip soluxu při nahřívání čelních dutin), nikoliv ohřevem od horkého vzduchu (cca 80-115 °C) jako u klasické sauny. Teplota vzduchu v infrakabině je podstatně nižší – zhruba 55 °C.
Základ samotné infrakabiny tvoří – stejně jako u finské sauny – kvalitní masivní dřevo. Běžně se používá severský smrk, severská borovice, topol či cedr, lavice může být také z olše nebo lípy. Cedrové dřevo je dražší, ale odměnou vám bude i po 10 letech ušlechtilá přírodní vůně. Chcete-li, můžete mít interiér kabiny opláštěný laminem v libovolném odstínu, ale je to možná škoda: potlačíte přírodní charakter materiálu a zaplatíte více. Dveře infrakabin se vyrábějí z bezpečnostního kouřového skla. Teplý vzduch sálá do kabiny z infrazářičů. Běžná infrakabina je vybavena keramickými zářiči, existují však rovněž infrapanely s karbonovým vláknem (viz rámeček).
Počet keramických zářičů záleží na konkrétním rozměru kabiny. Snahou výrobců je nabídnout co možná nejnižší příkon a krátkou dobu rozehřívání. Infračervené teplo lze regulovat digitálně nebo ručně v rozmezí 20-80 °C. Ovládání bývá umístěno zpravidla na vnější stěně kabiny, dá se však zabudovat i uvnitř. Teplo se v prostoru kabiny šíří rovnoměrně a vaše tělo nejen obklopuje, nýbrž prostupuje i dovnitř (princip slunečního záření). 
V lidském konání byste marně hledali výraznější inspiraci, než je magické světlo měsíce. Ze školy víme, že jde o odražené sluneční 
Luně tedy přísluší pohyb vedoucí k proměně. Ve starověku důsledně přisuzovali jednotlivým fázím luny různé aspekty ženství, a to nejenom z důvodu jasné souvislosti s ženským měsíčním cyklem. Luna v úplňku symbolizovala mateřské bohyně, např. Héru, nov byl zase přiřazován krvežíznivé Hekaté nebo Lilith, temné podobě ženství. Mezi tím byla uprostřed hrdá, panenská lovkyně Artemis – Diana. Jak to ale souvisí s utvářením 
Umělec je ve fázi tvorby až v náměsíčném stavu a stává se jakýmsi magnetem přitahujícím nové a těžko definovatelné jevy. Měsíční 
Design inspirovaný lunou není v žádném případě agresivní a postrádá ostrých hran, převládá zde oblost a bílá či světlá 
Povrchová úprava lakem
Ještě před pokládkou 
„Dědeček i tatínek měli zahradničení jako koníčka. Ovocné stromy vysázené dědou jsem postupně zlikvidoval, byly to již přestárlé vysokokmeny. Leknínům, které pěstoval otec, se věnuji už od svých 15 let,“ vzpomíná pan Řehoř a ukazuje na několik jezírek z litého betonu, v nichž bohatě kvete několik nově vyšlechtěných odrůd.
„Jezírko vzniklo teprve před pěti lety. Našel jsem v lese kámen a představil si, jak z něj teče voda. Tak vznikla myšlenka udělat si biotop konečně také doma. Koi kapři jsou originál dovezeni z Japonska, hladinu ale brousí ještě jeseter a u nás raritní veslonos. Když jsem sem ryby vysazoval, byly to malé čudly, dnes mají některé okolo půl metru a pomalu se sem nevejdou,“ směje se stále dobře naladěný pan Řehoř. V blízkosti jezírka je umístěno letní posezení, v současné době zde majitel také dostavuje svou „trucovnu“ – prosklenou pracovnu, z níž se bude moci kochat výhledem na jezírko i údolí po celý rok.
Další láskou mistra zahradníka jsou skalničky, a tak není divu, že jim vyhradil poměrně velkou část pozemku. Klasické skalce v blízkosti domu sekunduje břidlicová partie se suchomilnými trvalkami, například kozincem (Astragalusa), hustými pichlavými polštáři ježur (Acantholimon) nebo zástupci z čeledi hořcovitých. Při vstupu na pozemek zase zaujme poměrně neobvyklá skalka z travertinu. Zahradě nechybí ani travnatá terasa a řada vzácných okrasných stromů, a tak si tu jistě každý host najde místo, na kterém mu bude nejlépe. Ale volba to bude vzhledem k pestrosti náročná.
Výběr vaničky záleží na vašich individuálních preferencích a možnostech. Na začátku si musíte udělat jasno v několika otázkách. Kde bude koupel probíhat? V bytech s malou koupelnou se večerní rituál odehrává zpravidla v ložnici nebo v dětském pokoji v rámci postýlky a přebalovacího pultu. Pokud jste se rozhodli pro tuto možnost, počítejte s tím, že budete vaničku plnou vody přenášet z koupelny do pokoje a zpátky. Vana by měla být lehká, měla by držet tvar a neměla by jí chybět pevná madla, která usnadní přenášení. Praktičtější řešení nabízejí vaničky vybavené nastavitelnými podpěrami, které se dokážou přizpůsobit jakémukoliv typu vany.
Velkou pomoc pro dospělého představují anatomicky tvarované vany doplněné často o lehátka, do nichž lze dítě položit tak, že je to pro ně během koupele příjemné a bezpečné a dospělý má zároveň volné ruce. Tyto vymoženosti samozřejmě koupajícího nezbavují povinnosti děťátko během koupání neustále hlídat. Větším dětem, které už sedí, jsou určené podpůrné ohrádky s přísavkami, díky nimž sedí ve vaně téměř samostatně bez nebezpečí uklouznutí a zmizení pod hladinou.
