Blog

Problém

V obytném prostoru rodinného domu chceme položit velkoformátovou dlažbu 90 × 90 cm a 90 × 15 cm. Po dřívější pokládce těchto formátů v hale se nám už vyskytly následující problémy: vydrolují se spáry, některé dlaždice – zejména formátu 90 × 15, praskají a uvolňují se. Přitom jsem použil flexibilní lepicí tmel třídy C-2 a postupoval jsem metodou jednostranného lepení. Nechápu tedy, v čem je problém a kde se stala chyba?

Ladislav Dvořák, Spačice 

Řešení

Příčinou může být fakt, že jste použil jednostranné lepení bez použití fluidního nebo litého lepicího tmelu, které mají tu vlastnost, že přilnou celoplošně k rubové straně dlaždice. V takovém případě mohla mezi podkladem a dlaždicí zůstat volná místa, to vedlo k namáhání dlaždic a následnému praskání nebo uvolňování. To vysvětluje i drolení spárovací hmoty. Důvodem může být i nesprávné rozdělení dlažby do dilatačních celků (jde o pružné oddělení dlažby od pevných konstrukcí). Před zahájením prací si vždy zjistěte:

1) Druh podkladního materiálu – betonový potěr, anhydritový potěr, sádrovláknité desky, dřevovláknité desky apod. Dále pro zjednodušení uvádím pouze betonový potěr.

2) Vyzrálost podkladu a jeho zbytková vlhkost musí být posouzená i ve vztahu k faktu, zda potěrem bylo zalito podlahové vytápění či nikoli. Zbytková vlhkost zaměřena CM metrem je předepsaná maximálně 2 %.

3) Pevnost a soudržnost podkladu a zároveň celkovou skladbu podkladních vrstev, kterou zjistíme sondou nebo u novostaveb ze stavební dokumentace.

4) Rovinnost podkladu a případné výtluky a trhliny v podkladu. U trhlin je nutné zjistit, zda jsou statické nebo smršťovací. 

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Příprava podkladu

1) Po vyčištění podkladu provedete celkovou důkladnou penetraci za pomoci penetračního a zpevňovacího přednátěru weber.podklad A naředěného vodou, který se na podklad nanáší válečkem v jedné nebo ve dvou vrstvách podle savosti.

2) Po penetraci podkladu se vyspraví případné výtluky opravnou cementovou hmotou weber.bat opravná hmota a případné trhliny dvousložkovou hmotou weber.floor sešívač.

3) Po sešití, opravách a penetraci podkladu přistoupíte ke znivelovaní podkladní vrstvy pomocí cementových rychleschnoucích samonivelačních hmot (weber.floor 4150 nebo weber.floor 4160) v tloušťkách, které vám zaručí dokonalé povrchové srovnání plochy, na kterou budou kladeny velkoformátové keramické dlaždice. Na dvoumetrové lati nesmí být nerovnosti větší než 2 mm.

4) Pokud je dokonale srovnán povrch podkladu, přistoupíte k vlastnímu kladení a lepení dlaždic:

Lepení dlaždic

1) K lepení velkých formátů dlaždic jsou nejvhodnější fluidní cementové lepicí tmely třídy C2TE – S1, které snižují pracnost kladení dlaždic, zlepšují jejich celoplošné přilnutí k lepicímu tmelu a v neposlední řadě přinášejí i úsporu lepicích tmelů. (Mezi takové patří například weber. for profiflex 1000 LD, weber.for duoflex apod.) Lepicí tmely se po rozmíchání s vodou nanášejí pomocí zubových ocelových hladítek s vyššími velikostmi zubů, vzhledem k formátu a velikosti dlaždice.

2) Do naneseného fluidního cementového lepicího tmelu se vtlačí velkoplošné dlaždice a dokonale se vytlačí z mezivrství přebytečný vzduch a dlaždice se stabilizuje poklepem plastové nebo pryžové paličky.

3) Po nakladení a stabilizaci dlaždic zachovejte 12 až 48hodinovou technologickou přestávku pro uzrání lepicího tmelu podle jeho druhu. Poté dokonale vyčistíte zbytky lepicího tmelu ve spárách mezi dlaždicemi a přistoupíte k vlastnímu spárování dlažby pomocí spárovacích cementových hmot třídy CG2 WAr, kterou například reprezentuje spárovací hmota weber.color perfect. Jakmile ukončíte spárování, celou plochu řádně očistíte molitanovou houbou s vodou.

4) Plná zátěž řádně zaspárované dlažby je možná po 24 až 48 hodinách.

radí: Miroslav Trnka, Produkt manager pro lepidla na obklady a dlažby SGCP CZ, a. s.

Módní trendy neminuly ani tento typ podlahových krytin, které byly relativně donedávna považovány za spíše „služebnou“ v oblasti dekorativních povrchů. Díky překotnému vývoji a široké nabídce trhu se dnes dlažby z koupelen, toalet a kuchyní šíří i do obytných prostor.
Dlažba už nemusí být nutně jenom „studená“ a barevně jednotvárná deska. Moderní keramika dnes nabízí varianty od původního hlazeného lesku přes přesné imitace jiných materiálů až po moderní strukturované povrchy, které vytvářejí pocit útulnosti či dosahují optického zvětšení prostoru.

Výběr materiálu

Při výběru dlažby bychom měli brát ohled na míru zátěže, která bude na podlahu kladena, a rozhodovat se nejen podle vzhledu, ale také podle stupnice tvrdosti a nasákavosti. V prostorách, jako je toaleta, kuchyně či koupelna, pochopitelně zvítězí materiály, které se především snadno udržují, v obývacích místnostech možná pomyslné misky vah nakloní na svou stranu krása slinutých materiálů či tažené cihlové dlažby. Jejich údržba je však mnohem náročnější. Jde o materiály s porézní strukturou, která je nasákavá a snadno se špiní.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Dlažby s vysokou nasákavostí

Ať zvolíme kterýkoli z výše uvedených typů dlažby, je důležité, abychom povrch dlaždic po pokládce očistili od zbytků lepidla, spárovací hmoty a případně barvy. U extrémně nasákavých typů dlažby by taková očista měla nastoupit ihned a raději po každém z uvedených úkonů. Hrubé zbytky odstraníme mechanicky a pomocí čisticího prostředku na cementové bázi. K ošetření podlahy v této fázi se také doporučuje roztok hydrochlorické kyseliny v poměru dvě třetiny vody a jedna třetina kyseliny. Použít také můžete podobné produkty, které jsou vyvinuty přímo pro tento účel. Dlažby s vysokou nasákavostí, jako je slinutá dlažba a tažená cihlová dlažba, by se měly před dalším použitím impregnovat. Sníží se tím jejich nasákavost a zmenší póry, do kterých se tak ochotně usazuje prach a nečistoty.

Dlažba pro každý den

U dlaždic s choulostivými dekoračními prvky bychom měli být s čištěním pomocí kyselin a saponátů na bázi kyselin velmi opatrní. Nejlépe je v takových případech preparát vyzkoušet na vzorku, který nám zbyl z pokládky, nebo se předem poradit s odborníkem.

Důležité je také při spárování dlažby používat hmoty k tomu určené, jelikož tyto hmoty jsou nenasákavé a obsahují přídavky proti rozmnožování plísní. V opačném případě se ve spárách drží vlhkost, která je živnou půdou pro rozmnožování bakterií. Nejsnadněji lze udržovat čistotu u glazované dlažby – stačí k tomu mop a kbelík teplé vody se saponátem.

Co je dobré vědět

Dlažeb je mnoho druhů, které se od sebe odlišují nejenom svými estetickými, ale také fyzikálními vlastnostmi. Podle materiálu a způsobu použití je primárně dělíme na dlažby interiérové a exteriérové. Nikdy je nezaměňujte, neboť při nevhodném použití zaniknou jejich specifické ušlechtilé vlastnosti a mohou vám život spíše znepříjemnit. Do interiérů tedy používejte pouze dlažby pro tento účel určené!

 

Pokud se rozhodneme pro zásadnější úklid, měli bychom se u těchto druhů dlažeb vyhnout všem mycím prostředkům obsahujícím jemné písky a prášky. Jinak si pro „každodenní“ úklid všech typů dlažeb lze vybrat ze široké nabídky mycích prostředků určených pro keramiku, například klasickou Diavu (vyrábí Tatrachema), nebo mýdlový čistič a leštěnku 2 v 1 Alex.

Jejich výhodou je složení zaručující šetrnost, zvýšený lesk, protibakteriální přísady, dobré mycí vlastnosti, fakt, že nezanechávají šmouhy a i rychlé schnutí umyté plochy. Zpočátku sice postačí mýdlová či octová voda, ale po čase by tyto moderní mycí prostředky měly zajistit oživení povrchu a perfektní hygienu.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Trendy v bydlení dnes jednoznačně dávají přednost otevřenému prostoru. Ať už jde o panelový byt, garsonku, příbytek ve starém činžovním domě, či ultramoderní loftový byt, všude je viditelná snaha podpořit prostor, vzdušnost, otev­řenost, nezakrytost, propojenost a trans­parentnost. Staví se tak nové domy, rekonstruují se podle těchto požadavků starší činžovní byty, podkroví či často velmi nápaditě upravují jinak fádní panelové byty. Touha po otevřeném prostoru jde občas tak daleko, že na návštěvě ne­můžete najít dveře ani do koupelny, pak zjistíte, že tato místnost nemá dokonce ani všechny stěny. V takovém obytném prostoru si zkrátka musíte zvyknout žít trochu jinak.

Možnost vnitřní variability interiéru

Ať už vlastníme rodinný dům či byt postavený „po staru“ s mnoha zděnými příčkami, či byd­líme v moderně pojatém otevřeném interiéru, většinou jde o prostor daný, neměnný, jinými slovy dále nepřestavovatelný. Největší variabilitou, o jaké si můžete nechat zdát, je stěhování nábytku. Na tom není obvykle nic špatného do chvíle, než se například narodí děti a zač­nou dospívat. Nebo než třeba začneme pra­covat doma. Pak zcela jistě oceníme větší možnost vnitřní variability interiéru, stejně jako v případě návštěvy, kte­rá se hodlá zdržet poněkud déle.

To vše – a ještě mnoho dalšího – umožňují mobilní dělicí prvky interiéru. Na rozdíl od našeho „těžkého“ evropského stylu jsou například japonské příbytky etalonem „ne­konečných“ možností proměn interiéru – lehké, vzdušné a pohyblivé příčky, které vzhledem k životnímu stylu, tradicím a pod­nebí v Japonsku tvoří ideální řešení. Pokud přijmeme tato „pohyblivá“ řešení za své, získáme možnost maximální individualizace obytného prostoru bez závislosti na jeho velikosti.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Od­izolovat schodiště do­mu

Příklady využití mobilních příček jsou velmi široké. Můžeme jimi rozdělit po­koj dorůstajících dětí na dívčí a chlapeckou část. Nebo vyčlenit prostor obývaný ko­jencem od ostatní obytné plochy a tím zajistit větší klid pro ostatní členy rodiny i spokojený spánek dítěte při puštěné televizi. Jednoduše lze také od­izolovat vnitřní schodiště rodinného do­mu od ostatních prostor.

Pokud pracujeme do­ma, lze si pomocí posuvných či mobilních elementů vy­tvo­řit dočasnou pracovnu, v níž bude klid a možnost soustředění. Večer pak mů­žeme pracovnu jednoduchým odsunutím mobilní stěny opět spojit například s obývacím prostorem. V samostatné pra­covně pak můžeme posuvnou stěnou rozdělit prostor na dvě zóny – v jedné můžeme pracovat a v druhé například přijímat návštěvy, aniž bychom mu­seli spěšně uklízet ze stolu, vy­pínat počítač apod.

Odsunout, složit, či shrnout

Pohyblivé příčky můžeme podle mobility dělit na posuvné, skládací a shrnovací: – Posuvné příčky jsou vytvořeny jedním dílem nebo více díly příčky a jednotlivé díly jsou zavěšeny v kolejnici nejčastěji u stropu. Závěsy jsou opatřeny jednodílnou nebo dvoudílnou kladkou, umožňující posun příčky. V podlaze jsou díly vedeny ve vodicí liště. – Skládací příčky se dělí na příčky skládané podél svislé hrany a na příčky skládané pomocí kloubových závěsů. Oproti posuv­ným příčkám jsou výhodnější, ale nároky na jejich zhotovení jsou vyšší a vyšší je pak i výsledná cena. – Shrnovací příčky lze charakterizovat ja­ko příčky harmonikového typu s nůžkovým skládacím mechanismem, případně bez něho. Vyrábějí se jako jednokřídlové nebo dvoukřídlové, u podlahy bez vedení, nebo s vodicí podlahovou drážkou. Kost­ra je z ocele a povrchy jsou z textilu nebo plastu. Může být také vyrobena ze svislých sloupků z vrstvených dřevěných prvků zavěšených na jezdci, mezi nimiž bývá upevněn potah z koženky. Shrnovací příčky jsou snadno ovladatelné a umožňují prostor variabilně využít, nevýhodami mohou být horší tepelnětechnické a zvu­kověizolační vlastnosti.

Jak posuvné stěny fungují

Princip je jednoduchý: pomocí kovových kolejnic upevněných v podlaze nebo na stropě můžeme snadno pohybovat jednotlivými panely ze skleněných, dřevěných nebo lamelových desek.

Konstrukce posuvných stěn se v podstatě neliší od konstrukce posuvných dveří. Tvoří ho následující základní prvky: sa­mostatná posuvná plocha jako u dveřního křídla, která je upevněna v horní vodicí kolejničce se zabezpečením proti bočnímu pohybu. Počet ko­lejnic se pohybuje od jedné do pěti. Vrchní vedení mů­že být uchyceno ve stropě ne­bo zavěšeno a upevněno v bočních stěnách. Po­suvné stěny nebo dveře se po podlaze pohybují na malých kolečkách, nebo po­mocí vodicího trnu (jazýčku). Maximální nepřerušená délka kolejnice může být až 6 metrů.

Kartáčkové těsnění

Ani jedno z těchto řešení není viditelné, protože je z větší části překrývá konstrukce v mělké drážce. Na spodní hraně a bocích rámu je pak upevněno kartáčkové těsnění, bránící pronikání prachu.

Na trhu existují také řešení bez spodního vedení. Jejich výhodou je to, že ne­narušují estetický dojem vytvářený podlahou, jsou bezbariérové a snadno ovladatelné. Pokud se s pohyblivou příčkou počítá předem, dají se vrchní i spodní lišta schovat do konstrukce stropu a do podlahy. Jestliže se ale tento prvek instaluje dodatečně, pak je varianta bez spodního vedení velkou výhodou.

Rámy a výplně

Opticky nejvýraznějším prvkem mobilních stěnových systémů jsou pochopitelně samotné posuvné panely, tvořené rámem a výplní. Hliníkové rámy se vy­značují nízkou hmot­ností a vysokou pev­ností, dřevěné rámy zase interiér zútulní. Šířka rámů se volí podle prostorových možností, typu pohyblivé stěny, výplně a dal­ších požadavků, jakými jsou například zvuková izolace, a většinou se po­hybuje v rozmezí 4, 6 a 12 cm.

Pro výrobu výplně se nejčastěji používají dřevovláknité desky s různými povrchovými úpravami, od dýhovaných přes laminované po lakované. Jako výplně lze použít i nejrůznější de­ko­rativní textilie, které jsou na rámy panelů přichycovány praktickými suchými zipy a jejichž údržba je pak jednoduchá. Mezi výplněmi však najdeme i materiály méně obvyklé, na­pří­klad plasty či nerezovou ocel.

Dodatečná zvuková izolace

Mobilní stěnové systémy se také dají uplatnit jako dodatečná zvuková izolace. Neprůzvučnost se v závislosti na po­užitém materiá­lu a tloušťce příčky může pohybovat od několika decibelů až po úctyhodných 50 dB (A).

Nabízí se i možnost jejich využití jako tepelné izolace či ke stínění interiéru. Posuvnou stěnou může­me třeba prakticky zastínit velké francouzské okno.

Sklo v mnoha podobách

Módním materiálem pro výrobu mobilních stěn je sklo v nejrůznějších podobách. Používá se především tam, kde chce­me rozdělit prostor, ale musíme v druhé části místnosti zabezpečit dostatek světla. Chceme-li opticky zvětšit prostor, pak můžeme zvolit výplň tvořenou na vnějších stranách zrcadly. Zajímavou novinkou v této oblasti je světelné sklo – Power Glass, kte­ré je prvním úspěšným spojením světelných čipů a průhledné struktury uvnitř laminovaného skla.

Maximální výška běžných výplní může být podle profilu rámu a druhu výplně přibližně 270 až 320 cm, maximální šířka za určitých podmínek až 150 cm. Problém je s váhou – velké panely vypadají nejlépe, ale obtížně se posunují.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Schodiště je důležitá stavební konstrukce, na kterou jsou kladeny značné nároky. Mezi ty nejpodstatnější patří funkčnost, bezpečnost a estetika. Při přípravě výstavby rodinného domu bychom si měli co nejdříve vyjasnit, co od svého bydlení očekáváme, jak bude zhruba vypadat interiér, v jakém stylu se cítíme dobře. Každý z nás má svůj styl a vkus, který se projeví na definitivní podobě našeho domu, schodiště nevyjímaje.

Prvek stability

Schodiště je nedílnou součástí domu a jeho pořízení je tak finančně náročné, že je téměř nemožné přizpůsobovat ho módním trendům. Pamatujme na to a hledejme varianty nadčasové, univerzální, ale přesto originální. Je to ale těžké, protože schodiště je komplikovaná prostorová záležitost, pro mnohé obtížně představitelná. Vliv schodiště na charakter celého domu je značný. Na to vše je třeba myslet již ve fázi projektu, vyhneme se tak pozdějším nouzovým řešením. Při vlastní stavbě může být pozdě.

Existuje však jedno téměř univerzální řešení. Schodiště ze železobetonu. Železobeton, jako nosná konstrukce, je vynikající z několika důvodů.

Betonovému schodišti sluší

– jednoduchost – volný prostor – zajímavý tvar – zajímavá konstrukce – kvalitní materiály na obklad a zábradlí – zajímavé kombinace materiálů – hezké osvětlení

Funkční polotovar

Železobetonové schodiště můžeme v rodinném domě realizovat ihned po dokončení stropu. Umožní nám pak jednodušší a bezpečný pohyb. Zrychlí komunikaci řemeslníků po staveništi. Schodišti takový provoz nijak neublíží a po dokončení všech prací můžeme dílo dokončit.

Finanční alternativa

Betonové schodiště umožní rozložit finanční zátěž na delší dobu, od hrubé stavby až do kolaudace. Ke kolaudaci potřebujeme zábradlí, finální obklad stupnic můžeme odložit na později. Prozatím můžeme zvolit například nalepený koberec, či nátěr.

Kombinace materiálů na obklad a zábradlí

Zde jsou možnosti železobetonu téměř neomezené. Z každého schodiště může vzniknout originál. Záleží jen na naší představivosti a finančních možnostech. Některé varianty si můžete prohlédnout na našich fotografiích.

text: Břetislav Eichler, foto: archiv autora