Heluz_chci_1
Skip to content

Blog

Zákon v praxi: umísťování staveb

Z dotazu čtenáře vyjímáme následující: „Před několika lety při změně územního plánu byla zakreslena přes náš pozemek nějaká komunikace (obecní silnice), a to bez projednání s námi. V roce 2007 jsem se rozhodl pro stavbu rodinného domu na tomto pozemku a ani tehdy nepovažoval starosta za nutné mi toto sdělit. Dokonce mi dal potvrzení, že mnou zamýšlená stavba je v souladu s územním plánem. Jeho změnu jsem zjistil až po nesouhlasném stanovisku stavebního úřadu. Mezi tím jsem však nakoupil tvárnice, plány a další materiál na stavbu, který mi  nyní leží na pozemku. Stavba se zdrží o cca dva roky, některý materiál bude znehodnocen a oběhávání úřadů také není zadarmo. Starosta mi řekl, že obec nechá územní plán předělat, ale přesto by mě zajímalo, zda si tohle obecní úřad může k občanům dovolit a jestli lidé mají možnost se proti takovému jednání nějak bránit.“ (L. P.).

Střežte si svá práva!

Tazateli a dalším čtenářům vzkázuje JUDr. Pavel Kumprecht jediné: střežte si svá práva, a to v pravý čas, jinak se budete dostávat do podobných situací, a dlužno poznamenat, že i svojí vinou. Pořízení územního plánu totiž není nic tajného, je to veřejný proces, v jehož průběhu máte dostatek příležitostí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů, přičemž právě jejich využitím se můžete spolupodílet na jeho konečné podobě.

Třeba přitom zdůraznit, že pořízení územního plánu není nějaký jednorázový akt, nýbrž dlouhý proces, jehož etapy jsou v dnešní době upraveny v § 43 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „SZ“. Podrobný rozbor tohoto procesu však přesahuje možnosti daného článku, proto bude dále věnována pozornost spíše možnostem občanů hájit v něm svá práva.

Územní plán

Zákon v praxi: umísťování staveb (ilustrační fotografie).Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Je to prostě základní dokument obce, na jehož základě dochází k jejímu dalšímu rozvoji, respektive nelze realizovat novou výstavbu nebo změny v užívání staveb v rozporu s ním.

Ostatně při posuzování záměru žadatele v územním řízení posuzuje stavební úřad předně to, zda je v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území atd. (viz § 90 písm. a/ a b/ SZ). Rovněž změna v užívání stavby (oproti dosavadnímu účelu užívání vymezeném zejména v kolaudačním rozhodnutí) musí být v souladu se záměry územního plánování (viz § 126 odst. 3 SZ).

Náležitosti obsahu územního plánu a obecné požadavky na využívání území pak stanoví prováděcí právní předpis (vyhl. č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti).

Pořízení územního plánu

Územní plán se pořizuje a vydává pro celé území obce. Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce

a) z vlastního podnětu,
b) na návrh orgánu veřejné
správy,
c) na návrh občana obce,
d) na návrh fyzické nebo právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce.

Úhrada nákladů na pořízení územního plánu

Náklady na zpracování územního plánu projektantem hradí obec, kte­rá rozhodla o pořízení. Nákla­dy spojené s projednáním územního plánu hradí pořizovatel (definice pojmu je v § 2 odst. 2 písm. a) SZ, obvykle obecní úřad). Pokud je pořízení změny územního plánu vyvoláno výhradní potřebou na­vrhovatele (např. jako právě u našeho tazatele), může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na její zpracování a na mapové podklady navrhovatelem.

Návrh zadání územního plánu

Návrh na pořízení územního plánu se podává u obce, pro jejíž území se územní plán pořizuje. Na základě rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení územního plánu pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem zpracuje návrh zadání územního plánu. V něm stanoví hlavní cíle a požadavky na zpracování návrhu územního plánu. Návrh zadání územního plánu je zaslán dotčeným orgánům, sousedním obcím a krajskému úřadu, přičemž se zajistí zveřejnění návrhu zadání územního plánu a jeho vystavení k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení o projednávání zadání na úřední desce obce. V uvedené lhůtě může každý uplatnit své připomínky.

Tedy již zde mají občané možnost aktivně vstoupit do děje spojeného s tvorbou územního plánu nebo s jeho změnou. K připomínkám uplatněným po lhůtě se nepřihlíží. Na základě uplatněných požadavků a podnětů (podle mého tím nutno rozumět i připomínky občanů) pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem upraví návrh zadání a předloží jej ke schválení zastupitelstvu obce, pro jejíž území je územní plán pořizován (viz § 47 odst. 4 SZ). V odůvodněných případech nebo z podnětu dotčeného orgánu zastupitelstvo obce uloží v zadání zpracování konceptu územního plánu ověřujícího variantní řešení územního plánu.

Koncept územního plánu

Pokud je tak stanoveno v zadání územního plánu, zajistí pořizovatel pro obec zpracování konceptu územního plánu. O konceptu územního plánu se koná veřejné projednání.
Pořizovatel oznámí místo a dobu veřejného projednání spojeného s výkladem veřejnou vyhláškou nejméně 15 dnů předem a zajistí, aby po dobu 30 dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky byl koncept územního plánu vystaven k veřejnému nahlédnutí u pořizovatele a v obci, pro kterou územní plán pořizuje. Do 15 dnů ode dne veřejného projednání může každý uplatnit své připomínky.

Ve stejné lhůtě mohou vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce veřejnosti uplatnit své námitky. K později uplatněným připomínkám a námitkám se nepřihlíží. Na základě výsledku projednání konceptu územního plánu zpracuje pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem návrh pokynů pro zpracování návrhu územního plánu, včetně návrhu rozhodnutí o výběru výsledné varianty řešení.

K návrhu pokynů pro zpracování návrhu územního plánu pořizovatel připojí odůvodnění, které mimo jiné obsahuje i vyhodnocení, jak byly zohledněny námitky a připomínky. Pokyny pro zpracování návrhu územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce.

Návrh územního plánu

Na základě schváleného zadání územního plánu nebo schválených pokynů pro zpracování návrhu územního plánu pořizovatel pořídí pro obec zpracování návrhu územního plánu. Pořizovatel oznámí místo a dobu konání společného jednání o návrhu územního plánu nejméně 15 dnů předem jednotlivě dotčeným orgánům, krajskému úřadu, obci, pro kterou je územní plán pořizován, a sousedním obcím. Návrh územního plánu posuzuje před řízením o jeho vydání krajský úřad.

Řízení o územním plánu

O upraveném a posouzeném návrhu územního plánu se koná veřejné projednání. Pořizovatel zajistí, aby po dobu 30 dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky byl návrh územního plánu vystaven k veřejnému nahlédnutí u pořizovatele a v obci, pro kterou územní plán pořizuje.

Námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce veřejnosti (viz § 52 odst. 2 SZ). Nejpozději při veřejném projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle odstavce 2 námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou. Dotčené orgány uplatní na závěr veřejného projednání své stanovisko k připomínkám a námitkám. K později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží. Dotčené osoby oprávněné k podání námitek musí být na tuto skutečnost upozorněny.

Přezkoumání a odůvodnění návrhu územního plánu

Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje návrh rozhodnutí o námitkách uplatněných ke konceptu i návrhu územního plánu. Dojde-li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, koná se opakované veřejné projednání za účasti dotčených orgánů. Stanoviska dotčených orgánů, námitky a připomínky lze uplatnit nejpozději při opakovaném veřejném projednání, jinak se k nim nepřihlíží.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Vydání územního plánu

Pořizovatel předkládá zastupitelstvu příslušné obce návrh na vydání územního plánu s jeho odůvodněním. Zastupitelstvo obce vydá územní plán po ověření, že není v rozporu s politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, s výsledkem řešení rozporů a se stanovisky dotčených orgánů nebo stanoviskem krajského úřadu.

Zákon v praxi: umísťování staveb (ilustrační fotografie).V případě, že zastupitelstvo obce nesouhlasí s předloženým návrhem územního plánu nebo s výsledky jeho projednání, vrátí předložený návrh pořizovateli se svými pokyny k úpravě a novému projednání, nebo jej zamítne.

Co říci na závěr?

Sledujte úřední desky na vašich obecních úřadech, neboť právě prostřednictvím nich probíhá v mnoha věcech komunikace s vámi. Rozhodně nepředpokládejte, že když nejste osobně úřadem obesláni, že se nic neděje (viz úvodní dotaz).

Zákonu bývá učiněno zadost i tehdy, je-li vám písemnost doručována prostřednictvím veřejné vyhlášky, tak jako tomu bylo nepochybně i v dané věci. Tazatel se tak může zjevně zlobit jen sám na sebe, a je jedno, zda v jeho případě bylo postupováno ještě podle starého stavebního zákona. Principy účasti veřejnosti při projednávání územně plánovací dokumentace byly totiž v zásadě stejné, odhlédneme-li od pojmosloví, kvůli aktuálnosti jsme však již vycházeli z úpravy stanovené novým stavebním zákonem.

Pokud nemá stavebník přivolení stavebního úřadu k provedení stavby, je z jeho strany vždy nerozumné zásobovat se předem stavebním materiálem s kratší životností či dokonce si „kupovat dokumentaci“. Vždyť nemůže vědět, zda mu vůbec k něčemu bude, zda podle ní bude stavba povolena. Za případné škody v takovýchto případech státní správa rozhodně neodpovídá.

text: JUDr. Pavel Kumprecht, ilustrace: Pavel Dufek

Stěny pokryté dřevem a tapetami

Interiérové tapety se zdály být v 90. letech minulého století definitivně za svým zenitem. Jak se však později ukázalo, opak je pravdou a tapety zažívají svůj nový boom. Patří mezi alternativní povrchy zdí a v mnohých případech napomáhají řešit problémy s nerovným podkladem na stěně, na který nátěr jednoduše nestačí.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Tmelovitá barva Tunto s reliéfy vytvořenými hladítkem.Dnešní moderní tapety se od svých předchůdkyň ze 70. a 80. let minulého století liší řadou výhod. Změnily se nejen jejich užitné vlastnosti, ale i vzhled. Dnes se u nich většinou setkáváme s dvojitou vrstvou, která hravě překryje zmíněné drobné nerovnosti stěn. Dále mají vyšší tvarovou stálost nebo vyšší prodyšnost. Na výběr je veliké množství originálních vzorů a záleží jen na vkusu každého, jakou tapetu si pro svůj domov zvolí.

Nebojte se experimentovat

Tapety je ovšem možné využít nejen k pokrytí celých stěn, ale při zapojení fantazie se nabízí jako dílčí dekorační prvky stěn, které bývají často kombinovány s omítkou. V moderních interiérech se setkáme s tapetovými dekoračními pásy, a to jak ve vertikálním, tak i v horizontálním směru.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Dřevo a stěna

Hladítkem vytvořená struktura barvy Tunto v šedém odstínu výrazně kontrastuje s barevností hladkých stěn.Dřevo je tradičním materiálem, který přežil všechny módní vlny a který spolehlivě zateplí a zútulní každý interiér. Po impregnačních nátěrech stojíme před otázkou, zda při finální úpravě povrchu dřeva ponecháme a přiznáme jeho přírodní kresbu, anebo zda přirozený vzhled dřeva potlačíme a pohrajeme si s barvami. Výhody použití krycího nátěru oceníme v situaci, kdy jsme použili v jedné místnosti různé druhy dřev a potřebujeme jejich vzhled sjednotit. V takovém případě volíme světle tónované jemně krycí nátěry, které tak předurčí barevné ladění interiéru.

Prozatím přirozený vzhled

V českých domácnostech prozatím platí jasný trend: zdůraznit vzhled dřeva takový, jaký ve skutečnosti je. Pokud přece jenom padne rozhodnutí o barevném nátěru, většinou je volena hnědá barva a její odstíny. Zahraniční trendy, které směřují ke zabarvování dřeva v interiéru domodra, dozelena, nebo používají netradičních křiklavých odstínů přírodních barev (oblíbených zejména ve skandinávských zemích), pro české interiéry prozatím typické nejsou.

text: Martina Rychetská, foto: archiv firem

Dřevostavby bez mindráků

Prakticky stejně neexistuje stavba, v níž by se tato ryze přírodní surovina nenašla. Dřevo se přece už dávno stalo nejpoužívanějším stavebním materiálem, neboť jde o nejdostupnější, recyklovatelnou a snadno opracovatelnou hmotu s vynikajícími technickými parametry a vysokou estetickou hodnotou. Rostoucímu trendu dřevostaveb nahrává především rychlost výstavby a cena, myšlení stavebníků pak ovlivňují právě vynikající vlastnosti hotového díla.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Neoddiskutovatelné výhody dřevostavby

Prakticky neexistuje stavby, v níž by dřevo nehrálo některou z důležitých konstrukčních rolí. V případě dřevostaveb samozřejmě většinovou.Není to tak dávno, kdy dřevěné stavby byly především doménou Kanady, USA a skandinávských zemí. S rostoucími požadavky na minimalizaci zátěže životního prostředí a na snižování energetické náročnosti výroby i následného provozu domů se postupně prosazují i jinde ve světě. Dřevostavby jsou zkrátka tady, zabydlely se a vedle staveb z ostatních konstrukčních systémů a materiálů už si dokázaly prosadit své jasně definované místo na slunci. Disponují totiž vynikajícími tepelnětechnickými vlastnostmi a schopností odolávat i velmi nepříznivým klimatickým podmínkám.

Přijatelná je rovněž cena materiálu (hotové sendvičové konstrukce už jsou cenově srovnatelné se zatepleným zdivem), lehkost konstrukcí a snadná i rychlá montáž. Dřevo je zdravotně absolutně nezávadné, snadno zpracovatelné i opracovatelné, praktické stavby se realizují tzv. čistým a hlavně suchým procesem bez výrazné závislosti na ročním období. Životnost, kvalita bydlení, pořizovací a zejména provozní náklady jsou pak plně srovnatelné a v mnoha parametrech dokonce výhodnější než u tzv. těžkých staveb z betonu, z cihel, bloků a dalších stavebních materiálů.

Dřevostavby řečí čísel
■ rozloha lesů 33,5% celkové rozlohy ČR, roční přírůstek
18 milionů m3 živé dřevní hmoty
■ roční těžba představuje asi 15 milionů m3 hmoty
(přebytek 3 miliony m3)
■ v množství zásob dřeva zaujímáme 4 místo na světě (konkrétně to značí 245 m3/ha)
■ patříme k 12 nejlesnatějším státům Evropy, zaujímáme 6 místo v přírůstku na 1 ha
■ podíl staveb na bázi dřeva u nás tvoří zhruba 2 % (Skotsko 50 %, Norsko, Dánsko 60 %)
■ na jeden RD se v průměru spotřebuje asi 100 až 150 m3 dřeva
■ každý Evropan má k dispozici skoro 1 m3 dřeva ročně (tříčlenná rodina tedy za 50 let „získá“ dostatek materiálu na stavbu vlastního domu)
■ v místě, kde dnes vytěžíme materiál na stavbu 1 rodinného domu, za méně než 100 let vyroste nový les

Starý, dobrý Okal

První vlaštovkou tuzemské montované dřevostavby byl známý Okal. Poměrně levný, a proto dostupný, zákazníky přesvědčoval i relativně krátkou dobou montáže. Až doba ukázala, že disponoval mizernými tepelnětechnickými vlastnostmi, mrzkou kvalitou a proto i nedlouhou životností. Mnoho domů tohoto typu – v nových fasádních pláštích i ve své originální nahotě – přesto přežívá dodnes.

Dřevostavby – což je jedna z jejich nesporných výhod – jsou vlastně stavebnice, zhotovované dílem na továrních linkách a finalizované přímo na stavební parcele.Doba pokročila a s ní se rozšířil sortiment dřevodomů a také jejich kvalita. Stále ovšem hovoříme o zlomku z celkového počtu všech novostaveb, ačkoli i v těch „nedřevěných“ lze najít mnoho nosných i nenosných dřevěných konstrukcí. Tou dominantní je bezesporu střecha, součástí obálky však mohou být dřevěná okna, v interiéru se setkáte se schodišti, dveřmi, obklady a podlahami z masivu, nebo z jeho více či méně zdařilých imitací. Nejvíce se ve stavebnictví používá smrkové, jedlové, dubové a bukové dřevo. K samozřejmostem v projektech už patří sendvičové konstrukce (nosný rám z masivu, izolace, dřevoštěpkové a jiné panely a dřevocementové i jiné kompoziční desky) a další obdoby vnějšího i vnitřního pláště.

Oblibě se těší celodřevěné stavby, tzv. kanadské sruby, finské domky a roubenky v naprosto originálním provedení, nebo jako repliky a rekonstruované historické objekty. S ohledem na životní prostředí se však architekti, projektanti a výrobci musejí zabývat otázkou, zda je vhodnější používat opravdu surové dřevo, nebo dřevotřísku, překližku, dřevěné štěpky, případně dýhu, tedy průmyslově zpracovávané produkty s použitím chemických komponentů – lepidel, tmelů, pryskyřic apod.

Stavebníky a tudíž klienty a zákazníky totiž mimo jiné zrazuje třeba i postoj některých finančních institucí, považujících dřevostavby za cosi méněcenného. Investor žádá garance a bez jakéhokoli technického opodstatnění se mylně domnívá, že dřevěný dům stárne o poznání rychleji než zděná stavba.

Dřevostavba je…
1. Ekologická: přírodní, recyklovatelný a obnovitelný materiál
(perioda 60 až 120 let)
2. Energetická: dobré tepelněizolační vlastnosti spolu s výkonným otopným systémem = garance nízkých provozních nákladů – v porovnání se zděnou stavbou asi o 40 % nižší
3. Ekonomická: vstupní surovina je sice relativně drahá, cenu objektu však snižují nenáročné výrobní a hlavně montážní postupy
4. Extrémně rychlá: dům ze sendvičovou konstrukcí do 3 týdnů, se spodní stavbou do 1/2 roku
5. Efektivní: až 85 % zužitkování základní suroviny
6. Environmentální: nanejvýš spjata s okolní přírodou
7. Ekvivalentní: naprosto rovnocenná s ostatními konstrukčními systémy
8. Exkluzivní: velmi ojedinělá, tvůrčí a tvárná v individuálních projektech
9. Exotická: neobvyklá, cizokrajná řešení (např. feng-šuej)
10. Estetická: komfortní moderní bydlení s pocitem návratu k tradicím a k přírodě

Konstrukční systémy
■ Difuzně uzavřený systém – v drtivé většině využívaný systém skladby s parotěsnou fólií u vnitřního povrchu obvodové stěny. Fólie zabraňuje vnikání vodní páry do konstrukce, na kvalitu její instalace je však kladen značný důraz, neboť její rozsáhlejší poškození může zapříčit nemalé škody ve skladbě obvodových konstrukcí.
■ Difuzně otevřený systém – moderní skladba, v níž hlavní roli nehraje parozábrana, ale tzv. parobrzdná vrstva u vnitřního okraje skladby, která záměrně stoprocentně netěsní proti průniku vodních par. Ty pak procházejí vhodně uspořádanou skladbou k vnějšímu povrchu. Nezbytné je stavebněfyzikální posouzení, kvalitně provedená stavba však lépe dýchá.

Docela obyčejné stromy
Není třeba diskutovat o tom, že dřevo je významným stavebním materiálem. Pomineme-li vysloveně konstrukční prvky, vyrábějí se z něj okna (zde dřevo, zvláště v podobě tzv. eurooken, které byly donedávna ve stínu všehoschopných plastů, začíná opět získávat ztracené původní pozice), dále dveře, podlahy, schodiště, obklady, samozřejmě nábytek a bezpočet interiérových doplňků a vybavení. Dřevo dokonce nahrazuje keramiku, proto už nepřekvapí ani celodřevěné umyvadlo, ani koupací vana ze stejného materiálu. Neexistují tudíž žádné rozumné důvody, proč dřevo podceňovat a přisuzovat mu atributy dočasnosti a pomíjivosti. Ba co víc, jednoznačnou předností systému dřevostaveb je právě jeho vysoká variabilita a tolik potřebná rychlost výstavby. Kde jinde než právě ve stavebnictví platí ono příslovečné – kdo staví rychle, staví levněji!

Život ve „psí boudě“

Někteří urbanisté i architekti dodnes zastávají názor, že dřevo se hodí spíše k venkovu či do příměstských aglomerací. Ve městě prý by měly dominovat spíše beton a ocel se sklem. Je to pochopitelně věc názoru a často i kompromisů, o oprávněném sebevědomí autorů, stavebníků a samotných dřevostaveb ovšem svědčí spousta praktických realizací, zveřejněných třeba právě v tomto čísle našeho časopisu. Jakkoli se může zdát, že o dřevu už víme prakticky všechno, určitá nedůvěra k dřevostavbám vychází hlavně z neznalosti vlastností tohoto materiálu.

Pojďme si proto stručně zopakovat, že dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Vzniká v rostlinách z meristémových buněk a zahrnujeme je mezi obnovitelné zdroje energie jako jeden z druhů biomasy. Chemická analýza v surovině odhalí 40-50% celulózy, 20-30% ligninu, stejné množství hemicelulózy a ve zbytku pak organické látky (tuky, vosky, pryskyřice, třísloviny) a anorganické látky (ty po spálení tvoří popel). Zbytek je obyčejná voda. Základní druhy dřevin tvoří jehličnaté a listnaté dřeviny s kruhovitě pórovitou stavbou – dub, jasan, akát, jilm, kaštanovník, morušovník, s polokruhovitě pórovitou stavbou – ořešák, třešeň či švestka a s roztroušenou pórovitou stavbou – buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Používané technologie

Sendvičové panely ve většině případů tvoří rámová konstrukce z hranolů, vyplněná kvalitní izolací a opláštěná dalšími produkty dřevovýroby. OSB deskami, dřevotřískou apod.Na bázi dřeva a dřevěných prvků se projektují a v praxi realizují stavby srubové, hrázděné, skeletové a vůbec nejčastěji stavby panelové (existuje asi 20 sendvičových konstrukčních systémů) s dřevěným rámem. Existují dva základní způsoby montáže. Prvním je americký systém montáže z jednotlivých prvků přímo na staveništi („two by four“ – vychází z hranolů nejběžnějšího rozměru 2 x 4 palce, což je rychlý způsob, založený na minimálním počtu prvků a jejich modulaci, skýtající možnost dílčích operativních změn kdykoli v průběhu stavby), druhým pak evropská varianta montáže z panelů, zhotovených na míru ve výrobním závodě – prefabrikace. Její stupeň se nejvíce pohybuje v poměru 70 : 30 nebo 80 : 20 (70 % prvků vyrobí závod, 30 % se dokončí až na místě).

Na předem zhotovenou základovou desku s napojením na inženýrské sítě jsou montážní firmy schopny během jediného dne postavit svislé i vodorovné konstrukce, tedy obvodové stěny, podlahy a stropy se střešními panely. V několika málo dalších dnech se položí střešní krytina, dokončí se vnitřní instalace a práce v interiéru. Výhodou je nezávislost na počasí a přesnost.

S energetickým přívlastkem

Západní Evropa dnes naprosto samozřejmě staví zhruba polovinu všech novostaveb ze dřeva. To mnozí konzervativní a váhaví čeští stavebníci stále ještě spí, nebo přinejmenším klimbají, ačkoli je řvoucí budík na nočním stolku upozorňuje na moderní technologie a skutečnost, že drtivá většina projektů dřevostaveb je koncipována v nízkoenergetickém standardu. Ona totiž celková energetická náročnost na výstavbu a provoz dřevěných (nikoli srubových či roubených) domů je v porovnání se zděnou klasikou zhruba třetinová.

Symbióza materiálů

Sendvičové konstrukce dosahují vedle všech vzpomínaných pozitiv i velmi dobrých akustických vlastností, značné protipožární odolnosti a zanedbatelný není ani jejich tepelný odpor. Určitou nevýhodou je ovšem nízká tepelná akumulace dřevěných konstrukcí, kterou je nutno řešit doplňkovými izolacemi a především správnou volbou systému vytápění. V centru pozornosti jsou proto nízkoenergetické stavby a projekty tzv. pasivních domů (staveb bez jakýchkoli klasických topných a klimatizačních systémů), se součinitelem prostupu tepla menším než 0,15 W/m2K.

Jedna z množství projekčních variant dřevěného domu. Hrubá stavba dokáže bez problémů, prakticky bez ohledů na počasí, vyrůst za jediný týden.Objekty „vyhřívají“ pasivní sluneční energie, tepelná čerpadla a další alternativní zdroje. K nejrozšířenějším typům dřevostaveb patří domy s nosnou rámovou konstrukcí (sendvičové stěny s nosným rámem z dřevěných hranolů): často „utajující“ dřevo v exteriéru i v interiéru, ale přinášející pocit zděné stavby s jiným komfortem. Dalším typem jsou celodřevěné roubené domy: hlavní výhodou je maximální využití dřeva a naopak minimální spotřeba nejrůznějších umělých materiálů (polystyrenu, minerální vlny, plastů), dále srubové stavby: většinou zahraniční projekty, vycházející z odlišných tradic, z jiné architektury a koncipované do jiných klimatických i krajinných podmínek, a konečně stavby z neotesaných klád – tzv. kanadské sruby. Ty ovšem evokují provizorní přístřeší a lovecké útulky, takže někdy působí opravdu až zálesácky „neotesaně“.

Moderní montované dřevostavby mimo jiné reprezentuje systém Europanel s konstrukcí z OSB desek, doplněných polystyrenem. Z panelů o tloušťce 270 mm lze postavit nízkoenergetický objekt. Stavební systém K-Kontrol dokonce nabízí panely obdobné konstrukce v tloušťkách až do 320 mm.

Často zmiňovaná a zcela mylná obava stavebníků o generační využití díla zaslouží stručnou a srozumitelnou odpověď. Fyzická životnost dřevostaveb může představovat klidně i 100 let. Tak staré dřevěné domy tu přece stojí a budou stát. Mimo jiné právě proto, že jsou ze dřeva.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem

Důležitá anatomie komínů

Stavební příručka definuje komín jako svislou konstrukci s průduchem a sopouchy, které slouží k napojení spotřebičů ke komínu. Část od sopouchu po ústí komína je určena pro odvod spalin, část pod sopouchem je určena k jímání kondenzátů a nečistot.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Komín dvouprůduchový s větrací šachtou (EKO KOMÍNY).Podle uspořádání dělíme komíny na průběžné, podlažní a komíny se společným sběračem. Průběžný komín je ten, jehož průduchy začínají v nejnižším podlaží a sopouchy jsou zaústěny v jednotlivých patrech. Když průduch začíná v příslušném podlaží, jde o komín podlažní. Kombinací těchto dvou variant vzniká komín se společným sběračem, kde na průběžný komín jsou napojeny jednotlivé komíny podlažní.

Komíny se také dělí podle typu spalin od používaného paliva, tedy na komíny na tuhá paliva, ka­palná a plynná. Existují i systémy univerzální, vhodné takřka pro všechna paliva.

Důležité pojmy
■ Komínový plášť – musí být nehořlavý a odolný vůči účinkům spalin. Průřez průduchu je nejlépe kruhový (u obdélníkového může být poměr stran maximálně 1:1,5), přičemž velikost průduchu závisí na typu spotřebiče a na jejich počtu (tuto hodnotu stanoví odborník výpočtem).
■ Komínové sopouchy – slouží k napojení spotřebičů ke komínu a měly by být co nejkratší. V závislosti na jejich délce se zvyšuje i jejich sklon (délka 250 mm – lze vodorovně, do 500 mm – stoupavý sklon nejméně 1:10, od vzdálenosti 500 mm – sklon se zvyšuje). Minimální vzdálenost dvou sopouchů při napojování více spotřebičů do komínového tělesa je 300 mm. Není povoleno používat do jednoho komínového průduchu spotřebiče na různá paliva.
■ Vybírací otvory slouží k vybírání sazí, popílku nebo kondenzátu. Měly by být umístěné na přístupném místě minimálně 300 mm nad nehořlavou podlahou. Velikost otvoru je min. 120 x 250 mm, otvor musí být opatřen dvojitými nehořlavými, plechovými či cementovými dvířky. Dvířka jsou označena podle druhu paliva připojených spotřebičů.
■ Vymetací otvor se navrhuje v případech, kdy není možné čistit průduchy ze střechy. Je umístěn většinou na půdě. Výška komínu nad vymetacím otvorem nesmí přesáhnout 6 m. Nejmenší velikost otvoru je 120 x 250 mm, 800-1 200 mm nad nehořlavou podlahou.
■ Minimální výška nad šikmou střechou je 650 mm (do vzdálenosti 2 m komínu od hřebene střechy). Když je komín od hřebene dál než 2 m, pak se jeho výška nad hřebenem měří od větrného úhlu (10°). U plochých střech je minimální výška komínu 1,5 m nad atikou.
Dřevěné prvky – při kotvení do stěny s komínovým průduchem musí být vzdáleny minimálně 300 mm od průduchu, pro dveřní dřevěnou zárubeň platí rovněž vzdálenost 300 mm. Dřevěný prvek musí být vzdálen alespoň 50 mm od líce komínového tělesa.

Stavební hlediska

Keramický komínový systém CIKO 3V UNIVERSAL je vhodný pro všechny druhy paliv s přirozeným odtahem spalin. Cena 16 380 Kč bez DPH při průměru 140 mm a výšce 6 m (RIG-TIME STAVEBNÍ).Komínové těleso může být vestavěné do zdi, což bývá případ zděných cihelných komínů, přistavěné či samostatně stojící. Z hlediska použité stavební technologie se pak komíny dělí na zděné z cihel (nejčastější u starších domů), monolitické (velká průmyslová komínová tělesa) a komíny sestavené ze stavebnicového systému (dnes nejpoužívanější technologie v moderních domech).

Komín jako stavebnice

Nejpoužívanějším systémem výstavby komínového tělesa v dnešní době jsou stavebnicové komínové průduchy, a to pro svoji jednoduchost, šikovné řešení detailů a variabilitu. Kompletní systém se skládá z vnitřní šamotové vložky, tepelněizolační rohože a komínové tvárnice.

Systém se zdí na betonový základ, osadí se revizní tvarovka pro výběr kondenzátu. Pro napojení spotřebiče je určena tvarovka se sopouchem. Při prostupu stropní konstrukcí se nechává mezera, která se vyplní nehořlavou minerální rohoží. Komínovou hlavu, tj. část vystupující nad střešní rovinu, je nutné obezdít a opláštit. Část neopláštěného komínového tělesa (na půdě) je nutné opatřit nehořlavou izolací. Systémy jsou dodávány s různými průměry průduchu, jako dvojprůduchové nebo v kombinaci s větrací šachtou.

Nerezové komíny

Anatomie komínůVícevrstvé samostatné komíny sestávají z nerezové vložky, minerální rohože a pláště z leštěného nerezového plechu, přírodního hliníku nebo z barevného hliníku. Takové komíny se používají buď v interiérech nebo jako venkovní (kotvené do fasády, kde jsou významným architektonickým prvkem). Komín vedený vně pláště domu je výhodný z hlediska rychlé a snadné realizace, navíc neubírá prostor v interiéru. Je to vhodné řešení pro domy, které byly postaveny bez komínů.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Komín z obezděných tvarovek

Komínový systém Schiedel KeraStar má tenkostěnnou keramickou vložkou, minerální izolaci a nerezový plášť. Výhodou je malá hmotnost, která umožňuje založení komína i bez základu. Cena 57 395 Kč bez DPH při průměru 140 mm a výšce 10 m (jednoprůduchový bez větrací šachty).Keramické či nerezové tvarovky se postupně skládají, poté se zaizolují minerální rohoží a obezdí plnými cihlami. Největší předností keramických komínů jsou vlastnosti šamotové vložky, která je požárně odolná a plynotěsná a navíc má tak hladký povrch, že téměř zamezuje ulpívání sazí. Tvarovky nabízí řešení všech detailů – vybíracího otvoru, sopouchu, uhýbání komínů, vyústění nad střechu.

Nosným prvkem keramických komínů jsou jednoprůduchové a dvouprůduchové tvárnice z lehčeného betonu. Existují i tvárnice s větracími šachtami. Sortiment vyráběných průřezů je od malých (pro rodinné domky a chaty) až po velké (pro průmyslové objekty).

text: Adam Krejčík, foto: Adam Krejčík, archiv firem

Koupelna je místo pro relaxaci

Bytoví architekti mívají obvykle jiné představy o vzhledu koupelny než jejich majitelé. Ve svých návrzích včetně sanitární techniky uplatňují především originální nápad, zajímavý detail, moderní technologii zpracování a vhodnou kombinaci materiálů a barev. Atraktivnost koupelny podpoří i jeden designový výrobek, ať už to jsou baterie, umyvadla, poličky či jiné vybavení včetně textilu.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Na vzhledu se z velké části podílejí výrazné až velkoformátové obklady, dlažby či dokonce omítka – v posledních letech stále oblíbená cementová stěrka vytvářející celistvý povrch. Do českých koupelen pronikají velkoplošné květinové vzory, které ozvláštňují jednoduchý prostor a nakonec se dají využít i jako nástěnné obrazy. Podlahy se vyznačují neotřelou barevností a rozměrem obkladů 45 x 45 cm, který se stává standardem.

Koupelna Orchidea, světlemodrý obklad 19,8 x 39,8 cm, orientační cena 300 Kč/m2, dlažba 33,3 x 33,3 cm, orientační cena 420 Kč/m2 (RAKO)Materiály a barvy

Moderní povrchy dlažeb, obkladů nebo podlah mnohdy připomínají přírodní dřevo, textilie, kůži či exotické materiály. Originální přírodní materiály přinášejí do interiéru koupelny nezaměnitelnou atmosféru, ale z praktického hlediska jsou velmi náročné na údržbu, což může být ve vlhkém prostředí koupelen mnohdy na překážku. Mezi vděčné materiály patří exotické dřevo, které koupelnu zútulní a dodá jí hřejivost. Temně hnědý teak, odolný kaučukovník, ipé, wengé či jiné typy dřevin vyniknou v kombinaci s příbuznými odstíny.

Pomocí barev lze dosáhnout optických zázraků. Některé barvy skryjí i povrchové nedostatky. Světlé pozadí snese hnědou, slonovou kost či bílou kávu, naopak světlé dřevo vynikne na tmavošedém až antracitovém pozadí. K hnědým dřevinám, které rozlehlou koupelnu opticky zmenší, se hodí neutrální pozadí v pastelových barvách. Výrazné až syté barvy vyniknou zejména ve velkých koupelnách, například kolem umyvadla, vany či na jednolité stěně, která vytváří pozadí pro úložný prostor.

Kdo sází na bílou

Pokud jste poněkud konzervativnější a chcete si do svého domu pořídit bílou koupelnu, pak ji alespoň doplňte nábytkem v sytě mořeném dřevu. Bílá koupelna je nadčasová, a když vás omrzí, můžete její vzhled donekonečna obměňovat pomocí doplňků a textilu. Koupelnu rozzáří kovy, nerez či lesklý chrom. Počítejte ale s tím, že na lesklém a zvláště pak na tmavém povrchu nemilosrdně vynikají zaschlé kapičky vody, jejichž kontury zvýrazní vodní kámen.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Koupelna Fiore, základní obkladačka 25 x 33 cm, orientační cena 420 Kč/m2, celoplošný dekor s reliéfem lístků 25 x 33 cm je za cca 70 Kč/ks, perleťová listela s motivem lístečků 12,4 x 33 cm stojí cca 80 Kč/dvoukusový set (RAKO)Bez zábran

V koupelně se nemusíte bát ani odvážnějších kombinací efektních barev. Mezi stále oblíbené barvy patří vínová, oranžová, světle fialková, lahvově zelená, barva kakaa i temně černá. 
Barevné obklady oživují tenké listely z nerezového či hliníkového kovu, které mohou působit chladně, ale s chromovanými bateriemi, koupelnovými doplňky či topným žebříkem vypadají dobře. Nositelkami barev na stěnách však nemusí být zdaleka jen standardní keramické obkládačky. Velmi působivá jsou barevná umyvadla ze skla nebo vany orámované barevnými lištami či dřevem. I v tomto případě platí zásada, že méně je někdy více. Velké koupelně sluší maximálně tři barvy. V kurzu moderní koupelny jsou také tzv. „několikahlavové“ a horní sprchy čili velkoplošné sprchové talíře vytvářející efekt dešťových kapek.

Vana ve tvaru chaise longue může být zajímavým designovým doplňkem vaší koupelny, orientační cena 335 000 Kč (AQUA TRADE)Kdo si může dopřát luxusnější koupelnu v kombinaci se skleněnými plochami a nevadí mu náročnější údržba, vybere si z nabídky ocelových umyvadel. Na trhu jsou zajímavá skleněná umyvadla, vyráběná z bezpečnostního skla nebo umyvadla z křišťálu, ta jsou poněkud finančně náročnější. K očistě a relaxaci těla se používají anatomicky tvarované masážní vany nebo různé systémy a panely s masážními funkcemi umístěné ve speciálních boxech ne nepodobných sprchovým koutům. Ale i klasická vana může nabízet nečekané potěšení díky tomu, jak promyšleně je tvarována.

Co žádají čeští zákazníci

Vzhledem ke světelným a tepelným klimatickým podmínkám našich zemí preferují čeští zákazníci spíš teplé a světlejší barevné odstíny. Český zákazník však sleduje i světové trendy a v posledních letech je začal také více vyhledávat. Novinky letošního roku zahrnují například nové pojetí listel, které mění svou pozici v koupelně.

K aktivní relaxaci potřebujete prostor, v malé koupelně si nezacvičíte...Vznikají z nich celoplošná „inzerta“, která se formátem shodují se základní obkládačkou. Umožňují tak pokrytí celé stěny dekoračními prvky v kontrastu k protilehlé stěně, která zůstává minimalistická. Spousta sérií se vyrábí v modulárních formátech (např. 20 x 40 cm pro obkládačky), které umožňují různé způsoby kladení. V souvislosti se zvětšováním formátů se i v koupelnách na podlaze objevují dlaždice 45 x 45 cm nebo 40 x 40 cm.

V protikladu k nim vyniknou nové typy mozaikových sestav. Hitem je „proplétaná mozaika“. Kombinací barevnosti a sladěním čtvercových a obdélníkových prvků se dá docílit žádoucího 3D efektu. Aktuální je mozaika například s metalickým povrchem v kombinaci s velkými formáty obkladů, z čehož, podobně jako je tomu v kuchyních, sálá minimalistické pojetí koupelnového prostoru.

text: Adéla Dlouhá, foto: archiv

Domy stavěné na klíč

Zaměření firmy téměř výhradně směřuje k rodinným domům. Všechny etapy projekce i procesu realizace je firma schopna zajistit vlastními silami. Je samozřejmostí, že DSK Praha spolupracuje pouze s okruhem spolehlivých subdodavatelů materiálů a vybavení domů. Jejich výběr je prověřen dlouholetou spoluprací, s důrazem na spolehlivost a poskytování záruk. Součástí nabídky je rovněž zabezpečení kompletní inženýrské činnosti. Tedy zajištění všech vyjádření a vydání stavebního povolení, i zajištění kolaudace domu.

Rodinný dům ČernošiceSpolečnost DSK Praha staví jak na vlastních pozemcích, tak i na pozemcích jednotlivých investorů. Příkladem souborných staveb, které společnost realizovala včetně vybavení pozemků inženýrskými sítěmi a vybudování finálních komunikací, jsou obytné soubory v Hostivici u Prahy a v Průhonicích.

V současné době se realizuje výstavba dalšího obytného souboru. Jde o osm detailně propracovaných zakázkových rodinných domů v nízkoenergetickém standardu, situovaných v mimořádné lokalitě obce Hvozdnice nedaleko Prahy. Velikost pozemků se pohybuje mezi jedním až dvěma tisíci metrů a stavba už byla zahájena. Pozemků je celkem osm a stále je nabízíme. Dlouhodobě připravujeme atraktivní lokalitu k výstavbě rodinných domů v Praze 12-Točné. 

Vzorový dům

Ve Hvozdnici také probíhá výstavba vzorového domu společnosti DSK Praha, na kterém chceme ukázat současné trendy ve výstavbě rodinných domů. V současné době je dokončena hrubá stavba včetně lícového zdiva a oken. Během zimy budou dokončeny veškeré instalace a na jaře budou probíhat dokončovací práce.

Společnost DSK Praha staví jak na vlastních pozemcích, tak i na pozemcích jednotlivých investorů.Energetické parametry domů plánovaných ve Hvozdnici

Domy splňují parametry nízkoenergetických, případně energeticky úsporných staveb. Bývají vybaveny teplovzdušným vytápěním a komfortním větráním s rekuperací tepla. Energii pro vytápění a ohřev teplé vody dodává tepelné čerpadlo s integrovaným zásobníkem tepla. Lze použít typ s možností reverzního chodu pro chlazení v letních měsících. Toto řešení umožní nejenom ekonomické vytápění domu, ale zároveň odstraní obrovský problém mnoha současných staveb, v nichž přirozená výměna vzduchu v interiéru klesá hluboko pod hygienické minimum.

Kontakt

DSK Praha, domy stavěné na klíč, spol. s r. o.
Belnická 988, 252 42 Jesenice
Telefon: 241 404 347
e-mail: tomas.moravec@dsk.cz
www.dsk.cz

(komerční prezentace)

Dekorační kámen zahradních architektů

Přírodní kameny jsou cenově relativně dostupným a velmi efektivním způsobem, jak do vaší zahrady vnést změnu. Ka­meny dodávají zahradě svými impozantními obrysy, jemnými odstíny barevných tónů a svou tichou přítomností strukturu a charakter.

Břidlice se hodí k dláždění i k obkladům, vhodná je také pro stavbu zídek.Často nacházíme na zahradách místa, která nejsou vhodná pro osetí trávníkem, nechráněné skalní převisy a skály, kde je prakticky nemožné zasázet křoviny. Takové prostory mohou být snadno přeměněné v nádherné kamenné zahrady. Pokud nemáte dostatek kamenů přímo na svém pozemku, jednoduše přidejte několik nových. Kamennou zahradu můžete vytvořit i na svazích, které jsou příliš strmé na to, aby se sekaly.

Správné místo

Příprava je klíčem k úspěchu. Než se pustíte do obtížné konstrukční fáze, existuje pár bodů, které je dob­ré zvá­žit hned na počátku. Nejčastěji vyvstává otázka, kam vlastně kamennou zahradu nejvhodněji umístit. Nedoporučujeme tvořit kamennou zahradu proti garážové zdi, výsledek by mohl působit poněkud těžkopádně. Rovněž se vyvarujte stavění hromad kamení uprostřed trávníků. Kromě toho, že to vypadá poněkud nepřirozeně, může vzhled zahrádky nabýt rázu hřbitova. Kamenná zahrádka by měla být zkrátka součástí vašeho komplexního projektu zahrady.

BŘIDLICE
BřidliceBřidlice je měkká a středně tvrdá metamorfická hornina, pro niž je typická přítomnost rozštěpů, podél kterých může být naštípána na tenké desky. Břidlice obsahuje křemen, slídu a chlorit. Obsah železa je 5-6 %. Břidlice se většinou používá na podlahy, kolem krbu, na venkovní obklad a na střechy. Na trhu je velký výběr barev, textur i velikostí, desek, dlaždic i leštěného obkladu.

Poněvadž většina rostlin, kterým se daří v kamenných zahradách, miluje slunce, snažte se pro svou kamennou zahradu vybrat nejslunnější místo na vašem po­zemku. Nicméně pokud jsou kamenné svahy na vaší zahradě ve stínu, existuje spousta zajímavých kapradin a jiných lesních trvalek, které jsou pro tento účel dobře použitelné.

Projektování zahrady

Pomocí štípaného kamene snadno vytvoříte nejen terasy a zdi, ale také romantické schodiště.Toto je nejzajímavější práce při tvorbě zahrady. Pokud je váš pozemek na mírném svahu, pak máte velkou výhodu. Kamennou zahradu můžete vy­tvořit ve stávajícím prostoru sladěním s přirozenými konturami pozemku. Nicméně pokud je vaše zahrada na rovině, pak bude nutné, abyste popřemýšleli o vytvoření základů pro nějaké opodstatněné vyvýšení, kde kameny vytvoří například vrstvy nebo terasy, do nichž můžete zasadit rostliny. Ať už se vás týká kterýkoli z případů, stádiu projektování byste měli vě­novat zvýšenou pozornost.

Příprava plochy

Základ plochy by měl být důkladně vyhloubený, veškerý plevel odstraněný až do hloubky 45 cm. Poněvadž místo bude stanovištěm pro vysazené rostliny, je vhodné ho zaplnit kompostem typu moréna. Velikost základu je libovolná, ale měla by být o něco větší než samotná kamenná zahrada.

VÁPENEC
VápenecVápenec je jemnozrnná usazená  hornina, která se vytváří na dně moře jako odpad organické hmoty (rostliny, ulity, fosilie) a ukládá se do vrstev. Když vrstvy sílí, zvyšuje se tlak, a tak se ze sedimentu stává vápenec. Podle přimíšenin může mít různou barvu, od bílé až po černou. Vápenec je bez ohledu na okolní teplotu vždy chladný na dotek, a proto je vhodný na bazény, podlahy a pulty.

Výběr kamenů

Dokonale působící kamenná zahrada závisí na citlivém výběru a uspořádání jednotlivých kamenů a zároveň i na vytvoření harmonie mezi kameny a rostlinami. Odborník-geolog vám vysvětlí, že kamenů existuje spousta druhů, ale architekt kamenných zahrad vám vybere dva nejosvědčenější druhy – pískovec a vápenec. A to proto, že oba druhy patří mezi sedimentární horniny, které neprošly silným tlakem ani teplotou. Sedimentární kameny vyzařují poklidný charakter. Někdy se používá sintr, lehký, velmi porézní kámen, který může být snadno navrtán. Je ale velmi náchylný k uchycení lišejníků a jejich následné vyhubení je pak velmi složité.

S dobrým projektem můžete s kameny doslova kouzlit – vytvářet terásky, stupně a schody přecházející v záhony.Pokud je vaše zahrada příliš tmavá, použijte bílý dolomit umístěný mezi keře, ten dodá jas. Pokud se v zahradě odráží světlo, umístěte mezi rostliny několik kousků černého, šedého nebo tmavě hnědě zbarveného kamene. Abyste přidali trochu veselé nálady, můžete rovněž přidat žluté nebo i lehce na­růžovělé kameny.

Výběr záleží na vás, vyberte osobité kameny se zajímavými tvary. Při výběru nového kamene je třeba brát v úvahu charakter kamenů, které již na zahradě máte. Snažte se použít jeden druh kamene po celé zahradě. Tím, že budou ve vzájemném souladu, budou působit jako samozřejmě přirozená součást zahradní kompozice.

Velikost kamenů

Velké kameny nepravidelného tvaru vypadají zajímavě, ale mějte na paměti, že budete potřebovat i ty menší. Vybírejte takové, které mají přirozené prolákliny, jež mohou být vyplněny zeminou a do nichž můžete vysazovat třeba lišejníky nebo sukulenty.

PÍSKOVEC
PískovecPískovec je střednězrnná sedimentární hornina. Skoro výhradní součástí jsou křemenná zrna spojená tmelem. Právě pojicí materiál většinou určuje celkovou barvu kamene – železo způsobuje červenou nebo červenožlutou barvu, jíl a vápenec barvu bílou.
Pískovce se používají do interiérů i exteriérů, jsou vhodné k obkladům i k výrobě dekoračních předmětů.

 

Pamatujte také na instalaci těžkých kamenů. Jeden kus kamene o výměru 45 x 23 x 23 cm váží v průměru zhruba 45 kg. Toto se rovná asi 25 kusům této velikosti na jednu tunu. Na základě velikosti zahrady získáte představu o tom, kolik kusů kamenů budete muset obstarat a jakou váhu objednat.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Umístění kamenů

Nášlapné kameny nemusí být jen v trávě, nebojte se je zakomponovat do vodní plochy.Kameny v zahradě by měly být v souladu, jako kdyby tvořily skalní podloží odkryté buď postupným zvětráním nebo dramatickou erozí. Tudíž hlavní osy kamenů by měly být orientovány stejným směrem po celém pozemku. Pokud jsou kameny rozloženy na více míst, umístěte je v každé skupině tak, aby vrstevné čáry směřovaly ve shodném směru stejně, jako by tomu bylo v té nejpřirozenější kamenné formaci.

3 pravidla

1. Klíčový kámen – musí být zasazen do země, měl by být do zeminy pevně zakotvený. (V přírodě jako by kameny rostly ze země, přesně tohoto efektu bychom měli docílit.)
2. Správné položení v určitém stupni – kameny musí být stabilní, aby skalka nebyla riskantní a životu nebezpečná, správné položení kamenů umožní ji čistit, tvarovat, vysazovat nové rostliny.
3. Některé rostliny vedou své kořeny pod kameny. Jakákoliv nestabilita a možný pohyb kamenů by mohla zničit kořeny oblíbených rostlin, kořeny naopak mohou pohnout nestabilně uloženými kameny.

MRAMOR
MramorMramor je metamorfovaný vápenitý sediment. Při tvorbě mramoru působí vysoké teploty, čas a tlak. Lidé mají mramor rádi pro jeho krásné, jasné a elegantní barvy. Právě tyto barvy způsobují minerály přítomné během tvorby. Žádné dvě mramorové desky nejsou stejné. Stejně jako ostatní přírodní kameny se i mramor liší barvou, nepravidelným vzorem, žilkováním a podobně.

Nálezy z okolí

Přirozeně formované a zvětralé kameny, které nalezneme na polích, v horách, řekách a kamenolomech, obvykle mají ostré a hranaté okraje. Hlavním využitím pro tyto kameny jsou příjezdové cesty, označení pozemků, přírodní schody a sedadla. Kámen v zahradě zvýrazní její krásu, upoutá pozornost. Proto se jím také zdobí jezírka, vodní plochy, vodopády. Balvany mohou být rovněž vyřezávány do různých tvarů a postav.

Schody a cestičky

Nejčastěji se kámen na zahradě používá na stavbu cestiček, schodů a chodníčků. Oblíbeným dlažebním kamenem je křemencový pískovec a vápenec pro svůj hladký a texturovaný povrch, tloušťku a barvu. Na chodníčky jsou vhodné šlapáky například z pískovce, vápence ne­bo břidlice. Pro chodníky existuje několik modelů, můžete zvolit buď šlapáky, stopy či nášlapky v trávě, šlapáky v písku obklopené štěrkem, kombinaci oblázků, balvanů a štěrku.

Okraje nášlapných kamenů tráva rychle zaroste, takže přirozeně splynou s okolím.Při instalaci odstraňte vrstvu země s porostem podle druhu země od 10 do 20 cm a prostor naplňte vrstvou štěrku a  písku. Pak umístěte šlapáky. Tráva brzy poroste kolem okrajů šlapáků a vzniknou krásné ostrůvky v trávě.

Terasy a zdi

Dokonalou příležitost k vylepšení exterié­ru zahrady poskytnou změny v úrovni. Ve specializovaných obchodech je k dispozici široký výběr kamenů s různě zvětralými okraji a všemožnými prasklinami v různých tloušťkách.

Nejsnazším a nejrychlejším řešením jsou kamenné zdi vytvořené s pomocí ukotvujících stěn. Je to řešení, které nevyžaduje žádnou náročnou údržbu a lze ho použít do nejrůznějších zahradních projektů, při stavbě teras, rovných i všelijak zakřivených zdí, pískovišť a podobných stavbách.

text: Govind Rajpoot a Lucie Martínková, foto: Dátá – Přírodní kameny, Lucie Martínková a archiv

Modulární kuchyně je flexibilní

Jak zařídit kuchyň v nezabydleném podnájmu, kde sice chcete vařit, ale rozhodně se tu nehodláte usadit? Racionálním východiskem je pořízení základních modulů, které umožní fungování kuchyně, a až se odtud budete stěhovat, můžete si je vzít s sebou.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Otevřenost a variabilita

Kuchyňský blok Start Up Senso/Speed (VONDERSTEDT) určený pro singl domácnosti s možností rozšíření, širokým výběrem dekorů a nastavitelnou výškou soklů. Cena včetně čtyřdílného setu spotřebičů 33 990 Kč, KIKA.Začněte pořízením samostatného varného centra, mycího centra a pracovní plochy. Jednotlivé prvky jsou zpravidla odlehčené, otevřené, pracovní ostrůvek často není tvořený masivním blokem, ale podobá se spíš jídelnímu, pracovnímu nebo laboratornímu stolu na nohách. Pokud jde o úložné prostory, pracuje tento kuchyňský koncept s otevřenými policemi, na kterých jsou vyskládané potřebné zásoby, pomůcky i nádobí, takže máte o všem přehled.

Toto řešení je náročnější na udržování pořádku a předpokládá, že na policích skončí jen věci, které pravidelně používáte. Přítomnost muzeální sbírky, na které by se jen usazoval prach, není v kuchyni žádoucí. Naopak – máte-li na očích předměty denní potřeby, vzniká v kuchyni tvůrčí pracovní atmosféra.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Vytváření dispozice

Tradiční multifunkční nerezový sporák z řady Imperial IM192.50FEMW TC TX (FRATELLI ONOFRI) se dvěma troubami a pěti plynovými hořáky, cena 109 990 Kč, FRATELLI ONOFRI.Efektivní vzájemné uspořádání pracovní plochy, spotřebičů a nástrojů může ovlivnit vaši výkonnost. Volnost, kterou vám při plánování modulární kuchyň poskytuje, využijte ve svůj prospěch. Při výběru spotřebičů a nástrojů se řiďte zásadou – málo, ale dobrého.

Promyšleně modulární

V poslední době se na trhu objevilo několik řad kuchyní, které designéři od začátku koncipovali jako modulární. Zdařilým příkladem takového řešení je projekt Diesel Social Kitchen, který vznikl ze spolupráce módní značky Diesel s tradičním italským výrobcem Scavolini.

Pracovní ostrůvek Work (ELMAR), modul obsahující plynovou dvouplotýnku, dvojitý dřez s baterií s výsuvnou sprškou, police a pracovní desku z nerez oceli, cena 363 186 Kč, LOCCO GROUP.Podoba kuchyně se stále více mění z technicistní hygienicky čisté, chladné laboratoře v neformální řemeslnou dílnu, ve které se příprava jídla stává příjemnou společenskou záležitostí. V pojetí Diesel-Scavolini vznikla kuchyň, jejíž charizma je založené na ironickém mixu vintage stylu s industriálním. Úchytky jako vypůjčené z americké retrolednice odkazují k padesátým létům, tedy právě k době, kdy bylo zvykem zařizovat kuchyň jednotlivými solitéry. Použité materiály vyvolávají díky patině domácký dojem, který je protikladem minimalistických, přetechnizovaných kuchyňských linek.

Samostatnost a nezávislost

Efektivní vzájemné uspořádání pracovní plochy, spotřebičů a nástrojů může ovlivnit vaši výkonnost.Dalším zdařilým příkladem tohoto přístupu je kuchyň Menu, kterou pro značku Bontempi navrhla designérka Paola Navone. Designérka tvrdí, že pro ni vaření představuje ušlechtilou zábavu a že v tomto duchu koncipovala i kuchyň sestavenou z funkčních bloků určených k vaření, mytí nádobí a k přípravě a ukládání jídel. Každý kus je nezávislý a může existovat samostatně, takže jej lze včlenit do již hotové kuchyně nebo kombinovat s jinými nábytkovými řadami.

Podobně variabilní je také koncept Slim, vytvořený pro firmu Elmar manželi Palombovými. Řada kuchyňského nábytku zahrnuje moduly hluboké jen 50/53 cm, které jsou primárně určené do malých městských bytů, ale nabízí i alternativu se standardní hloubkou 64/67 cm. Tu lze použít do větších prostor nebo lze obě velikosti variabilně kombinovat a vytvářet jejich střídáním zajímavé architektonické efekty.

text: Hana Doležalová, foto: archiv

Vtipné dárky do kuchyně

Nemusí to být nutně vrcholné technické zázraky. Šikovní a krásní pomocníci do kuchyně umí potěšit vynalézavostí svých tvůrců, která přináší často až překvapivě jednoduchá řešení.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Vázu BLADET designérky Anne Nilssonové můžete využít v kuchyni jako malý skleník. 30 cm vysokou vázu z čirého skla prostě obraťte a vytvořte si tak jednoduše malý skleník pro bylinky. Cena 149 Kč.Kombinace užitkovosti se špičkovým designem má pozitivní vliv i na vzhled uvařeného jídla či servírovaného pokrmu. To ale není všechno: obecnou vlastností krásných předmětů je, že nás svým výtvarným řešením obohacují a kultivují.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Jak jednoduché a přitom praktické mohou být nástroje v kuchyni, dokazuje oboustranný keramický hmoždíř s dřevěnou paličkou nizozemského výrobce „inteligentních“ domácích potřeb International Innovation Company. Je neocenitelným pomocníkem při přípravě bylinkových směsí, marinád a kořeněných omáček. Cena 355 Kč.Čerstvě vymačkaná šťáva z citrusů je zaručeným zdrojem vitaminů. Je také součástí řady receptů, například na zeleninové saláty, míchané nápoje, dressingy, marinády, dezerty, pro někoho nezbytnost při dochucování usmaženého řízku či ryb. Vtipnou, nenápadnou a především velmi užitečnou pomůckou jednoduše řešící všechny podobné požadavky, aniž bychom si přitom zapatlali prsty či znehodnotili šťávu kontaktem s chemicky ošetřenou kůrou, je Citrus sprej od firmy Lékué. Prodává se v sadě ve dvou velikostech, takže se dá bez problémů použít na menší i větší plody. Stačí ho jen zašroubovat do citronu, limety, grepu či pomeranče. Díky filtru uvnitř spreje se do něj nedostanou kousky dužiny a neucpe se. Cena 405 Kč.Inspirace k vánočnímu dárku

Proto není od věci připomenout si výjimečné vlastnosti těchto vizuálně vydařených kuchyňských pomocníků právě teď, před nadcházejícími vánočními svátky. Řada z nich totiž může posloužit jako inspirace k vánočnímu dárku, který zaručeně potěší, anebo vnést do poněkud hektických svátečních příprav tu správnou pohodu.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Bambusy pro domácí pěstitele

Bambusy si spojujeme spíše s exotickými krajinami a se světem pand. Jak se daří bambusům v našich podmínkách?

Ing. Ludmila ZažímalováPrvními pěstiteli u nás byli většinou nadšenci a sběratelé, kteří měli kontakty hlavně s holandskými, německými a anglickými exportéry rostlin přímo z východní Asie. Nejznámější u nás jsou zřejmě právě pandí bambusy – například trsnatá keřovitá Fargesia nitida, dříve Sinarundinaria nitida.

Bambusy u nás zpravidla nemají největší problémy se zimou, mnoho z nich totiž pochází z nadmořských výšek okolo 1 000 až 2 000 m, ale spíš s vhodným použitím a péčí. Jsou to stálezelené rostliny, poměrně náročné na půdní i vzdušnou vlhkost. U nás jim většinou vadí dlouhé suché léto a hlavně dlouhá suchá zima, kdy je nejde kvůli mrazu zalévat. Přísušky ještě umocňuje těžká uléhavá nepropustná půda, ostré jarní slunce a mrazivý vítr.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Phyllostachys humilis a škumpa (Rhus typhina)Většinu bambusů je proto vhodné sázet na chráněné místo před větrem, do kvalitní propustné půdy vylepšené kompostem a pískem. Nejdůležitější je hlídat počasí a zalévat po celý rok podle nároku druhu, ročního období a kvality půdy. V písčitých půdách je zálivka nutná, ve vlhčích a jílovitých se musí dodávat opatrně, bambus není bažinatá rostlina, nesnáší přemokření. Slunná stanoviště snesou lépe velké tyčové výběžkaté bambusy, například Phyllostachysy nebo Semi­arundinarie, polostín zase trsnaté Fargesie a půdopokryvné velkolisté bambusy, které pocházejí většinou z podrostu, z lesů.

Při silných mrazech mohou bambusům opadat listy. Je to na škodu?

Při a po dlouhotrvajících mrazech a suchu mohou bambusům propadávat listy, někdy i polovina listové plochy rostliny. I přes sezonu je opad normálním jevem, bambusy jsou flexibilní rostliny a velmi rychle reagují na změny podmínek. Když je delší dobu sucho, shodí část listoví, aby zbytečně neodpařovaly vodu. Po dešti nebo zálivce jsou schopny i na podzim znovu listy obnovit. Na podzim většinou opět trochu propadávají, aby se připravily na zimu.

Například loni jsme pozorovali poměrně dost vysoký opad listů, jednak byl suchý srpen a jednak to s odstupem doby působí, jakoby bambusy tušily, že letos přijde tužší, mrazivější zima. Opadem, žloutnutím až hnědnutím listů však může bambus reagovat i na přemokření, přehnojení či otravu, například herbicidy. Při poškození listů mrazem spíše dochází k jejich stáčení a uschnutí „v zeleném stavu“, k opadu dojde spíš až při rozmrznutí. S tímto se bambusy vyrovnávají různě, záleží na rozsahu a stádiu poškození. Když je o bambus dobře pečováno a má dobré podmínky, většinou však na jaře stébla znovu obrazí.

Pokud odumře celé stéblo, což se hlavně v podhorských a chladnějších oblastech občas stává, bambus má schopnost obrazit z kořenů. Nová stébla bývají menší než ta uhynulá, vitalita rostliny je poškozena, ale bambus se většinou při dobré péči během sezony až dvou vzpamatuje.

Které druhy bambusů byste doporučila právě do drsnějšího klimatu?

Panašovaný půdopokryvný Pleioblastus fortunei ´Variegata´.Opět je důležité vybírat chráněnější stanoviště s dobrou půdou. Důležité je vybrat kvalitní, dobře zakořenělé sazenice, pokud možno množené vegetativně. Vždy se setkává více faktorů a často je potřeba druhy zkoušet a mít trpělivost, to však platí obecně i v nižších oblastech. Zatím se asi nejvíc osvědčily trsnaté pandí Fargesie. Například nová generace z odkvetlé F. nitidy, která se označuje jako Fargesia jiuzhaigou.

Někteří pěstitelé a nadšenci z těchto našich chladnějších oblastí zkoušejí i velké výběžkaté bambusy jako Phyllostachys bissetii, P. nuda nebo P. aureosulcata. Jsou však většinou po zimě oschlejší a poškozenější než Fargesie, které se často schovají pod sněhem. Většinou také rostou pomaleji a méně do výšky než v teplých oblastech.

Říká se, že bambusy člověk vidí růst před očima. Jsou to trávy – potřebují  pravidelnou kúru, jako je stříhání nebo zbavování starých výhonů, stejně jako keře a stromy?

Bambusy skutečně rostou velmi rychle, i u nás 10 cm za den, je to však jen v určitém období roku. Většinou od konce dubna do srpna, když mají dostatek vláhy a teplo. V době, kdy začínají růst stébla, i na podzim, je dobré hlavně u čerstvě vysazených rostlin nové výhonky zalámat, aby se sazenice nevysilovala růstem nad zemí, ale aby spíš kořenila a připravila se na zimu. Co se týče údržby, záleží na tom, co od bambusů vyžadujeme. Pokud chceme mít výrazný solitérní velký bambus, který je ozdobný především silnými a vysokými stébly, je třeba rostlinu zapěstovat.

Začínáme v době, když dobře zakoření, to znamená asi po třech letech. Koncem léta vystřihujeme hned u země stará a tenká stébla. Pokud je bambus v dobré kondici, vyžene zpravidla další rok méně stébel, ale vyšších a silnějších. Stébla pak můžeme do výše 1 až 1,5 metru zbavit postranních větévek, abychom měli na pohled jen elegantní stébla. Pokud chceme mít jen bambusový hájek přírodního charakteru, vystřihujeme pouze poškozená a uschlá stébla, opět na konci léta a hned nad zemí.

Kolik vyžadují bambusy péče ve srovnání s jinými travami?

Fargesia rufa jako jeden z mála trsnatých bambusů snese i sluníčko.Traviny obecně jsou celkem nenáročné, ale velmi individuál­ní rostliny. Většina okrasných trav snese sucho lépe než bambusy. Proto je potřeba hlavně pamatovat na celoroční zálivku a případné hnojení, které se provádí buď každý rok na jaře, stačí asi 10cm vrstva uleželého hnoje nebo posekané trávy. Nebo můžete pohnojit 2 až 3krát v období od dubna do července, nám se osvědčilo hnojivo NPK, stačí hrst granulek pro jednu rostlinu a poté řádně zalít. Hnojivo se rozpouští vodou, na sucho může rostlinu popálit. Není dobré bambusy přehnojovat, mají pak sice velká stébla, ale křehká, lámou se a rostlina se zbytečně vysiluje. V srpnu můžeme použít ještě draselné hnojivo bez dusíku, které pomáhá zpevňovat pletiva před mrazem.

Jak docílíme, aby nám na zahradě vyrostl impozantní bambus, ve středoevropských podmínkách prý mohou dorůst výšky až 10 metrů…

Kromě vytvoření dobrých podmínek je velmi důležitá také trpělivost. Počkáme si 5 až 8 let, než bambus zesílí, aby mohl vyhnat vysoká stébla. Když máte štěstí, a jsou mírné zimy, kdy bambus není poškozen a může klidně zakořenit, má je z čeho vyhánět. Podle našich zkušenost jsou perspektivními druhy s vyššími stébly  Phyllostachys atrovaginata, P. Shanghai 3, P. kwangsiensis nebo P. rubromarginata. Náročnější je pak jeden z největších, Phyllostachys vivax a jeho variety.

Mnozí se bambusů bojí kvůli tomu, že nekontrolovaně odnožují, vlastně se rozrůstáním rozmnožují. Je řešením volit neagresivní druhy?

Jako u jiných podobných rostlin je důležité zvážit, co od bambusu očekáváme, jaké máme prostorové možnosti a podle toho volit druh. Výběžkaté bambusy lze samozřejmě omezit protikořenovou folií. Je třeba zakopat ji do hloubky 80 cm po celém obvodu prostoru, který chceme bambusu vymezit, počítat musíme minimálně s 3 až 5 m². Tyto bambusy potřebují vzhledem k velké listové ploše velký prostor, aby mohly úspěšně růst a přečkat zimu.

Pokud je jen málo místa – od 1 do 2 m², raději volíme trsnaté druhy, které mají sice menší průměr stébel a vypadají spíš jako obří „huňaté“ trávy, ale nebudou nám později dělat starosti s rozpínavostí a nemusíme je ohraničovat protikořenovou folií. Výjimkou je výsadba k jezírkům z jemné jezírkové folie. I trsnatý bambus vysazený bezprostředně k okraji by ji mohl protrhnout ve snaze dostat se k vodě.

Jak si založit, vypěstovat a udržovat živý plot z bambusů?

Opět dobrou volbou stanoviště a druhu. Na živý plot se používají výběžkaté i trsnaté druhy. Záleží na tom, jak chceme mít plot hustý a vysoký. Trsnaté druhy však upřednostňují polostín. Rostliny sázíme obvykle ve vzdálenosti 1 metr od sebe. U výběžkatých druhů je třeba počítat se zakopáním protikořenové folie.

Bambusy se dají samozřejmě i tvarovat, výhodou je, že rostou jen jednou za rok, takže stačí jeden střih na konci léta nebo začátkem podzimu. Pokud je však suchý nebo jinak nepříznivý rok, nemusí plot působit úplně elegantně, většinou lépe vypadá, když je ponechán volně a zastřihují se jen stébla, která vadí ve výhledu nebo v cestě. Hlavně u velkých výběžkatých druhů s již většími stébly s „korunou“ až nahoře by mohl po zastřižení zbýt jen „holý klacek“.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Jaké bambusy jsou u nás nejoblíbenější? Trsnaté, či výběžkaté? Ty, které zaujmou stébly nebo listy, nebo ty, vyžadující nejmenší péči?

Na výběr jsou bambusy trsnaté keřovité, vhodnější pro menší prostory, dále bambusy veliké až téměř stromovité, které mohou tvořit hájky, nebo výrazné solitéry díky barevným stéblům, i bambusy malé půdopokyvné do polostínu, které krásně zakryjí podklad a ještě mohou být dekorativní díky velkým či panašovaným listům.

Většinou lidé chtějí bambusy jako zástěnu nebo stálezelený živý plot, nebo si nadšenci a sběratelé přijdou pro konkrétní druhy, které je něčím zaujaly  – průměrem nebo barvou stébel, velikostí a tvarem listu, celkovým tvarem rostliny, nebo třeba odolností a relativní nenáročností i v našem podnebí. Případně jen chtějí zkusit něco nového, co je zrovna v módě. V současnosti je to pěstování bambusů jako nádobových rostlin na balkónech a terasách.

Jeden z nejodolnějších bambusů – trsnatá Fargesia jiuzhaigou.Většinou jde o inspiraci z dovolené ve Středomoří. Tento způsob pěstování však není v našem podnebí příliš vhodný, hlavně díky mrazivé zimě. Když nádoba, která bývá většinou celkem malá v poměru k ploše listů, v zimě promrzne, bambus se nedostane v malém prostoru k vodě a může kupodivu ne zmrznout, ale uschnout! Zem na zahradě většinou promrzá pomaleji a bambus v ní má mnohem větší síť kořenů, která ho zásobuje vodou a živinami i v nepříznivých podmínkách.

Bambusy kvetou jen výjimečně, některé druhy poté hromadně uhynou, ať rostou kdekoli na světě. Může se tato vzácnost, ke které dojde třeba jednou za sto let, přihodit i na naší zahradě?

Ano, fenomén kvetení bambusů je celosvětový. Není přesně znám spouštěcí mechanismus ani cyklus, bývá mezi 80, 120 až 150 lety, záleží na druhu. Je však jisté, že kvetení u trsnatých druhů vždy vede k úhynu všech rostlin daného druhu na celé zemi (u nás to jsou Fargesie, nebo interiérový tropický rod Bambusa). Nepomáhá ani sestřižení trsu až k zemi, rostlina sice pak chvíli živoří (výjimečně i 5 až 10 let), ale stejně časem uhyne. Kvést začínají nejdříve v domovině, v teplých oblastech, a poté se tomu nevyhnou ani jejich sazenice importované do našeho mírného pásma.

Asi před 20 lety začala kvést právě u nás oblíbená Fargesia nitida a všechny její kultivary. Nyní je však již v prodeji nová generace ze semen, která má před sebou kolem 100 let života, zastoupená odolnou Fargesia jiuzhaigou (v kutlivarech s čísly 1-9) nebo třeba v kultivarech F. jiuzhaigou ´Genf´ a ´Willumeit´. Vykvetla rovněž náročnější a u nás choulostivější Fargeia murielae. Rovněž i od ní jsou již k dispozici nové kultivary. Kvetou i některé půdopokryvné druhy Pleioblastů, u nich občas dojde k úhynu skoro celého porostu, někdy však pomůže sestřižení.

Mechanismus a následky kvetení u těchto rostlin nejsou však ještě dostatečně prozkoumány. Může se stát, že vykvete i výběžkatý bambus – například Phyllostachys aureosulcata ´Spectabilis´, většinou však vykvete jen jedno či dvě stébla, která proschnou. Vitalita rostliny je trochu omezená, ale zbytek porostu je bez větších změn a po roce po dvou se porost vzpamatuje a roste dál.

text a foto: Šárka Drbohlavová

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Profil Kontakt Pro inzerenty GDPR
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026