Blog

Ještě před třemi lety doporučovali bytoví návrháři: „Vyhoďte bílou ledničku!“ Samozřejmě šlo o nadsázku. Domácí spotřebiče, zejména větší typy, jako jsou chladničky, myčky nebo pračky, si v bílém provedení najdou místo ve většině domácností asi vždycky. Nyní ale budete za bílou pochváleni. Poslední trendy totiž velí: Bílá je in!

Z nedávné historie

Opomeneme-li takzvané černé kuchyně, zařizovaly se kuchyně  hlavně ve světlých barvách, nejčastěji v různých odstínech bílé – od čisté až po zabarvení v tónu slonové kosti.

Podobně tomu bylo i v koupelnách. Hlavní důvod patrně spočíval v pocitu, které tato barva evokuje. Neutrální bílá působí čistě a v prostorách, kde se klade větší důraz na hygienu, vyvolává dojem sterility. Proto se také kuchyňské spotřebiče začaly vyrábět v bílém provedení a ustálilo se pro ně označení „bílá technika“. Až na nepatrné výjimky si bílá technika udržela svou barvu téměř donedávna.

Díky novým výrobním technologiím a stále se zrychlujícímu trendu střídání stylů v oblasti bydlení se koncem minulého století začaly domácí spotřebiče vyrábět i v různých barvách. Již předtím byly v nabídce menší barevné spotřebiče, jako jsou například kávovary nebo mixéry, postupně je následovaly chladničky, myčky či odsavače par v retro i moderním strohém designu.

Útok nerezu

Vedle barevné techniky se mnohem silněji začal prosazovat trend spotřebičů v nerezovém provedení. Tento materiál společně se sklem a laky ve vysokém lesku dokonale vyhovoval rodícímu se technostylu a minimalismu. Výrobci na tento požadavek zareagovali pružně a kromě chladniček a myček nabídli v nerezu pečicí, mikrovlnné a parní trouby i širokou škálu drobných kuchyňských spotřebičů.

Vedle klasického lesklého nerezu se oblibě těší matové provedení. Problém otisků na povrchu řeší speciální úpravy, pro zájemce o levnější „nerezovou“ podobu se vyrábějí chladničky s plastovým povrchem s barvou a strukturou kovu.

Černo-bílé mámení

V posledních dvou letech se v interiérech hojně uplatňují černo-bílé variace. V obytných prostorách lze černobílého efektu docílit kombinací nábytku s textiliemi. V kuchyních to umožňují mimo jiné i černé spotřebiče. Černá barva je elegantní a spotřebiče působí luxusněji.

Podobně jako u bílé lze černou dobře sladit s ostatními předměty, stylově působí zejména v kombinaci se dřevem. Velké spotřebiče v černém provedení ale zvolí spíše odvážnější, kteří se nebojí vnést do domova výrazný kontrast. Pro ty, kteří jdou rádi s dobou, je přijatelnější novější trend – bílé spotřebiče, které se od původní bílé techniky liší výrazným moderním designem.

Triumfální návrat

Nové kolekce bílých spotřebičů dnes nepředstavují jen tradiční nadčasovost. Bílá se stala synonymem technologické vyspělosti. Využívá se v kombinaci s moderními elegantními tvary. Vedle chladniček, myček či odsavačů par se v bílém provedení nabízejí například vestavné trouby nebo varné desky z tvrzeného skla. Vysokou laťku nastavenou estetickou úrovní doplňují nadstandardní funkce, jimiž jsou tyto spotřebiče vybaveny. V kuchyních je lze kombinovat s nábytkem všech možných barev, díky jedinečnému designu ale upoutají i v bílém zařízení. Trend bílé barvy se promítá i do ostatních zařizovacích předmětů; žádané jsou například bílé LCD televize, notebooky, iPody, mobilní telefony, ale i luxusní auta.

text: Libuše Lhotská, foto: archiv

Díky digitálnímu fotopřístroji „nacvakáme“ daleko víc fotografií, než když nás omezoval drahý negativ a vyvolávání v servisu, nebo promítání diapozitivů. Prohlížet snímky sice můžeme již přímo na LCD displeji fotopřístroje, podle aktuální statistiky si však 70 % fotografujících objedná jejich papírové kopie v servisech a vlepuje je do tradičního fotoalba.

Odhadem jen desetina je z přístroje či karty „přetáhne“ do počítače, kde si je umí „vylepšit“, uloží do archivu na disk a nejlepší si vytisknou. Nejoblíbenější z nich končí jako zvětšenina na stěně, nebo ve skleněném rámečku na pracovním nebo nočním stolku. Zcela nový prožitek i užitečné hobby vás čeká, když si pořídíte digitální fotorámeček, který umožňuje nevídané: slouží jako elektronické fotoalbum a rozzářené obrázky na stěně či na stolku se až několikrát denně obměňují.

Menší „kapesní“ rámeček, který v aktovce přenesete do kavárny či na návštěvu, ohromí přátele automatickou fotoshow – něco na způsob promítání diapozitivů, podbarvené případně i hudbou z paměti tohoto elektronického trpaslíka. Tahle nová „hračka“, kterou v našich obchodech nabízejí ze­jména Philips, Sony, Kodak a Umax v cenách od 2 do 6 tisíc podle velikosti zobrazovače, kapacity paměti a „inteligentních“ funkcí, však umí ještě mnohem víc.

Co umějí i levnější fotorámečky?

Lákavě orámovaný plochý LCD zobrazovač napájený z vestavěného akumulátoru nebo přímo ze sítě má na své zadní straně kromě výsuvné nožky umožňující postavení na stolek úměrně své ceně i sloty pro nejrozšířenější typy paměťových karet (CF, SD, MC, xD, MemoryStick) a vstupy a výstupy k napojení na TV, počítač (USB), sluchátka a AV přístroje. Dražší si s nimi rozumějí i bezdrátově cestou Wi-Fi a Bluetooth.

Menší přenosné fotorámečky s úhlopříčkami 6 až 10 palců (15 x 25 cm) málem nerozeznáte od oblíbených přehravačů hudby a videa: „iPodů, iPhonů a Iriverů“, jejich zobrazovače jsou však kvalitnější a rozlišením nejméně 800 x 480 bodů reprodukují fotografie z karet či nahrané do vnitřní paměti z počítače či z fotopřístroje ve slušné kvalitě. S kapacitou kolem 500 fotografií (v JPEG) umožní kdykoliv a kdekoliv předvádět slideshow, při které se vložené snímky automaticky natáčejí hlavou vzhůru a příliš malé obrázky se obklopují barevným pozadím.

S rafinovanými přechodovými triky

Snímky lze předvádět také v libovolném pořadí tlačítkem nebo jednoduchým dálkovým ovladačem. Při naprogramovaném nebo i jen automaticky nahodilém výběru snímků z paměti či z připojeného zdroje (nejlépe z flashpaměti) se fotografie obměňují automaticky v nastavitelném intervalu od jedné do deseti sekund s rafinovanými přechodovými triky – prolínačkami, stíračkami a stmíváním. K tomu všemu vystačí se zanedbatelným příkonem kolem 10 W!

Větší nástěnné fotorámečky s úhlopříčkami 10 až 18 palců (25 až 45 cm), které se zavěšují na zeď jako obraz, vybavují vložené snímky v intervalu  až 24 hodin, takže každé ráno budete mít v obýváku jiný oblíbený obraz. Disponují rozlišením až 1 280 x 1 024 bodů, většinou jim nechybí videokorekce jasu a kontrastu i barev podle osvětlení místnosti, takže v noci svítící obraz citlivě ztmavne, za denního světla s ním udrží „krok“.

Dražší fotorámečky s audiočástí a v rámečku vestavnými reproduktory umožňují slideshow provázet hudbou z MP3 a nejnověji i reprodukovat videozáznamy, neporadí se však se všemi jejich dnešními formáty. To už ale vlastně suplují kapesní AV přehrávače.

Vylepšují fotografie, zastoupí kalendář i budík

Komfortní fotorámečky v cenové kategorii nad 5 000 Kč umožňují tomu, kdo si dosud nerozumí s počítačem, svěřit úpra­vu fotografií jejich vestavěnému inteligentnímu procesoru. Například při pře­hrávání snímků z digitálního přístroje, nebo jen z jeho paměťové karty zasunuté do slotu, umožňují podle návodu provést řadu významných úprav – změnit orientaci snímku, upravit manuálně či automaticky jas, kontrast a barevné podání, provést ořez a snímek pojmenovat nebo přejmenovat.

Některé fotorámečky značky SONY s procesorem BIONZ umožňují dokonce automatické vylepšení snímků a retuš, včetně potlačení efektu „červených očí“ a vyhlazování pleti. Sním­ky se ukládají do paměti fotoalba, které pojme až 1 000 snímků, z nichž některé mohou jít rozlišením až na neuvěřitelných 12 Mpixel. Vybrané vydařené snímky si pak uživatel může vytisk­nout právě zaváděnými kapesními fototiskárnami na formát pohlednice.

K příjmu televize nebo filmů

Některé fotorámečky poslouží i jako atraktivní digitální hodiny, budík a kalendář. Kalendář může být dokonce podbarven měnícími se snímky z paměti. Na veletrhu IFA 2008 se již objevily fotorámečky s integrovaným DVB-T tunerem, takže díky bohatým AV vstupům a výstupům a Wi-Fi mohou posloužit např. v kuchyni i k příjmu televize nebo filmů z DVD přehrávače v jiném místnosti.

Budeme jim i potom ještě říkat „fotorámečky“? Kvalitní fotorámečky s vyšším rozlišením lze využít ještě atraktivněji: v je­jich paměti uspořádané „slideshow“ (bez potřeby použít k tomu počítače!) umožňují výstupem signálu v PAL normě prohlížet snímky z dovolené či jiných významných událostí na velkém televizoru! Rámečky připravované na příští rok prý zvládnou i snímky s vysokým rozlišením ze zaváděných karet SDHC.

text: Jan Tůma, foto: autor a archiv

Zvířecí predátoři nejprve lovili člověka, aby se pak po dlouhé době tyto role prohodily. V divoké přírodě byl člověk oproti zvířatům mnoho let ve značné nevýhodě, tento vztah však doznal od dob, kdy se člověk naučil používat nástroje a lovecké techniky, podstatné změny ve prospěch člověka.

Totemová zvířata

Z oněch dávných dob máme pouze zprávy, které nám zprostředkovala archeologie. Podle nálezů hmotných pozůstatků života našich prapředků – sošek, jeskynních kreseb a rituálních předmětů apod. můžeme alespoň přibližně rekonstruovat, jaký význam zvířata v hodnotových systémech pro člověka měla. Tuto fázi vývoje ve vztahu člověk-zvíře nám také přibližují antropologické výzkumy dnešních tzv. archaických kultur, které si do dnešních dnů uchovaly některé tehdejší společenské zvyklosti a hodnotové systémy.

Od mýtu k bajce

Starověká mytologie používala zvířecí symboliku k vyjádření určitých vlastností člověka. Například ve starověkém Egyptě byla celá řada božstev zvířecích forem, jak je můžeme vidět v egyptologických sbírkách po celém světě. Tato božstva byla také výtvarně ztvárňována, ať už se jednalo o sošky, reliéfy či ozdoby. Od starověku po novověk hrál velký význam zodiak, neboli zvěrokruh, kde se pomocím zvířecí symboliky vyjadřovaly určité duševní kvality a vlastnosti. To samé můžeme vypozorovat v bajkách, kde se pomocí příběhů zvířat poukazovalo na různé morální vlastnosti lidí.

Pročítáme-li dnes Brehmův život zvířat, který začal vycházet od roku 1864, nemůžeme se ubránit dojmu, že se jedná o kombinaci zoologických poznatků s poněkud fantaskními představami „bílého muže“ o životě zvířat.

Zvíře jako dekorace

Od starověku se celá řada rituálních i užitných předmětů denní potřeby zdobila zvířecími motivy. Díky vlivům pozdní antiky byly touto symbolikou poznamenány i pozdější slohy a směry. Stačí navštívit středověkou katedrálu, prolistovat iluminované rukopisy nebo navštívit muzeum a budeme udiveni četností použití zoomorfních motivů. Tyto tendence se nevyhnuly ani nábytku či textilnímu výtvarnictví: od antiky přes gotiku, renesanci, baroko, empír, rokoko, klasicismus i moderní secesi a kubismus až po současné postmoderní kreace. S tím rozdílem, že současné dekory nemusí nutně zobrazovat celé zvíře, ale často se zvířecí motivy objeví „jen“ v texturách na povrchu.

text: Adam Krejčík

Se svými věrně nastavenými zády odevzdaně slouží. V kuchyni, v jídelně, ale velmi často především v obývacím pokoji. Drobné stolky postupně převzaly řadu úloh, které dříve zastával jen ten jediný – velký jídelní stůl, který býval také centrem dění v místnosti, v níž se vařilo, jedlo, odpočívalo a mnohdy i spalo. Když se dění z valné části přesunulo na multifunkční pohovky, křesla, sedací soupravy a další zóny, následovaly je také odkládací plochy. Zcela pochopitelně z důvodu většího pohodlí a komfortu.

Menší samostatné stolky

Často jsou se sedacími soupravami nabízeny i menší samostatné stolky, které výškově i tvarem dokonale ladí s pohovkami i křesly a navíc je můžete použít kdekoliv podle potřeby. Snadnou manipulaci umožňuje jejich nízká hmotnost či kolečka. Nepřekážejí, ale jsou vždy po ruce. Mohou stát kdekoliv.

Tam, kde máte prostor,  kde splní svou funkci. Pokud nemáte místa nazbyt, pořiďte si sadu stolků hnízdových, které jsou složeny pod sebou. Malé stolky nemusí sloužit pouze k odkládání věcí, ale dají se použít také pod pokojové květiny. Někteří výrobci nabízejí pohovky či křesla, jejichž součástí je už pevná nebo odnímatelná odkládací plocha.

Dokonce si někde můžete takový praktický stolek na područku zakoupit nebo si ho nechat zhotovit přesně na míru třeba i z nerezu. Dlužno říct, že odkládací stolky potěší nejen službou, ale i krásným designem.

Servírovací stolky

Servírovací stolky rozhodně nepatří mezi přežité, ale naopak. Ne každý sice obývá velkoplošné interiéry, ale i v malometrážním bytě je oceníte. V těch rozměrnějších by se hospodyně uběhala, nebo by se v lepším případě musela prohánět mezi kuchyní a jídelnou na kolečkových bruslích. Stačí si jen představit celý proces servírování, a navíc ještě třeba pro větší počet strávníků.

Díky servírovacímu stolku oceníte snadnou a hromadnou dopravu příborů, skleniček a talířů zejména v bytech, kde není jídelní kout přímo v kuchyni, nebo při transportu všeho nezbytného na terasu či zahradu. Nemluvě třeba o party. Proč kličkovat mezi hosty s tácy jednohubek nebo po mejdanu sbírat nádobí rozházené po celém bytě? Stačí vhodně přistavit stolek.

V malých bytech jejich pomocí zvětšíte plochu pro podávání jídla, ale vyřešíte i problém, kam s použitým nádobím během stolování. Servírovací stolky mohou být jednoduché nebo i s dalšími odkládacími plochami pod hlavní deskou. Někdy se víc podobají kuchyňským vozíkům, které mívají více doplňků, jako jsou prkénka, zásuvky nebo otvory na lahve či skleničky. Nechybí jim ani tácy, které se dají odejmout, a tak i snadno omýt.

text: Lenka Saulichová, foto: archiv firem

Místnost má jednoduchý obdélníkový půdorys o velikosti 3 x 1,80 m s dveřmi v delší stěně a oknem v rohu, obráceným do zahrady. Po ránu je příjemně rozzářena vycházejícím sluníčkem. Možností, jak zařídit koupelnu, je dnes nepřeberné množství, o výběru obkladů, sanitární techniky a dalšího vybavení ani nemluvě.

Pro laika není jednoduché poznat, jaký odstín bude ten pravý a neokouká se ani po několika letech. Další otázka zní, zda si pořídit vanu, nebo jestli stačí sprchový kout, když v domě je další velká koupelna s vanou? Aby Nikole pomohli utřídit si představy, obrátili se její rodiče na koupelnové studio Kreiner.

Designér Pa­vel Přibyl vytvořil hned dvě varianty.

Varianta 1: ráno u moře

V první verzi je koupelna oděná ve svěží kombinaci bílého a tyrkysově modrého obkladu série Felicity (vyrábí Villeroy & Boch), modrá je i diagonálně položená dlažba na podlaze. Místnost zdobí bordura s květinovým dekorem probíhající po celém obvodě. Do prostorné koupelny se vešla velká vana o rozměrech 180 x 80 cm a samostatný vyzděný sprchový kout s dvířky z čirého skla.

Předěl mezi zó­nou vany a sprchy tvoří umyvadlo a ná­stěnný žebříkový radiátor, v rohu ve­dle sprchy zbylo místo na závěsné WC. Sanitární keramika má elegantní a nad­časový geometrický design (série Subway). Komfortní vybavení umožňuje si ne­jen v klidu vychutnat rituál osobní hy­gieny, ale i dopřát si pohodovou relaxaci při voňavé koupeli.

Varianta 2: v barvách zapadajícího slunce

Druhému návrhu dominuje zářivě oran­žová dlažba, kontrastující s velkoformátovým lesklým bílým obkladem stěn, v němž se objevují i oranžové plochy a květinová bordura (rovněž série Felicity, Villeroy & Boch). Vybavení se obešlo bez vany, o to více je ale v koupelně místa. Na místě vany se nacházejí závěsné WC a bidet, další vybavení tvoří široké umyvadlo (širší než v první verzi návrhu). Pohodlí ve vaně nahradí parní kabina Steam To­wer v podobě boxu se zaobleným rohem. Kromě sprchy, masážních trysek a páry nabízí i možnost pohovět si na vestavěném sedátku. Oblé tvary sanitární keramiky ladí s výrazným teplým vyzněním.

Takto zařízená koupelna bude méně ná­ročná na úklid. Cena je sice o něco vyšší než v prvním případě, výhodou je však vícegenerační využití. Až Nikola opustí rodinné hnízdo a pořídí si vlastní bydlení, může tuto koupelnu bez větších úprav začít používat babička, která zů­stala sama a pravděpodobně se časem přistěhuje do společné domácnosti se svými dětmi.

Oranžová, nebo modrá verze koupelny?

Pro Nikolu nehrály při rozhodování hlavní roli barvy, ale spíš dilema „sprcha, či vana“. Nakonec si sportovně a prakticky založená studentka vybrala variantu se sprchovým koutem, zejména proto, že nehodlá trávit mnoho času úklidem.

text: Jitka Pálková, návrh: Pavel Přibyl