Nezbavujte se cenného organického odpadu a kompostujte, radí zkušení zahradníci. „Dáváte-li bioodpad do popelnice, zbavujete se cenného daru přírody. Navíc lze s jistotou říci, že poplatky za odvoz domovního odpadu budou i nadále vzrůstat,“ vysvětluje inženýr Miroslav Kalina, autor jedné z mnoha publikací o kompostování. Nutno dodat, že používáním kompostu ušetří zahrádkáři také při nákupu průmyslových hnojiv, pomohou přirozeným aktivitám přírody a postarají se o své zdraví i o zdraví naší flóry. A to jistě není málo.
Kam s ním?
Při představě kompostu se ovšem mnohým lidem prioritně vybaví neestetická hromada rostlinného odpadu. Pomineme-li, že existují i pohlednější varianty ukládání odpadu, důležité je především najít pro kompost vhodné místo, kde nebude nikoho rušit. Můžete vybudovat chráněné místo oddělené od okrasné zahrady třeba živým plotem. Hledejte stinné místo, aby vám v létě hmota nevysychala, dále od sousedů, ale zase nepříliš daleko od vlastní kuchyně a zeleninové zahrádky. Pak lze bez složitého transportu kompostovat natlučené ovoce, odpad z čištění zeleniny, části rostlin a keřů atd.
Jaký vybrat
Můžete si založit vlastní ohrazený kompost, nebo si koupit speciální bedýnku různých tvarů a velikostí. Velikost kompostéru záleží vždy na možnostech a velikosti zahrady, ale rozhodně by neměla být menší než jeden metr čtvereční. Narušovalo by to průběh rozkladu. Zásobníky na kompost by v každém případě měly stát na propustné půdě, nesmějí být nikdy zespodu utěsněny. To proto, aby se do kompostované hmoty mohly dostat půdní organismy (mikroorganismy, žížaly, červi), které se postarají o kvalitnější výsledek. Kompostér musí mít otvory na všech stranách, aby se vzduch dostal do jádra kompostu. V nabídce firem najdeme kompostéry dřevěné, drátěné i plastové. V případě dřeva radí zahradníci ochranný nátěr nebo fólii, které prodlouží životnost dřeva. Plechové kompostéry nejsou vůbec vhodné, protože plech vede velmi dobře teplo a kompost v takovémto kompostéru příliš rychle chladne a v zimních měsících může i zamrznout.
U drátěného pletiva se vykládají stěny lepenkou nebo netkanou fólií. Jako vhodné pletivo doporučují zahradníci oka přibližně 3 centimetry velká. Variabilnější jsou plastové kompostéry. Výhodou je, že lze kompostovat třeba i na balkoně. Mohou sloužit jako bezedná popelnice zahradního bioodpadu a vytvářejí průběžně humus pro zkvalitňování zeminy, zvyšují výnos a kvalitu produkce na naší zahradě. Nejvhodnějším plastem pro kompostéry je recyklát vysoko-hustotního polyetylenu HDPE, což je tepelně stálý materiál, kterému neškodí ve velké míře ani slunce, ani mráz – na rozdíl od levnějšího polypropylenu PP, který je citlivější k oxidaci a k povětrnostním vlivům, UV záření.
Při teplotách pod 0 °C křehne a je náchylný k rozbití či zlomení. „Zcela jistě doporučuji kompostéry vyrobené z HDPE. To jsou kompostéry černé barvy, která je z hlediska UV odolnosti a tepelných vlastností (vyšší teplota v kompostéru = rychlejší a kvalitnější kompostování) výhodnější než jiné barvy. Vhodné jsou kompostéry s otočným ventilem ve víku pro regulaci prostupu vzduchu kompostérem (zjednodušeně řečeno, na zimu otočíte do polohy zavřeno a na léto do polohy otevřeno). Správná ventilace je velmi důležitá pro kvalitu kompostu,“ dodává David Jirušek ze společnosti Mountfield.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Rady ekologů
V pražském ekologickém středisku Šárynka naučí kompostovat zájemce jakéhokoliv věku (www.kompostuj.cz). Během kompostování se tady z bioodpadu stává kvalitní materiál obsahující humus, ve kterém se vážou organické a minerální látky s vodou. Lektoři na seminářích vysvětlují, co lze a co nelze kompostovat a další základní pravidla. „Kompostování je proces podobný humifikačním pochodům, které probíhají v půdě. Díky tomu, že mikroorganismům a bezobratlým živočichům v kompostu připravíme ty nejvhodnější podmínky, celý proces se urychlí a my můžeme vyrobit kvalitní humusové látky v horizontu půl roku i dříve. Humifikační pochody však potřebují čas.
Moderní technologie, které se zaměřují zejména na rychlé zpracování organického materiálu, produkují na živiny bohatý kompost, který však má malý obsah humusových struktur. I takto zfermentovaný, rozložený a stabilizovaný organický materiál však může přispět k tvorbě humusu po svém zapravení do půdy, nebo může dál zrát při skladování,“ vysvětlují lektoři při praktickém kompostování.
Chovatelem žížal
Kompost lze provozovat dokonce i bez vlastní zahrádky, a to díky tzv. vermikompostérům. Zde se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na kvalitní organické hnojivo. Vermikompostér lze umístit na chodbu, na balkon, do garáže, dílny, kuchyně nebo do třídy ve škole či do kanceláře. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. Nezapomeňte žížaly dostatečně „krmit“: pokud nalezou zevnitř na víko kompostéru, znamená to, že nemají potravu, a je třeba přidat bioodpad. V zimě nechávejte vermikompostér venku bez izolace, v létě ho nevystavujte přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání.
text: Vlastimil Růžička, foto: autor, archiv
V minulosti se pro schodiště osvědčila především tvrdá 
Dřevěné 
Květina japonských císařů
Japonsko je rovněž zemí, odkud pochází většina hybridů, jejichž počet lze odhadnout na tisíce. Kvetou ve všech barvách a odstínech kromě modré. Listopadka je značně proměnlivá, najdeme skupiny s obřími úbory dokonale kulatého tvaru, jiné svinují okvětní lístky do elegantních jehlic, trubiček nebo lžiček; existují chryzantémy pomponkovité, kaskádovité, sasankovité, paprsčité, kučeravě kulovité, jednoduché a další – prostě každý si vybere podle svého vkusu.
Na své si přijde dokonce i gourmet – jeden druh (Ch. morifolium) se v jihovýchodní Asii pěstuje jako zelenina, jeho listy se vaří v polévkách nebo se obalené smaží. Jedlé jsou i okvětní plátky, používají se třeba do zeleninových salátů. Ale pozor – do jídla se dávají skutečně jen okvětní lístky, řapíky a středy jsou hořké a pokazily by celý pokrm! Čaj z květů se v Číně používá jako detoxikující, pomáhá proti bolestem hlavy a závratím, léčí nachlazení i nerovnováhu jater a prý i zlepšuje zrak. Japonci dokonce slaví svátek chryzantém (Kiku no sekku). Připadá na 9. den 9. měsíce lunárního kalendáře a u nás ho připomíná japonská ambasáda a Národní galerie ve sbírkách asijského umění. Vystavují se japonské barevné malby, dřevořezby, kimona a porcelán se stylizovanými vzory chryzantém a další umělecké předměty inspirované těmito květinami.
Chryzantémy se podle různých hledisek rozřazují do mnoha skupin. Pro pěstování v zahradě je důležitý výběr spolehlivě zimovzdorné odrůdy, která vydrží i tuzemské mrazy. I velmi odolné odrůdy se do plné krásy vyvíjejí především v teplejších vinorodých oblastech, mlhavý, mokrý a studený podzim jim nesvědčí. Půda by měla být ve „staré síle“, hlubší a výživnější, kyprá, stanoviště slunné a chráněné. Zatímco v létě vyžadují bohatou zálivku, v zimě ocení přísušek a lehký kryt z jehličnatých větví. Zdaleka ne všechny kultivary jsou ovšem mrazuvzdorné, odrůdy chryzantém ze skupiny „Multifl ora“, dostupné v zahradnických centrech, se hodí jako nádobové rostliny pro podzimní dekoraci zahrady.
Substrát potřebují těžší, humózní a dobře propustný, používá se směs kompostové země, rašeliny a může se přidat písek. Velmi důležité je světlo, vyžadují co nejsvětlejší umístění. Většina odrůd jsou rostliny krátkodenní a květy zakládají a vyvíjejí jen při krátkých dnech, kdy je 10 a více hodin nepřetržitá tma, tedy od konce léta a během podzimu. Důležitá je i teplota, při zakládaní a vyvíjení květů rostliny potřebují 16 až 23 °C, po vybarvení poupat se teplota snižuje na 12 až 14 °C. Pokud není pěstování řízené, vyhovují obvykle venkovní podmínky pařeniště nebo balkonu až do října, poté je nutné rostliny přenést na chladné místo v interiéru. Většina odrůd snese pokles teplot pod nulu, ale naši zimu venku nepřežije.
Tomu všemu musí tenounká vrstva 
Meloun vodní neboli lubenice obecná (Citrullus lanatus) je plazivá, jednoletá rostlina se zpeřenými, hluboce vykrajovanými listy. Voskové povlaky na listech naznačují původ rostliny, to znamená suché oblasti. Ze žlutých samičích 
Ananasový aneb síťkovaný meloun (C. m. var. reticularis) má síťovanou slupku a ananasovou až mošusovou chuť oranžové dužniny. Kantalup (C. m. var. kantalupo) má žebernatý zelený povrch a běložlutou dužninu. Známá skupina odrůd této variety má název Charentas, odrůdy mají hrubou žebernatou slupku a oranžovou vonnou dužninu. Maltézký meloun (C. m. var. melitensis) má hladkou slupku a zelenavě bílou dužninu.
Rohatý meloun (Cucumis metuliformis) je jednoletá plazivá rostlina porostlá chloupky. Listy jsou podobné okurkám. Výhony dosahují délky až několika metrů. Pěstuje se pouze na oporách, tam 
Meloun cukrový (Cucumis melo) je jednoletá plazivá 
Moderní novostavby jako by se sklepními prostory prakticky nepočítaly. Důvodem je jednak změna provozních technologií i celkového způsobu bydlení, roli však hraje i přece jen poněkud vyšší cena podsklepené stavby. Rodinné 
I dnes se najde spousta individuálních stavebníků, kteří prostě se sklepem napevno počítají. Ti se samozřejmě cíleně obrací na projektanty s požadavkem „vyšít“ pod 
Pamatujte, že i podzemí má podlahu, stěny a strop, vyžadující kromě nezbytné vodorovné a svislé hydroizolace i kvalitní tepelnou izolaci. Suterén dnes rozhodně nevystačí pouze s umělým osvětlením, takže je třeba počítat s alternativou přísunu přirozeného denního světla (pomocí tubusových světlovodů – např. lightway, instalací anglických dvorků, přivádějících světlo i pod úroveň terénu, nejlépe pak přímo montáží sklepních 
Stěny spodní stavby musí splňovat požadavky na stabilitu, odolnost vůči zemním tlakům a účinnou ochranu před vlhkostí. Stabilitu podzemních stěn garantuje hmotnost celé konstrukce (stěny + stropy), proto tloušťka suterénních zdí bývá zpravidla kolem 450 mm. Existuje sice varianta částečného podsklepení 
Koupelna 
Chcete-li víc než se 
Keře v architektonické kompozici
Svoji úlohu plní keře i jako „výplňové 
Kvetoucí živé ploty
Nejdůležitější je samotné řešení střechy, její spád a výběr vhodné střešní krytiny a samozřejmě prevence! Už při projektování střechy by se však mělo myslet i na výběr a množství vhodných bezpečnostních prvků dle dané klimatické oblasti.
Pokud nám sjíždějící sníh nevadí, a potřebujeme pouze zabránit poničení podokapních žlabů, lze použít systém zpevňujících úchytů žlabů STAG, které celý okap zpevní. Takové řešení nabízí bezúdržbový okapový systém Lindab Rainline.
Již při montáži okapového systému je nutné dbát na to, aby přední hrana podokapního žlabu byla o něco níže než je hrana zadní. Pokud nám v takto provedeném okapu zamrzne voda, tak při následném tání poteče směrem od fasády a zabráníme tak škodám, které by vznikly promáčením stěn.
Mezi dalšími problémy které se mohou vyskytnout a které souvisí se zamrznutím vody v okapovém systému, je prasknutí svodové roury.
Zajímejte se o způsob montáže
