Červená barva je nesmírně silná, pro někoho až agresivní. V zahradě působí optimisticky, živě, vyvolává vzrušení, zrychluje tep. Je nepřehlédnutelná, a proto zcela zaručeně přitáhne pozornost i ke vzdáleným místům v zahradě. Zvlášť ve velké zahradě jsou úchvatné skupiny červených azalek nebo kniphofií na neutrálním zeleném pozadí, případně ještě posílené příměsí žluté nebo oranžové.
Ostré barvy se hodí pro velký letní záhon. Co třeba vyzkoušet jiskřivou kombinaci červené se žlutou? Máte ještě čas. Vysaďte vznosné dosny (Canna indica) v obou barvách a ještě lepší bude, když červená odrůda bude mít i červené olistění, anebo žluto-červeně žíhané květy. Nebuďte zdrženliví: pokud má vaše kreace sklidit úspěch, vysaďte pořádně velké skupiny.
Může vás i unavit
Díky své intenzitě může být červená i trochu únavná. Buďte opatrní zejména v menších prostorech, kde trávíte více času. Pokud naplníte červenými muškáty truhlíky a květináče své terasy, nejspíš se tam moc neuklidníte. Je-li ale červený muškát vaše nejoblíbenější květina, nemusíte se jej vzdát. Prostřídejte ho se žlutými aksamitníky (Tagetes) a modrými lobelkami (Lobelia) – výsledek bude velmi tradiční a veselý. Někdo to rád horké a muškáty zkombinuje s oranžovou krásenkou (Cosmos sulphureus) a žlutými dvojzubci (Bidens). Romantici přidají růžovou, fialovou, purpurovou a bílou. Ve všech případech prospěje spousta zeleně – převislý Plectranthus nebo popenec (Glechoma) – a stříbřitých listů, třeba oblíbeného štírovníku (Lotus) nebo starčeku (Senecio).
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Červená a bílá
Z minulých dílů víte, že sousedství dvou kontrastních – komplementárních barev (leží proti sobě na barevném kruhu) je někdy příliš silné. Nemůžete vedle sebe umístit dvě stejně velké skupiny se srovnatelnou intenzitou komplementárních barev. Pomůže vám, když jednu z nich posílíte a druhou oslabíte. Dobrým prostředníkem je zeleň, která červenou dokonce zvýrazní. Červená září na slunném místě, v tmavším koutě vypadá rafinovaně a tajemně, je-li provázena stříbřitou. Když vysadíte květiny v barvách ohně do popředí velkého záhonu a pozadí zvolíte pastelové a něžné, bude se záhon zdát větší a prostor hlubší.
Většině harmonických barev prospěje přimíchání bílé, která je změkčí (třeba fialová a modrá). Kdybyste ale bílou přidali do červené, vznikla by růžová a oranžová už by rušila. Když červené růže zahalíte do oparu z šateru (Gypsophilla), volají spíš po modrofialové než po oranžové.
Účinky světla
S klesající intenzitou denního světla červená tmavne a v noci není vůbec vidět. Viditelnější je žlutočervená, méně viditelná je purpurová, ovšem tóny blízké fialové s nadcházejícím večerem úplně září. Světlo před bouří má načervenale fialovou barvu, zrána je jakoby něžně růžové. Máte-li kolem terasy červené květiny, moc si je v noci neužijete. Přidejte ale bílou, ve dne bude kombinace dráždivě elegantní, v noci budou ze tmy svítit bílé květy.
Příklady červeně kvetoucích rostlin
Keře
azalky a pěnišníky (Rhododendron), vřesy a vřesovce (Calluna, Erica), wajgélie (Weigela), pivoňka (Paeonia suffruticosa), šácholán (Magnolia liliiflora ‘Nigra’), meruzalka (Ribes sanguineum), kdoulovec (Chaenomeles japonica a Ch. speciosa), plamének (Clematis), komule (Buddelia davidii ‘Royal Red’), ibišek (Hibiscus syriacus) a královna růže ve všech tvarech a velikostech
Trvalky
pivoňka (Paeonia), kakost (Geranium sanguineum), devaterník (Helianthemum), dlužicha (Heuchera), silenka (Silene dioica), kohoutek (Lychnis chalcedonica a L. coronaria), vlčí bob (Lupinus), mochna (Potentilla nepalensis), prvosenka (Primula), mák (Papaver orientale), hvozdík (Dianthus), hrachor (Lathyrus), čechrava (Astilbe), plaménka (Phlox paniculata), Monarda, dračík (Penstemon), chrastavec (Knautia macedonica), vytrvalá lobelka (Lobelia x speciosa), třapatka (Echinacea purpurea), kopretina šarlatová (Tanacetum coccineum), denivka (Hemerocalis), záplevák (Helenium), podzimní astry (Aster) a královnou je vznosná Kniphophia v barvě žlutooranžovočervené.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Nechte si poradit
– Do modrého moře šanty kočičí (Nepeta) vysaďte jeden červený mák (Papaver) anebo růžový kakost (Geranium).
– Před stěnou s modrofialovými hrozny květů vistárie vyniknou rudé tulipány ‘Red Emperor’.
– Na vzdálený konec dlouhé úzké zahrady vysaďte skupinu červených květin (Phlox, Crocosmia, Lychnis) – zahrada se opticky zkrátí. Pokud červenou naopak vysadíte do popředí malé zahrádky a na vzdálenější stranu umístíte modré květy, prostor opticky prohloubíte.
– Pastelovým odstínem umocníte účinek výrazné barvy – něžně růžová podpoří krvavě rudou.
text: Jana Pyšková, foto: autorka, Botanicus
Spoluautorem půdní vestavby se zavěšenou skleněnou galerií se stal architekt Petr Vágner, který pracuje v pražském ateliéru architektky Jiřičné AI DESIGN.
Možná by se dal srovnat s atmosférou interiérů aristokratických sídel minulých staletí, kde tehdy v právě probíhajícím stylu pro šlechtice pracovali nejslavnější architekti své doby. Dokonalá současná moderní architektura je totiž stejně působivá a noblesní, jako bývala dokonalá gotika nebo renesance.
Pracovna v krajní poloze horní úrovně není oddělena ani sklem, s obytným prostorem jí zůstává plný vizuální i zvukový kontakt.
Interiér byl architekty navržen včetně nábytku, pouze sedací nábytek byl dokoupen. Realizaci bytu zastřešila firma Techo, veškeré nerezové a skleněné prvky vyrobila firma Artefakt Růžička. Jasné konstrukční řešení, funkčnost a precizní zpracování každého prvku propojuje stavební části interiéru s jeho dalším vybavením do jednotného promyšleného celku, takže mizí jindy zřetelná hranice mezi stavbou a nábytkem.
V čem tkví hlavní rozdíly mezi montovaným a tradičním zděným domem a pro který se mám rozhodnout?
U svislých nosných konstrukcí je rozdíl zcela zásadní: zatímco tradiční výstavba sestává ze zdění stěn na stavbě z cihelných, pórobetonových a jiných prvků, jedná se u montovaných domů o montáž – zpravidla deskových prvků tvořených dřevěným rámem, izolační výplní a pláštěním z desek na bázi dřeva.
Termín výstavby uzavřený mezi dodavatelem a stavebníkem bývá jednou z rozhodujících položek výběru dodavatele, smlouvy a nezřídka i bodem případných sporů.
V této oblasti musí stavebník vědět, že zvláště při dokončování domu se používají materiály a výrobky často zahraničního původu, jejichž vzorky sice jsou k dispozici, ale vlastní dodávka bývá v termínech týdnů nebo i měsíců. Klasickým příkladem budiž italská svítidla: estetická, poměrně cenově výhodná, ale červnová objednávka znamená zpravidla dodávku v září – těsně před dokončením zakázky…
Rostliny potřebují na záhonech i v květináčích svěží rašelino-písčité půdy, které nesmějí úplně vyschnout. Nejlépe se jim daří na slunečném místě, ale je lepší, když na ně slunce nepálí celý den.
V interiéru můžete vřesy kombinovat s nejrůznějšími barvami listů a přidávat k nim podzimní druhy květin i travin. Vhodná je třeba dlužicha (Heuchera), rozchodník (Sedum telephium) nebo zběhovec (Ajuga), z travin například menší druhy ostřice (Carex) nebo kavylu (Stipa).
Jestliže však plánujete větší rekonstrukci, nechte si je zapojit jako součást ústředního topení. Jejich provoz bude levnější. A vy si ještě více vychutnáte nejen jejich krásu, ale i praktičnost. Jsou totiž ideální k sušení ručníků a dosoušení drobného prádla.
Skleněné panely
Novinkou v oblasti koupelnového vytápění je elektrický topný panel Safir vyrobený ze speciálního druhu bezpečnostního skla, které je na přední straně zadního skla opatřeno vodivou vrstvou, přičemž přední sklo působí jako elektrický a mechanický kryt. 
Výběr stromů, jenž by měl záviset na konkrétních prostorových, půdních a klimatických podmínkách, konzultujte se zahradními architekty a s odbornými zahradnickými firmami. Raději se do akce „velký strom“ nepouštějte sami, protože rizika jsou velká a organizace náročná.
Místo pro strom vyberte pečlivě, protože pozdější přemístění je nejen drahé a obtížné, ale především riskantní pro strom. Označte zahradníkům vedení inženýrských sítí, oni dodrží ochranné vzdálenosti předepsané normami.
Strom začneme zasypávat kvalitní propustnou ornicí s pískem, obohacenou vylepšujícími složkami (Terracotem apod.).
Aby při hoření nečadily, přidávala se do tuku sůl, která absorbovala vodu. Díky tomuto vylepšení nejsou například ve faraónských hrobkách, kde řemeslníci pracovali za jejich svitu, očazené stěny, což vedlo ke spekulacím, že s osvětlením nebo dokonce s celou stavbou pomáhali Egypťanům mimozemšťané. Protože hořící svíce nebylo možné přenášet v ruce, zasazovaly se po jedné až třech kusech do pohárků či misek, které se tak staly prvními svícny.
Parafínové svíce jsou i dnes nejrozšířenějšími svíčkami. Vyrábějí se litím do forem, což umožňuje různě je tvarovat – od hladkých válcovitých až po koule či mnohostěny nebo do podoby ovoce, čísel, postav apod. Také se probarvují, a to buď celé, nebo jen na povrchu, a zdobí se celou řadou dalších technik (např. se namáčejí do cerezinu, který na svíčce vytvoří barevný film).
Ať už je pro vás svíčka průvodcem romantickým večerem, společníkem při meditaci či dokonce léčitelem, určitě vás svou tichou přítomností nezklame. Musíte jí ovšem vždy věnovat dostatek pozornosti. Má přece čarovnou moc a nezájem o ni by se vám tudíž mohl vymstít – minimálně tím, že na sebe upozorní menším ohýnkem.
Od nepaměti se věří, že svíčky jsou pod vlivem nadpřirozených sil. Lychnomantie a litomantie jsou metody věštění osudu pomocí světla svící. Zapálená svíce má pomáhat k čištění energie, léčení různých neduhů, přivolání lásky atd. Tíhnete-li skutečně k ezoterickým naukám, vyzkoušejte si magické působení barevných svící.
Zaměřme se tentokrát na kuchyně v rodinných domcích. 
Ne. To je totiž otázka zákona. V některých částech Švýcarska stejně jako i v některých jiných evropských státech na rozdíl od USA, kde toto zařízení patří k běžnému vybavení, nejsou drtiče povoleny. Souvisí to s problematikou čištění odpadních vod. Zato jsou rodinné domky většinou vybaveny speciálním lisem na zpracování odpadu. Sice jen suchého, ale tak, že se jeho objem zmenší na šestinu.
Správné vybavení kuchyně je věda. Vždyť na něm také pracují týmy odborníků, které ve svých projektech zúročují poznatky z praxe. Upustilo se například od stejné výše pracovní plochy. Ta je nastavitelná v závislosti na výšce hospodyně. Plocha sporáku je zapuštěna níž, je tak dobře vidět do hrnců, při míchání se nemusí zvedat ruce do nepohodlné výšky.
Narcisy jsou oblíbeným symbolem jara. Není to jen pro jejich krásu, ale také pro nenáročnost a trvanlivost. Nejběžnější odrůdy mají žluté a bílé barvy květů, ale šlechtitelé se snaží o nejrůznější odstíny. Žlutá přechází do oranžové, lososově růžové, cílem je dosáhnout i červené barvy. Oblíbené jsou květy s odlišnou barvou trubky a okvětních lístků. V zahradě ale vypadá mnohem lépe, soustředíte-li narcisy jedné odrůdy do velké skupiny, než když budete míchat velký počet odrůd dohromady. Jinak ale nemůžete výsadbou narcisů v zahradě nic zkazit: sázejte je do záhonů, k živým plotům, stromům a keřům, do trávy nebo do nejrůznějších nádob.
Jednou z možností, jak rozzářit jarní zahradu, je osázet narcisy samostatný záhon třeba v předzahrádce. Pestrý koberec vám skvěle zvedne náladu. V tomto případě by ale v létě byl záhon úplně prázdný. Znamená to jediné – cibuloviny musíte v květnu nahradit letničkami, které pokvetou od pozdního jara do podzimu. Výhodou tohoto řešení je zářivá barevnost a možnost každoroční změny. Nevýhodou koloběhu je pracnost – cibule musíte alespoň jednou za pár let vyrýt, letničky každoročně vysázet (pokud jste nároční, tak dokonce dvakrát za sezonu).
Trvalkový záhon si většina lidí představí jako plochu, na které od jara do podzimu stále něco kvete. Neuvědomují si, že správný trvalkový záhon kvete především v létě a v zimě je holý, protože trvalky zatáhnou. Z jara na něm raší listy a hlavní kvetení začíná až v květnu. Kromě jarních druhů trvalek (kamzičníky, hvězdnice, bergénie, prvosenky) můžeme trvalkový záhon doplnit cibulovinami. Narcisy se pro kombinovanou výsadbu výborně hodí. Vykvetou na jaře a pak jejich odumírající listy schová bujný porost trvalek. Pokud je záhon správně uspořádán, povede se vám i cibule narcisů v červnu vyjmout a v září zase vysadit. Výhodou je jarní oživení a maskování odumírajících listů trvalkami, nevýhodou určité narušení kořenové zóny trvalek při vyrývání a výsadbě cibulovin.
Terasy, zádveří, okenní parapety a balkony zdobíme nejrůznějšími nádobami s květinami. Cibulovinami rozjasníte nádoby s trvalou výsadbou – s keříky, travinami, vřesovci… Vybírejte spíše drobnější odrůdy (například ‘Téte a Téte’ nebo botanické druhy narcisů (Narcissus bulbocodium, N. cyclamineus), protože se nelámou. Na dno nádoby položte střep z květináče, nasypte drenážní vrstvu a pak kvalitní propustný substrát. Narcisy vysaďte (růstovým vrcholem nahoru), a květináč doplňte substrátem asi 2 cm pod okraj. Povrch pak pokryjte drobnými kamínky. Můžete také přidat cibulky modřenců, ladoněk, krokusů – hloubka jejich výsadby je samozřejmě mnohem menší než u narcisů.
Narcisy vypadají dobře v popředí živých plotů a keřových skupin: žluté a oranžové květy budou ozvěnou svítivých zlatic nebo vilínů, posílí jemné barvy rané kaliny vonné nebo lýkovce. Jasné barvy narcisů vyniknou před stálezelenými dřevinami, pozdní odrůdy doplní pěnišníky, kdoulovce. Snivou kompozici vytvoříte z bílých narcisů, hyacintů a bílých nebo jemně růžových magnólií. Vzhledem k tomu, že narcisy se množí až příliš snadno, je podsazování keřových skupin a živých plotů šikovným místem pro uplatnění přebytečných cibulí.
Po odkvětu odstraníme zbytky květů, aby se rostliny nevysilovaly tvorbou semen. Na malých plochách oschlé květy ostříháme, na velkých nám výborně poslouží prut, kterým je „posečeme“. Když listy zežloutnou, odstraníme je také. V trávníku je posečeme, na záhonech odstraníme motyčkou, kterou zahrneme dírky po listech a stonku. Zabráníme tím snadnému přístupu škůdců k podzemním částem.
Travnatá plocha posetá barevnými květy vypadá po šedivé zimě jako malý zázrak. Narcisy v trávě působí přirozeněji než třeba tulipány. Přinášíme vám nápad na takzvanou naturalizaci: výsadbu narcisů a jiných cibulovin přímo do trávníku.
– Narcisy: Narcissus bulbocodium, N. cyclamineus, N. nanus, N. obvallaris, N. poeticus, N. pseudonarcissus, N. pumilus, N. triandrus
– Hyacinthoides hispanica, H. non-scripta 
Samostatná pracovna
6) Aby si člověk při práci na počítači co nejvíc šetřil oči, měly by hledět na obrazovku ze vzdálenosti, která je trojnásobkem velikosti její úhlopříčky. Minimálně by to však mělo být 60 cm.
10) Teplota v místnosti, kde pracujete nebo studujete, by neměla klesat pod 18 °C, příjemnějších je ale 21 °C. „Zmrzlíci“ s nízkým tlakem budou potřebovat spíš 22–23 °C.
