Nežádoucí dlouhodobé působení vody a vlhkosti na stavební konstrukce a materiály totiž způsobuje jejich rozsáhlé a nevratné změny. Jde především o narušení fyzikálních vlastností (pevnosti, pružnosti a tepelné, elektrické i akustické vodivosti atd.) a chemického složení (vznik a transport vodou rozpustných solí do struktury materiálu, sekundárně způsobujících vznik degradačních krystalizačních sil). Smáčené, vlhké nebo mokré povrchy jednoznačně avizují mnoho starostí.
Co je myšleno odvodněním stavby
Voda na dům útočí doslova ze všech stran. V první řadě je to voda srážková (včetně sněhu), dopadající na střechu shora. Ovšem pozor, při bočním větru nebo vinou nedokonalého či nefunkčního okapního systému dokáže vydatně smáčet obvodový plášť budovy. Po něm pak stéká dolů na zem, kde škodí vsakováním. Hlavní ochranu před deštěm poskytuje stavbě střešní odvodňovací systém, což je vlastně odpadní potrubí, vedené od výtoků střešních žlabů nebo střešních vtoků do svodného potrubí vnitřní kanalizace nebo na terén (pokud napojení na svodné potrubí není možné, ale vždy v bezpečné vzdálenosti od objektu). Je třeba počítat s tím, že efektivní ochrana se, kromě jiného, odvíjí od typu střechy.
Důležitou součástí odvodnění střechy jsou žlaby. Podle umístění se rozlišují žlaby nástřešní, podokapní, zaatikové, nadřímsové, mezistřešní a speciální. Žlaby navazují na žlabové kotlíky (kónické spojovací prvky s průměrem spodního vyústění, tedy hrdla, shodným s průměrem odpadního potrubí). Voda tudy putuje do potrubí, přičemž spád žlabu ke kotlíku je 1 : 200 až 1 : 100 a délka žlabu od žlabového čela ke kotlíku by neměla být větší než 15 m. Průměr odpadního potrubí závisí na velikosti plochy střechy (na 1m2 střechy přibližně 1 cm2 plochy průřezu odpadního potrubí či trouby).
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Zlo a škody odjinud
Voda stékající po fasádě (třeba kvůli bočnímu větru, poškozeným okapům či chybějícímu přesahu střechy) neškodí jen na omítce a jejím podkladu, ale vsakuje se i do spodní stavby. Odtud je to už jen doslova pár centimetrů (desítek centimetrů) skrz beton nebo ztracené bednění dovnitř objektu. Své udělá vzlínání vlhkosti a rázem je vlhko prakticky všude. Nezbývá než složitě a poměrně draze sanovat.
PŮSOBENÍ VODY VE VŠECH PODOBÁCH |
|
− voda srážková – při nefunkčním odvodňovacím systému nebo nedostatečném přesahu střechy smáčí a smývá finální vrstvu fasády, proniká až k rubu stěn, zatěžuje je a vniká dovnitř, působí i průsakem a odstřikem v bezprostředním okolí budovy, čímž ohrožuje spodní stavbu (základové konstrukce atd.) − zemní vlhkost – nashromážděná v zemině obklopující základy, v podzákladí a pod nejnižšími podlahami vniká do zdiva kapilárními účinky hydroskopického materiálu − voda provozní – vzniká jako průvodní jev provozu kuchyně, koupelny, WC, bazénu, teplovodního topení a poruchami rozvodů vody a kanalizace − voda kondenzační – projevuje se na povrchu stěn ve všech úrovních a závisí na tepelně technických vlastnostech zdiva a na teplotě a vlhkosti vnitřního mikroklimatu (zde hraje důležitou roli zejména účinné a kvalitní odvětrání) |
Sanace vlhkého zdiva
Praktickou sanaci je vždy vhodné rozdělit do dvou na sebe navazujících etap. V první fázi jde o přístrojové vysoušení vlhkého zdiva (teplovzdušné agregáty, vysoušeče apod.), po němž by zcela určitě měla následovat dlouhodobější etapa – průběžné cílené větrání, jde-li to, pak s pomocí vytápění. To ovšem řeší následky, nikoli příčinu. V každém případě je ale vždy třeba z objektu odstranit vodou nasáklé sypké materiály (např. škváru, která se kdysi při stavění používala jako tepelná a zvuková izolace v záklopu podlah a stropů).
Silně nebo dlouhodobě promáčené dřevěné prvky je rozhodně lepší postupně vyměnit. Kvůli žádoucímu odpařování vlhkosti ze stěn je rovněž dobré odstranit omítky až na zdivo, použít speciální sanační, protiplísňové a odsolovací přípravky, nátěry a izolační hydrofólie. Ideální je oklepat (odstranit) omítku a v odhaleném zdivu pak vyškrábat starou maltu mezi cihlami do hloubky 2–3 cm. Není dobré kombinovat větrání a vysoušení, neboť vysušený vzduch může právě větráním znovu absorbovat venkovní vlhkost. Objekt je vždy třeba vysoušet odspodu.
Můj dům doporučuje |
|
− v podlahách a podél obvodových stěn pod terénem by měly být vždy zhotoveny vzduchoizolační systémy − nové omítky a nátěry musí být dostatečně paropropustné − starší exteriérové obklady stěn, zejména nad terénem, musí být obnoveny hlavně na zřízenou vzduchovou mezeru, v interiéru je lze obnovovat až po vyschnutí zdiva − podél paty zdí je dobré vybudovat ochozy a chodníčky z kamenné nebo zámkové betonové dlažby v pískovém loži − zajistěte odvod dešťové vody směrem od domu |
Hrozba z domácího koupaliště
K vnějším nebezpečím lze počítat i bazén, zvlášť je-li v blízkosti domu, neřkuli ve svahu nad ním. Je to přece jen projekčně, konstrukčně i provozně velmi náročné stavební dílo. Velikost bazénu navíc souvisí s množstvím vody, s obsahem vany. A uvážíte-li, že 1 dm3 vody = 1 litr = 1kg, pak takový standardní venkovní bazén 600 × 250 × 120 cm obsahuje 18 000 litrů vody = 18 000 kg (bezmála 20 tun), kde na ploše 15 m2 tlačí na jediný m2 více než tunová zátěž! Zanedbatelná rozhodně není ani hmotnost samotné betonové vany (skořepiny), což představuje až 25tunové „břemeno“. A voda má přirozenou tendenci dostat se z betonového sevření, hledá sebemenší skulinku a tudy se pod tlakem dere ven. Tedy i pod stavbu, do základových konstrukcí…
OBVODOVÁ DRENÁŽ |
| Tvoří ji perforované drenážní potrubí ve výkopu (musí být umístěno v nezámrzné hloubce, ovšem nad základovou spárou zdiva) a také nezbytné revizní šachty, sloužící ke kontrole a čištění. Minimální dimenze drenážního potrubí je DN 100. Dodržuje se příčný (alespoň 10 %) i podélný (min. 0,5 až 1 %) spád směrem od budovy. Někdy je obtížné zajistit odvodnění drenáže. Do drenáže v žádném případě nesmí ústit svody a dvorní vpusti. A pokud se drenáž napojuje na kanalizaci, je nezbytné učinit tak přes sběrnou šachtu. |
Jak chránit spodní stavbu
Nabízí se dvojí řešení – přímo a nepřímo. V prvním případě především použitím odolného materiálu na základy, na zdivo pod úrovní terénu nebo dodatečným zhotovením ochranné vrstvy, případně vzduchovou vrstvou, elektroosmózou, vstřikováním chemické clony apod. Nepřímo značí vyloučení trvalého účinku podzemní vody posunutím základové spáry nad úroveň její hladiny, popřípadě eliminací podzemních podlaží, systémem drenáží po obvodu domu a ochranou vně objektu. Za nejúčinnější způsob se považuje aplikace speciální hydroizolační vrstvy.
Plošná drenážní vrstva
Proti bočnímu průniku vlhkosti se zapuštěné zdivo opatřuje hydroizolací. Plošná drenážní vrstva slouží k rychlému odvedení vody přitékající k izolaci a k obvodové drenáži. Působící hydrostatický tlak totiž závisí na výšce vodního sloupce, nikoliv na množství vody. Kromě plastových fólií s distančními nopy se aplikují i nenasákavé drenážní polystyreny a dokonce geotextilie vyšší gramáže. Lze použít i zásyp štěrkem, zvyšuje se však množství vody pronikající ke chráněné konstrukci, což vyžaduje rychlé odvedení vody z obvodu stavby.
KONSTRUKČNÍ OCHRANA DOMU |
| Dům chrání v první řadě střešní konstrukce s velkým přesahem, která zabezpečuje odvod vody a sesuv sněhu z dosahu základových konstrukcí. V některých případech se pak dokonce nemusí montovat ani střešní žlaby, neboť voda volně stéká z okapní hrany a díky délce přesahu neškodí ani voda odstřikující po dopadu na terén. Stavbu je však nutné chránit i před účinky vody na povrchu terénu (ať už jde o svažitý terén nebo o vodu a sníh ze střechy a poškozeného nebo poddimenzovaného okapového systému). A konečně, svislé plochy přímo nad terénem se upravují vhodným stavebním řešením soklu (hydroizolační fólie, speciální fasádní hmoty, obklady, nátěry). |
Funkční hydroizolace
Dělí se podle místa použití ve stavbě (střecha, stěny, nadzemní a podzemní část objektu…). Musí vždy tvořit souvislý a nepřerušený plášť, funkčnost tedy přímo závisí na způsobu a také na kvalitě montáže. Existuje mnoho typů těchto speciálních fólií (v různých tloušťkách), za zmínku stojí např. dvojitá hydroizolace s kontrolním a sanačním systémem. Sestává ze dvou fólií, hlavní a pojistné, svařovaných do uzavřených polí – sektorů.
Mezi fóliemi je vzdušná vložka a velikost i tvar závisí na členitosti spodní stavby a také na tlaku v základové spáře. Po praktické montáži se v daném případě provádí vakuová kontrola vodotěsnosti plochy a spojů. Dalším možným řešením jsou tekuté hydroizolace (tekuté lepenky), tzv. chytré pěny, na západ od našich hranic se s oblibou používá tzv. bílá vana („weisse Wanne“), zhotovená z vodotěsného betonu s izolačním nátěrem, a mnohé další technologie.
text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce
Tady je Novákovo
Betonové a zděné sloupky
Tvárnice a prefabrikáty
Stavby bez malty a betonu
Oceněné projekty: Od muzea až po Včelín
Kvalita přihlášených projektů byla nejen vysoká, ale i velmi vyrovnaná. I proto se porotci trochu neobvykle rozhodli vyhlásit 
Zvláštní ocenění si odnesli čtyři studenti středních škol. Jarmila Fučíková z Brna ve svém návrhu rodinného domu pracovala s otevřenými prostory a velkorysým prosklením. Porota ocenila i zajímavou dekorativnost v řešení interiérů.
Další oceněný Matyáš Prošek zaujal moderním a dynamickým zpracováním rodinného domu Wawe, jehož důmyslné koncepční řešení i při malé podlažní ploše odpovídá dnešním vysokým nárokům na bydlení.
Jindřich Blanář z Hodonína vytvořil ubytovnu pro sportovce, cestovatele a mladé páry. Jeho Včelín je další ukázkou neotřelého řešení, které zaujme jak designem, tak i dispozičním řešením.
Poslední oceněná Romana Hadačová, která si donesla i cenu zaměstnanců VELUX, vytvořila návrh rodinného domu, jenž úspěšně propojuje současné požadavky na bydlení. Velké prosklené plochy zajišťují přísun množství denního světla a vytváří příjemné klima k žití.
Designér, nebo truhlář?
nar. v roce 1974 v Malmö
Puntičkář každým coulem
Stefan Borselius patří mezi ty designéry, kteří pečlivě zkoumají možnosti svého návrhu a jsou spokojeni až ve chvíli, kdy je plně vyčerpají. Nenechává nic náhodě, postupuje metodicky, zabývá se každým jednotlivým detailem a snaží se využít všeho, co nabízejí moderní materiály a technologie. Dostává se až k samým hranicím současných možností, a když ho občas zastaví, než aby to úplně vzdal, radši se vydá jinou cestou a svou práci dokončí. Je to poctivý tvůrce a objevitel zároveň, a tak o něm snad budeme slýchat stále častěji.
Všechny jsou stálezelené, na bázi dřevnatějící, aromatické keříky s našedlými nebo stříbřitými jehlicovitými listy, které milují sluncem vyhřáté kamenité stráně. Neslouží nám jenom jako bylinky, často se pěstují i jako rostliny okrasné, především již zmíněná levandule lékařská. Patří sem i levandule klasnatá (L. spica) nebo levandule hlávkovitá (L. stoechas), jež jsou o něco choulostivější.
Ve Francii se pěstovala levandule od nepaměti a nesměla chybět v žádné středověké klášterní zahradě. Hospodyňky už v 17. století prokládaly sušenou levandulí ložní prádlo, sušené stonky a listy mu dodaly příjemnou vůni a navíc odpuzovaly moly a jiný hmyz. Odedávna se levandule přidávala do vonných koupelí. Ostatně vědecké jméno Lavandula, které rodu přidělil Carl von Linné již roku 1753, pochází z latinského výrazu lavare, což znamená mýt se, koupat se. Vonná silice, díky níž se levandule stala přímo symbolem čistoty, je pro kosmetický průmysl velmi důležitá.
Nejen s levandulí, ale i s dalšími aromatickými rostlinami se můžete setkat v přírodě jižní Evropy. Velká část středomořských lesů je dubovo-vavřínová, je to dokonce odborný název pro určitý typ rostlinného společenstva. Pro praktického člověka, ať kuchaře nebo labužníka, to znamená, že některé listí v okolí je bobkové – neboli Folium lauri.
Oblíbený tvar stromečku s kulatou korunou spatříte u každého třetího hotelu, restaurace nebo jako parkovou a zámeckou zeleň. Není náročný na péči, ovšem na rozdíl od levandule nevydrží naši zimu venku a můžeme ho pěstovat pouze jako mobilní zeleň. Potřebuje, stejně jako ostatní středomořské rostliny, písčitou propustnou půdu a slunce. Přezimuje ve světlém prostoru s teplotami nad bodem mrazu. Stejně se pěstuje i rozmarýn, myrta, olivovník nebo keříky kapary trnité. Vynikající trvalkou i kořením je šalvěj lékařská (Salvia officinalis), její elegantní stříbrošedé listy zdobí nejen středomořské stráně, ale i nejednu českou zahrádku.
Holzschutz-Creme již obsahuje látky chránící dřevo proti zamodrání, řasám, vlhkosti a působení UV záření. Přípravek se neodlupuje, netrhá a nepotřebuje přebroušení. Nanášíme jej běžným štětcem na lazury. Přesvědčte se sami o všech výhodách lazurovacího krému Holzschutz-Creme.
Druhý způsob zisku tepla je nepřímý, tj. ze sluncem ohřátých hmot okolo nás. Nejdostupnější je teplo obsažené ve vzduchu, nebo v zemi. Pomocí strojů, nazývaných tepelná čerpadla, lze odtud doslova „čerpat teplo“. Podíl dodané 
Starý, nebo nový?
Lokalita
Praktické bývá prostudovat územní plán dané lokality, který je většinou dostupný na internetu. Výhrou je totiž koupit byt v místě, které je v současnosti málo přitažlivé, ale například za dva roky v něm vyrostou zajímavé developerské projekty, které lokalitu promění. S novými obyvateli vzniknou i nové restaurace, obchody, linky tramvají nebo stanice metra. Zajímat se předem o potenciál lokality se vždy vyplácí.
Podstatnou roli při koupi nemovitosti hrají její možné právní vady. Může se jednat o existenci práv třetích osob k nemovitosti, existence zástavního práva, věcného břemene nebo nájemní smlouvy. Odpovědi na některé z výše uvedených skutečností vám poskytne katastr nemovitostí, který je rovněž dostupný na internetu. Při ověřování právního stavu nemovitosti se neomezte pouze na bytovou jednotku, ale důkladně se seznamte i se stanovami společenství vlastníků jednotek v domě, kterými budete také vázáni a z nichž pro vás může vyplývat celá řada povinností. Obecně platí, že byt v osobním vlastnictví má vyšší hodnotu než byt družstevní a jeho cena je tak většinou vyšší. Pokud je však u družstevního bytu již splacena anuita a nic nebrání jeho převedení do osobního vlastnictví, cena je stejná u obou variant.
Četnost užití
Pokud požadujete levné, pohotové, efektivní a mobilní stínění terasy či balkonu, sáhněte po slunečníku. Záleží zde samozřejmě na kvalitě provedení a velikosti slunečníku. Kvalitní obří slunečník sice nestojí řádově pár stokorun, ale v porovnání s ostatními složitějšími stínicími prvky je pořád cenově dostupný. U slunečníků je kromě kvalitní textilie důležité také ukotvení, aby ho neodnesl vítr, a spolehlivý sklápěcí mechanismus. Levnější slunečník běžných rozměrů ale zastíní jen malou plochu. Dalším problémem je, že se plocha stínu během dne mění a vy ho musíte posouvat. V případě nepříznivého počasí nelze ponechat slunečník bez dozoru, protože ho silný poryv větru může převrátit a polámat mu dráty.
Výhodou kvalitních modelů markýz je možnost jejich naklápění, a to i svislým směrem. Díky široké nabídce typů a tvarů je možné markýzami zastínit i nezvyklé architektonické situace. Velká je i variabilita barev a tvarů, která dává šanci skvěle doplnit exteriér domu. K záporům markýz patří, že ji nemůžete použít jako deštník v případě nepřízně počasí. Běžně používané tkaniny toto použití nedovolují, navíc je markýza při prudkém dešti příliš namáhaná – proto se obyčejně při dešti markýzy rolují.
