Stavba rodinného domu bývá spíše záležitostí hlavy rodiny, ale do jeho zařizování (pokud interiér nebyl už přímou součástí projektu) začíná mluvit především žena, která má jasnější představu o chodu domácnosti. Podobně tomu bylo u majitelů tradičního domku, jehož anonymně řešené prostory ani po dokončení stavby ještě nevypovídaly nic o způsobu životu konkrétní rodiny. Paní domu vzala události do svých rukou a obrátila se na odborníky – trojice architektů na základě jejích požadavků dokázala vytvořit prostředí, které je nevšední, profesionální ukázkou funkčního moderního interiéru.
Prostor nejen na spaní
Architekti Alena a Jan Lexovi se svými osobitými kusy nábytku patří již několik let mezi přední české designéry (FAST, Interier a Design). Ke spolupráci na této zakázce si přizvali ještě kolegyni Markétu Dubovou, která navrhla celkovou koncepci a zakázku s klientem projednávala.
V rodinném domku autoři vybavili hlavní obytný prostor (dříve zakoupený byl jen sedací nábytek), především však řešili prostor ložnice, od kterého prosklenou posuvnou stěnou oddělili samostatnou šatnu. Podkrovní ložnice je dostatečně velká plošně, ale sešikmené stěny neposkytují příliš mnoho možností, kam umístit dostatečně dimenzované šatní skříně. U štítové stěny je ložnice propojena s balkonem, k protější rovné stěně (do místa s největší výškou) bylo vhodné postavit dvojlůžko. Architekti se rozhodli rozdělit místnost na dvě části a celou jednu stranu se sešikmeným stropem využít jako šatnu.
Ložnice získala intimnější charakter, podtržený navíc velmi příjemným rozptýleným světlem, které sem z okna šatny prochází přes pískované sklo posuvných dveří. Opticky se ložnice stala jen čistě soukromým místem pro spánek, ale svým skutečným vybavením dovoluje manželům vycházet z ložnice nejen odpočinutým, ale navíc i v „gala“ – perfektně oblečeným a upraveným. Šatna nemá klasické úložné prostory, ale je vybavena systémem kontejnerů, polic a ke stěně kolmých tyčí na ramínka, jaké se používají v obchodech s oděvy. Dovoluje nesmírně jednoduché a přehledné ukládání oděvů, funguje doslova jako přesný stroj. K ještě snadnější manipulaci se tu využívá pojízdný kontejner s šatními tyčemi, s jehož pomocí se může do šatny vozit prádlo po vyprání, stal se prostě univerzální a praktickou pomůckou pro veškeré operace spojené s oděvy.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz. |
Hravá jednoduchost
Nábytek manželů Lexových nemá charakter sériově vyráběných sestav, vzniká po jednotlivých kouscích, které vždy řeší nějaký konkrétní úkol. Design těchto samostatných solitérů má však natolik jednotný rukopis, že vybrané kusy stačí sjednotit použitým materiálem a vzniká dojem uceleného souboru. Základem takového přístupu k návrhu nábytku je vlastní filosofie, vyhraněný názor a dlouhodobý vývoj nejen konstrukce nábytku, ale i způsobu zpracování a všech detailů.
Stejně jako soudobý moderní nábytek, který je možné vidět na zahraničních výstavách designu, i jejich kusy vycházejí z jednoduchých geometrických tvarů, jsou kultivovanou kombinací dřeva v přírodní podobě s bílou dýhou, sklem nebo kovem. To, co je však odlišuje a charakterizuje, vychází ze zcela vlastních představ o bytovém interiéru.
Přílišná strohost, se kterou by se mnozí lidé nedokázali ztotožnit, je potlačena laskavou hravostí tvarů a příjemnou nápaditostí, obohacující prvotní funkci. Společenský stolek má jeden z rohů čtverce „vyříznutý“ a nahrazený kulatým stolečkem se skleněnou deskou – při sezení v rohové sestavě pohovky a křesel se totiž pro odkládání nejvíce využijí jen nejbližší plochy a volně přistavený kousek ve vzdálenější poloze se může kdykoliv přemístit tak, aby byl přímo po ruce.
Zalomené police knihovny dovolují srovnání různě vysokých knih, aniž by nad nimi zůstávala volná mezera. Silné desky stolů nejsou jen nevyužitou masou materiálu, vždy na některé ze svých stran překvapí zásuvkou, kterou v uzavřené poloze nejprve ani nepostřehneme. Vysoký sloupový regál má kromě polic a zásuvek na jedné výplni „dvířek“ z pískovaného skla najednou ručičky – nenápadné a krásné začlenění pokojových hodin.
text: Věra Konečná, foto: Iveta Kopicová
Po skončení soutěže vylosuje redakce časopisu Můj dům 4 VÝHERCE, kteří budou kontaktováni společností PURINA a obdrží:
V populárním českém Večerníčku Mach a Šebestová zaznívá do kouzelného utrženého sluchátka památný slogan: „Haló, haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion!“ To sluchátko bylo asi opravdu kouzelné, protože v českých domácnostech se v současné době zájmu svých páníčků a paniček těší nejméně milion těchto domácích šelmiček. Víme ale vždy, jaká strava je pro ně nejvhodnější a jak se o ně správně starat?
Správný druh krmiva se přitom pro jednotlivé kočky může výrazně lišit podle toho, jestli máme doma kotě, mladou kočku nabitou energií, jedince kastrované nebo sterilizované, líné naducané mazlíky nebo třeba kočičího seniora. A tento výčet není zdaleka úplný.
Víte, jak prodloužit život vašemu mazlíčkovi?
Tradice dřevostaveb byla u nás historickým vývojem přerušena, i když snaha využívat dřevo pro stavby rodinných domů tady byla – vzpomeňme na známé „okály“. Bohužel nízká kvalita práce a některé nevhodné technologie silně poškodily u běžného spotřebitele vnímání dřevostaveb jako kvalitního způsobu výstavby. Začátkem devadesátých let 20. století situaci bohužel neprospěla ani snaha některých firem prosadit se na trhu bez znalosti problematiky oboru. Dnes jsme svědky situace, kdy na západ od našich hranic jsou dřevostavby na trhu uznávány a respektovány, zatímco u nás si své místo na slunci teprve hledají.
Výhody
– Většinou plynou z nedodržení nebo nerespektování specifik dřevěných konstrukcí a jejich vlastností a z přerušené tradice:
Existují různé typy konstrukcí, my se všk budeme zabývat tou nejužívanější – panelovými stavbami s dřevěným rámem. Na technologii montáže existuje jiný pohled v Severní Americe, jiný je názor evropský. Zatímco v USA a Kanadě převažuje montáž dřevostaveb z jednotlivých prvků přímo na stavbě systémem „Two By Four“, v Evropě je preferována výstavba z panelů připravených v montážním závodě, a tedy pod střechou. Americký systém vychází z dokonale zvládnuté modulace 2×4 stopy a přizpůsobení všech prvků systému této modulaci. Minimalizace počtu různých prvků potřebných k výstavbě pomáhá zefektivnit a zlevnit celou stavbu. Samotná montáž na stavbě je velmi rychlá a lze ji zvládnout s poměrně skromným technickým vybavením. Výsledná cena tedy není vysoká a kvalita velmi dobrá.
Naopak Evropa jde cestou prefabrikace a přísné kontroly kvality již v průběhu výroby v montážním závodě. Kvalita začíná od dokonale vysušeného certifikovaného řeziva a lze říci, že se nezabuduje výrobek, který by neměl příslušné certifikáty a osvědčení. Stupeň prefabrikace je různý, ale zpravidla se pohybuje v poměru 70:30, resp. 80:20, tzn., že 70 % stavby je dokončeno ve výrobním závodě a 30 % na staveništi. Výhodou je rychlost stavby, kdy na zhotovenou základovou desku je řada firem schopna namontovat obvodové stěny, stropy a střešní panely s folií za jediný den. Následující dny probíhá pokládka střešní krytiny, klempířské práce a ostatní práce v interiéru. Stavebník má po odsouhlasení projektové dokumentace možnost rychle bydlet a ušetřit tak část peněz, které by musel zaplatit za nájemné v době, kdy staví a ještě nebydlí ve svém.
Požární bezpečnost v dřevostavbách se prokazuje zkouškou požární odolnosti konstrukce podle příslušné normy nebo posouzením, které provede oprávněná osoba na základě zkoušek obdobných konstrukcí. V dřevostavbách, resp. v rodinných domcích, tento faktor nepůsobí problémy, protože je vyžadována většinou požární odolnost 30 minut. Dosažení vyšší požární odolnosti je možné i při respektování ekonomického hlediska stavby. S novými deskovými materiály a s novými montážními systémy se podařilo tyto problémy uspokojivě vyřešit. Na dřevostavby jsou kladeny z hlediska požární odolnosti velmi vysoké nároky (vypustit). Dřevo je sice hořlavý materiál, ale při požáru se chová lépe než ocel. Dřevěný nosník odhoříváním ztrácí svoji pevnost, resp. únosnost postupně. Naproti tomu ocelová konstrukce se vzrůstající teplotou ztrácí svoji pevnost velmi rychle a během několika minut dojde k jejímu zhroucení.
Dřevostavby jsou plnohodnotným stavebním systémem naší doby a navíc v největší míře splňují požadavky na zdravé a ekologické bydlení. Vzhledem ke stále dotovaným cenám energií není jejich ekonomická výhodnost zřejmá na první pohled. V zemích Evropské unie jsou tyto stavby ekonomicky zcela srovnatelné s ostatními stavebními systémy a navíc poskytují svým obyvatelům příjemné přírodní a ekologické životní prostředí.
O to větší nadšení do boje s haldami stavebního nepořádku projevil majitel toho všeho nadělení. Je to muž přesného technického mozku, perfekcionalista všechna čest. Proto také uměl hned zpočátku to, co by měl znát na začátku cesty každý majitel nového pozemku. Pojmenoval si bez iluzí výhody a vady svojí parcely. Při hloubení základů si prohlédl složení geologických vrstev a hloubku ornice. Hydrogeologickým průzkumem dal určit riziková místa na pozemku (a skutečně tam ohrožená místa byla!). A v neposlední řadě – reálně odhadl budoucí každodenní potřeby rodiny.
V našem případě byl nesporným kladem velkolepý, dá se říci panoramatický výhled do kraje. Jistým hendikepem je poněkud nemastná neslaná modelace terénu. Tak trochu rovina, trochu svážek, žádná významná adresa, jen samé nimrání se s detailem. Vážnějším problémem byla výrazná disproporce půdorysu zahrady – je to špičatě nepřátelský ostrohranný trojúhelník. A ještě si přisadím: hned v sousedství pole, každoročně doorávané do jiné hranice. Každý problém je tu ale od toho, aby se vyřešil.
Co to ještě moudrého majitel dnešní zahrady udělal? No přece reálně odhadl praktické potřeby rodiny. Dva zaměstnaní lidé, temperamentní kluk, jeho smečka a pes. Zahrada musí tedy potěšit srdce, avšak zároveň poskytovat prostor pro hru. Zahrady jsou proměňující se živí tvorové a s tím je zde počítáno. Stromy a dřeviny, které nechávají dnes dost místa pro trávník, budou s ubíhajícím časem svým objemem více pronikat do prostoru, rozčlení jej a zaberou své místo na úkor již tolik nepotřebného trávníku.
Aby tato komunikace byla dokonalá, musel být dokonalý také stůl. Kvalita jídelního stolu odpradávna spočívá především v jeho stabilitě. Ta může totiž znamenat rovnováhu stolujících, a to jak fyzickou, tak psychickou. Jen si vzpomeňte, kdy naposled vás někde v restauraci rozčílil nestabilní stůl a chtěli jste na číšníkovi, aby podložil jeho nohu?
Po létech se opět zjistilo, že u kruhového stolu je seskupení lidí nejpříjemnější. Všichni na sebe vzájemně vidí, pokud se diskutuje, všichni se i dobře slyší. Všichni stolující mají rovnocenné pozice, stejná je i dostupnost věcí uprostřed stolu. Výborné je centrální světlo nad kulatým stolem, jelikož nevrhá stín. Osvětlení je stejnoměrné a příjemné. Je pravda, že kulatý stůl má značně vyšší nároky na prostor, zejména proto byl v určitých obdobích, konkrétně v 60. a 70. letech často zatracován. Dnes ale slaví svůj návrat a rozšířil tak možnosti designérů i výrobců. Díky kulatému stolu se totiž vrací také zapomenutá sláva židlí, které byly na čas zastíněny tzv. kuchyňskými rohovými lavicemi s úložným prostorem. Dnes už se opět nabízejí židle z různých materiálů a různých designů. Opatrně při výběru! Nevkusné židle „potopí“ jinak skvělý stůl a obráceně.
Pro ty, kteří aspoň na čas vyznávají současný životní styl moderního člověka , tzv. „singles“, bude zajímavé řešení stolu s možností polohování výšky desky. Jedním kusem nábytku je zařízení bytu pro jednu osobu vyřešeno, protože stůl nabízí tolik řešení, kolik jedinec pro bezproblémový chod své malé domácnosti potřebuje. Značkový výrobce nábytku Desalto navíc zaručuje zcela nadčasový design a vynikající kvalitu.
Koupelna vznikala ve spolupráci s koupelnovým studiem KOUPELNY POD LETNOU a v počátcích nechyběla ani dobrá rada architekta.
Hned vpravo za dveřmi najdeme praktickou závěsnou toaletu. Naproti vstupu je okno směřující do vnitrobloku, které je opatřeno dekorativní římskou roletou. Vedle visí nerezový otopný žebřík a u protilehlé stěny má své místo obdélníkové umyvadlo s odkladní plochou po obou stranách. Je osazené jednoduchou stojánkovou baterií a má i dostatek úložného prostoru v podobě dvou výsuvů s pomalým dojezdem.
Koupelně zaručeně vévodí sprchový kout ve speciálně vyzděném prostoru. Je opatřený posuvnou zástěnou z čirého skla v jednoduchém nerezovém rámu. Součástí koutu je i po straně vybudovaný osvětlený výklenek hodící se k odložení toaletních potřeb. Ke sprchování si majitel bytu pořídil podomítkovou baterii s ruční sprchou a nástěnnou sprchu v podobě velkého talíře.
O cenách nerozhoduje Obec architektů, ale porota složená z domácích i zahraničních odborníků, svou roli tedy hraje také pohled na naši architekturu v porovnání se světovou. Čeští architekti pochopitelně světové trendy sledují a nechtějí zůstávat mimo ně. Současně vyznávaný minimalismus jim ani nedovoluje používat příliš výrazné architektonické formy, natož dekor či ornament. Z pohledu odborníků tedy kvalita posuzovaných realizací stoupá.
To je pravda, ale je třeba zamyslet se také nad tím, z jakého důvodu. Kde jsou pravé příčiny této obliby. Dům mohl být pro venkov symbolem městské výstavby, tedy určitého nadstandardu, ale hlavně byl proti funkcionalismu vyzdoben šikmými stěnami lodžie s typickými kruhovými otvory. Rozhodně měl daleko k jeho strohým, čistě geometrickým tvarům.
Na řadových domcích v Horních Počernicích z roku 1973 nebo na dalším rodinném domě ve Viničných Šumicích je zřetelný vliv funkcionalismu, ale pozdější stavby už v sobě mají zřetelněji vyhraněný vlastní přístup k projektování. Ten se samozřejmě vyvíjí, ale je podle mého názoru důležitější než příslušnost k nějaké názorové skupině za každou cenu. Pro mne bylo vždycky zásadní zůstat sám sebou, ve své tvorbě být svobodný. Z tohoto důvodu jsem nebyl nikdy zaměstnaný v žádném projektovém ústavu, zůstal jsem „na volné noze“. (Pokud nebudu počítat rok, kdy jsem se nechal zaměstnat v Pražském projektovém ústavu jako dělník – v zimě jsem odmetal napadnutý sníh.)
Kromě možností kontaktů se světovou architekturou je určitě velkou výhodou, že současní vyučující mají za sebou bohatou projekční praxi. Studenti si svůj ateliér vybírají právě podle osobnosti kantora, podle jeho projektů a realizací. Škola je mnohem více zaměřena na skutečné problémy projektování, na podstatu architektury, v minulosti byla odtržena od reálné skutečnosti. Přeceňovala se například typologie, která řešení stavby často nesmyslně omezovala. Typologie může být jen pomocným vodítkem: velikost 80 x 110 cm pro WC nemůže definovat rozměr této místnosti, znamená minimální rozměr, pod který nemůžeme jít, ale jeho optimální velikost je dána daleko větším počtem faktorů ovlivňujících dispoziční řešení.
Rozšíření knihtisku v Evropě přineslo revoluci v podobě volně dostupných knih. Ty bylo ovšem třeba nějak ukládat. Tak se zrodila myšlenka psacích sekretářů nebo psacích knihoven s tradiční skříňkovou základnou a s horní nástavnou skříňkou, v níž byly uchovávány knihy.
Mohli si je dovolit pouze lidé bohatí, a protože představovaly skutečný symbol společenského postavení, byly v celé své historii vždy bohatě zdobeny, lakovány, vykládány či malovány.
Není tedy daleko k tomu pochopit, proč se nějaký kus nábytku nazýval již v historii tak tajuplně. Jak jinak, když roli hrají tajné pečetidlo, tajné dopisování a ukrytá tajemství! Koneckonců, každý správný sekretář – ať historický, nebo současný – musí mít tajnou zásuvku, o které nesmí vědět nikdo jiný než výrobce a majitel, jiná by totiž nebyla tajná. A pokud nábytkový kus označený jako sekretář takovou tajnou schránku nemá, nemůže to být sekretář!
Na „Jiřinkových slavnostech“ se v 19. století předváděly nové výpěstky, nejlepší dostávaly jména slavných předků z historie Slovanů a českého národa (Božena, Vlasta, Přemysl, Žižka, Profesor Smetana). V hodnotících komisích zasedaly významné osobnosti, plesů pořádaných při této příležitosti se účastnily kulturní veličiny jako Alois Jirásek, Božena Němcová, Václav Kliment Klicpera a další. Postupem času však sláva jiřin a věhlas jejich slavností uvadaly, jiřiny ztrácely na významu a staly se jen „obyčejnými“, vytrvale zdobícími květy pozdního léta.
Původ jiřin ovšem „hezky český“ zdaleka není: pocházejí z Mexika. Do střední Evropy byly první jiřinky z Nového světa dovezeny koncem 18. století. Upoutaly tím, že ze semen daly květem i růstem pestré potomstvo. Proto dostala Dahlia přídomek variabilis, tj. proměnlivá.
Jiřinky i jiřiny vytvářejí pod zemí hlízy, díky nimž mohou v bezmrazé místnosti přežít zimu. Po prvních mrazech je vyjmeme ze země, očistíme od ní, osušíme a uložíme. Mohou zimovat bez zakrytí ve sklepě s bramborami, mohou být zasypány rašelinou či hoblinami. Proti houbovým chorobám můžeme preventivně použít přípravek proti plísni šedé.
Tomu, kdo nemá zájem uchovávat jiřiny přes zimu doma, se každé jaro nabízí v zahrádkářských prodejnách pestrý sortiment odrůd domácích i zahraničních. Tyto výpěstky by měly být zdravé, bezvirózní – což lze doma zaručit jen omezeně.
Tvary a rozměry dřezů jsou rozmanité, obecně se dělí na čtvercové, obdélníkové, kulaté, rohové, jedno nebo dvojdřezy. Důležitý je i způsob ukotvení do pracovní desky. U nejjednodušší montáže shora vznikne mezi dřezem a pracovní deskou spára, která vyžaduje pravidelnou údržbu.
I přes nové možnosti barevných dřezů se stále velkému zájmu těší různě tvarované dřezy z nerezu. Kromě leštěné oceli, jejíž zářivý lesk se hůře udržuje, je možné zvolit nerezový dřez s povrchovou úpravou (takzvanou tkanou strukturou), na které nejsou zaschlé kapky vody tolik patrné. Výhodou dřezů z nerezu je, že se hodí ke všem stylům kuchyní a mají takřka neomezenou životnost.
S takzvaným umělým kamenem se na trhu setkáte pod rozmanitým obchodním označením (corian, kerrock, hi-macs, fragranit, silgranit, cristadur, luisigranit, staron, varicor a mnoho dalších). Základem je vysoké procento mletého přírodního kamene, který je doplněn akrylátovým pojivem. Při zahřátí na vysokou teplotu se dobře tvaruje, umožňuje spoje beze spár a v konečné podobě má řadu praktických vlastností. Je odolný, tvrdý, stálobarevný, není křehký, snadno se udržuje a opravuje. V současnosti je na trhu široká nabídka forem, rozměrů a barev, takže jimi lze vybavit i zcela atypické prostory. Výrobci kompozitních materiálů stále hledají další možnosti jejich zkvalitnění. Nejvyšší vývojový stupeň dnes představuje takzvaný neogranit, který využívá značka Schock. Je obohacen o ionty stříbra, které mají antibakteriální vlastnosti. Povrch dřezů z neogranitu je extrémně tvrdý a příjemně hladký. 
Na výrobu kvalitního granitu je zapotřebí směs různých drcených minerálů a akrylátové pryskyřice. Na českém trhu ale najdete i napodobeniny granitových dřezů, u kterých je kompozitní materiál použit pouze na potažení tenkou jednomilimetrovou vrstvou. Poznáte je jednak podle výrazně nižší ceny, odlišný materiál ale odhalíte v místě otvoru nebo bočního řezu, kde je nanesená vrstva patrná (kompozitní materiál je v celé ploše řezu stejný). Takto zhotovené dřezy mají výrazně nižší životnost a zcela postrádají užitné vlastnosti kvalitních granitů.
