Cíl soutěže: architektura, kvalitní vnitřní prostředí i dostatek denního světla
Soutěž Život pod střechou je unikátní projekt s edukativním podtextem, který pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podporuje kreativní práci studentů středních škol. „Prostřednictvím soutěže umožňujeme studentům středních škol seznámit se detailněji s návrhy staveb a vyzkoušet i jiná řešení, než předepisují školní osnovy. Současně mají studenti možnost porovnat své projekty s návrhy studentů z druhého konce republiky. Prioritou je nejen estetika řešení, ale i kvalitní vnitřní prostředí zajištěné dostatkem denního světla a čerstvého vzduchu,“ přibližuje cíle soutěže Ing. arch. Klára Bukolská.
S rostoucím počtem přihlášených stoupá i kvalita projektů
Do soutěže mohli studenti přihlašovat projekty rodinných či bytových domů, ale i jiných staveb. Jedním z nejpodstatnějších úkolů bylo správné navržení prosvětlení objektu. Současně přihlášené projekty musely zohledňovat estetiku, účelnost dispozice i energetickou efektivitu stavby. Zájem o účast v soutěži ze strany studentů a škol každoročně vzrůstá. Do letošního ročníku se přihlásilo 167 studentů z 23 středních průmyslových škol stavebních a i kvalita jejich projektů se každým rokem zlepšuje.
Oceněné projekty: Od muzea až po Včelín
První místo v soutěži získala Monika Bartošová ze SPŠ stavební Zlín. Pod vedením Ing. Libora Dubčáka navrhla Muzeum mlynářství. Výběr neobvyklých prostor vycházel ze záměru obecního úřadu obce Újezd, která se rozhodla nové muzeum realizovat. „Chtěla jsem vytvořit muzeum, které bude harmonicky zasazeno do okolní přírody, vhodně do ní zapadne a bude zajímavou zastávkou pro návštěvníky všech věkových kategorií,“ říká autorka vítězného projektu Monika Bartošová. Porota ocenila citlivý přístup k lokalitě a neokázalé zpracování, které nechá vyniknout exponáty, i zvolené horní osvětlení střešními okny, které je adekvátní pro funkci muzea.
Kvalita přihlášených projektů byla nejen vysoká, ale i velmi vyrovnaná. I proto se porotci trochu neobvykle rozhodli vyhlásit dvě druhá místa, která si odnesli Jakub Kašpar ze SPŠ stavební v Hradci Králové a Monika Kutilová ze SPŠ stavební v Táboře. Jakub Kašpar se nebál neotřelého řešení, které ovšem díky svým jednoduchým tvarům dobře zapadá do prostředí. Jeho kombinace moderny a přírody zároveň dokáže vzbudit zájem a donutí okolí reagovat.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Monika Kutilová zvolila méně vizuálně vyzývavý projekt. Uznání poroty získala především díky jednoduchosti spojené s kultivovaností projektu s nadstandardním prosvětlením interiéru. Takové prostory podle názorů poroty přesně splňují kritéria bydlení současné doby.
Zvláštní ocenění si odnesli čtyři studenti středních škol. Jarmila Fučíková z Brna ve svém návrhu rodinného domu pracovala s otevřenými prostory a velkorysým prosklením. Porota ocenila i zajímavou dekorativnost v řešení interiérů.
Další oceněný Matyáš Prošek zaujal moderním a dynamickým zpracováním rodinného domu Wawe, jehož důmyslné koncepční řešení i při malé podlažní ploše odpovídá dnešním vysokým nárokům na bydlení.
Jindřich Blanář z Hodonína vytvořil ubytovnu pro sportovce, cestovatele a mladé páry. Jeho Včelín je další ukázkou neotřelého řešení, které zaujme jak designem, tak i dispozičním řešením.
Poslední oceněná Romana Hadačová, která si donesla i cenu zaměstnanců VELUX, vytvořila návrh rodinného domu, jenž úspěšně propojuje současné požadavky na bydlení. Velké prosklené plochy zajišťují přísun množství denního světla a vytváří příjemné klima k žití.
Výherci a odměny
Tři nejlepší projekty z každé školy se dostaly do celorepublikového kola, z kterého vyšli celkem tři vítězové. Ti si mezi sebou rozdělili finanční odměnu ve výši 30 000 Kč. Mimo hlavní ceny porota udělila zvláštní ocenění v celkové hodnotě 12 000 Kč.
Do soutěže se mohli přihlásit studenti jakéhokoli ročníku středních průmyslových škol stavebních, a to v období od 15. října 2011 do 15. ledna 2012.
text: Velux, www.mujdum.cz, foto: archiv
Designér, nebo truhlář?
nar. v roce 1974 v Malmö
Puntičkář každým coulem
Stefan Borselius patří mezi ty designéry, kteří pečlivě zkoumají možnosti svého návrhu a jsou spokojeni až ve chvíli, kdy je plně vyčerpají. Nenechává nic náhodě, postupuje metodicky, zabývá se každým jednotlivým detailem a snaží se využít všeho, co nabízejí moderní materiály a technologie. Dostává se až k samým hranicím současných možností, a když ho občas zastaví, než aby to úplně vzdal, radši se vydá jinou cestou a svou práci dokončí. Je to poctivý tvůrce a objevitel zároveň, a tak o něm snad budeme slýchat stále častěji.
Všechny jsou stálezelené, na bázi dřevnatějící, aromatické keříky s našedlými nebo stříbřitými jehlicovitými listy, které milují sluncem vyhřáté kamenité stráně. Neslouží nám jenom jako bylinky, často se pěstují i jako rostliny okrasné, především již zmíněná levandule lékařská. Patří sem i levandule klasnatá (L. spica) nebo levandule hlávkovitá (L. stoechas), jež jsou o něco choulostivější.
Ve Francii se pěstovala levandule od nepaměti a nesměla chybět v žádné středověké klášterní zahradě. Hospodyňky už v 17. století prokládaly sušenou levandulí ložní prádlo, sušené stonky a listy mu dodaly příjemnou vůni a navíc odpuzovaly moly a jiný hmyz. Odedávna se levandule přidávala do vonných koupelí. Ostatně vědecké jméno Lavandula, které rodu přidělil Carl von Linné již roku 1753, pochází z latinského výrazu lavare, což znamená mýt se, koupat se. Vonná silice, díky níž se levandule stala přímo symbolem čistoty, je pro kosmetický průmysl velmi důležitá.
Nejen s levandulí, ale i s dalšími aromatickými rostlinami se můžete setkat v přírodě jižní Evropy. Velká část středomořských lesů je dubovo-vavřínová, je to dokonce odborný název pro určitý typ rostlinného společenstva. Pro praktického člověka, ať kuchaře nebo labužníka, to znamená, že některé listí v okolí je bobkové – neboli Folium lauri.
Oblíbený tvar stromečku s kulatou korunou spatříte u každého třetího hotelu, restaurace nebo jako parkovou a zámeckou zeleň. Není náročný na péči, ovšem na rozdíl od levandule nevydrží naši zimu venku a můžeme ho pěstovat pouze jako mobilní zeleň. Potřebuje, stejně jako ostatní středomořské rostliny, písčitou propustnou půdu a slunce. Přezimuje ve světlém prostoru s teplotami nad bodem mrazu. Stejně se pěstuje i rozmarýn, myrta, olivovník nebo keříky kapary trnité. Vynikající trvalkou i kořením je šalvěj lékařská (Salvia officinalis), její elegantní stříbrošedé listy zdobí nejen středomořské stráně, ale i nejednu českou zahrádku.
Holzschutz-Creme již obsahuje látky chránící dřevo proti zamodrání, řasám, vlhkosti a působení UV záření. Přípravek se neodlupuje, netrhá a nepotřebuje přebroušení. Nanášíme jej běžným štětcem na lazury. Přesvědčte se sami o všech výhodách lazurovacího krému Holzschutz-Creme.
Druhý způsob zisku tepla je nepřímý, tj. ze sluncem ohřátých hmot okolo nás. Nejdostupnější je teplo obsažené ve vzduchu, nebo v zemi. Pomocí strojů, nazývaných tepelná čerpadla, lze odtud doslova „čerpat teplo“. Podíl dodané 
Starý, nebo nový?
Lokalita
Praktické bývá prostudovat územní plán dané lokality, který je většinou dostupný na internetu. Výhrou je totiž koupit byt v místě, které je v současnosti málo přitažlivé, ale například za dva roky v něm vyrostou zajímavé developerské projekty, které lokalitu promění. S novými obyvateli vzniknou i nové restaurace, obchody, linky tramvají nebo stanice metra. Zajímat se předem o potenciál lokality se vždy vyplácí.
Podstatnou roli při koupi nemovitosti hrají její možné právní vady. Může se jednat o existenci práv třetích osob k nemovitosti, existence zástavního práva, věcného břemene nebo nájemní smlouvy. Odpovědi na některé z výše uvedených skutečností vám poskytne katastr nemovitostí, který je rovněž dostupný na internetu. Při ověřování právního stavu nemovitosti se neomezte pouze na bytovou jednotku, ale důkladně se seznamte i se stanovami společenství vlastníků jednotek v domě, kterými budete také vázáni a z nichž pro vás může vyplývat celá řada povinností. Obecně platí, že byt v osobním vlastnictví má vyšší hodnotu než byt družstevní a jeho cena je tak většinou vyšší. Pokud je však u družstevního bytu již splacena anuita a nic nebrání jeho převedení do osobního vlastnictví, cena je stejná u obou variant.
Četnost užití
Pokud požadujete levné, pohotové, efektivní a mobilní stínění terasy či balkonu, sáhněte po slunečníku. Záleží zde samozřejmě na kvalitě provedení a velikosti slunečníku. Kvalitní obří slunečník sice nestojí řádově pár stokorun, ale v porovnání s ostatními složitějšími stínicími prvky je pořád cenově dostupný. U slunečníků je kromě kvalitní textilie důležité také ukotvení, aby ho neodnesl vítr, a spolehlivý sklápěcí mechanismus. Levnější slunečník běžných rozměrů ale zastíní jen malou plochu. Dalším problémem je, že se plocha stínu během dne mění a vy ho musíte posouvat. V případě nepříznivého počasí nelze ponechat slunečník bez dozoru, protože ho silný poryv větru může převrátit a polámat mu dráty.
Výhodou kvalitních modelů markýz je možnost jejich naklápění, a to i svislým směrem. Díky široké nabídce typů a tvarů je možné markýzami zastínit i nezvyklé architektonické situace. Velká je i variabilita barev a tvarů, která dává šanci skvěle doplnit exteriér domu. K záporům markýz patří, že ji nemůžete použít jako deštník v případě nepřízně počasí. Běžně používané tkaniny toto použití nedovolují, navíc je markýza při prudkém dešti příliš namáhaná – proto se obyčejně při dešti markýzy rolují.
Hlavní roli při hledání barvy a uspořádání nábytku sehrála prosklená stěna místnosti, která poskytuje úžasný pohled na dvůr plný zeleně, fontán a potůčků. Paní Tatiana si zeleň a přírodu chtěla vnést i do interiéru, a tak pro kuchyň zvolila barvu světle zeleného lesklého laku. Aby však té zeleně nebylo příliš a kuchyň měla útulnější charakter, zelenou zkombinovala s přírodní dýhou dřeva Crazy Wood s velmi výraznou a zajímavou kresbou. Dominantní je v kuchyni také silná pracovní deska z žuly Nero Zimbabwe v patinované úpravě.
V nové kuchyni lépe a radostněji
V gastronomii to často chodí tak, že přesně nedokážeme zjistit, odkud která kulinářská technika pochází, protože často víme o několika zdrojích. Pokud jde o to, kdo první zatopil pod grilem, je to podobně nevyjasněné. O prvenství v grilování se totiž sváří Francouzi s Američany, a to na základě původu slova barbecue. Podle Francouzů slovo barbecue údajně pochází z barbe-a-quene, což znamená pečení od fousů po ocas.
Když v pionýrských dobách do Ameriky dorazili první osadníci, bylo již grilování v Evropě pozapomenuto, ale tuto dovednost prý velmi rychle odkoukali od původních obyvatel, tedy od indiánů. Grilování se pak v Americe masově rozšířilo v devatenáctém století. Tehdy se prý v lese zabíjela divoká prasata, jejichž maso bývalo účastníky „zabijačky“ zkonzumováno přímo na místě. A právě zde by mohla mít svůj původ záliba Američanů společného pečení masa.
Do padesátých let 20. století se pokrmy v Americe připravovaly výhradně na otevřených cihlových grilech. Tyto grily měly několik nevýhod: nebyly mobilní, při nepříznivém počasí kvůli chybějícímu poklopu nebyly použitelné a často způsobovaly požár. Kromě toho ani kulinářský požitek nebyl nikterak valný: poletující popel se usazoval na oblečení i na mase a to, co nakonec skončilo na talíři, bylo často připálené a špatně uvařené. Jako velký příznivec grilování, milovník dobrého jídla a otec jedenácti dětí se muž jménem George Stephen často zlobil kvůli všem těmto svízelům, které grilování provázely. Za špatného počasí byl člověk nucen hledat si nějaké přístřeší a nechávat tak hořící cihlový gril bez kontroly.
George Stephen se na nevyhovující situaci nejenom zlobil, ale hledal i řešení. Po mnoha experimentech ho v roce 1952 přivedl při plachtění pohled na bóji k rozhodujícímu nápadu. Rozdělil kovovou bóji na dvě části, spodní použil jako kotel, opatřil ji nožkami a horní část bóje použil jako poklop – prototyp kotlového grilu byl na světě. Navíc tím byl položen základ pro společnost Weber–Stephen Products, která od těch dob udává hlavní tón pro moderní grily v celém světě.
