Na veletrhu budou představeny moderní řešení stavby nízkoenergetického či pasivního domu pomocí stálých přírodních materiálů šetrných k životnímu prostředí.
Na stáncích vás čeká představení novinek i stálého sortimentu produktů. Na vybrané výrobky jsou pro návštěvníky připravena zajímavá cenová zvýhodnění. Všechny dotazy zodpoví odborní poradci a specialisté na danou problematiku.
text: www.mujdum.cz, foto: For Wood
Jan Kotěra (1871-1923) je právem považován za zakladatele české moderní architektury. Jeho schopnosti organizace uměleckého provozu, poskytování příležitostí svým kolegům i žákům, velkorysost a bezbřehá píle a především – důsledné nepolevování z nároků na kvalitu provedení a precizní dokonalosti a souhry všech složek architektury – z něj učinily jednu z nejzajímavějších postav české kultury 20. století.
Nebývalý evropský rozhled, školení ve správný čas na správném místě (atelier Otty Wagnera na Vídeňské akademii v polovině 90. let 19. stol.), cit pro detail, materiál, účelnost a požadavky po moderním výrazu, to vše jsou charakteristiky tohoto jedinečného architekta. Hodnoty, které nám Kotěrova architektura dodnes předává, bychom měli zvláště v dnešní době nejistot a pochybných kvalit veřejné architektury nejen ctít, ale stále si připomínat.
Přednáška představí nejen jubilující budovu muzea ve východočeské metropoli (1909-1913), ale též samotný projekt vodárny na Zelené lišce v Michli a k ní náležející přečerpávací stanice v Bráníku (1904). Na tuto realizaci navázala stavba vodárenské věže v Třeboni (1909), která jako by té Michelské z oka vypadla. Kromě toho se představí rovněž Kotěrovy špičkové nakladatelské domy (Laichterův dům na Vinohradech /1908-9/ a Urbánkův dům, tzv. Mozarteum /1910-13/ v těsném sousedství Václavského náměstí).
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Kromě toho bude řeč též o monumentálních kubizujících stavbách jako je Všeobecný penzijní ústav (1912-14) nebo pozdější budova Vítkovického horního a hutního těžařstva (1921-24). Kotěru přežil dlouho se vlekoucí projekt Právnické a teologické fakulty, který trval neuvěřitelných patnáct let (první náčrtky jsou datovány rokem 1907, budova byla dokončena po Kotěrově smrti v roce 1923 jeho žákem Ladislavem Machoněm). Řeč se ale stočí i na jeden z prvních Kotěrových tzv. Gesamtkunstwerků, Okresní dům v Hradci Králové (1903-1904) nebo nalidovělý dodnes uchvacující Národní dům v Prostějově (1905-7).
Chybět nebudou ani nejrůznější efemérní projekty, jako třeba Kotěrovy návrhy na scénu Rusalky (1901). Přednáška bude doplněna čtením nejzásadnějších momentů z textů, které měly na Kotěrovu tvorbu nejmarkantnější vliv, jako byla kniha B. Scotta Dům a zahrada, Wagnerův spisek O moderní architektuře, ale i úryvků z Kotěrových textů autorských (O novém umění ve Volných směrech).
|
Přednáška se koná 16. 2. 2012 od 18.00 v sále hlavní budovy areálu přečerpávací stanice Vršovické vodárny v Braníku (Vltavanů 229, Praha 4). Vstupné 50,- Kč. |
Přednáší Ladislav Zikmund-Lender, autor monografického průvodce Trmalovou vilou v Praze, autor chystané monografie budovy muzea v Hradci Králové, přispěvatel do řady kolektivních monografií (Rodinné domy Jana Kotěry, Slavné vily Plzeňského kraje, O krajině a zahradě aj.). Hostem pořadu bude scénárista a milovník architektury Pavel Cmíral.
text: www.mujdum.cz, foto: Interaktiv.cz
A jaká že má být ideální postel a matrace? Univerzální řešení, které by vyhovovalo všem bez rozdílu věku, váhy, výšky nebo pohlaví, opravdu neexistuje. Kromě výše uvedených rozdílů mezi spáči hrají svou roli také individuální požadavky na pohodlí, dostatečně velký prostor i měkkost lůžka. Několik obecných pravidel, která vám možná výběr nové postele s matrací usnadní, ale přece jen existuje. Konečné rozhodnutí byste však měli učinit až poté, co si své nové lůžko pořádně vyzkoušíte na vlastní kůži a zjistíte, co od něj opravdu potřebujete.
Zastavme se nejprve u postele. Neexistuje univerzální postel, která by byla stejná pro všechny, ale musí být individuálně přizpůsobena váze a výšce budoucího spáče. Měli bychom vzít v úvahu také jeho celkový zdravotní stav a individuální zvyklosti spaní. Nová postel má být především dostatečně velká a její rám pak zhotoven z bytelného materiálu, aby vydržel rozhodně déle než jednu sezónu. Musíme myslet také na to, že průměrný spáč se na lůžku pohne až osmdesátkrát za noc. Postel mu proto nesmí bránit v pohybu, ale naopak má působit na uvolnění struktury kostí a páteře tak, aby tělo mohlo snadněji zaujmout svoji ideální polohu. Také ploténky musí dostat svůj díl odpočinku a požadovaný prostor pro „roztažení“, který potřebují k příjmu živin.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Místo pro postelVaše postel by měla stát v dobře větrané místnosti v klidné části domu, kde můžete bez nepříjemného vyrušování spát, odpočívat i relaxovat. Na to pamatujte také při výběru ostatních zařizovacích předmětů, dekoračních látek i nátěru na stěny, jejichž barvy by neměly být agresivní ani dráždivé.
Aby se vám na posteli pohodlně leželo, musíte si vybrat také kvalitní matraci. Nejrůznějších modelů je v současné době na trhu celá řada a vy stěží hned při první návštěvě obchodu budete přesně vědět, co chcete. Proto je dobré matraci vyzkoušet přímo v místě prodeje – jen tak totiž poznáte, zda je pro vás ta pravá: zda je dostatečně široká, tuhá nebo naopak měkká. Některá prodejní místa dokonce nabízejí možnost poležení na tzv. měřicí dece – speciální podložce protkané sítí detekčních bodů – s jejíž pomocí prodejce bezpečně určí vaše „zátěžové zóny“ a společně s vámi pak stanoví optimální typ matrace a také doporučí, jakou tuhost mají mít její jednotlivé zóny. Měření se provádí jak v leže na zádech, tak při poloze na boku. Naměřené výsledky se pak u jednotlivých typů matrací vzájemně porovnají, čímž můžete získat cenné vodítko.
LŮŽKO V ČÍSLECH
|
|
Optimální velikost postele zjistíte jednoduše tak, že k výšce své postavy připočtete 20-25 cm. Minimální šíře lůžka pro jednu osobu bývá v rozmezí 58 až 90 cm, pro dva pak 160 cm. Za standardní výšku lehací plochy bývá pak považován údaj 42 až 45 cm, pro nemocného nebo seniora však zvolíme lůžko vyšší (okolo 60 cm), aby se dotyčnému pohodlněji a bez větší námahy lépe vstávalo, nebo naopak uléhalo. |
Vedle správné anatomické podpěry, kterou lůžko vašim zádům poskytne během spánku, je důležitá i hygiena postele. Právě ta je základním předpokladem regenerace imunitního systému. Postel se proto nesmí stát útočištěm bakterií a jiných nežádoucích mikroorganismů vylučovaných z těla. Musíme také brát v úvahu, že průměrný spáč odevzdá lůžku za jednu noc přibližně 3/4 litru tělesné vlhkosti. Zdravá postel proto musí být především vzdušná. Použité materiály a konstrukce matrace vybírejte z takových materiálů, které zajistí dostatečné provzdušnění celého lůžka. S hygienou postele souvisejí samozřejmě i vaše peřiny a polštáře – použitá textilní vlákna mohou být přírodní (vlna, bavlna) nebo syntetická (duté vlákno). Ať již si vyberete lůžkoviny z jakéhokoli materiálu, měli byste je po čase vždy vyprat nebo nechat vyčistit.
MUŽI VERSUS ŽENY
|
|
Pro zvýšení kvality spánku byly výrobcem SLUMBERLAND speciálně vyvinuty potahy matrací s příměsí rostlinných extraktů: |
Nenápadný společníkKromě volby správné matrace musíme věnovat velkou pozornost také výběru roštu, jenž by měl posteli umožnit „dýchat“. Z tohoto důvodu nejsou vhodné deskové modely, jež neumožňují volné proudění vzduchu a odvětrávání lůžka. Jako vhodnější se jeví rošty lamelové, přičemž jejich kvalita závisí na celkovém počtu lamel a také na jejich šířce a pružnosti.
text: Naděžda Vondrášková, foto: archiv
Ušetříte tak za nákup věci, které si můžete půjčit, nebo naopak sami získáte dodatečný příjem z věci, které vlastníte a které můžete půjčit za úplatu.
1. února 2012 byl pro širokou veřejnost zpřístupněn první spoluspotřebitelský portál www.odkomunity.cz. Pomůže vám najít někoho ve vašem okolí, kdo je vám ochoten půjčit to, co potřebujete, nebo vám umožní za úpltu půjčit to, co máte a někdo ve vašem okolí potřebuje…
Koncept spoluspotřebitelství je dílem Rachel Botsmanové, spoluautorky knihy „What’s Mine Is Yours: The Rise of Collaborative Consumption“. Botsmanová vidí spoluspotřebitelství jako sociální revoluci, která umožňuje lidem vytvářet hodnoty ze sdílených a dostupných zdrojů tak, že vyvažují osobní sobeckost s dobrem větší komunity.
„Byl nejvyšší čas přinést i do Čech jednoduchý nástroj, který umožní lidem vzájemně si pomáhat a zmírňovat důsledky zhoršující se nejen sociálně ekonomické situace stále rostoucí skupiny jednotlivců a rodin ale i negativní dopady jejich činnosti na životní prostředí,“ doplňuje ideový otec služby u nás Ing. Marián Repáň.
Mimochodem – magazín TIME zařadil v roce 2010 spoluspotřebitelství mezi 10 idejí, které radikálně změní svět v nejbližším období.
text: www.mujdum.cz, foto: www.odkomunity.cz
Návštěvníci na webu Gastronaut.cz najdou všechny potřebné informace, které jim pomohou orientovat se ve světě dobrého jídla a pití v České republice. Informace o připravovaných a probíhajících gastronomických akcích včetně reportáží z festivalů, slavností, trhů, degustací či kurzů vaření, články o sezónních surovinách, recepty, dobré rady a užitečné informace, odkazy na školy vaření, obchody či kavárny, časopisy o jídle či zajímavé weby, tipy na gastronomické dárky, soutěže a mnoho dalšího.
Gastronauti jsou všichni, kdo mají rádi dobré jídlo a pití, zajímají se o něj a chtějí se o něm dozvědět víc, svůj volný čas tráví aktivně a jezdí na různé gastronomické akce, rádi vaří, nakupují kvalitní suroviny, navštěvují dobré restaurace a sledují aktuální trendy… Právě pro ně byl portál vytvořen, aby jim usnadnil život. Přímo na hlavní stránce najdou rychlý výběr z toho nejzajímavějšího ze všech rubrik, mohou si ale i vyhledávat přímo v nich podle svých požadavků.
Pro novináře představuje portál jednoduchý a efektivní způsob, jak získávat informace o akcích do kalendárií a tipů na zajímavé akce. Vybírat je přitom můžete přímo na webu, kde si pod záložkou Kalendář akcí vyfiltrujete akce podle druhu, regionu nebo data konání. Díky efektivnímu filtrování se vám zobrazí pouze ty akce, které vás skutečně zajímají. Všechny informace jsou ověřovány přímo u pořadatelů.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.dumabyt.cz. |
Web se bude postupně doplňovat nejen o další akce, ale i o nové články a recepty. V září navíc vyjde tištěná verze portálu – Gastronaut diář pro rok 2012. Díky tomuto diáři budete moci nejen lépe organizovat svůj pracovní i volný čas, jak se od diáře očekává, ale také se zorientujete ve světě gastronomie a nezmeškáte mnohé zajímavé gastroudálosti.
text a foto: www.mujdum.cz, Gastronaut.cz
Stroj nese označení K2i-1250 a je schopen s milimetrovou přesností a bez nutnosti měření a rýsování opracovávat materiál v rámci sériové i kusové výroby. „Dalšími z řady výhod tohoto systému je i maximální hospodárnost a zrychlení výroby, které je v porovnání se standardním strojem K2i patnáctiprocentní,“ uvedl ředitel společnosti David Kasper.
Systém zpracovávání materiálu je doveden téměř k dokonalosti a zajišťuje maximální jednoduchost, rychlost a kvalitu. „Kotoučové pily stroje jsou schopny vertikálních, horizontálních i úhlových řezů. Univerzální fréza umožňuje pětiosé opracování konstrukčních prvků. Vertikální a revolverová fréza současně zajišťuje oboustranné synchronizované obrábění, a to bez nutnosti otáčení,“ vysvětlil Kasper s doplněním, že systém obsahuje i horizontální řetězovou pilu s rozsahem 1250 mm, a dále po dvou vertikálních a horizontálních (jedna z nich je úhlová) vrtačkách jež společně s dřevěným dorazem v horizontálním směru a oboustraným vrtáním ve vertikálním směru zajišťují maximální kvalitu vývrtů bez vyštípnutých vláken. Soubor všech výše vyjmenovaných nástrojů umožňuje realizovat široké spektrum opracování dřeva, ať už je to výroba tradičních tesařských spojů, opracování pro umístění moderních viditelných či skrytých spojovacích prostředků nebo různorodé profilované opracování dřevěných prvků dle individuální představy zákazníka.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Důležitým prvkem v širokém spektru možností nového stroje je i zrychlení a zjednodušení montáže u zákazníka. Jedinečná nová technologie umožní opracovávat dřevěné prvky o rozměrech 20 x 50 mm až po 300 x 1250 x 22 000 mm a je na zákazníkovi, jaký materiál si pro výrobu dřevěných dílů vybere. Zda běžně řezané „katrové“ řezivo pro nepohledové konstrukční části anebo bude vyžadovat estetickou pohledovou konstrukci s maximálně kvalitním opracováním z materiálu KVH, BSH či CLT.
Využití možností v Česku unikátního stroje nabízí společnost i svým klientům. Veškeré možnosti nového systému, včetně doplnění o ocelové nebo nerezové prvky vyrobené na přesných CNC strojích, mohou využít i zájemci jak o samotnou výrobu (například projektanti pracující s konstrukčními programy), tak i klienti, kteří mají zájem o komplexní službu zahrnující vypracování návrhu a dokumentace.
text a foto: www.kaspercz.cz
Rodák z Mendrisia (kanton Ticino, Švýcarsko) v podhůří Alp měl štěstí, že se už během svých studií setkával s význačnými osobnostmi světové architektury. Jeho tvorbu tak od samého počátku ovlivnilo nejen samotné studium na benátské univerzitě u Carla Scarpy, ale také jeho praxe v ateliérech Le Corbusiera nebo i Louise Kahna. Hned po studiích se hodně věnoval projektům silně geometrizujících, přitom však rustikálních rodinných domů v jižním Švýcarsku, v nichž tak propojoval zdánlivě zcela nesourodé prvky.
Už tady byly jasné výchozí principy jeho architektonické tvorby, kdy se v každém svém návrhu snažil vždy nově interpretovat především vztah mezi člověkem a okolním prostředím. Už brzy nato se také záběr jeho realizací rozšířil na stavby kancelářských objektů, bankovních budov, škol i knihoven až k muzeím, galeriím nebo k jeho vskutku slavným stavbám sakrálním, z nichž ještě více než kde jinde vystupuje dokonalé propojení racionálních a iracionálních aspektů architektury.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.modernibyt.cz. |
A také – jeho mistrná práce se světlem a liniemi, v níž čisté geometrické formy, hranol nebo válec, jsou vždy pečlivě zpracovány a orientovány podle slunce. Světlo v architektuře Maria Botty pak působí až magicky. Třeba i v natolik civilním objektu, jakým je nový desetiposchoďový terasovitý horský hotel Berg-oase ve švýcarském městě Arosa, který už na první pohled upoutá nevšedním designem. Spa, situované ve výšce 1 800 metrů, totiž svými 13 metrů vysokými plachetnicemi vévodí celé lázeňské oblasti. Interiéru o celkové rozloze 5 000 metrů čtverečních, jehož střídmost tu prý nenarušují dokonce ani dekorativní květiny, pak dominují tři základní druhy ušlechtilého materiálu – přírodní kámen, sklo a kanadský javor, jejichž výběrem architekt jen podtrhl celkovou přírodní atmosféru objektu, který láká návštěvníky ze všech končin světa.
| Celý článek a více fotografií najdete na www.modernibyt.cz. |
Stejně jako Bottovy architektonické návrhy a realizace také jeho nábytkový design v sobě nese charakteristické rysy jeho tvorby, z níž vystupuje respekt k řemeslu a jistá dávka strohosti, která vyvěrá z užití jednoduchých geometrických principů. Střízlivé, čisté linie a přírodní materiály v kombinaci s lesklým kovem zvýrazňují jeho snahu navázat a svébytně rozvíjet nejlepší tradice modernismu 30. let minulého století, reprezentované nejen dílem Le Corbusiera, ale třeba i neméně slavného Miese van der Rohe, a to jak ve funkčním interiérovém designu, tak i v architektuře samotné. Jak to také sám Mario Botta tvrdí: „Každé architektonické dílo se nachází v určitém prostředí… Jako první při vytváření architektury je nutné porozumět jejímu okolí. Věřím, že nová kvalita dnešní architektury může pramenit ze symbiózy mezi umělým, tedy navrženým člověkem, a kontextem přírody, kde je prvek umístěn.“
1967 – rodinný dům, Stabie
1977-82 – Státní banka, Fribourg
1979-82 – knihovna kapucínského kláštera a obnova klášterního kostela v Luganu
1980-82 – Casa Rotonda (Haus Medici), Stabie, Ticino
1984-85 – obchodní dům Ransilia, Lugano
1987 – Maison du Livre, Villeurbanne
1990-94 – Museum of Modern Art, San Francisco
1993 – Galerie Watari-Um, Tokio
1995-96 – Tinguelly-Museum, Basilej
1995 – Banque Bruxelles Lambert, Ženeva
Mario Botta (narozen 1943) |
| 1961-64 – studia na Istituto universitario di Architettura v Benátkách 1965 – zkušenosti ve studiu Le Corbusiera v Paříži 1969 – otevření studia v Luganu 1982-87 – člen Swiss Federal Commission for the Fine Arts 1983 – čestný člen Bund Deutscher Architekten 1984 – jmenován čestným členem American Institute of Architects 1985 – obdržel Beton Architecture Prize v Curychu 1986 – získal Chicago Architecture Award 1987 – učí na Yale School of Architecture v New Havenu, významná ocenění na Mezinárodním bienále v Buenos Aires 1991 – zástupce Švýcarska v Académie d’Architecture v Paříži, nejvyšší cena od Fondazione Iside e Cesare Lavezzari Chiasso, Švýcarsko 1993 – čestný člen Accademia di Belle Arti di Brera, Milano 1996 – tvůrce a zakladatel nové akademie architektury v Ticinu, Švýcarsko |
ZajímavostManipulací s terénem je podle slov Maria Botty jeho nejslavnější sakrální stavba kaple Santa Maria degli Angeli na hoře Monte Tamaro ve výšce 2 000 metrů ve švýcarském kantonu Ticino (1997). Protože ji doslova položil na horský hřbet, procházka po její 150 metrů dlouhé horní části nabízí výhled do celého údolí. Vnitřní prostor kaple tvoří jedinečný kontrast mezi oválnými zdmi, na tmavo nabarvenou omítkou a jasným světlem ze stropu. Spolu s malbou italského umělce Enza Cuchiho vytváří celek, který rozhodně stojí za zhlédnutí.
zdroj: www.modernibyt.cz
Parcela, kterou si majitel vybral pro výstavbu rodinného domu, se rozprostírá na rozhraní dvou zcela odlišných světů: leží v bezprostřední blízkosti historického jádra města, a zároveň sousedí s komerčním objektem.
Navíc na pozemek vede přístup z jižní strany, což vždy znamená určitý handicap. Úkolem architekta Jana Rampicha bylo vyrovnat se s tímto zadáním a navrhnout příjemné bydlení pro manželský pár středního věku, který nebude postrádat moderní komfort ani soukromí. „Klient měl poměrně jasné představy,“ říká architekt na úvod rozhovoru, „jeho vizí byla moderní architektura, která využívá moderní technologie a poskytuje dostatek místa pro všechny činnosti, které se v domě odehrávají. Přál si také přírodní materiály a valbovou střechu, přestože v daném místě není nařízena. Přivítal jsem to, protože tento tvar sám o sobě odkazuje na vilovou, městskou ikonografii.“
Problematickou situaci na parcele řeší architektonická kompozice ve tvaru písmene T, která se skládá z dvoupodlažní obytné části s valbovou střechou a přízemního „křídla“ s bazénem a zázemím pro hosty. Ve vnitřním rohu, obklopeném ze dvou stran domem, z jihu zelení a ze západu zdí sousedního objektu, se ukrývá zahrada, která poskytuje příjemné soukromí a slunce po celý den. K obytnému „křídlu“ je z východní strany přistavěna garáž navazující na příjezdovou zpevněnou plochu.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Za zádveřím následuje prostorná centrální schodišťová hala, která propojuje obytnou část domu s bazénem. Hlavní náplň přízemí tvoří společný obývací prostor s kuchyní, jídelnou a sezením, orientovaný do zahrady, nechybí nezbytné technické a sociální zázemí. Velkou předností promyšlené dispozice je, že téměř všechny místnosti v přízemí mají přímý výstup francouzskými dveřmi na zahradu. V patře se nacházejí dvě ložnice s okny na slunné strany, severní fasádu lemují prostory, které se obejdou bez sluníčka – pracovna, šatna, WC, koupelna. „Chtěli jsme se vyhnout běžným problémům klasického podkroví – omezenému využití prostoru pod šikmými stropy a letnímu přehřívání místností,“ vysvětluje majitel domu, „proto mají ložnice masivní rovné stropy a nad nimi se nachází půda s nízkým krovem.“
Již z prvního pohledu do vzdušného interiéru je patrný důraz na otevřený prostor a dobré prosvětlení. S touto zásadou jasně koresponduje řada francouzských oken, bohaté uplatnění čirého i pískovaného bezpečnostního skla, různě komponované volné průhledy jednotlivými místnostmi a z domu ven, i použití světlých barev a bíle lakovaný nábytek. Druhou základní součástí konceptu je přírodní ladění, založené na výběru kvalitních přírodních materiálů, zejména keramických dlažeb a obkladů a dubového dřeva.
Návrh a realizaci vybavení interiéru provedlo studio Ranný Architects, majitelé do něj vnesli řadu vlastních nápadů. V kuchyni akcentovali pohodlné každodenní používání, proto zvolili pracovní desku z přírodního kamene (žula) a výsuvnou vestavěnou troubu, která byla ve své době na našem trhu raritou. Malé elektrospotřebiče (kávovar apod.) jsou umístěny na pracovní desce v nikách ve stěně, vybavených elektrickými zásuvkami a zakrytých roletovými dvířky. Koupelna v patře nepostrádá shoz na prádlo, na rozdíl od běžných řešení je rafinovaně ukrytý pod dlaždicí v podlaze. A najdeme tu řadu dalších drobných nápadů, které zjednoduší každodenní chod domácnosti. Protiváhu tradičních materiálů přestavuje moderní technologie vytápění. Majitelé zvolili tepelné čerpadlo systému země/voda se dvěma zemními vrty o hloubce 130 m a podlahové vytápění.
text: Jitka Pálková, foto: Jaroslav Hejzlar
Technické údaje |
|
| Zastavěná plocha | 242 m² |
| Užitná plocha | 105 m² |
| Konstrukce | betonové základové pasy, zdicí systém Porotherm, fasáda zateplena 120 mm minerální vlny, v patře větraný dřevěný fasádní obklad, stropy keramobetonové z tvarovek MIAKO, železobetonové monolitické průvlaky, železobetonové schodiště, 2. podlaží – dřevem obložená fasáda s větranou vzduchovou mezerou, dřevěný krov s dvouplášťovou střechou, bazén – plochá vegetační střecha s úpravou pro suchomilné rostliny, garáž – plochá střecha krytá PVC fólií |
| Výplně otvorů | plastová okna s izolačními trojskly, vnitřní dveře dýhované do obložkových zárubní |
| Vytápění | podlahové vytápění, zdroj energie tepelné čerpadlo IVT systém země/voda, zemní vrty o hloubce 130 m, krb s krbovou vložkou |
Ing. arch. Jan Rampich (1953)
Autorizovaný architekt, absolvent Fakulty architektury ČVUT Praha. Pracoval v projektovém útvaru ČKD Praha (atelier Ing. arch. Dejmala, Csc.), na Útvaru hlavního architekta města Plzně, jako městský architekt ve Strakonicích, později jako poradce městského architekta v Českém Krumlově, ve Strakonicích a v Dobřanech. V r. 1991 založil vlastní architektonickou kancelář. Realizoval na 90 novostaveb a rekonstrukcí rodinných domů. Věnuje se rovněž návrhům a realizaci bytových, komerčních, průmyslových i kulturních staveb, urbanistickým návrhům, grafickému designu a bohaté publikační a osvětové činnosti v tisku a v televizních a rozhlasových pořadech. Je spoluzakladatelem časopisu Můj dům, v r. 2004 vydal publikaci
21 pohledů na rodinný dům, v současné době připravuje další knihu na téma bydlení v rodinném domě a věnuje se další publikační činnosti. Od r. 1999 působí v projektovém ateliéru A. I. S. – Architekti a inženýři Strakonice.
Ing. arch. Jan Rampich
Projektový atelier A. I. S.
Písecká 506, Strakonice
tel.: 603 836 860
www.ais-atelier.cz
Pro funkčnost a instalaci odsavače je však mnohem důležitější jiné rozlišení: na odsavače odtahové a recirkulační. První typ zná každý, protože ještě před dvaceti lety u nás jiné k dostání nebyly.
U odtahových odsavačů jsou kuchyňské páry a pachy odváděny odtahovým potrubím ven z místnosti. Je to nejefektivnější a cenově nejvýhodnější způsob. Musíte však pro odsavač a tím i celé varné centrum najít místo blízko stoupaček či odtahové šachty, aby bylo potrubí co nejkratší. Jinak se pořízení odsavače prodraží a dlouhé potrubí snižuje jeho účinnost.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.dumabyt.cz. |
Životnost uhlíkových filtrůPokud z jakýchkoli důvodů nemůžete použít odsavač odtahový, vyberte si recirkulační. Je doplněný aktivním uhlíkovým filtrem, který absorbuje pachové složky, páry a částečně i kouř. Do místnosti se tak vrací čistý vzduch. Životnost uhlíkových filtrů není nekonečná. Musíte ho měnit zpravidla dvakrát za rok. Pokud vyváříte každý den, tak i častěji.
Dokonalejší přístroje jsou vybavené kontrolkou, která vás upozorní, že je čas na výměnu filtru. V obchodech se zpravidla setkáte u odsavačů s poznámkou, že je možný odtahový i recirkulační provoz.
text: Lenka Široká, foto: archiv
Na první pohled se může zdát, že investice do zimní zahrady je dost drahý špás. Získat však můžete mnohem víc, než si dovedete představit.
Zimní zahrada je jedním z prvků, které ekologická architektura úspěšně využívá k pasivnímu příjmu sluneční energie. Skleníkový efekt je běžně známý zahradníkům, jeho smysl a funkce však stále ještě unikají nejen investorům, ale dokonce i některým architektům.
Běžně vidíme zimní zahrady orientované na západ (neúměrně dům přehřívají), obytné zimní zahrady široké a s mírně zkosenou prosklenou střechou, od níž se vítané zimní paprsky odrážejí a nepříjemné letní jí naopak bez odporu procházejí. Taková zimní zahrada přes léto zatíží dům horkem, a pokud ji navíc budeme přes zimu vytápět jako obytný prostor, jejími skleněnými stěnami ztratíme daleko větší množství tepelné energie než ostatními stěnami zděnými.
Zimní zahrada není obytným prostorem v obecném smyslu. Jen v letních měsících může obytný prostor rozšířit a vytvořit mu chráněný výstup do zahrady nebo na terasu. Během zimy se však nevytápí a neobývá. Jen tak slouží skutečně k energetickým úsporám. Díky skleníkovému efektu v ní teplota ani v zimě většinou neklesne pod 5 °C (při odpoledním slunci může vystoupit až na 20 °C), vytváří tedy přirozenou tepelnou clonu obytným místnostem a prostředí vhodné pro přezimování teplomilných rostlin – v samotném obytném prostoru nejen ušetří až polovinu nákladů na vytápění, ale také vykouzlí letní atmosféru uprostřed ledna.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Moderní zimní zahrada spolehlivě funguje jako tzv. klimatický nárazník. Pro pěstování rostlin je optimální orientace jihovýchodní, příjemný efekt fyzický i psychický přináší orientace na východ (krásná rána, chladnější a tmavý podvečer) či západ (přes léto se stává nejteplejší místností). Úplně k zahození není ani severní strana domu: nabízí stejnoměrné nepřímé osvětlení během celého dne, vhodné pro ateliér nebo pracovnu. Také rostlinám se zde může dařit. A jak je to z hlediska energetické bilance? I pouze rozptýlené sluneční záření dokáže prostor pod sklem zahřát na přinejmenším přijatelnou teplotu, takže ve výsledku zlepšuje tepelnou pohodu a zabraňuje prochládání objektu. Při severní orientaci se však rozhodně vyplatí použít tepelně-izolační skla se třemi tabulemi (tzv. trojsklo, viz dále).
Energeticky plně funkční zimní zahrada musí být orientována k jihu, má být co nejméně hluboká, aby slunce mohlo proniknout až do obytných místností, ale zato široká a velmi vysoká (nejlépe přes dvě podlaží). Při takových proporcích velká skleněná plocha zahřívá jen malé množství vzduchu a správně řízeným systémem provětrávání se navíc docílí komínového efektu proudění vzduchu, takže zimní zahrada se ani přes léto nepřehřívá. Proudění však nesmí být přerušeno podlahou horního podlaží – ta buď nedosahuje až ke skleněným stěnám nebo bývá roštová. I při zavřených oknech a dveřích se v létě docílí provětrávání zahrady pomocí větracích mřížek, vzduch proudící zimní zahradou ochlazuje i obytný prostor. Mřížkou při podlaze se nasává chladnější vzduch, další mřížkou u stropu uniká teplý. Intenzivnější krátkodobé větrání zajistí okna umístěná „do kříže“ (vlevo dole-vpravo nahoře či na opak).
Zimní zahrada může mít své skleněné vertikálně uložené stěny nahoře zakončeny tepelně izolovanou střechou, může mít místo střechy zešikmené prosklené plochy, ideální však bude našikmená celá konstrukce jižní stěny. Pro správný příjem sluneční energie je rozhodující sklon zešikmení. Sklo musí být nastaveno kolmo zimním paprskům, které dopadají pod úhlem asi 20 ° (tento úhel se mění každým dnem a je různý i v každou hodinu), aby jím mohly volně procházet. Letní paprsky, dopadající pod úhlem přibližně 60 °, se od takto zešikmené skleněné plochy naopak odrážejí. Pro „přitápění“ sluncem je optimální našikmení skleněné stěny kolem 80 stupňů.
K získání energie přes zimní zahradu využíváme tzv. efektu teplotního spádu. Spočívá v tom, že krátkovlnné (infračervené) záření je zasklením propouštěno téměř bez překážky a otepluje stěny, podlahu i nábytek uvnitř. Naopak dlouhovlnné tepelné záření vracející se ven se z větší části odráží od skel zpět do interiéru a stává se rovněž zdrojem tepelné energie. Teplo zachycují stavební materiály s dobrou akumulační schopností (beton, kámen, cihla) a postupně je vyzařují zpět do prostoru.
Proto je velmi důležitá nejen dobrá tepelná izolace obvodových stěn, aby nedocházelo ke ztrátám, ale také schopnost vnitřní konstrukce teplo akumulovat a postupně předávat obytnému prostoru v době, kdy slunce nesvítí. Takovou masivní akumulační stěnu je nejvhodnější postavit v místě, na které přes zimní zahradu dopadají sluneční paprsky. Na akumulaci tepelné energie se podílejí i obvodové stěny, pokud jsou postaveny z materiálů s dostatečnou tepelnou setrvačností. Lehké dřevostavby nebo domy z děrovaných cihel tuto vlastnost nemají, o to důležitější roli pak hrají akumulační vnitřní stěny nebo podlahy.
Sklo musí plnit mnoho funkcí. Tou hlavní je však tepelná izolace vnitřního prostoru. Moderní skla, která se za tímto účelem používají, bývají vícevrstvá se dvěma či třemi tabulemi, tlakově plněnými meziprostory a metalickými izolačními povlaky. Můžeme je považovat za plně univerzální, navíc mohou mít i další technologické přednosti (ochrana proti slunečnímu záření, tlumení hluku, nárazová pevnost, mechanická bezpečnost).
Výbornými parametry disponuje vícevrstvé izolační sklo se sníženou mírou prostupu tepla: tzv. tepelně-izolační sklo. Jako spolehlivý strážce zabraňuje úniku tepla z interiéru do chladnějšího venkovního prostoru. Nejúčinnější je tepelně-izolační trojsklo (viz tabulka). Přestože je výrobně náročnější a dražší, při severní orientaci se vyplatí.
Zimní zahrady, od nichž očekáváme celoroční obytnou funkci, vyžadují izolační prosklení s koeficientem tepelné propustnosti přibližně 1,3 W/m2K a světelnou propustností nejméně 65 procent. Sklo takových parametrů totiž snižuje tepelné ztráty a stále ještě brání orosení.
Za zvážení stojí použití moderních tepelně-izolačních skel s protisluneční ochranou. Například dvojskla amerického výrobce Four Seasons (do ČR dováží Stabos) dokážou v létě zachytit více než 80 % sluneční energie a udržet tak uvnitř příjemné prostředí. Tento efekt vytváří tzv. tepelné zrcadlo – mikroskopická vrstvička kovu, kterou je opatřena jedna z tabulí dvojskla (tepelné záření odráží, viditelné světlo propouští). Obě tabule dvojskel jsou tvrzené a schopné zachytit 90 % škodlivého UV záření. Někomu ovšem u skel s protisluneční ochranou může vadit mírně tmavší odstín, který zkresluje skutečnou barvu oblohy. Jejich stínicí účinek je každopádně alternativou mechanických ochranných zařízení (rolety, markýzy, žaluzie); ty vám výhled zakryjí zcela, lze je však pružněji přizpůsobovat konkrétním světelným podmínkám.
Jednou z klíčových je také otázka konstrukce. Dřevo je u zimních zahrad ceněno pro dobré tepelně-izolační a protihlukové vlastnosti. Používají se vrstvené lepené hranoly, z nichž lze bez potíží realizovat i náročnější a rozměrnější konstrukce. Dřevo (oblíbené především v Anglii) je dekorativní, zútulňuje a vytváří teplo domova. Vyžaduje ovšem pravidelnou údržbu a ochranu proti povětrnosti. V našich poměrech se nejvíce využívá smrk, borovice či dub.
Hliník umožňuje velký výběr forem (subtilní, velkorozměrové); jeho nevýhodou je, že se vyrábí za mimořádných energetických nároků.
Nejnovějším řešením jsou dřevohliníkové systémy, které optimálně spojují vlastnosti obou materiálů. Nosnou konstrukci tvoří vrstvené dřevěné profily, v nichž jsou osazeny skleněné výplně. Z vnější strany jsou připevněny hliníkové lišty, které celý systém (vhodný především pro střechy) utěsňují a chrání před vlivy počasí.
Plastové profily vykazují dobré tepelně-izolační vlastnosti, ale mají konstrukčně omezené statické možnosti. Dají se použít do omezených výšek a rozpětí – především pro menší prosklené stavby.
architektonický – dobrý projekt i realizace zimní zahrady může podstatně zlepšit vzhled domu a zvýšit jeho hodnotu;
dispoziční – jde bezesporu o cenově nejvýhodnější možnost získání dalšího obytného prostoru;
klimatizační – rostliny fungují jako „továrna na kyslík“ pro obytné prostory propojené se zimní zahradou;
tepelně-regulační – prostor zimní zahrady se v chladných obdobích stává ideálním „tepelným kolektorem“, který snižuje náklady na vytápění.
– Vnitřní tabule střešních výplní musejí být ze sdruženého bezpečnostního skla (v případě rozbití mají úlomky tupé hrany) o tloušťce nejméně 8 mm.
– Volba tloušťky skla závisí i na rozteči šikmých střešních profilů: čím větší rozteč, tím silnější sklo.
– Velikost každé tabule skla by měla umožnit bezproblémovou manipulaci (max. rozměry orientačně 1 x 3 m).
– Pokud vám stačí střecha světelně propustná (nikoli dokonale průhledná), lze doporučit výplně z polykarbonátu. Jsou téměř nerozbitné, mají uspokojivou tepelnou propustnost (k = 1,6 W/m2K), fungují jako filtr UV záření a jsou lehčí než sklo.
text: Vít Straňák, foto a ilustrace: Iveta Kopicová, Robert Virt, Architektonická kancelář Reinberg, archiv
