Skip to content

Blog

Jaké jsou způsoby zavlažování zahrady?

K nejjednoduššímu automatickému zavlažování záhonů a trávníků stačí kupodivu zavlažovací hodiny, potrubní nebo hadicový rozvod, čidlo vlhkosti a inteligentní zavlažovač, bratru dohromady také už jen za 5 000 Kč. Pak si můžete dovolit odjet na dovolenou k moři bez obav, že vás doma přivítá vyžahlý trávník a zvadlé keře a květiny. Jsou však i ještě daleko rafinovanější způ­soby automatického zavlažování – s tzv. sprinklery – ty si už ale musíte objednat u profesionálů.

Nejlevnější – ale provizorní

Jednoduchá sestava plně automatického zavlažování Gardena A 1020. Senzor s novým čidlem vlhkosti, cena 2 690 Kč.Automatické zavlažování malé rodinné zahrádky do 400 m² vyřeší inteligentní zavlažovač, který napojíte na volně po­lo­že­ný hadicový rozvod připojený na ho­diny nebo zavlažovací automat našrou­bovaný na zahradní vodovodní kohout. Běžné obdélníkové nebo rotační zavlažovače zvládnou jen obdélníkové nebo kruhové plochy. Záchranu nabízí víceplošný zavlažovač Aqua­Contour, který umožňuje tak jednoduché nastavení dostřiku vodního paprsku, že si s ním poradí i technický antitalent. S hadicí a zavlažovacími hodinami vás zbaví otročiny každodenního zalévání. Plastovou skříňku zavlažovače podle návodu usadíte do geometrického centra trávníku či zahrady, třeba i s křivolakými okraji, a připojíte jej rychlospojkami opatřenou volně ležící hadicí k hodinám nebo k za­vlažovacímu automatu, našroubovanému na vodovodním kohoutu, který zůstane trvale otevřen.

Knoflíkem otáčíte trysku v krocích po 25° a tlačítkem nastavíte v tom kterém směru dostřik vodního proudu v rozsahu od 3 do 11 m. To umožní vyhnout se například altánku nebo garáži i zdi domu, kterým se po spuštění vody bude vodní paprsek při pomalém otáčení vyhýbat. Z místa, které si zafixujete jednou provždy zatlačením plastové upevňovací lišty do trávníku, obslouží plochu do 400 m². Slabinou tohoto řešení je, že při každém sekání trávy, tedy nejméně patnáctkrát za sezónu, mu­síte zavlažovač i hadici odklidit na terasu. A také to, že pokud nezasáhnete manuálně, zavlažování se automaticky spustí, i když bude celý den pršet, a trávník nebo záhony se nezdravě promokří.

Inteligentní zavlažování

Liniové zavlažování (např. živých plotů) nejlépe zvládne mlžicí hadice, kterou lze připojit na zásuvky podzemního rozvodu.Na trhu najdeme několik typů zavlažovacích hodin v cenách od 730 do 1 900 Kč. Obvykle umožňují otáčením knoflíků nastavit dobu zavlažování až třikrát denně. Jsou napájeny alkalickými bateriemi s roční výdrží. Jen nejdražší z nich – T 1030 card – však umožňuje řídit za­vlažování i podle signálu připojeného čidla půdní vlhkosti nebo i dešťového senzoru. V tom se liší od dražších za­vlažovacích automatů, u kterých je toto připojení samozřejmostí. Čidlo půdní vlhkosti zasunuté „nosem“ zaraženým do půdy do hloubky kořínků i dešťový senzor se k zavlažovacím automatům připojují kabelem z příslušenství. Pokud zavlažovací automat dostane signál od senzoru, že prší, nebo čidlo v záhonu svým „nosem“ v půdě zjistí dostatečnou vlhkost, zalévání nespustí. Právě tak jako zkušený zahradník ví, že převodnění ros­t­linám škodí právě tak, jako když žízní! Zjistí-li čidlo vlhkosti sucho v hloubce kořínků (% vlhkosti se dá naprogramovat), zapne zavlažovací automat zavlažování, i když nebylo v tuto dobu naprogramováno! Zavlažovací hodiny i automaty se upevňují na zahradní kohouty šroubením se závitem 3/4“ nebo 1“ a zvládnou vodovodní tlak až do síly 12 bar.

„Neviditelné“ zavlažování

Podzemní potrubní rozvod s připojovací zásuvkou (vlevo) a různými typy výsuvných zavlažovačů (sprinklerů).Místo natahování dlouhých hadic, které je nutné před každým sečením trávy odklidit, je mnohem výhodnější vybudovat na rodinných zahradách s plochou nad 500 m² podzemní rozvod vody plastovými trubkami stavebnice Gardena-Pipeline s několika vodními „zásuvkami“, rozmístěnými do nejvíce zavlažovaných míst. Ohebné trubky z černého PVC se ukládají do pískem vysypané rýhy vyryté na šířku rýče do hloubky asi 20 cm tak, aby napojily podzemní zásuvky k jediné připojovací zásuvce pod vodovodním kohoutem nebo k přípojce čerpadla. Trubky z polyetylenu s průměrem 25 mm se odřezávají z rolí o délce 25 nebo 50 m a snadno se bez nářadí spojují patentovanou technikou „Quick & Easy“ pootočením zá­vitových spojek.
Napojení zásuvky podzemního rozvodu na zahradní kouhout.Po vyzkoušení těs­nosti se potrubní rozvod se zásuvkami zasype v rý­hách zeminou, v trávníku se za­kry­je z těchto míst vyříznutými a jen odhrnutými drny. Nejnižší větev rozvodu se za­končí od­vod­ňo­va­cím ven­tilem na ochra­nu před za­mrz­nutím. Obrovskou před­ností je, že můžete sou­časně na různých ­mí­­stech zahradu zavlažovat na zásuvky „zacvaknutím“ rychlospojky připojenými zavlažovači a současně připojit na jinou zásuvku krátkou hadici s postřikovací pistolí či sprchou a zalévat květiny ručním postřikovačem.

Zalévání z podzemí

Vůbec nejdokonalejší a přitom stále ještě levný automatický zavlažovací systém lze smontovat z výsuvných zadešťovačů zabudovaných do trubkového rozvodu Pi­peline podle dobře promyšleného plánu s jednou či několika větvemi. Pro obdélníkové plochy se použijí výsuvné čtyřplošné zavlažovače, pro jakýkoliv tvar za­vlažované plochy nejnověji uspokojí zadešťovač AquaContour-Automatic. Jeho paměť dovoluje uložit až 50 obrysových bodů pozemku. V naprogramovaném ča­se jeho trysky jmou cíleně zavlažovat plochu do velikosti 380 m². Pro tuto zavlažovací „generaci“ je vhodné k optimálnímu řízení závlahy využít nový typ citlivého čidla půdní vlhkosti s elektrotermickým snímáním, které dokonce na displeji zobrazuje okamžitou vlhkost půdy v hloubce, do níž jsme zaryli její „nos“.

Na rozvod lze napojit i několik turbínových výsuvných zavlažovačů – tzv. sprinklerů – pro plochy menší nebo větší jak 150 m², nebo vysoko výsuvný zadešťovač vhodný pro záhony s vyššími květinami. Do systému lze napojit i kapkovou závlahu. Projekt automatického zavlažování větších ploch, zejména ve svahovitém terénu, kde je nutné použít dálkově řízených ventilů a rozdělovačů, je ale nutné svěřit odborným firmám.

Kvalitní fasáda pro kvalitní bydlení

Způsobů, jakými se dá vnější strana obvodových stěn domu ošetřit, je velmi široká řada: od jednoduchých nátěrů přes klasické vícevrstvé omítky a značně složité přesné omítkové směsi, připravované už ve výrobě, které jsou často specializované pro nějaký požadovaný účinek, až po zateplené provětrávané fasády, realizované formou „suché stavby“.

Strhávání strojně nanesené omítky latí.Fasádní úpravy můžeme rozlišovat podle několika hledisek – podle materiálu (cementové, vápenocementové, akrylátové, dřevěné aj.), podle povrchové úpravy (hlazená, stříkaná, škrábaná…), nebo podle funkce (sanační, tepelněizolační). Pro účel tohoto článku však jistě postačí, když budeme z praktických důvodů fasádní úpravy rozlišovat podle nějakého jejich hlavního znaku nebo účelu.

Dobrý začátek – správná příprava

Pro trvanlivost omítek a nátěrů mají velký význam vlastnosti podkladu, které je nutno respektovat. Proto pracím na fasádě musí předcházet jeho kvalitní příprava. U starších objektů to znamená eliminovat možné destruktivní faktory (dosluhující střecha, nekvalitní odvodnění střechy a okolí domu, nedostatečná či chybějící hydroizolace v základech aj.).
Před obnovou nátěru je třeba odstranit případné staré nátěrové vrstvy, penetrací dát omítkám vyšší pevnost, přilnavost a vodoodpudivost nebo je naimpregnovat, aby odolávaly zvýšené vlhkosti nebo konkrétním chemickým látkám, v jiných případech je nutné zvýšit nasákavost tvrdé omítky třeba přebroušením.

Svépomocné vyspravování

Fasáda domu má ochrannou funkci i estetickou.Pokud je objekt starší, zděný z plných cihel či kamene a upravený některou z typů klasických omítek (vápenné, vápenocementové), možná si troufnete nahradit odpadlou omítku svépomocně. Při tom často dochází k chybám. První z nich je špatné složení omítkové směsi, tedy takové, které se liší od stávající omítky. To může mít za následek jiné fyzikální vlastnosti (tepelnou roztažnost, nasákavost), takže omítka začne brzy praskat. Je třeba také dodržet aplikaci daného druhu omítky po vrstvách (hrubší jádro, pak jemnější svrchní omítku). Chybuje se také tím, že se obnažené zdivo omítne jen v nepravidelném tvaru, jak omítka odpadla. Je však třeba otlouci i okolní omítku a opravit místo v pravidelné ploše. Nezapomeňte před aplikací omítky vyškrábat ze spár zvětralou maltu a zdivo očistit ometením.
Pokud fasádu vašeho domu zdobí lišty, římsy a jiné prostorové ozdoby, určitě stojí za to dát si práci s jejich obnovou. Pokud si na tento náročnější úkol netroufáte, sjednejte si zkušené řemeslníky. Totéž platí i o různých ozdobných strukturách v omítce – pokud má estetická úprava fasády trochu styl, je správné uchovat stavbě její dosavadní tvářnost.

VÝHODY A NEVÝHODY NEJBĚŽNĚJŠÍCH FASÁDNÍCH ÚPRAV

Tvrdé omítky
výhody: osvědčená, tradiční, nižší cena, prodyšnost
nevýhody: minimální tepelný odpor (izolace), povrch náchylný k poruchám (vlivem mrazu a zatékání)
Pozn.: Pokud se rozhodnete pro povrchové úpravy těchto omítek (rýhování, česání atp.), značně se prodraží.
Zateplovací systémy
výhody: vysoký tepelný odpor (izolace), nižší hmotnost, vyšší estetický dojem
nevýhody: vyšší cena, menší prodyšnost
Obklady
výhody: vysoký estetický dojem, minimální údržba
nevýhody: vyšší cena, vyšší hmotnost (keramika, cihla, kámen)

Tradiční omítky

Stavebnictví zná celou řadu dříve běžných omítek, které však už mnohdy nevyhovují pro současné stavby, a tak se používají spíš při rekonstrukcích dříve postavených objektů (zvlášť venkovských), pro jejichž zdivo jsou vhodné, ale to také už jen zřídka.
 
K donedávna nejpoužívanějším omítkám pro fasády patřila hladká vápenná omítka. Skládá se ze dvou vrstev. Svrchní se nanáší v tloušťce asi 5 mm na spodní jádro (10–15 mm) po jeho zavadnutí. Tato omítka se hladí plstěným hladítkem, ale lze ji upravovat jako rýhovanou, škrabanou, otloukanou nebo jemnou stříkanou (koštětem namočeným do řídké malty).
Obnovit fasádu vám může pomoci tenkovrstvá omítka. Nejprve oškrábejte starou barvu.Dalším nejběžnějším typem jsou vápenocementové omítky. Na průčelí obytných domů se používají štukové vápenocementové omítky ze dvou až tří vrstev (vyrovnávací podhoz, jádro, štuková lícní vrstva).

Mezi tradiční omítky patří také velmi rozšířený břízolit, což je dvouvrstvá šlechtěná škrábaná omítka. Jádro v tloušťce 8–12 mm je z vápenocementové malty, na kterou se nanese asi milimetrová lícní vrstva z téhož druhu malty, ale s přísadou ostrých písků, slídy a barvy o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání břízovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka ještě kartáčuje – tím se vydrolí a obnaží se slída.
 

K nejodolnějším druhům omítek patří umělý kámen. Jedná se o šlechtěnou dvouvrstvou cementovou omítku. Jádro tvoří cementová malta (15–20 mm), na lícní vrstvu se pak použije cementová malta s kamennou drtí, pískem apod. Obvykle se dnes dodává už jako připravená směs. Povrch se potom upravuje vymýváním, vyhlazením, broušením nebo kamenicky tzv. pemrlováním (údery kladívka). Pro svou mechanickou a chemickou odolnost se používá hlavně na sokly, ale někdy i celé budovy.

Tenkovrstvé omítky

V současnosti se hojně používají tenkovrstvé omítky na makromolekulární bázi, které se nanášejí v tloušťkách 1–5 mm. K jejich výhodám patří vysoká chemická stálost. Trh jich nabízí velké množství. Značkoví výrobci a jejich prodejci vám určitě poskytnou solidní poradenství. Většina fasádních omítkových hmot pro tenkovrstvé omítky se obvykle prodává jako suchá instantní směs, která se rozmíchá s vodou do doporučené konzistence. Bývají už probarvené, existují také celé řady určené pro povrchovou úpravu jejich struktury (např. škrábáním, rýhováním atp.) a některé omítky jsou vyloženě dekorační (třeba tzv. mozaikové). Pro zateplené fasády se hojně používá omítek, jež jsou vyrobeny na chemické bázi akrylátových pryskyřic, silikonů nebo silikátů, někdy s příměsí cementu.
 
Nakonec nanesete vhodnou fasádní barvu, jejíž vlastnosti zvýší ochranu domu.Tenkovrstvé omítky pro finální úpravu jsou vhodné pro vyzrálé a soudržné vápenocementové a cementové omítky, ale lze je také nanášet na povrchy zateplovacích desek či izolačních omítek, které je ovšem třeba nejprve předpřipravit. Především objemově nestabilizované podklady, izolační materiály a omítky je třeba nejprve upravit tmelem a armovací vložkou.
Při rekonstrukci najdou uplatnění také tepelněizolační omítky, které pomohou snížit energetickou náročnost starších staveb. Dodávají se jako hotové směsi. Jsou lehké, a tak je lze nanášet ve značně silných vrstvách (20–30 mm).

Můj dům doporučuje

Co škodí fasádám nejvíce? Jaké vlivy zejména způsobují stárnutí povrchových úprav domu? Těch je celá řada – kromě vlhkosti uvnitř i zvenčí stavby se jedná také o mechanické namáhání v důsledku působení tepla a o různé chemické reakce. Volba fasády pro konkrétní stavbu by měla tyto výrazné vlivy zohledňovat.

Specializované omítky

Pro majitele starších objektů představují velkou pomoc sanační omítky. Dokáží si totiž poradit se zemní vlhkostí, jež zdivu škodí zvláště tím, že v něm následně krystalizují soli rozpuštěné ve vodě a rozrušují nátěry i omítky. Účinek sanačních omítek spočívá v přísadách, které zajišťují omítce zároveň makroporézní i mikroporézní strukturu.
Ukázka vkusně pojednané fasády. Okna jsou lemována bílými šambránami, sokl má praktickou šedou barvu.Tím pak jsou dány fyzikální podmínky umožňující, aby se vlhkost ze zdiva včas a průběžně odpařovala, až se nakonec v konstrukci ustálí vlhkostní rovnováha. Sanační omítky ovšem fungují správně jen tehdy, pokud se zcela důsledně dodrží pracovní technologie. Jen tak je totiž možné zaručit jejich dobrou účinnost. Ta je ovšem časově omezena (tak jako i u ostatních omítek), a tak se musí i sanační omítka po skončení své životnosti obnovit.
 
Ke specializovaným omítkám také patří tepelněizolační omítky. Dodávají se jako hotové směsi. Obvykle obsahují expandovaný perlit nebo granulovaný polystyren a jsou velmi lehké, takže je lze nanášet až do třiceticentimetrové vrstvy.
 

Pro části staveb vystavené třeba silným dešťům se používají omítky s hydrofobizační úpravou. Omítka je pak výrazně odolnější proti pronikání srážkové vody nebo vzlínání vlhkosti do konstrukce. Přitom však hydrofobizovaná omítka umožňuje průchod vodním parám. 

Vybíráme mozaiku do kuchyně

Možnost použití mozaiky je neohraničená. Současné moderní technologie spolu s trendy představují mozaiku jako materiál, který je vhodný jak pro interiér kuchyně, koupelny, bazénu, tak i do honosného sídla či soukromé rezidence.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Z mozaiky můžete vyskládat i velmi originální ornamenty. Mozaika Arzigol, modul 29,5 x 29,5 cm, cena 5 700 Kč/modul, FANTASTICONI.Kromě mimořádného designu dokáže mozaika vyřešit i atypické, například obloukové prvky, pracovní plochy, niky, dřezy a ostatní prostorová řešení. Rozměry mozaiky jsou od 1 x 1 cm až po 10 x 10 cm. Mozaika se většinou dodává jako lepenec malých dílků na papírové podložce nebo silonovém vláknu, např. 30 x 30 cm s kusy o velikosti 2 x 2 cm, což umožňuje použití celku nebo jednotlivých částí lepence. Snadnou manipulací s plátem mozaiky můžeme požadované díly mozaiky  oddělit a vytvořit  vzor, rastr bordury, geometrické tvary, obrazce nebo inserta, do kterých se dílky mozaiky vkládají.

Tvary mozaiky jsou různé, od pravidelných čtverců, koleček až po „zubatý“, parketový styl. Není snad barva, která by nebyla v nabídce výrobců mozaiky. Barevná paleta v matu a lesku s glazovaným nebo neglazovaným povrchem povyšuje mozaiku na univerzální materiál, který lze použít jak na stěnu, tak na podlahu. To umožňuje  nepřeberné množství barevných kombinací a hrou mozaiky a světla i kombinací prostorových. Z mozaiky vytvoříte stěnu, podlahu, dekor, příčku, polici, lavici, vše, na co máte chuť. Nedílnou součástí sérií jsou speciální keramické tvarovky jako vnitřní, vnější rohy,  profily a inserta, bordury, které na mozaiku a ostatní obklady plynule navazují a ze všedního prostoru činí precizní, dokonalý interiér.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz.

Mozaikové variace

Série Tetris (RAKO), mikroformát mozaiky 1 x 1 cm je pokaždé originální, mozaika 30 x 30 cm, cena 499 Kč/set, MK CENTRA ČESKÉ KERAMIKY.Stále hraje prim keramická mozaika, jež má shodné technické parametry jako keramický obklad a může být jednotícím prvkem celé série obkladů. Keramická mozaika se vyrábí lisováním, což je zárukou dokonale oblých hran jednotlivých dílků mozaiky, která po obložení působí velmi efektně, dobře se udržuje a celý obklad je příjemný na dotek. Tento typ mozaiky se hodí jak pro moderní, tak i klasický interiér.

Nulová nasákavost, protiskluznost, mrazuvzdornost, odolnost proti chemikáliím, snadná čistitelnost – tak lze definovat parametry skleněné mozaiky. Její atraktivnost tkví v transparentním efektu, jenž ovlivňuje celkovou atmosféru kuchyně. Mezi luxusnější, díky kvalitě a ceně, můžeme řadit mozaiky z mramoru. Vlastnosti tohoto přírodního kamene mají charakteristické rozdíly v barvě a struktuře.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Fenomén mezi obklady

Dřevěné mozaiky se vyrábějí v 36 kombinacích, 6 formátech a 6 druzích dřeva v různých barvách a strukturách.To je mozaika díky designu, který při samotném výběru otevírá téměř nekonečný prostor vaší fantazii. Kromě designu je to také variabilita při aplikaci. Mozaikou lze snadno obložit celou kuchyň, pracovní desku nebo prostor nad kuchyňskou linkou. V neposlední řadě je to také výborná kvalita za cenu, jež odpovídá výslednému efektu. Snadná údržba potěší všechny hospodyně.

Tipy na pěstování jahodníku

Plody jahodníku jsou velmi oblíbené pro svou červenou barvu a charakteristickou chuť. Děti je často označují za své nejoblíbenější ovoce a kromě přímé konzumace mají také široké využití při kuchyňském zpracování. Jeho jediným nedostatkem je poměrně vysoký obsah kyselin, který může u citlivých jedinců vyvolat kopřivku. Tomu lze předejít konzumací spolu s mlékem či smetanou – obsah vápníku postačí přebytek organických kyselin zneutralizovat.

celý text

Ve své domovině, jíž jsou teplé oblasti Severní Ameriky, roste jahodník divoce na vlhčích stanovištích, často i v záplavových pásmech řek. Tím se liší od našeho jahodníku lesního i jahodníku truskavce, které vlhká místa nemilují. Z toho vycházíme při pěstování. Vyžaduje půdu slabě kyselé reakce, nesnáší přímé hnojení vápníkem. Půdu je nutno zpracovat do hloubky alespoň 25 cm a zásobit ji dobře živinami a humusem. Hodláme-li použít umělá hnojiva, nejlepší jsou s plným obsahem živin a bez chlóru (tradiční Cererit, nebo speciálně pro jahody vyráběný Fragarin).

Dvouleté rostliny jahodníku jsou na vrcholu svých sil. Po třech až čtyřech letech již mají plody drobné a malé.Jahodník vysazujeme v srpnu, nikdy ne až na podzim – rostliny by pořádně nezakořenily a další rok by přinesly nízkou úrodu. Ponechávat vysazené rostliny na stanovišti déle než tři sezóny je neekonomické.

Choroby jahody

Staří praktici říkávali: „S jahodou je to těžké. Co letí kolem, to nachytá.“ V oblasti chorob a škůdců jsou hlavně dvě úskalí: časté napadání rostlin virózami a šedá plíseň (vědecky Botrytis cinerea, odtud botrytida), která ve vlhkých letech dokáže zničit celou úrodu. Praxe nám uká­že, co bude hrozit právě u nás.

Virózy se projevují abnormálním vzrůstem nebo zabarvením listů, někdy i deformacemi listů a květů. Takové sazenice z výsadby co nejrychleji odstraníme a zlikvidujeme. Někdy můžeme zaměnit za virové onemocnění poškození hmyzem nebo účinek postřiku. Z tohoto důvodu se nedoporučuje vysazovat jahodník pod ovocnými stromy.

U virových chorob působíme především prevencí: Vysazujeme jen sazenice zakoupené u zahradnických firem, kde máme záruku, že rozmnožují jen bezvirózní materiál, nejlépe ozdravený termoterapií. Virus je nejčastěji přenášen savým hmyzem, ale můžeme jej přenést např. infikovanými nůžkami, dokonce i uštipováním plodů nehty.

Zvláště na plantážích se jahodník často chrání fólií před plevelem a šířením plísně šedé.Určitou možností, jak ochránit výsadbu jahodníku před virózami, je pěstování v širších řádcích, kde v meziřadí každý druhý rok pěstujeme česnek. Vhodnější je v tomto případě přihnojovat pouze kompostem, nikoli čerstvým hnojem, který česneku neprospívá.

Proti plísní šedé působíme preventivně odstraňováním starých listů a udržováním záhonů v bezplevelném stavu. Postřik fungicidy je o něco účinnější, ale stříkáme-li až po objevení plísně, bývá většinou pozdě. Plíseň se projevuje nejdříve rezavohnědými skvrnami na dozrávajících plodech, později může jahoda vypadat jako obalená šedým prachem. To jsou výtrusy, jimiž se choroba šíří.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Způsoby pěstování jahod

Rostliny můžeme vysazovat na vyvýšené hrůbky (vyvýšený záhonový řádek), nebo je chránit nastýlkou. U jahodníku se nejlépe osvědčuje černá fólie. Chrání půdu před prorůstáním plevelů, napomáhá zahřívání půdy, čímž urychluje sklizeň a omezuje i šíření plísně šedé. Existují také skládací košíky, které se dají upravit tak, že nedovolí dozrávajícím plodům klesnout až na zem. Po pravdě řečeno, všechny tyto metody jsou účinné jen pokud se v době dozrávání nedostaví trvalé deště.

SLOVNÍČEK

Termoterapie – ozdravení rostlin vystavením vyšším teplotám po určitou dobu. Zahubí viry, dokonce i uvnitř rostlinných pletiv.
Fytoncidy – látky podobné antibiotikům, avšak původu rostlinného. Jsou obsaženy v cibulových zeleninách, zvláště v česneku. Omezují šíření virů.
Mulčování – starší výraz pro nastýlání půdy různými materiály, jako je rašelina, dřevěné štěpky, seno, sláma, ale i různé druhy fólií.
Fungicidy – látky hubící plísně a houbové choroby. Nejčastěji se aplikují ve formě postřiků. Starší přípravky jsou založeny na bázi sloučenin kovů (měď, zinek), novější a účinnější jsou tzv. organické.

Jahodová pyramida

Ke stavbě jahodové pyramidy nám postačí jen vyměřená čtvercová plocha, pár vhodných prkýnek a dostatek zeminy. Prohnojit je třeba vždy pouze zeminu na obvodu pyramdy, do které budeme sázet vlastní rostliny.V malých zahrádkách, kde nemůžeme věnovat pro pěstování jahod mnoho místa, můžeme zřídit jahodovou pyramidu. Postavíme ji z prkének asi 15 cm širokých, mohou to být i krajinky. Jestliže je základní plocha, kterou můžeme jahodám vyhradit, čtverec asi o straně 2,25 m, vyznačíme jej na zemi. Na obvodu zryjeme a prohnojíme pás 20 cm široký. Pak z desek uděláme rám o straně 195 cm a položíme jej do středu čtverce, aby všude po obvodu vybylo 15 cm.

Podle něj vyplníme rám dobrou zemí smíšenou s kompostem, uprostřed čtverce může být zemina horší kvality. Povrch urovnáme, střed sešlápneme a dovnitř postavíme další rám, o 30 cm menší než předchozí. Takto pokračujeme dál, až úplně nahoře máme čtverec jen 45 x 45 cm velký. Hotovou pyramidu osázíme jahodovými sazenicemi na vzdálenost 15 cm. Spotřeba na plochu je 184 sazenic. Dále pěstujeme stejně jako na záhonech. Výhodou je i menší kontakt dozrávajících plodů se zemí a tedy nižší výskyt plísně šedé.

Plody jahodníku jsou velmi oblíbené pro svou červenou barvu a charakteristickou chuť.Jako třešničku na dortu lze ještě uvést možnost vypěstovat jahody úplně bez půdy. Máme-li balkon, terasu nebo vybetonovaný dvorek, můžeme se pokusit vysadit jahodník do igelitových sáčků nebo nápojových kartónů. Objem jednoho litru by měl na jednu sezónu stačit, určitým nedostatkem je nutnost častější obnovy. Nejlepší možnost by byla nechat v sáčcích zakořenit malé rostlinky jahodníku, vytvářené oddenky (šlahouny). Do sáčků nebo kartónů neděláme žádné díry. Posledním úskalím tohoto způsobu pěstování řekněme na městském balkoně by mohla být nepřítomnost hmyzích opylovačů. V takovém případě bychom si museli zahrát se štětečkem v ruce na pilnou včelku…

Ve větších nádobách na balkonech se pěstují i trelážové odrůdy. Má-li někdo ze čtenářů tohoto článku nějaké zkušenosti s jejich pěstováním, bylo by zajímavé, kdyby se o ně podělil.

Jaké jsou povinnosti investora stavby?

Představa, že za nic neodpovídáme, funguje zpravidla pouze ve dvou případech: při koupi stávající zkolaudované nemovitosti nebo v situaci, kdy kupujeme objekt zhotovovaný na základě smlouvy dle našich požadavků, ale k převodu vlastnictví dochází teprve po kolaudaci – včetně převodu vlastnictví příslušných pozemků, na nichž se objekt nachází. I v těchto případech (právě v nich) je však nutno velice bedlivě zkontrolovat smluvní úpravu vztahů k okolí.

celý text

Ve všech ostatních případech je stavebník jakožto vlastník parcel, kde se odehrává výstavba, plně právně odpovědný za celý průběh výstavby.

Jaké povinnosti vůči okolí, společnosti a dodavateli má stavebník?

Patřičné požadavky na výstavbu stanovuje Stavební zákon, tj. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění všech příslušných pozdějších novel a vyhlášek. V případě, že se rozhodujeme o výstavbě domu, je vhodné se seznámit s jeho obsahem pro pochopení postupu schvalování výstavby domu.

Důležité je nejen to, jak bude náš rodinný dům vypadat. Své představy musíme ještě před koupí parcely porovnat s územně plánovací dokumentací.Obecně je rozšířena představa, že vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení vyžaduje sehnání několika „nesmyslných souhlasů a potřebných papírů“ a můžeme stavět. Málokdo se zabývá obsahem těchto dokumentů a posléze – po vynaložení i značných finančních prostředků – dochází ke konfliktům a rozčarování.

V prvé řadě je nutno, a to zpravidla již před koupí parcely, uvést do souladu naše představy s územně plánovací dokumentací. Zde si vyjasníme, zda námi zvolená lokalita vůbec umožní výstavbu rodinného domu, případně zda naše představy odpovídají velikostně, vzhledově, výškově apod.  požadavkům na rozvoj lokality. Je prozíravé ověřit si rovněž skutečnost (ústní slib dodavatele nic neznamená!), že v dohledné době nebude za naším plotem stát výrobní závod či nepovede dálnice.

Pokud je vše v pořádku, je nutno zajistit veškerou technickou infrastrukturu požadovanou pro naši výstavbu: v případě výstavby rodinného domu se jedná zpravidla o přivedení elektřiny, vody, telefonu, plynu, kanalizace a příjezdové komunikace k objektu. Toto má vždy své technické požadavky, požadavky investiční a smluvní s příslušnými správci a vlastnické vztahy související s trasami vedení. Doporučuji tyto požadavky skutečně právně dokonale dořešit, neboť pozdější nevyjasněnosti zpravidla vedou k dlouhotrvajícím sporům.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Současně s napojením na okolí řešíme návrh našeho vlastního domu a jeho vztah k okolí. Naše představy musí  vždy odsouhlasit majitelé sousedních parcel a příslušný stavební úřad, zastupující obecně společnost. Pro celkové schválení je nutno splnit řadu předpisů upravujících obecně technické požadavky na výstavbu, vliv na životní prostředí, ochranu ovzduší, ochranu zemědělského půdního fondu, ochranu památek aj.

Všechny tyto předpisy stanovují mantinely, ve kterých se musí náš návrh pohybovat. Na druhou stranu: pokud uvedené požadavky splníme, můžeme se účinně bránit případným tlakům přesahujícím tento rámec i vyřešit nesouhlas okolí pramenící například z narušeného výhledu a podobně.

Pro uvedenou činnost je často vhodné si najmout mandatáře, který nám zajistí odborné řešení všech těchto bodů až do fáze stavebního povolení, případně i kolaudace.

Ve vztahu k dodavateli stavby je právě nezbytné zajisit pravomocné stavební povolení, které musíme předat a dle kterého musí celá výstavba probíhat. Ve stavebním povolení je i uvedena osoba (ať již fyzická, či právnická), jež odpovídá za celý průběh výstavby – zpravidla technický dozor investora nebo odpovědná osoba dodavatele. V každém případě je tato osoba ve smluvním vztahu s investorem a z toho plyne přímá odpovědnost investora za celý průběh výstavby.

Veškeré ostatní povinnosti stavebníka vůči dodavateli, jako je například dodávka námi vybraných obkladů či vany, je již podružná záležitost upravená ve smlouvě o dílo. Zde je však nutno upozornit na jeden velice častý nešvar: požadavky investorů na změny projektu během výstavby. Dodavatel stavby je zcela vázán vydaným stavebním povolením včetně odsouhlaseného projektu a veškeré změny tohoto projektu by měly být odsouhlaseny stavebním úřadem jako změny před dokončením stavby. Je třeba upozornit, že rozsah těchto změn je velice omezený a vždy musí být v mezích souhlasů dotčených orgánů státní správy.

Jak se mám orientovat v cenové nabídce ve vztahu k požadované kvalitě domu?

Obecně lze konstatovat, že kvalitní dodavatel je vždy ochoten zpracovat nabídku na dodávku stavby v námi požadovaném členění. Od solidního dodavatele neočekáváme nabídku, která bude extrémně drahá, ale ani nabídku extrémně levnou. Vlastní cena se totiž skládá z nákladů na montáž, jež  jsou v podstatě dány časovou pracností, nákladů na pracovní sílu, které jsou pro všechny dodavatele obdobné, a nákladů na vlastní materiál, které se pohybují v určitém rozsahu obchodních marží. U solidních dodavatelů jsou právě obchodní podmínky materiálových nákladů výhodnější. Dobře fungující firma, u níž můžeme očekávat zdárné dokončení výstavby, pracuje s přiměřeným ziskem.

Pro výběr dodavatele je vhodné vždy porovnat ceny několika dodavatelů. Zásadně by nabídka neměla být určena pouze celkovou cenou, ale minimálně by měla být členěna po jednotlivých oddílech, jako jsou základy, svislé konstrukce, kanalizace atd. Již pouhým srovnáním takto členěných několika nabídek poznáme případné dílčí extrémní rozdíly, které nám napoví, že je něco v nepořádku. Opticky to může být jak v náš neprospěch, tak i v náš prospěch – ale v praxi vždy v neprospěch, neboť extrémně levné nabídky se prakticky vždy řeší jako vícepráce a stojí nás opět něco navíc. Proto je vhodné tyto anomálie zavčas před uzavřením smluv prodiskutovat a vyjasnit.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pokud uzavíráme smlouvu o dílo na takto jednoduše koncipovanou nabídku, měla by být cena díla stanovena vždy jako konečná ve vztahu k předloženému projektu – s tím, že zkontrolujeme jeho úplnost včetně přesné specifikace použitých materiálů, které jsme odsouhlasili. V případě, že v projektu výčet materiálů chybí, musíme je vyjmenovat ve smlouvě, například jako její přílohu. V tomto případě musí dodavatel plně odpovídat i za kontrolu výkazu výměr, což by mělo platit všeobecně. Zároveň chci upozornit, že několikanásobná kontrola nikdy neškodí, protože objemy jednotlivých položek jsou nejčastějším konfliktním místem během výstavby – včetně diskusí, zda zemina byla myšlena s nakypřením, dlažba s prořezem, odvoz odpadu se skládkovným apod.

Z výše uvedeného důvodu vždy doporučuji preferovat nabídky zpracované nikoli obecně, nýbrž formou položkového rozpočtu – nejlépe ještě v členění nákladů na práci a materiál. I v tomto případě postupujeme obdobně, ovšem s tím, že jsme již v počáteční fázi schopni přinejmenším velice přesně stanovit standard výstavby domu s přesnou specifikací použitých materiálů, porovnat jeho cenu s cenou jiných dodavatelů a například při nedostatku financí uvažovat o levnějších variantách. Výhodou takto koncipované nabídky je její přehlednost a jasnost, která předchází dalším možným sporům, co bylo jak myšleno.

Rekonstrukce stávajícího objektu ve staré zástavbě má jednu nespornou výhodu: víme zcela přesně, v jakém prostředí budeme bydlet.Zároveň nám přesný výkaz umožňuje např. výběr obkladů již před stavbou a nikoliv až při výstavbě, kdy velice často stavebníci svou liknavostí prodlužují postup výstavby. Musíme si uvědomit, že jestliže příprava výstavby domu včetně zajištění financí zpravidla trvá roky, doba výstavby se počítá na měsíce a každá jednotlivá dodávka maximálně na týdny. Další nespornou výhodou položkového rozpočtu je mnohem snazší jednání o případných (i když obecně vždy nežádoucích) změnách během výstavby.

Přesný položkový rozpočet navíc zcela konkrétně ukazuje rozsah námi objednaných prací – a tak bez potíží rozeznáme, zda je v ceně vše podle našich představ. Příkladem mohou být přípojky, okapní chodník, příjezdová komunikace, oplocení, podlahoviny a jiné položky, které se u některých dodavatelů objevují ve stavbě na klíč a u jiných nikoliv. Právě tento rozdíl velice často rozhoduje o dodavateli stavby; navíc řešení formou pozdějších dodatků, případně jednotlivých drobných zakázek, bývá mnohem dražší.

Proto mohu doporučit: věnujte kontrole jednotlivých položek výstavby, ze kterých se má skládat váš dům, stejnou pozornost, jako například schvalování půdorysů či pohledů.

text: Bohumil Ouda, foto: archiv

Pozor na květiny plné alergenů

Listy, květy či celé rostliny ve skutečnosti nevoní pro potěchu lidí. Vedle zajímavých barev a tvarů využívá rostlina svou vůni, aby přivábila hmyz k opylení a zajistila si tak zachování a pokračování druhu. Vůni, kterou vydává, vnímá člověk velmi subjektivně, a to buď pozitivně, nebo negativně. Každý z nich má ale v přírodě svou nepostradatelnou funkci.

celý text

JASMINUM POLYANTHUMKdy na sebe květiny upozorňují

Z ročních období je samozřejmě nejdůležitější jaro, kdy se rostliny po zimním spánku probouzejí a dávají najevo svému okolí, že nadchází změna. K silně aromatickým hrnkovým květinám patří v tomto období zejména cibuloviny (např. hyacinty, narcisy), zahradu provoní keře (šeřík, kalina, jasmín), ale mohou to být i stromy (zmarličník japonský ad.).

LILIEZmínit bychom měli také bylinky, které příjemně provoní kuchyň (bazalka, levandule, oregano) a některé pokojové květiny, např. gardénie, stephanotis. Existují rostliny, které vykvétají jen jednou za několik let, a možná právě proto jejich květ vydává silnou a někdy až nesnesitelnou vůni. I přesto jsou ale jejich majitelé na ně pyšní. Mezi nejznámější patří zmijovec, jehož vůně, či spíše pach připomíná zkažené maso.

Kam silně vonící květiny umístit?

ORCHIDEA PHALAENOPSISPéče o silně vonící květiny nebývá nijak výjimečná, zpravidla jim postačí rozptýlené světlo a pravidelná zálivka včetně přihnojování. Co ovšem musíme dobře promyslet, je jejich umístění. Silná vůně totiž může způsobovat bolesti hlavy nebo únavu, proto rozhodně nejsou vhodné do ložnice ani dětského pokoje. Příliš vtíravá bude jejich vůně také v nevelkém obývacím pokoji. Ideální jsou rozlehlé prostory, kde se vůně rozplyne.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

STEPHANOTIS FLORIBUNDAVůně mohou vyvolat alergickou reakci

Vnímání vůně je subjektivní, a tak co někomu je příjemné, jinému může být na obtíž. Vše tedy záleží na dohodě. Vůně ovšem může vyvolat i alergickou reakci, proto tyto rostliny nemusejí prospívat alergikům.

Boj proti vlhkému zdivu

Za vlhkým zdivem se ukrývají většinou problémy s izolací. Na povrchu stěn vznikají nevzhledné vlhkostní mapy, výkvěty solí, plísní, destrukce zdiva se projevuje v různých stádiích. Dalšími průvodními jevy jsou charakteristický nepříjemný zápach, teplotní a energetické ztráty. Užívání a obývání takových prostor pozbývá komfortu a je pro lidský organismus škodlivé.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Trojí voda

Na první pohled vypadá jako křehká květinka, ve skutečnosti však jde o nebezpečnou plíseň zvětšenou optikou mikroskopu.Dešťová voda pronikající k obvodu stěn způsobí provlhčení. Stěny budov také samy nasávají vodu ze země. Místnosti může rovněž ohrožovat voda, jež kondenzuje na povrchu stěn. Někdy se na havarijním stavu domu podepíše i voda prosakující ze špatně udělaného odpadu nebo rozvodu vody.

Příčiny vzlínající vlhkosti

– dlouhodobé neudržování objektů
– dosloužení původních izolačních materiálů
– absence izolací vůbec
– zanesení drenáží, zazdění průduchů nevhodné dodatečné stavební úpravy (cementové omítky, sádrové vysprávky, neprodyšná podlahová krytina, keramické obklady kolem základů atd.)
– změna v užívání objektu, resp. jeho dlouhodobé neužívání a s tím související nedostatečná průběžná údržba, zejména bez větrání, vytápění, nebo alespoň temperování budovy
– změna hydrogeologických podmínek (navýšení terénu, důsledky melioračních prací, poruchy vodovodních instalací)

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Metody a postupy

Ukázka svépomocných sanačních prací ve starším venkovském domě. Po odkopání až k základové patě bylo nutné zdivo ručně podřezat. Teprve potom mohly být do spár umístěny horizontální izolační bariéry.Sanačních způsobů je mnoho a volba přiměřeného řešení vlhkosti by měla vycházet z důkladné analýzy stupně provlhnutí a zasolení zdí. Na nízké provlhnutí (kolem 6 %) by měla stačit sanační omítka nebo odvětrávaná předstěna. Střední provlhnutí (8 až 15 %) a vysoký stupeň nasáknutí (25 %) vyžaduje již složitější sanaci (chemická metoda – injektáže, podřezávání spodku zdiva a aplikace izolačních bariér v podobě fólií, plechů či elektroosmózou). Další možností je použití odvětrávacích systémů pod podlahami a podél nosných zdí. Tyto úkony by ale měla provádět odborná firma s dobrými referencemi, protože svépomocný zásah by se vám u složitějších případů nemusel povést a ani vyplatit.

Vzduchoizolační systémy

Mnoho případů poruch domů, které jsou dnes ve velmi kritickém stavu, začínalo nevinně: například mnoholetou devastací fasády dešťovou vodou.Jde o nejstarší metodu, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Za tím účelem jsou stavby vybaveny soustavou vzduchových štol, kanálků a šachet, spojujících větraný prostor s vnějším prostředím.

Vzduchové systémy samotížné se uplatňují zejména u stavebních památek, zejména u historických staveb, kde nejsou požadavky na dosažení nízkých hodnot vlhkosti zdiva. Nelze je uplatnit tam, kde je požadován nízký, nebo dokonce velmi nízký stupeň vlhkosti konstrukcí. Vzduchové systémy s řízenými parametry vzduchu, které by zajistily vyšší účinnost vysoušení zdiva (nucené teplovzdušné větrání, případně klimatizace), se pro vysoké investiční i provozní náklady v praxi uplatňují jen výjimečně.

Příklad vlhkostí a plísněmi zdevastovaného interiéru, který je kvůli toxicitě spor neobyvatelný a musí podstoupit hlubší sanaci.K vzduchovým systémům lze řadit také výkopy kolem obvodu stavby s následným vložením vzduchových kanálků, které mají odvádět vodní páry z přilehlého zdiva a tím je vysoušet. Pokud však není vložena do zdiva horizontální izolace, vzlínání zemní vlhkosti zdivem dále pokračuje.

Mechanické systémy

Využívají dodatečně vložené horizontální izolace do vlhkého zdiva. Za tím účelem se zdivo po částech probourává, prořezává či provrtává tak, aby mohla být zavedena vhodná izolace. Pro tento postup byla vyvinuta řada speciálních strojů, jako kotoučové, řetězové a lanové pily a nástroje jsou zpravidla opatřeny tvrdokovy či diamantovými břity.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Izolační clony

Vytváří se zaváděním vhodných těsnicích látek do připravených vrtů, z nichž pak difuzí nebo tlakovou injektáží pronikají do okolního zdiva, jehož póry a kapiláry zaplňují a vytváří tak horizontální izolaci proti zemní vlhkosti. Úspěšnost uplatnění chemických metod je odvislá od několika základních předpokladů, jako je:

Detail izolace v horizontální spáře zdi.– dostatečná soudržnost zdiva pro vrtání příklepovými nástroji
– materiálová skladba zdiva, umožňující pronikání izolačních látek
– dostatečný stupeň homogenity zdiva atd.

Poměrně nízká účinnost difuzních způsobů vedla k rozšíření chemických clon injektáží, avšak životnost těchto izolací nedosahuje původní očekávání. Nic na tom nemění ani snaha před plněním izolační látkou vytěsnit vodu z kapilárního systému zdiva předehřevem, naopak dochází při tom k dalšímu napětí a rozrušování zdiva. A těsnicí kapalina pak odchází cestou nejmenšího odporu bez využití.

Variantou zjednodušeného plnění připravených otvorů je uplatnění těsnicích látek v tuhém stavu (pasty), případně v podchlazení.

Sanační omítky

Tyto omítky se vyznačují vyšší porézností a zvětšenou aktivní povrchovou plochou pro zvýšenou difuzi vodních par do okolního vzduchu, čímž se dosáhne prodloužení intervalů oprav omítek – vzlínání zemní vlhkosti se však naopak urychlí, což se projeví především tvorbou vlhkostních kreseb nad úrovní sanačních omítek a jejich zasolením.

K obdobným výsledkům dochází při aplikaci předstěn nebo paronepropustných obkladů či nátěrů na vlhké zdivo. Jde o optické řešení poruch, ale vlhkost nadále vzlíná do vyšších poloh.

Aplikace sanačních omítek a paronepropustných obkladů či nátěrů bez vložení libovolných izolací proti zemní vlhkosti sanaci vlhkého zdiva neřeší.

Elektrofyzikální systémy

Elektroosmotické metody odvlhčování zavedly do oboru sanace vlhkého zdiva novou kvalitu, jíž je citlivý, nedestruktivní proces vysoušení. Funkce těchto systémů spočívá ve vyrovnání potenciálního rozdílu, který vzniká při vzlínání vlhkosti v kapilární soustavě zdiva a dosahuje od 620 do 80 mV. V průběhu času bylo vyvinuto více elektroosmotických systémů, z nichž se dosud uplatňuje hlavně aktivní elektroosmóza. V principu jde o uzavřený okruh stejnosměrného proudu, který je tvořen zdrojem elektrického napětí a propojuje přes vlhké zdivo elektrody ve zdi s elektrodami v zemi.

Mnoho problémů s vlhkostí v historických budovách má prozaickou příčinu: našim předkům vlhkost ve stáji či chlévě nevadila. Tehdy ještě nemohli tušit, že jejich pravnuci zde budou provozovat pizzerii.Účinnost elektroosmotického odvlhčování zdiva mohou v praxi negativně ovlivňovat vodivé rozvody vestavěné v sanovaném objektu, neizolovaná kovová potrubí, bludné proudy v zeminách, složení zdiva (přítomnost anorganických solí, kyselost, vodivost), jakož i složení podloží staveb. Funkce odvlhčovacího systému bývá snižována zasolováním a korozí elektrod. Tyto nevýhody řeší metody, které umožňují dosáhnout potřebného potenciálového rozdělení ve zdivu i bez kabelů.

Pro prohlížení fotografií bez vodoznaku je třeba se přihlásit.

Vysoušeče a odvlhčovače

Jednou z možností řešení vlhkosti ve zdech je použití vysoušečů a odvlhčovačů. Naši předkové k vysoušení vlhkosti používali sálavé teplo žhavého uhlí. Moderní obdoba této metody nahradila pánve se žhnoucím uhlím jinými zdroji tepla – například infralampami nebo topnými tělesy na elektrický proud. Energeticky schůdnější jsou infračervené vysoušeče na naftu nebo lehký topný olej. Jejich obsluha je velmi jednoduchá. Regulují se termostatem a hoření je kontrolováno fotobuňkou. Odvlhčovací aparáty zase odstraňují vzdušnou vlhkost ze vzduchu kondenzací. Odvlhčovače pracují podobně jako ledničky (mají uzavřený okruh chladiva).

Vyberte si letničky pro celou sezónu

Většina letniček nejlépe roste na plném slunci v propustné, středně bohaté půdě. Písčité půdy obohaťte kompostem stejně jako jílovité – do nich ale přidejte i písek. Krásenka (Cosmos), pojíchlup (Gazania) nebo lichořeřišnice (Tropae­olum) ocení pravidelné hnojení, ale třeba máky (Papaver) nebo šrucha (Portulaca) budou nejkrásnější na chudých vysýchavých místech: když je řádně přihnojíte dusíkatým nebo plným hnojivem, potrestají vás za horlivost slabým kvetením. Žádnou krasavici ale neurazíte draslíkem, který květ podporuje.

celý text

Správný začátek

Travnatá plocha je protkaná moderním ornamentem z letniček, který je reminiscencí na barokní zahrady.V této době se rozhoduje o tom, jak pestrá vaše zahrada letos v létě bude: nakupte proto semínka nebo si objednejte sadbu u zahradníka a naplánujte, kam a jak letničky vysadíte. Máte-li pařeniště, skleníček nebo mírně vytápěnou světlou chodbu se širokým parapetem, pusťte se do pěstování. Výsev se provádí do mělkých květináčů nebo misek. Substrát musí být sterilní, tedy zbavený chorob, škůdců a semen plevelů. Pokud chcete hodně šetřit, můžete prosít vlastní kompost a nechat jej v tenké vrstvě přemrznout. Mráz sice nezničí semena plevelů, ale zahubí zárodky většiny chorob a škůdců.

Pestrý letničkový záhon, který můžete snadno napodobit ve své zahradě: a) dvoutvárka (Dimorphoteca x hybrida), b) begonie (Begonia semperflorens), c) aksamitník (Tagetes patula), d) jiřinka (Dahlia x hybrida), e) pochvatec (Coleus blumei), f) sporýš (Verbena bonariensis), g) šalvěj (Salvia splendens).Teploty nemusí být vysoké, stačí 5–15 oC (podle teploty vám semínka vyklíčí dříve či později), a půda by měla být stále mírně vlhká. Největší chyba je nechat zaschnout naklíčené osivo: nový klíček z něj už nikdy nevyrazí.
 

Zasejete-li správně, nejdříve se objeví dvojice děložních lístků. Jakmile vyrazí krátký stonek a na něm se objeví první pravé lístky, můžete začít s opatrným přesazováním. Semenáče lze přesadit i víckrát (kořenový systém tím jen posílíte), ale jedno přesazení je nutné. Pro dopěstování se hodí malé květináčky, speciální misky nebo truhlíky. I v tomto případě je potřeba čistý a kvalitní substrát. Hnojte nejdříve plnými hnojivy, koncem dubna přejděte na hnojiva, která podporují kvetení (mají více draslíku).

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Co bude dál?

Pestrý letničkový záhon, který můžete snadno napodobit ve své zahradě.Ven můžete letničky sázet až po „zmrzlých“, tedy v polovině května, ale zahálet do té doby určitě nebudete. Čas, kdy poroste sadba, využijte k přesnému rozkreslení letničkového záhonu, propočítání potřebného počtu kusů a k přípravě plochy. Sázet je třeba na perfektně připravený (kyprý, odplevelený, zalitý) záhon, nejlépe v pozdním odpoledni. Sazenice opatrně vyjměte ze sadbovačů, abyste jim neporušili kořínky. Lopatkou vyhlubte jamku o něco větší, než je kořenový bal, a sazenici usaďte tak hluboko, jako byla v květníčku. Opatrně utužte povrch půdy a důkladně zalijte. Po 2–3 týdnech můžete začít hnojit, pokud jste ovšem neobohatili půdu o pomalu rozpustné zásobní hnojivo (Osmocote ap.).

Správná zálivka

Tradiční je lemování letničkových záhonů nízkým plůtkem ze zimostrázu (Buxus). Uvnitř formálního záhonu je bujná směs begonií, kopretin, aksamitníků a pestrolistých pochvatců.Během klíčení a růstu semenáčků zalévejte tak, aby půda byla stále mírně vlhká. Na záhonu je pak potřeba asi 20–25 l/m2 týdně. Záleží na teplotách, rychlosti větru, stanovišti, půdě a druhu květiny. Zalévejte raději méně často, ale důkladně, abyste podpořili vývoj kořenů v hlubší vrstvě půdy. Lepší je zalévat brzy ráno než večer, aby listy osušilo slunce a netvořila se na nich plíseň. Máte-li problémy s vodou, vyberte si méně náročné druhy: kromě máků a pojíchlupů třeba luštěnici (Cleome spinosa), starček (Senecio cineraria), pestrovku (Gomphrena globosa), petúnii (Petunia) nebo ostálku (Zinnia). Je-li půda vlhká, zkuste fuchsie (Fuchsia), tabák (Nicotiana), kejklířku (Mimulus) nebo macešky (Viola).

Dobrá péče

Spirála ze zimostrázu je vyplněna antukou a květinami. Motiv můžete uplatnit třeba na větším dvoře, jehož středem byl doposud travnatý kruh.O semenáčky se musíte starat jako o miminka: musí mít dost světla, ale ne prudké slunce, nesmí je utlačovat plevel a pást se na nich škůdci. Dospělé rostliny potřebují podobnou pozornost, ale už více vydrží. Správnou vlhkost a teplotu v půdě i ochranu proti plevelům zajistí mulč – tj. pokrytí půdy vrstvou organické hmoty. Běžná je drcená kůra nebo štěpka (nadrcené větve), přičemž vrstva by měla být silná 5 až 10 cm. Velkým nepřítelem letniček je plevel. Nejde jen o konkurenci při čerpání vody a živin, ale také o hostitele škůdců a chorob, kterým se v bujném nepřehledném porostu výborně daří. Proto je třeba záhony s letničkami pravidelně, ale opatrně plít (nepoškoďte letničkám kořínky).  Zrání semen potlačuje nasazování nových poupat, a tak je nutné odkvétající květy (které navíc záhon hyzdí) průběžně odstraňovat.   

Jak sázet?

Tradiční je lemování letničkových záhonů nízkým plůtkem ze zimostrázu (Buxus). Uvnitř formálního záhonu je bujná směs begonií, kopretin, aksamitníků a pestrolistých pochvatců.Ať už žijete ve sto let staré romantické vile, nebo v moderním neofunkcionalistickém domě, dokážete s letničkami na zahradě kouzla. Pracovat můžete i s prostorem: malou zahradu opticky zvětší studené romantické tóny, vzdálená místa v rozlehlé zahradě „přiblíží“ pestré ostré barvy. Velké skupiny a pruhy téhož druhu se hodí do rozlehlých zahrad, pestré směsi mnoha druhů vyniknou lépe v malé zahradě a opravdová „míchanice“ máků, straček, kopretin, koukolů a třeba macešek a chrp se hodí do venkovské zahrádky. V moderní zahradě uplatníte přísné tvary jednobarevných záhonů nebo třeba obdélník s pestrou, nahodile vysázenou směsí.

Máte na to čas?

Přestože je s letničkovým ornamentem trochu práce a jeho vymýšlení a vyměřování zabere spoustu času, určitě se stane opravdovým šperkem vaší zahrady. Nemusí vypadat jako ze zámku – můžete vytvořit úplně abstraktní „malbu“ ze skupin pestrých letniček, případně i z jarních cibulovin, které vyplní místo do „zmrzlých“. Zbytek zahrady může zabrat už jen zelený porost (stromy, keře a trávník) a s ním moc práce není. Přesto bude zahrada živá a veselá od jara do podzimu.

Pozvání do moderní dřevostavby

Vybrán byl pozemek na rozhraní Jizerských hor a Českého ráje, který umožňuje nádherné výhledy z domu do okolí a neméně atraktivní letní i zimní aktivity v blízkém okolí. Svou polohou blízko rychlostní komunikace z Prahy do Liberce je přitom dobře dostupný nejen z hlavního města, odkud cesta trvá pouhou hodinu.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Vybrali jsme pozemek na rozhraní Jizerských hor a Českého ráje, který umožňuje nádherné výhledy z domu do okolí a neméně atraktivní letní i zimní aktivity v blízkém okolí.Společnost Domesi se snažila o maximální komfort pro svoje hosty. I když nebylo, vzhledem k charakteru objektu, možné zajistit hotelový servis v plném rozsahu, tak zde najdete mnoho služeb a vybavení, které hotel připomíná a DCH je tak svým konceptem na míle vzdálený běžným rekreačním objektům či chatám, které si můžete pronajmout po celé České republice.

Nechybí plně vybavená moderní kuchyň s kvalitním kávovarem a vinotékou, pohodlné parkovací stání na pozemku, horní prostor domu je zařízen jako odpočinková zóna se sedacími vaky. Postaráno je také o ložní prádlo, nebo Vám bude nabídnut zdarma kvalitní čaj a káva. Samozřejmostí je připojení k internetu, nebo knihovna s časopisy a knihami nejen o architektuře a designu.

Dům je postaven z masivních dřevěných panelů, které jsou ve velké míře přiznané v interiéru a zajišťují tak nezaměnitelný pocit z vnitřního prostoru.Vybavení domu a návrh interiéru odpovídá vkusu Domesi, oblíbenému stylu a estetice. Preferovány jsou vždy jednoduché a účelné zařízení v hravé, ale nikterak přehnané, barevné kombinaci. Najdete zde i několik prvků z vlastní kolekce nábytku Domesi, která je z převážené většiny vyráběna z odřezků masivních panelů. Celé zařízení vznikalo a bylo pořizováno v průběhu několika měsíců, kdy byly pečlivě vybírány jednotlivé kusy nábytku, ale i třeba kuchyňské spotřebiče, nebo bytové textilie tak, aby vše vytvořilo nezaměnitelný celek. Nemalá část vybavení byla navržena a vyrobena přímo pro tento projekt.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Interiér z masivního dřeva

Nechybí tak plně vybavená moderní kuchyň s kvalitním kávovarem a vinotékou, pohodlné parkovací stání na pozemku, horní prostor domu je zařízen jako odpočinková zóna se sedacími vaky.Dům je postaven z masivních dřevěných panelů, které jsou ve velké míře přiznané v interiéru a zajišťují tak nezaměnitelný pocit z vnitřního prostoru. Nejen v zimních měsících Vám hřejivý interiér z masivního dřeva dodá novou energii a pomůže Vám spolu s výhledy do krajiny a téměř absolutním tichem zrelaxovat se v uspěchaném životním tempu, nebo si utříbit neuspořádané myšlenky.

Tento projekt představuje kvalitativní i estetickou alternativu současným možnostem turistického ubytování u nás, které je, bohužel, stále ještě na nepříliš lichotivé úrovni. Zároveň nabízí všem zájemcům o bydlení v moderní dřevostavbě nenahraditelnou přímou zkušenost s touto technologií a architekturou!

A pokud se Vám něco v DCH bude líbit natolik, že se s tím nebudete chtít rozloučit, tak vězte, že velkou část nábytku, vybavení, knížek a dalších doplňků si můžete ještě před odjezdem online objednat na Domesistore.com a nebo si pořídit rovnou celý dům!

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

text: www.mujdum.cz, foto: Domesi

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026