Blog

„Všechna topidla, na mysli mám krbová kamna, vložky, kamnová ohniště nebo sporáky, lze bez problémů instalovat a používat za předpokladu, že je navržen do objektu spotřebič s vhodným výkonem a pokud bude jejich spalinová cesta správně navržena, zkonstruována a budou dodrženy všechny pokyny výrobce,“ říká Ing. Martin Coufalík, technický poradce společnosti HELUZ.

Všechna moderní topidla potřebují ke svému provozu také moderní komín. Dávno už nestačí ten starý jednoplášťový cihelný komín, který řadu let dobře sloužil. „Výstupní teplota spalin je u nových spotřebičů vzhledem k požadavkům na maximální účinnost podstatně nižší a v komíně může docházet ke kondenzaci. Komín by proto měl být vhodný i pro mokrý provoz, izolace a materiál komínové vložky by měly minimalizovat teplotní ztráty a usnadnit tak zátop a provoz spotřebiče,“ vysvětluje Ing. Martin Coufalík.

Vhodným komínovým systémem je třívrstvý systém HELUZ Izostat s keramickou izostatickou vložkou, tepelnou izolací a broušenou cihelnou komínovou tvarovkou. Vnitřní keramická izostatická vložka je nenasákavá, splňuje i ty nejpřísnější normové evropské požadavky. Velmi rychle dosahuje optimálních tahových podmínek a tím zvyšuje účinnost spotřebiče, šetří náklady na topení i naše životní prostředí. Komínový systém HELUZ Izostat má nejvyšší možnou teplotní odolnost a je vhodný pro všechny typy paliv. Díky své těsné konstrukci je vhodný i do těsných domů a umožňuje nejen bezpečný odvod spalin do volného ovzduší, ale i přisávání spalovacího vzduchu ke spotřebiči jedním komínovým průduchem.

„Návrh komínu, volba jeho typu a průměru, musí zohledňovat parametry spotřebiče a také typ domu, do kterého má být navržen. Měl by to být návrh komplexní a je vhodné tento návrh svěřit odborníkovi,“ dodává na závěr Ing. Martin Coufalík.

Více na www.heluz.cz/cs/vyrobky/kominy

Zdroj: Marketingové sdělení

I při této rekonstrukci ctila ing. arch. Tereza Čudová Ajmová své krédo „interiér dělá světlo“ a opět s přirozeným slunečním svitem důmyslně (spolu)pracovala. Ať už promyšlenou volbou umístění a rozměrů oken, bílou výmalbou či běleným dubem na podlaze, tak i shrnovacím textilním baldachýnem nad terasou u obývacího pokoje orientovaného prosklenou stěnou na jih. Zatímco v létě je totiž nutné tepelnou energii ze slunečních paprsků stíněním odrazit, v zimě je stříška zatažená, protože hluboká dispozice úzkého obývacího pokoje je vděčná za každý lux navíc.

Střízlivý interiér s barevnými akcenty a texturou povrchů

Stávající majitelé koupili dům před patnácti lety jako developerský projekt. Protože dorůstajícím dětem přestaly pokojíčky stačit a řadový dům do šířky nezvětšíte, další obývací plochu hledali a našli v nevyužitém podkroví. „Byla to klasická půda, kterou běžely příhradové dřevěné vazníky. Nebyla obyvatelná, lezlo se do ní z chodby po vytahovacím žebříku. A vůbec, celý interiér domu byl tmavý,“ vzpomíná ing. arch. Tereza Čudová Ajmová, která kromě proměny podkroví dostala zadání „refrešnout“ rovnou celý dům.

Výsledkem je hodně světlý interiér se střízlivým základem v neutrálních barvách (bílá, šedá, šedobéžová, černá) s barevnými akcenty. „Vše, co je pevně zabudované, je světlé, s výjimkou visutého černého ocelového schodiště do podkroví. S barvami jsme si hráli u vyměnitelných prvků, jako je růžová sedačka nebo modré jídelní židle. Ale to jsou věci, které když majitele omrzí, tak je vymění, nebo přečalouní,“ pokračuje architekta.

Živost prostoru dodávají např. i přiznané tvárnice, z nichž nechala oškrabat omítku a pouze je natřela na bílo, aby byla vidět jejich textura a nevznikly jen sterilní hladké zdi. „Podobně jsme odhalili pórovitý povrch schodiště z monolitického betonu, které vede do patra – schodiště má krásný tvar a ta omítka na něm byla vyloženě škoda.“ Pod schodiště architektka přidala lavici se zásuvkami, lampičku a vytvořila tam útulný čtecí koutek s knihovnou.

Ostatně osvěžujících designových úprav je v interiéru více, ať už se jedná o originální topná tělesa nebo zmíněné ocelové schodiště. „Tradiční radiátory jsme nahradili topnými spirálami, jaké se kdysi používaly v průmyslových halách. Líbí se mi, mají dobré tepelné vlastnosti, jen na úklid nejsou ideální, usazuje se v nich prach,“ připouští architekta. Změna topných těles byla dána designem i nutností, protože při vybourání oken, resp. jejich protažení až k podlaze nezbylo na původní podokenní radiátory místo.

Jednodílná okna pustila více světla

Koncept architektky naplňuje i strukturovaný povrch hliníkových profilů oken a posuvů Schüco (prášková barva, struktura Carbon 01). „Nechtěla jsem, aby vypadala jako plastová. Okna jsme měnili ve všech místnostech, původní byla prapodivně členěná. Vypadala hrozně, a když navíc do půlky malých oken dáte příčku, která je patnáct centimetrů široká, tak se moc světla do pokoje nedostane. Proto jsme z dvoudílných oken udělali jednodílná, aby se dovnitř dostalo více světla, současně to i lépe vypadá,“ pokračuje ing. arch. Tereza Čudová Ajmová. „A i když jsme například v ložnici kus balkonových dveří dole zazdili a udělali kontinuální parapet přes celou šířku okna, díky minimálnímu členění a užším okenním profilům je v ložnici více světla než předtím.“

Nadšeni z prosvětlení domu přirozeným zdrojem světla jsou i majitelé, kteří ho nově mají díky světlovodu (VELUX) i ve vnitřní koupelně v patře vedle ložnice. „Světlovod prochází ze střechy nově vybudovaným pokojem dcery. Doteď měli koupelnu jen uměle osvětlenou, byla to taková tmavá komůrka, tak jsem navrhla světlovod. Přišlo mi škoda nevyužít toho, že se zasahovalo do podkroví a dělaly se tam podlahy. Majitelé jsou nadšení, světlovod funguje perfektně, dodal koupelně kromě světla i živost,“ pokračuje architektka.

Kromě podkroví se interiér příliš dispozičně neměnil, úzký půdorys řadového domu (5,2 x 12,7 m) to ani neumožňoval. Do přízemí obyvatele vpouští jednokřídlé plné dveře Schüco ADS 75 s nadsvětlíkem a čtečkou otisků prstů. „Otvírání pomocí čtečky otisků prstu klientům doporučuji standardně, je to perfektní způsob, když chcete vyběhnout na zahradu bez obav, že si zabouchnete a nedostanete se domů.”

Za dveřmi je malé zádveří, ve kterém architektka nakonec udělala celou stěnu zrcadlovou, aby se prostor opticky zvětšil. Ze zádveří se pokračuje do obývacího pokoje s kuchyní (pocitově oddělené skleněnou stěnou) a na něj za třímetrovými prosklenými posuvně-zdvižnými dveřmi Schüco ASS 70 BE VI navazuje terasa.

„Původně tam měli klasické balkonové okno a okno s parapetem. To jsme probourali k podlaze, abychom pustili dovnitř více světla, protože obývací pokoj byl poměrně tmavý. Na terase jsme postavili dřevěnou pergolu, jelikož se majitelé chtěli odclonit od sousedů a mít i možnost zastínění proti slunci. Pokoj je orientovaný na jih a dost jim do něj pražilo, proto jsou na pergole textilní baldachýny, které se dají roztáhnout a vytvoří sluneční clonu. Zároveň jsme nechtěli místnost trvale zastínit, aby tam bylo v zimě světelně příjemně, takže jsme to řešili shrnovatelným textilem.“

U syna zvítězil kosmonaut

Z obývacího pokoje se po schodech vystoupá do patra, kde je ložnice s výhledem do zahrady, koupelna, zůstal tam jeden dětský pokoj a z druhého vznikla pracovna s rozkládací sedačkou pro přespání návštěv. Pokoji mladšího sourozence nyní dominuje tapeta s kosmonautem. „Koncept rekonstrukce domu je založen na tom, že jedna stěna sousedící s vedlejším domě je vždy nějak pojatá, buď jsou to přiznané cihly, které se mi ale nechtělo v dětském pokoji opakovat, tak jsem navrhla tapetu. Nabídla jsem několik grafik, jedna z nich např. vypadala jako stránka ze sešitu z matematiky s přeškrtanými příklady, ta kupodivu nevyhrála :-), zvítězil motiv s kosmonautem.“

Z chodby v patře se již do nového podkroví s pokojem pro dceru nešplhá po žebříku, ale po zavěšeném, laserem vyřezávaném ocelovém schodišti. „Protože je schodiště hodně strmé, řešili jsme ho jako tzv. mlynářské schody, kdy musíte dát pozor a vykročit správnou nohou, nelze je vystřídat, protože se šikmé stupně překrývají. Tím se ušetří půdorysný prostor, který tam na normální schodiště nebyl. Ocel má poměrně hrubý povrch, je natřena černou barvou, neklouže a ani nestudí, přijímá totiž teplotu okolního prostředí,“ pokračuje architektka a obavy z kluzkosti ocele nemá: „Když srovnáte ocel s lakovaným dřevem, tak to lakované dřevo klouže více.“

Nový pokoj dcery se rozprostřel přes celý půdorys domu. Jen na kratších stranách, kde už je střecha hodně zkosená k podlaze, vznikly skryté odkládací úložné prostory na zimní bundy, do kterých se vchází nízkými dveřmi. „Museli jsme zesílit konstrukci střechy, abychom mohli vyřezat trámy. Střechu jsme kvalitně zateplili a na každou z protilehlých stran umístili jedno celodřevěné střešní okno VELUX s trojsklem a venkovní markýzou.“ Venkovní markýza z průhledné tkaniny je důležitá v létě, kdy zabraňuje přehřívání, ale zároveň propouští dovnitř světlo. Na plochu téměř dvaceti metrů čtverečních se vešla široká postel, pracovní stůl i vlastní koupelna. „Dcera je nadšená, má svoje soukromí včetně koupelny.“

Majitelé spolupracovali, sami si vyrobili stůl na terasu a zaskočili i za řemeslníky

Nejen se sluncem a světlem se architektce při rekonstrukci skvěle spolupracovalo. Svým neobvyklým přístupem ji nadchli sami majitelé.

„Jsou hrozně šikovní a chtěli spolupracovat, nejen ve smyslu návrhů, ale i samotné realizace a hlavně dokončovacích prací – třeba stůl s lavicí na terase si vyrobili sami! Poslala jsem jim odkaz na jeden díl televizních proměn zahrad, ve kterém vyráběli stůl s lavicí, a majitelé si ho podle toho pořadu udělali také. Spoustu věcí si sami dovylepšili a dovyladili. Třeba v podkrovním pokoji paní majitelka sama přečalounila postel. Jen jsem se zmínila, že by bylo hezké, kdyby postel měla kostkovaně šedé čalounění, a paní šla, koupila látku a přečalounila ji. Takový přístup není obvyklý, ale bylo to moc milé. Třeba některé precizní práce řemeslníci nechtěli dělat, utekli od toho, protože to byla piplačka, tak pán vzal špachtličku a udělal to sám,“ uzavírá ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.

Rekonstrukce řadového domu v Újezdě nad Lesy

Střešní okna a světlovody VELUX Hliníková okna, dveře a posuvy Schüco, prášková barva – struktura Carbon 01, Okna: Schüco AWS 75.SI+,: otvíravě sklopné, tepelně-izolační trojsklo Zdvižně-posuvný systém: Schüco ASS 70 BE VI v šířce 3000 mm, tepelně-izolační trojsklo Vchodové dveře: Schüco ADS 75, jednokřídlé dveře plné s oboustranně plošně lícující výplní, elektrozámek Schüco SafeMatic s čtečkou otisků prstů, v nadsvětlíku tepelně-izolační trojsklo Realizační firma pro okna Schüco: DAFE-PLAST Jihlava

Zdroj: Marketingové sdělení
Foto: Filip Šlapal

Plošné vytápění je ekonomické

Podlahové vytápění je na českém trhu etablované už poměrně dlouhou dobu. Za tento čas bezpochyby prokázalo, že sálavý způsob přenosu tepla je nejen příjemný, ale také účinný. V rychlosti si připomeňme některé z hlavních benefitů – díky velikosti otopné plochy je možné ohřívat vodu na řádově mnohem méně °C, než je tomu u klasických radiátorů (zhruba okolo 25 °C). Navíc teplo „od nohou“ umožňuje vytápět obecně na zhruba o 1 – 2 °C nižší teplotu. Oba tyto faktory jsou příznivé nejen z hlediska ekonomiky a ekologie, ale otevírají možnosti pro efektivnější využití obnovitelných zdrojů energie.

Díky plošnému sálavému způsobu přenosu tepla nevznikají v interiéru zóny s rozdílnou teplotou vzduchu a nevíří se prach. Protože hustota vzduchu s teplotou klesá, ohřátý vzduch stoupá nahoru a ochlazený padá zase zpátky dolů, dochází tak k samovolnému pozvolnému prohřívání místnosti.

Bezkondenzační chlazení eliminuje zdravotní rizika

Princip podlahového vytápění ale funguje i reverzně – tedy v letním období ve chvíli, kdy potřebujeme teplotu v interiéru naopak snižovat. Vzhledem k již zmiňovaným pravidlům samovolného proudění teplého a studeného vzduchu, a samozřejmě i z hlediska uživatelského komfortu, je nejideálnější, je-li plošný chladicí systém umístěn na stropě. S úspěchem se ale v zahraničí běžně realizuje i kombinace vytápění/chlazení v podlaze.

Výhody nízkoteplotního systému chlazení spočívají především ve způsobu odebírání tepla bez kondenzace vzdušné vlhkosti, protože teplota otopného média se neustále pohybuje nad rosným bodem. Tím pádem se vzduch zbytečně neodvlhčuje, což přispívá k pocitové efektivitě systému, a není také nutné řešit odvod kondenzátu z chladicí plochy a izolaci a ochranu před korozí u rozvodů vody.

Vzhledem k menší účinnosti je třeba systém využívat na dlouhodobé bázi, ovšem ekonomika je velmi výhodná – zejména, využíváme-li před spuštěním aktivního chlazení ještě to pasivní, které se obejde zcela bez práce kompresoru uvnitř tepelného čerpadla. Sálavé chlazení ze své podstaty eliminuje veškerá zdravotní rizika klimatizace.

Nízkoteplotní systémy jsou na vzestupu

Plošné nízkoteplotní systémy vytápění/chlazení se vzhledem k neustálému snižování energetických ztrát domů a také zlepšující se pasivní ochraně domu před sluncem, dostávají do naprostého popředí zájmů. A to jak u standardní výstavby, tak u montovaných technologií. Množství variantních řešení nabízí například německá firma REHAU, orientovaná na kvalitu, spolehlivost a dlouhodobou funkčnost svých systémů.

Více na kvalitnipodlahovka.cz, nebo na www.rehau.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

Všechny tyto trendy zaznamenává i divize NIBE Energy Systems CZ, která v minulém roce prodala 3 800 kusů tepelných čerpadel NIBE: aktuálně je jich v České republice nainstalováno více než 25 tisíc. 

Tepelná čerpadla jsou (zvláště v kombinaci s fotovoltaikou) jedním z nejčistších a nejúspornějších zdrojů vytápění. Tato nízkouhlíková technologie čerpá teplo pouze z obnovitelných přírodních zdrojů, které není nutné dovážet ze zahraničí, a přispívá k vyvážení celé energetické sítě: při funkčním zapojení do topného systému totiž slouží jako jediný zdroj tepla k velmi efektivní akumulaci energie. Tepelné čerpadlo využívá ze sítě (pokud není napojeno na fotovoltaický systém) pouze minimální množství elektrické energie nutné ke svému provozu: u standardních rodinných domů se jedná o příkon od 0,5 do 3 kW. 

„I přes rostoucí zájem o tato zařízení máme jeden z nejnižších podílů energie z obnovitelných zdrojů v rámci EU. Právě širší využití tepelných čerpadel, především v kombinaci s fotovoltaikou, může pomoci tento nepříznivý stav zvrátit. Kromě větší ochrany životního prostředí se navíc jedná o řešení stále rostoucích cen energií,” konstatuje Radek Červín, vedoucí prodeje divize NIBE Energy Systems CZ, výhradního dodavatele švédských tepelných čerpadel NIBE.

Jak si zajistit co nejnižší náklady na vytápění pomocí instalace tepelného čerpadla?

Pokud si uživatel tepelného čerpadla přeje co nejvýraznější snížení výdajů za energie, měl by se řídit několika pravidly. Jeho zařízení musí pocházet od prověřeného výrobce či dodavatele, který mu poradí s výběrem vhodného typu tepelného čerpadla pro určený objekt a jeho přesné výkonové varianty, objasní jeho správné využití a zajistí odborníka na instalaci či případný servis. Maximální životnost zařízení následně zajistí pravidelná roční kontrola systému, kterou zvládne většina provozovatelů. 

„Nejúspornější je provoz tepelného čerpadla v otopných soustavách, které jsou projektované na nízký teplotní spád: tzn. je v nich instalováno podlahové vytápění, příp. správně navržená desková otopná tělesa. Toto zařízení je vhodné jak pro nízkoenergetické domy, kde zajistí minimální provozní náklady, tak pro nezateplené rekonstruované objekty. Zde je totiž možné dosáhnout velmi krátké doby návratnosti ve srovnání například s neekologickým vytápěním kotlem na uhlí, nebo elektrokotlem. Velmi důležitá je kvalitní regulace celého otopného systému, kterou je vhodné dobře naplánovat již v rámci projektování, případně přípravy montáže zvoleného zařízení,” vysvětluje Radek Červín a dodává: „Návratnost celkové investice do pořízení tepelného čerpadla a jeho příslušenství výrazně urychlí státní podpora formou tzv. kotlíkových dotací nebo programu Nová zelená úsporám.”  

Poznámka:
[1] https://www.komoraoze.cz/?fullpage=1&tema=12

Zdroj: Marketingové sdělení

„Myšlenka postavit si vlastní dům nás napadla v době, kdy jsme se rozhodli založit rodinu. Po narození dcery jsme se pustili do intenzivního hledání vhodného pozemku ve městě, kde žijeme, avšak netušili jsme, že k němu bude cesta tak zdlouhavá a strastiplná,” vzpomíná investorka. „V našem městě je stavebních pozemků velmi málo, mnohé nejsou určeny k prodeji nebo nesplňovaly naše požadavky. A do okolních vesnic jsme se stěhovat nechtěli. Nakonec se nám podařilo získat náš pozemek po dlouhých šesti letech. Leží v okrajové, velmi klidné části města a rozlohou je pro nás naprosto ideální – 1 000 m², a veškerá občanská vybavenost je na dosah.”

S architektonickým řešením a realizací projektu se rodina na základě doporučení obrátila na architektku Blanku Zlamalovou ze Studia Zlamal, která po několika společných schůzkách začala domu dávat konkrétnější podobu. „Spolupráce s paní architektkou si velmi ceníme, protože její mnohaleté zkušenosti, rady a doporučení nám pomohly v mnoha zásadních věcech, ale i v maličkostech, které bychom sami nedomysleli a které v celkovém konceptu domu hrají důležitou roli (ať už se jedná o orientaci světových stran, hru světla uvnitř interiéru, důraz na soukromí a nebo funkční a praktickou stránku domu) ,” pokračuje investorka.

Důraz na světlo a vzdušnost

V zadání pro architektku investoři kladli důraz na světlo a vzdušnost. Prioritní pro ně byl hlavní společný prostor, kde tráví jako rodina nejvíce společného času. Přáli si, aby byl vzdušný a po celý rok dostatečně prosvětlený (i během tmavých podzimních a zimních měsíců a naopak chráněný od ostrého poledního slunce v letním období). S tím souvisel i požadavek na velkou zastřešenou terasu, která na společný obývací prostor plynule navazuje.

„Chtěli jsme adekvátní velikost všech místností, aby nebyly moc malé, ale ani zbytečně velké a aby se nám do projektu podařilo zakomponovat vše ostatní, co jsme požadovali (šatna, spíž, venkovní technická místnost s koupelnou, dvojgaráž s pracovním koutem a s výklenkem na kola a sportovní vybavení). Pro paní architektku to nebyl zcela lehký úkol, ale poradila si s ním naprosto skvěle.“

Nízkoenergetický dům postavili z cihel HELUZ FAMILY

„Při volbě stavebního materiálu manžel zjišťoval všechny dostupné možnosti a varianty a na základě referencí a odborných rad jsme se rozhodli pro cihly HELUZ FAMILY 44,“ říká investorka.

Důležitou roli při rozhodování sehrál fakt, že tyto cihly mají výborné tepelněizolační parametry bez potřeby dodatečného venkovního zateplení (stačí pouze tepelněizolační omítka). „A hlavně jsou určeny ke stavbě nízkoenergetických domů, kam se řadí i ten náš. V domě využíváme také bezdrátově ovládanou venkovní stínicí techniku, takže dalším faktorem, který nám pomohl při výběru stavebního materiálu, je ten, že firma HELUZ řeší kompletní hrubou stavbu – od různých typů cihel až po žaluziové překlady. Tím pádem jsme docílili kompletní, jednoduché a rychlé hrubé výstavby.“

I když nakonec se kvůli zpožděným dodávkám interiérového vybavení nestihli nastěhovat na Vánoce, ale až na jaře, na  nový dům si rychle zvykli a hned se v něm všichni zabydleli. „Jsme velmi spokojeni a nic bychom rozhodně neměnili. Postavili jsme si dům přesně podle našich požadavků a potřeb a hlavně v době covidu jsme se přesvědčili o tom, že naše rozhodnutí bylo správné. Během on-line výuky a home office jsme si všichni v domě našli to svoje místečko a soukromí a během volna jsme naplno využívali zahradu, bazén a okolí domu, takže covidové období nás nijak nepoznamenalo :-),“ dodává investorka.

Rodinný dům v Prostějově

Podlahová plocha: 252 m2 Použitý materiál: HELUZ FAMILY 44 broušená HELUZ 14 broušená HELUZ 8 broušená HELUZ AKU 30/33,3 MK, P15 Překlad HELUZ 14,5 Nosný žaluziový a roletový překlad HELUZ 440

Zdroj: HELUZ
Foto: Jiří Hloušek

V případě šikmých střech je prvotní rozhodnout, zda sníh na střeše zadržet nebo mu naopak umožnit co nejrychlejší cestu ze střechy dolů. Z hlediska norem totiž není použití sněhových prvků povinné. Jenže současně je v zákoně uvedeno, že investor musí zabezpečit nemovitost proti následným škodám a zabránit zranění osob. To už s tématem sněhových zábran souvisí.

Nicméně požadavku zákona lze vyhovět i tím, že se zabrání vstupu osob do míst, kde sníh může ze střechy sjíždět. Teoreticky je to možné, prakticky už méně. A ani nemusí jít o budovu v uliční zástavbě nad chodníkem. Minimálně vstup do vlastního domu musíte chránit, aby byl během celé zimy provozuschopný. Jako praktičtější se tak jeví instalace sněhových zábran.

Dobrá rada

Nejdůležitější zásada je rozmístit sněhové zábrany celoplošně! Osazení podél okapu, jako tomu bývalo dříve, nestačí. Toto primitivní řešení není schopno zadržet rozjetou masu sněhu a situace většinou končí tak, že sníh zábrany strhne s sebou. Zjednodušeně se proto dá říct, buď celoplošná instalace nebo žádná. Pouze plnoplošné rozmístění sněhových prvků je opravdu funkční!

Málo únosná konstrukce je passé

Pokud se pro sněhové zábrany rozhodnete, je v první řadě nutné zvážit, zda konstrukce střechy váhu zadrženého sněhu udrží. Zcela nezbytné je pak statické posouzení v případě rekonstrukcí. Starší krovy nebyly na přitížení zadržovaným sněhem dimenzovány, případně u nich mohlo během let dojít k částečné ztrátě únosnosti.

Při statickém posouzení je třeba vycházet z mapy sněhových oblastí, která je součástí normy ČSN P ENV 1991-1-3, a od roku 2006 pro naše území stanovuje osm sněhových oblastí. Každá oblast má definováno zatížení sněhem a na tuto normovou hodnotu je třeba střechu posoudit. Většina našeho území se nachází v 1. – 5. sněhové oblasti, kde je průměrná hodnota zatížení sněhem mezi 70 až 250 kg/m², což odpovídá vrstvě mokrého sněhu tloušťky od 14 do 40 cm. V horských oblastech bývá zatížení střech ještě mnohem vyšší, 300 kg/m² a více. Statické posouzení je tedy důležité a teprve pokud jsou z tohoto pohledu krov i ostatní části střechy bez problémů, je možno přistoupit k výběru a určení správného rozmístění prvků sněhové zábrany.

Kritéria instalace sněhových zábran

Orientačním vodítkem při rozhodování o sněhovém systému je mapa klimatických oblastí, na území ČR jsou celkem tři. Charakterizuje je sněhová oblast, nadmořská výška a případě i větrová oblast. V první oblasti (do 400 m n. m.) není sněhová ochrana bezpodmínečně nutná, zato v oblastech mezi 600 a 900 m n. m. už je instalace žádoucí. V nejvyšších polohách se pak vyplatí spolehnout se na rady odborníků a použít účinnější zábrany, třeba v podobě tyčového zátarasu.

Společné veškerým návrhům sněhových opatření je, že musejí vycházet z již zmiňované mapy sněhových oblastí, sklonu střešní plochy, specifických místních podmínek, pohybu osob pod střechou a taky z výšky budovy. Vždy se instalují sněhové prvky na každé tašce ve druhé řadě nad okapem, v případě vyšších budov se doporučuje osadit v tomto místě sněhovou mříž. Následně se pokračuje jednotlivými háky nebo sněhovými taškami po celé ploše střechy dle schématu. Všechna doporučená schémata k rozmístění sněhových zábran najdete na naleznete na www.wienerberger.cz.

Počet a rozmístění prvků se stanovuje individuálně, orientační spotřeba je 1,5 – 5,0 ks/m² plochy.

Protisněhová opatření

V současné době má každý systém pro šikmé střechy odpovídající technické řešení sněhových zábran. V případě společnosti Tondach se jedná o systém sněhových háků, sněhových tašek a sněholamů. Nově je v nabídce tzv. protisněhový komplet UNI, který obsahuje univerzální držák sněhové mříže, sněhovou mříž (tyčovou) a spojky. Použitelný je na všechny typy tašek Tondach. Totéž platí pro univerzální držák kulatiny, který představuje estetický způsob, jak sníh na střeše zadržet.

Pamatujte

Sníh ze střechy dokonce nemusí ani spadnout, a přesto může způsobit potíže. To když svým pohybem po střešní ploše poruší konstrukční detaily nebo vystupující prvky, jako jsou odvětrávací komínky, solární kolektory, střešní okna apod. Tato místa by měla být chráněna instalací většího počtu sněhových zábran.

www.tondach.cz, www.wienerberger.cz

Zdroj: Marketingové sdělení