Elektrické vytápění patří mezi nejkomfortnější druhy vytápění a je dostupné všude tam, kde je zaveden elektrický proud s dostatečným příkonem (jistou nevýhodou je přece jen závislost na distributorovi a provozuschopnosti sítě). Úspora elektřiny se odvodí od způsobu vytápění, od nastavení teplot v jednotlivých místnostech a především od účinné regulace.
Jak je to s cenou elektřiny?
Ceny elektřiny na burze stále padají. Jestliže zhruba před rokem stála jedna MWh elektřiny asi 940 korun, o dvanáct měsíců později už to bylo méně než 800 korun. Spotřebitelé letos ušetří stovky korun. Při tříprocentním poklesu cen energií (který v průměru slibuje šest největších tuzemských energetických firem) čtyřčlenná domácnost ročně zaplatí přinejmenším o tisícovku méně. Pokud elektřinu využívá i k vytápění, bude úspora ještě výraznější. Na nižší ceny se však nemohou těšit spotřebitelé, kteří ze strachu z nárůstu cen před časem uzavřeli smlouvy s tzv. cenovou fixací – dodavatelé jim garantovali, že se cena elektřiny v určitém období nezmění – tedy nezvýší ani nesníží.
Základní nabídka topidel
Vytápění elektřinou lze prakticky rozdělit do dvou základních skupin. Na přímotopné (rozlišují se lokální a centrální) a na akumulační. Akumulační kamna mohou být statická (uvolňují teplo už při nabíjení jádra – cihel) či dynamická (naakumulované teplo se uvolňuje postupně – regulovaně). Existuje i smíšené vytápění, kdy asi 70 % energie jde do akumulační a 30 % pak do přímotopné části systému.
Nejrozšířenějšími přímotopnými zdroji jsou elektrické konvektory (konvekce – tepelné proudění). Přímo přeměňují elektrickou energii na tepelnou. Pracují na principu výměny vzduchu různých teplot. Této výměně může napomoci přídavný ventilátor. Dále se využívají teplovzdušné ventilátory s příkonem 2 200 W i více. Trh nabízí i elektrické infrazářiče (slouží ke krátkodobému přitopení např. v koupelnách). Rozšířené jsou také sálavé panely s nízkoteplotním tokem tepla (infračerveným zářením) a elektrické podlahové vytápění. V mnoha rodinných domech se můžete setkat s ústředním vytápěním, kde elektrická topná tělesa ohřívají topné médium, nejčastěji vodu.
Přímotopná zařízení se vyznačují prakticky bezeztrátovou přeměnou energie. To znamená, že dodaný příkon se beze ztrát rovná výkonu. Přímotop tedy „vyrábí“ teplý vzduch, infrapanel produkuje infračervené záření, ohřívající stěny a okolní předměty a teprve druhotně i vzduch. Na trhu existují i hybridy obou systémů, tzv. sálavé přímotopy, což jsou konvektory speciální konstrukce, které odevzdávají určitou část dodaného příkonu formou sálání, tzn. infračerveného vlnění.
Teplovodní systém s elektrokotlem |
| Elektrokotle v systému ústředního teplovodního vytápění s trubkami, radiátory a čerpadlem pracují stejným způsobem jako kotle s hořákem. Teplonosným médiem je topná voda, která proudí kolem topných tyčí a ohřívá se. Ta je pak pomocí čerpadla dopravována do radiátorů v jednotlivých místnostech. V porovnání s ostatními palivy zde odpadají vysoké počáteční investice, jako je například plynová přípojka nebo komín. Provozovatel navíc může získat od dodavatele elektrické energie výhodnou nízkou sazbu (až 20 hodin denně), kterou využije i pro ostatní elektrospotřebiče a tím kompenzuje vyšší provozní náklady elektrického topení. Elektrokotel se používá také jako doplňkový zdroj v soustavě, kde hlavním zdrojem tepla je kotel na tuhá paliva, tepelné čerpadlo nebo solární termické kolektory. K nejznámějším značkám se řadí Protherm, Thermona, Dakon, Junkers, Moratop a další. |
K instalacím elektrického podlahového vytápění (např. Fenix) se používají speciální topné kabely nebo topné rohože. Řešení umožňuje rychlou a snadnou instalaci, odpadají i tzv. „špinavé“ a mokré stavební procesy. Kabely leží těsně pod vyhřívanou vrstvou, což urychluje vytápění.
Topení skryté v podlaze (ve stěnách či ve stropním podhledu) vydává příjemné teplo a místnost netratí na plošné výměře. Výhody? Sálavé teplo na rozdíl od konvekčního nerozhýbává vzduch, takže nevzniká nepříjemné proudění. Při subjektivně stejném pocitu tepla lze zregulovat výkon elektrické topné rohože, resp. topného obvodu o 2 až 3 °C níž a tak ušetřit výdaje.
Elektrické akumulační vytápění |
| Nejstarším a snad i nejzavedenějším typem „akumulaček“ jsou statická kamna. I dnes se v novostavbách instalují varianty kachlových kamen, v nichž fungují topná tělesa, předávající teplo šamotovým cihlám. Při nočním „nabíjení“ (na levnější proud) se šamot ohřeje, aby pak nashromážděnou energii během dne vydal. Teplo se z převážné části předává sáláním (zářením, radiací), menší část pak prouděním (konvekcí). Modernější verzi systému představují dynamická akumulační kamna s tepelně izolovaným vnějším pláštěm a ventilátorem. Teplo se z nich uvolňuje nejen sáláním, ale pomocí ventilátoru i prouděním. |
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem
