Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google
Inspirujte se etno stylem
Evropany odedávna fascinovaly exotické dálavy, kde žijí prazvláštní národy se svébytnými životními zvyky, kulturou a uměním.
Projdete-li se dnes po každém větším městečku, určitě při troše štěstí natrefíte na obchod, za jehož výkladem se na vás budou zubit exotické plastiky, masky, africké rituální předměty a další doplňky, kterými si mnoho lidí zdobí své příbytky, protože je něčím zaujaly a oslovily.
Sny o jiných světech
Naši předkové před staletími měli o obyvatelích zámořských zemí dost neurčité, ale o to více vzrušující představy. První kontakty s neznámými zeměmi pohanů se datují s křižáckými výpravami a zámořskými objevitelskými cestami. Středověký člověk odkojený pozdní antikou se ovšem většinou na projevy barbarů díval poněkud skrz prsty a v jejich umění viděl spíš čertovo kopyto než cokoliv jiného.
Pouze někteří vzdělanější příslušníci šlechty, kteří měli podobně jako císař Rudolf II. zálibu ve všem zvláštním a exotickém, byli věrnými odběrateli artefaktů, které na starý kontinent proudily od zámořských cestovatelů. Obzvláště v pozdějších stoletích nebylo zámeckého sídla, které by nebylo vybaveno kabinetem plným kuriozit od exotických barbarů a divochů.
Romantické okouzlení
Napoleonovy válečné výpravy, pozdní osvícenství a romantismus přineslo novou vlnu zájmu o předměty a artefakty jiných kultur. Osvícenci zakládají muzea a sbírky se plní vším možným. Také cestopisná literatura zachycující podivuhodné zkušenosti misionářů a cestovatelů působila na tehdejší společnost uhrančivým dojmem. Zájem byl ovšem zaměřen spíš na Orient, tedy Čínu a Indii, než na syrové umění Afričanů. Jejich čas přišel až později.
Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Slavní cestovatelé
Když si v roce 1872 Emil Holub po studiích splnil svůj sen a vydal se do jižní Afriky, usadil se v Dutoispan u Kimberley a léčil zde hledače diamantů. Možná v té době ani netušil, že se do Afriky podívá ještě několikrát, a to na dlouhá léta. Kuriózní ovšem je, že když na stará kolena, už jako slavný autor cestopisů nabízel své rozsáhlé sbírky afrických artefaktů Národnímu muzeu, to je bez zájmu odmítlo.
Teprve po smrti se mu dostalo dvou poct, a to když byl v jeho rodných Holicích v roce 1964 otevřen Památník Dr. Emila Holuba - Africké muzeum - a když mu byla v září 2005 před budovou zambijského Národního muzea v Livingstonu u Viktoriiných vodopádů odhalena busta.
Jeho pozdější kolega, cestovatel, věhlasný filolog a znalec arabského světa Alois Musil dnes není u nás příliš znám, jeho práce na poli arabistiky však dosáhla velkého mezinárodního uznání a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Pro děti napsal řadu dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, kde též vysvětluje smysl arabských a islámských tradic.
Záliba Josefa Čapka
Malíř a spisovatel Josef Čapek odmítal konzervativní a konvenční umělecké projevy, věřil v umělecký pokrok, ale nepřehlížel význam tradice. V roce 1938 vydal knihu Umění přírodních národů, do níž shrnul své poznatky a úvahy o domorodém umění Afriky a jiných světadílů. Původ umění Čapek hledá v magii, náboženských obřadech, v prvotní bázni a v bojích o život.
V mlýnku postmoderny
V současném světě, tedy v období, o kterém se hovoří jako o postmoderním, není problém nechat se v jakémkoli uměleckém oboru inspirovat jakoukoli dobou či kulturou. Platí to i o etnických inspiracích. Záleží jen na vaší zálibě a míře vkusu, zda se vám podaří uchopit etno artefakty „za správný konec" a s jejich pomocí učinit své bydlení zajímavým až okouzlujícím. Pokud ne, můžete ze svého bytu vytvořit také neorganické skladiště suvenýrů.
text: Adam Krejčík, foto: archiv
15.01.2015 | Interiér
Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google