Tapety, ostatně jako mnoho civilizačních vymožeností, byly vynalezeny ve starověké Číně. První tapety byly z papíru, který Číňané v primitivní formě vyráběli již ve 3. tisíciletí př. n. l. Postupem času se výroba papíru zdokonalovala, a pak někoho napadlo pověsit ho na stěny a první tapety byly na světě. Čína však své technologie přísně střežila, takže teprve v osmém století, v průběhu čínsko-arabské války, se tajemství výroby papíru, dostalo do Samarkandu. Odtud se v následujících letech rozšířilo do asijských zemí a následně přes Afriku se dostalo do Evropy.
Tkaniny na stěnách
Evropská tradice tapet je ovšem odlišná a vychází z textilu. Počátky evropské tapety se odvozují od textilních tapiserií a dřevěného obložení stěn šlechtických sídel. Nešlo ani tak o estetiku, jako spíš o praktické tepelněizolační opatření. Kamenné hradní místnosti s vysokými stropy a otevřenými krby se totiž velmi špatně vytápěly a textil na stěnách s malou vzduchovou vrstvou pomáhal krotit nepříjemný chlad a průvan. Tehdy se totiž textilie zavěšovaly na stěny v podobě gobelínů nebo se nalepené na dřevěné desky přibíjely ke stěnám.
Papír místo látky
Ve staré dobré Anglii byly textilní tapety velmi populární, zejména v tzv. alžbětinském období (16. stol.). Na tapety se tehdy používal brokát a samet, někdy i kůže s raženým reliéfem, nejrozšířenější byl květinový dekor. Další důležitou etapu ve vývoji tapet začali Francouzi, a to tím, že značně zlevnili a rozšířili výrobu: místo drahých tkaných látek začali ozdobné motivy tisknout pro méně majetné zákazníky na papír. Francie pak prožívala „tapetové šílenství“ a tapety zdobily nejen stěny obytných domů, ale také krámků a obchodů. Pak se tato levná papírová imitace nakonec zalíbila i měšťanstvu a na trhu se začaly objevovat tapety ve dvojí kvalitě: luxusní pro bohaté měšťany a obyčejné pro obecný lid. Vzory se však v obou případech na papír přenášely pomocí černobílého tisku z dřevěných šablon a pak se ručně dobarvovaly, luxusní verze se pozlacovaly.
Výrobci později přišli s novým vylepšením a do barvy přidávali lepidlo spolu s drobnými chomáčky vlny, což ve výsledku působilo dojmem sametu. Tato technika začala už v 17. století, ale největší popularity dosáhly „chlupaté“ francouzské tapety až v letech 1715 až 1745.
Přestože byla papírová tapeta ve svých počátcích levným řešením pro chudé, našla si svou cestu nakonec i k aristokracii. Vybrané vzory však musely kopírovat vznešenost brokátu a sametu, velmi populární byly motivy scénických tapiserií, nejčastěji výjevy z lovu. Král Ludvík XVI. dokonce vydal roku 1778 výnos o délce tapety, která měla být dlouhá 34 stop (asi 10 m).
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz. |
Orientální okouzlení
Francouzi pak během času výrobu tapet stále rozvíjeli a zdokonalovali. V roce 1785 postavili stroj na jejich výrobu, což otevřelo nové možnosti a přilákalo i řadu umělců. Tehdejší návrháři se nechali inspirovat čínskou tapetou a jejími vzory, např. ptáky, stromy, krajinkami a i čínskými pagodami. Rozrůstal se i vývoz tapet, a to do Anglie i do Ameriky.
V Anglii se tapety staly populární natolik, že britský parlament zakázal jejich dovoz z jiných zemí. Domácí výrobce podporoval i zákon, který dovoloval nakupovat jen tuzemské zboží. Tapety se totiž staly významným zdrojem příjmů do státní pokladny, dokonce byla uvalena daň na vše potištěné a zavěšené. V roce 1806 se padělání ochranných znaků u tapet stalo hrdelním zločinem.
Národ tapetářů
Národem, který vyvíjel v oblasti tapetového průmyslu největší aktivity, byli Francouzi. Mnoho designérů získávalo lukrativní zakázky a aristokracie vesele utrácela za tapety na zakázku. Výhradním královským dodavatelem byl Jean-Baptiste Réveillon, který vyráběl ty nejlepší a nekrásnější tapety. Po francouzské revoluci uprchl do Anglie, kde si otevřel nový závod. Proslavené jsou jeho tapety inspirované velikánem italské renesance Rafaelem Santim.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Cesta k současnosti
Kolem roku 1839 se v Anglii prudce rozvinula manufakturní strojová výroba, která tapety výrazně zlevnila a přispěla tak k jejich většímu rozšíření. Umožnil to bubnový lis s motorovým pohonem pro tisk tapet. Tehdy začaly tapety zdobit i dětské pokoje. Koncem 19. století byly stále moderní motivy v japonském a secesním stylu, ale zájem vzbudily také nové produkty, např. omyvatelné tapety. V oblasti dekoru tapet pak došlo ke zjednodušení, což vyvrcholilo například v období kubismu a futurismu. Milovníci luxusu pak ale na papír zanevřeli a vrátili se k textilním tapetám, to však byla labutí píseň kdysi mocného odvětví.
Oživení nastalo teprve až po druhé světové válce, kdy se začaly uplatňovat nové materiály vynalezené kvůli válečnému nedostatku tradičních surovin. Tehdy se např. začala prodávat vinylová tapeta nebo tapety s integrovaným lepidlem. V současnosti je nabídka tapet nepřeberná a výrobci nabízejí takřka jakékoliv vzory, od historických motivů po výjevy z přírody, filmů i ze sportu. Objevují se materiály imitující samet, dekor může být i trojrozměrný.
text: Adam Krejčík, foto: archiv
