Hala č. 1, kde se drama Italského kamenného divadla tradičně odehrává, přivítala návštěvníky působivým obrazem: ve tmě se leskla černá vodní hladina, od níž se odrážely efektně nasvícené exponáty: Mramorová promenáda, položená přímo na hladině, expozice Cesty umění (umělecké skulptury přímo vystupující z vody), a další expozice instalované na plošinách, připomínajících ostrovy na vodní hladině. Rozvlněná vodní plocha s rozpohybovaným odrazem statických objektů symbolizovala ústřední myšlenku výstavy: setkání vody, která je věčně v pohybu, a kamene, pevného a navěky trvalého elementu.
„Voda, proudící živel, je od nepaměti ve stálém dialogu s pevností kamene. Tyto dva protikladné materiály se navzájem se stále ovlivňují, voda miliony let formuje kámen erozivní činností a zároveň vyplňuje dutiny, které vyhloubila. A do tohoto dialogu vstoupil člověk, aby z kamene vytvářel prostory, budovy a objekty, které provázejí náš každodenní život. Výstava ukazuje, že moderní technologie, inteligentní stroje a tvůrčí invence architektů, designérů a umělců dávají kameni nekonečné funkční a tvarové možnosti,“ říkají architekti Rafaello Galiotto a Vincenzo Pavan, kurátoři a hlavní protagonisté letošního „divadelního představení“.
Ukázkou neuvěřitelných možností moderních technologií zpracování byly především Cesty umění. Digitálně řízené vodní a laserové paprsky a sofistikované frézy dokáží z masivních bloků vykřesat křehkou krásu složitých struktur připomínajících krajku, květ leknínu či složité organické tvary.
Sváteční inspirace pro všední den
Liquido, Solido, Litico (Tekutý, pevný, kamenný) se jmenovala výstava, zobrazující nový pohled na předměty, které člověku zprostředkovávají potěšení z využívání vody.
Devět předních italských designérů ve spolupráci s renomovanými zpracovateli kamene představilo své originální vize umyvadel, van, vaniček či fontánek s důrazem na využití přirozených vlastností vody, ergonomii i ochranu životního prostředí.
Jak názvy napovídají, někteří se inspirovali prvky antické a středověké architektury (Francesco Faccin: Fontánka, Emanuele Gargano: Apsida, Giulio Iacchetti: Svěcená voda), jiní se zabývali tematikou snížení spotřeby ušlechtilého materiálu (Raffaello Galiotto: Kapsa), recyklací zbytků ze zpracování kamene (Moreno Ratti: Kontrasty – umyvadlo jako mozaika lepená z úlomků), další využili přirozenou schopnost vody dávat kameni tvar.
Velkou pozornost vzbudila expozice Brand & Stone, v níž se přední zpracovatelé mramoru spojili s renomovanými výrobci nábytku a interiérového vybavení a jejich designéry.
Mohli jsme obdivovat, jak si s kamenem poradily takové ikony světového designu, jako například Carlo Colombo, Paola Navone, Tonino Lamborghini, Toan Nguyen či Stefano Giovannoni.
K nejoslnivějším kouskům bezesporu patřil stůl se skleněnou deskou na podnoži z vyřezané růžového onyxu (design Steven Holl). Paola Navone dokázala dát křesílku, které navrhla pro Gervasoni, měkký ženský půvab, i když bylo vyrobeno z lávového kamene.
Italský duch
V Itálii, ať už jste kdekoliv, vás provází všudypřítomné téma jídlo a víno. A samozřejmě tomu tak bylo i zde, v podobě vinného baru z bílých mramorových desek uspořádaných do tvaru geometrické vlny a, jak je již pravidlem, autorské restaurace.
Letošní Marmomac znovu potvrdil, že lidská invence, stejně jako kámen a voda, jsou věčné a stále mají čím překvapit.
Text: Jitka Pálková, Foto: Jitka Pálková a archiv Marmomac
