Schodiště není jen prostředek, který nám umožňuje pohybovat se v domě shora dolů a naopak. V moderním interiéru povýšilo na výrazný estetický prvek. Přinášíme vám několik rad, jak by mělo být správně konstruováno, a několik architektonicky zajímavých řešení.

Umístění schodiště patří k zásadním dispozičním otázkám a zasahuje do každodenního provozu domácnosti. Pro toho, kdo si přeje důsledně oddělit denní a privátní klidovou zónu, je ideální umístit schodiště do vstupní partie nebo haly mimo společný obývací prostor. Totéž platí pro soužití rodičů s dospělými dětmi a pro další případy vícegeneračního bydlení. Rodiny, kde je zvykem trávit maximum času společně, volí řešení se schodištěm umístěným ve společném obývacím prostoru.

To umožňuje všem zůstávat stále v kontaktu, maminky mají lepší přehled o tom, co jejich ratolesti doma po celý den provádějí. Toto řešení je optimální i u malých domů, kde se šetří každým metrem čtverečním zastavěné plochy. V každém případě by mělo schodiště být v dispozici umístěno tak, aby jeho poloha byla jasně zřejmá, nikde nepřekáželo a komunikační linie v domě zůstávaly přehledné, přímé a co nejkratší.

Krása versus pohodlí

Je-li schodiště umístěno v obýváku či v jeho přímém dohledu, stává se dominantním estetickým prvkem a kromě konstrukce je pro nás podstatný i design. A v tomto bodě se často střetávají provozní a estetické požadavky. Ladná spirála či vznosná konstrukce se skleněnými stupni a minimalistickým zábradlím budou jistě působit vznešeně, o pohodlném a bezpečném užívání však nemůže být řeč. Mezi nejpohodlnější patří přímé schodiště, případně schodiště do L nebo s mírně zakřiveným ramenem. Větší pohodlí přináší vložená mezipodesta.

Pravidla pro pohodlný a bezpečný pohyb po schodišti vycházejí z dlouholetých ergonomických studií a stanovují je stavební normy. Čím je stupeň vyšší, tím je samozřejmě výstup do patra (a pro pokročilejší ročníky i sestup dolů) namáhavější. Při návrhu schodiště myslete i na to, co se bude po schodišti stěhovat. Máte-li v plánu pořídit postel nadstandardních rozměrů, kruhovou vanu do koupelny či křídlo do dětského pokoje, běžné rozměry pravděpodobně stačit nebudou.

Výsledný estetický výraz je dán nejen tvarem a typem konstrukce, ale i výběrem materiálů. Čím subtilnější typ si vyberete, tím lépe se bude schodiště v prostoru vyjímat. Velkého efektu můžete dosáhnout prostřednictvím barevných a materiálových kontrastů, například oceli a dřeva, dřeva a skla, černého plechu a bílé omítky. Efektně může zapůsobit i čistý profil lomené betonové nebo ocelové desky. Záleží na invenci architekta, kombinace mnoha nápadů ve stylu „jak pejsek s kočičkou vařili dort" však pozitivní výsledek nepřinese. Myslete vždy na to, že geniální nápady bývají jednoduché.

Zábradlí, kámen úrazu?

Každé schodiště čítající více než tři výškové stupně je podle stavebních norem z bezpečnostních důvodů třeba opatřit zábradlím o minimální výšce 110 cm. Ani jeho členění není našimi předpisy ponecháno náhodě. Mnozí stavebníci se však domnívají, že nejde o zásadní věc, a zábradlí často padá na oltář elegance a minimalistického vzhledu. Jeho funkci plní čirá skleněná deska, tenká ocelová trubka či jiný co nejméně viditelný prvek tak, aby nebyla snížena „známka za estetický dojem".

Majitelé domu si neuvědomují, že krása je v tomto případě, jak tomu i jindy v životě bývá, spojena s nebezpečím. A to zejména pro malé děti, starší osoby, osoby se ztíženou pohyblivostí a podobně. Návrh schodiště ve svém domě proto posuzujte nejen hlasem svého srdce a své peněženky, ale i s ohledem na možné na první pohled nenápadné „vady na kráse".

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Poslat Messengerem

26.06.2014 | Interiér