Na podlahovou krytinu v kuchyni, tedy její pracovní část, je třeba klást vysoké nároky. Měla by mít nenáročnou údržbu, pokud možno protiskluzný povrch a zároveň odolávat nejrůznějším agresivním látkám.
To však není všechno. Vzhledem k tomu, že pokrmy se většinou připravují vstoje, podlaha v kuchyni by neměla být příliš tvrdá, aby neubližovala vaší páteři. Pokud uvažujete o podlahovém vytápění, musíte vyloučit krytiny, které pro tento způsob zajišťování tepla nejsou vhodné.
Stále oblíbená keramika
Dřevěné podlahy
Další stálicí kuchyňských podlah je dřevo. Velmi však záleží na povrchové úpravě, kterou by měl být syntetický, případně vodou ředitelný lak. Takto ošetřená podlaha se i velmi snadno udržuje, a pokud dojde k poškození, povrch se jednoduše obrousí a opět přelakuje. Novinkou mezi dřevěnými podlahami je bambusová krytina. Je výrazně tvrdší než většina domácích tvrdých dřev a současně odolnější proti změnám teploty a především vlhkosti.
Laminátové podlahy
V poslední době se v kuchyních stále častěji používají laminátové podlahy, které jsou od dřeva někdy téměř k nerozeznání. Výhodou ve srovnání se dřevem je přibližně poloviční cena, dále vysoká odolnost proti otěru, chemikáliím a teplu, stálá barevnost a snadná údržba. Oproti dřevu má však laminát menší odolnost vůči mechanickému poškození. Není ho však možno obrousit, v případě poškození je třeba přistoupit k výměně celého dílu. Havárie vody znamená výměnu celé podlahy. Chůze po laminátové podlaze je poměrně hlučná a tvrdost značná.
PVC a linoleum
PVC se ještě zcela nezbavilo své špatné pověsti, což je škoda. Prodělalo téměř revoluční vývoj a po všech stránkách reprezentuje podlahovou krytinu vhodnou do kuchyně. Současný trh nabízí i měkčené vinylové PVC, které se skládá z několika vrstev, přičemž nášlapná vrstva má tloušťku kolem 0,5 mm. Její zásluhou je podlaha měkčí, působí jako tepelná izolace, snižuje hluk a je i ohleduplná vůči páteři.| Pro prohlížení fotografií bez vodoznaku je třeba se přihlásit. |
Korek Xkrát jinak
Dlaždice jsou buď přírodní, lakované nebo barevné. Ve všech případech je vhodné, abyste je po položení ošetřili dvěma, u přírodních i čtyřmi vrstvami laku.
Korkovou podlahu můžete pořídit i v podobě lamel, které se spojují zámkem. Tento typ korkových podlah se ošetřuje oleji, laky či transparentní vrstvou PVC, což vytváří na povrchu odolný ochranný povlak.
Lité podlahy a kámen
Stále častěji se v kuchyních uplatňují i takzvané lité podlahy. Nejde však o podlahy, které se těšily velké oblibě již za první republiky. Ty tvořil tekutý kámen, který se nalil na podlahu, nechal se ztvrdnout a pak se obrousil a přeleštil. Povrch moderních litých podlah tvoří epoxid a polyuretan, materiály podobné strukturou gumě. Tato podlaha se velmi snadno udržuje, nepoškodí ji ani havárie vody. Pouze těžší ostré předměty na ní mohou zanechat rýhy, proto se ošetřuje voskem. Velkou výhodou litých podlah je jejich barevná škála. Můžete si nechat „namíchat“ odstín, který vám bude v maximální míře vyhovovat. Asi jedinou nevýhodou těchto podlah je poměrně vysoká cena.
Kámen může na někoho působit chladně. Je to však jednoznačně nejodolnější materiál, který není možné odřít (snad jen úmyslně poškodit). Na podlaze vypadá velice zajímavě, jeho kvalitě ale odpovídá i vysoká cena. Podle přání se dá povrchově upravit do vysokého lesku či pololesku, v kuchyni je dobré použít impregnaci proti nasávání vlhkosti a mastnoty. Nevýhodou může být již zmiňovaná chladnost, kterou lze eliminovat podlahovým vytápěním, a tvrdost. Stále běžnější alternativou se v kuchyních stává kámen umělý.
