Zařizujeme-li interiér domu, volíme většinou nábytek nový - ať už typizovaný, či na zakázku. Občas ale někde narazíme na historický nábytek, který nás na první pohled zaujme dokonalým řemeslným a uměleckým zpracováním. Nabízí se otázka: Můžeme ho smysluplně začlenit do interiéru současnosti?

Mnoho mladých architektů je oslněno minimalismem a přísahá na nerez a kosmické tvary, často však zapomínají, že otcové zakladatelé modernismu bydleli „lidsky" a ultramoderní výboje, které vznikaly při hledání nových forem a slohů, prezentovali na architektonických sympoziích a výstavách. Bohužel cesta, kterou tyto velké osobnosti architektury a designu vytýčili, skončila (a to ne jejich vinou) v sídlištních obludáriích 80. let minulého století.

Nenechte se proto zmást „trendy, cool a in" designy, které v mnoha případech vynikají spíš cenou než kvalitou zpracování nebo užitnou hodnotou. Podotýkám, že existuje spousta zajímavých současných designérů, jejichž produkce je hodnotná a život v takovém interiéru je velmi pohodlný, ale některé projekty působí tak, že zajímavě vypadají jen v designovém studiu nebo v katalogu. Ale pokud někomu vyhovuje život na palubě kosmické lodi plné křivých váziček a nerezových kelímků, má na to plné právo.

KOKTEJL SLOHŮ

Pokud chcete mobiliář svého domu obohatit historickým nábytkem, nebude na škodu dodržet několik zásad:

1. Ke každému kusu nábytku přistupujte při skladbě interiéru individuálně a respektujte jeho formu.
2. Zdobnější kusy nábytku vyžadují prostor, aby vynikly.
3. Historický solitér obklopený současným nábytkem působí výrazně, dopřejte takovému kusu místo, jaké mu náleží.
4. Chcete-li mít pohromadě více kusů historického nábytku rozdílných slohů, vyhraďte každému jinou část místnosti a nedávejte je příliš k sobě.
5. Snažte se nábytek sladit barevně, například k tmavému příborníku se většinou nehodí ostatní nábytek světlých odstínů.
6. Pokud nechcete využít kontrastu mezi historickým a současným nábytkem, zmírněte a překleňte ho vhodně zvolenými doplňky (svítidly, uměleckými předměty, potahy či koberci).
7. Všímejte si linií nábytku - baroko působí jinak než empír nebo kubismus. Zakřivené linie vyžadují větší odstup od ostatního nábytku s rovnými liniemi.

Zrychlující životní styl

Počátkem 20. století mnoho tvůrců hledalo takové formy umění a architektury, které by odpovídaly stále se zrychlujícímu životnímu stylu a názoru moderního industrializovaného člověka. Převratné změny ve společnosti a zejména trýznivé zkušenosti I. světové války ještě urychlily odpoutání městského člověka od „poklidných a idylických" časů osvícenství a romantismu. Toto přetnutí pupeční šňůry s poklidným časem měšťanských bálů dokončily hekatomby II. světové války.

To se odrazilo i na věcech denní potřeby, nábytku, bytových doplňcích i samotném způsobu bydlení. Zatímco na počátku století byl kubistický a funkcionalistický nábytek ještě solitérní a dokonale řemeslně zpracovaný, tak sektor, který se rozbujel v padesátých letech 20. století, byl plodem automatizované a maximálně účelové tovární sériové velkovýroby. Také dí­ky totalitní ideologii preferující masovost se lidé překotně zbavovali historického nábytku minulých „tmářských" epoch a obklopovali se méně kvalitním typizovaným sektorovým nábytkem.

Nábytek koupený v bazaru?

Teprve v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech se lidé začínají k historickému nábytku vracet a začínají si ho vážit, stejně jako i bytových doplňků po prapředcích. Ve snaze uniknout z osidel šedivé normalizační reality prchají o víkendech na venkov. Začíná rozvoj chalupářství a hlad po selském nábytku, truhlicích, hmoždířích a petrolejkách. Tyto tendence však někdy končily kýčem v podobě skrumáží nalakovaných loukoťových kol, cepů a vesnických necek. Ve městech, kde stále převažovala stará zá­stavba, se do klasicistních domů vracel historický nábytek koupený v bazaru či nalezený na půdách a organicky (a častěji spíše neorganicky) se mísil s obývacími stěnami husákovské éry. Záleželo na míře vkusu a estetických schopnostech obyvatel konkrétního domu či bytu.

Zatímco v šedesátých letech byl například barokní nábytek relativně dostupný, v osmdesátých letech jeho ceny přesáhly možnosti většiny obyvatelstva. Volně dostupný zůstal většinou nábytek secesní či nábytek ve stylu historismu. Funkcionalistický trubkový nábytek byl tehdy pro sběratele neobjeven a jeho čas přišel až počátkem devadesátých let.

Unikátní tuzemský sloh

V současnosti lidé objevují také nábytek a doplňky v bruselském stylu z konce padesátých let, nejenom proto, že tento sloh trval velmi krátce a jedná se o unikátní tuzemský sloh, ale hlavně proto, že svým bizarně kapkovitým tvarem působí svěže a neotřele. A zde se dostáváme k zajímavému jevu, kdy se nábytek z počátku druhé poloviny 20. století (např. čalouněný sedací nábytek, psací stoly, svítidla a další doplňky) začíná sbírat, protože proti dnešní dřevotřískově pseudorustikální produkci made in EU působí najednou oduševněle a moderně.

Protože samotná moderna zestárla a stala se historií, musíme dnes do historického nábytku řadit také funkcionalistický, kubistický i bruselský nábytek, i když jeho kořeny vyrůstají z odporu proti historizujícím slohům. Z toho vyplývá nutnost individuálního přístupu ke každému kusu, protože zakomponovat do interiéru nábytek z různých období je mnohem obtížnější, než prolistovat katalog nebo si v nábytkovém studiu nechat na počítači vytvořit 3D model a pomocí myši stěhovat a dolaďovat jednotlivé části virtuálního pokoje.

Ale na druhé straně historický nábytek má duši a pokud ho citlivě zakomponujete do obytného prostoru, získáte kromě hodnotných solitérů mnohem víc - osobitý interiér s dotykem historie.

text: Adam Krejčík, foto: archiv aukčního domu Meissner-Neumann

Poslat Messengerem

24.06.2014 | Interiér