To nejzajímavější bylo k vidění v expozici Italské kamenné divadlo, která představila několik výstav. K nejatraktivnějším patřila, stejně jako v loňském roce, autorská restaurace. Projekt Rosso Verona, provedený v růžovém mramoru, spojil krásu místního přírodního materiálu, který se tu těží po staletí, s umem designérů a podmanivými chutěmi kuchyně z oblasti Trentino – Alto Adige. Těžko říci, co na konceptu, který vytvořila Silvia Sandini, pochválit více – krása a nápaditost jsou v Itálii od gastronomických zážitků prostě neoddělitelné.
Duše města
Experimentální projekt Duše města, jehož kurátorem byl historik architektury Luca Molinari, se zabýval obvyklými exteriérovými a interiérovými architektonickými formami užívanými ve městě a jejich ztvárněním v přírodním kameni z různých úhlů pohledu. Sedm významných designérských studií z celého světa (z Čile, Španělska, USA, Německa, Číny a Itálie) představilo své vize ve spolupráci s italskými zpracovateli kamene.
Pestrý záběr zahrnoval jak abstraktní geometrické vize (Duchové budoucích budov, Stěny), tak i využitelné návrhy, jako byly například Objetí – exponát na téma kryté sezení, Všechno plyne – venkovní pavilon. Nejpůvabnější byla bezesporu Venkovní kuchyně, s jídelním stolem, grilem, mycí zónou, osvětlením i úložnými prostory, vyvedená v kameni různých barev a struktur od ušlechtilé bílé až po antracitovou.
Území & design
Nosná část výstavy se zaměřila, na základě konceptu architektů Raffaella Galiotta a Vincenza Pavana, na vztah mezi produktem a původem materiálu – místem vzniku, mezi fantazií a přírodou.
Architekti vybrali 10 italských nalezišť, 10 různorodých materiálů, a vyzvali italské designéry k vytvoření užitných produktů do interiéru, které nejlépe spojí funkčnost a soudobé trendy v designu s krásou a technickými vlastnostmi konkrétního materiálu. Vznikly tak velmi různorodé exponáty, jako například koupelnové sety Process z toskánského travertinu a Sea Bath s umyvadlovou deskou z mramorové intarzie (navrhl Roberto Semprini).
Vhodnou a nadčasovou příležitostí k uplatnění krásy kamene jsou zejména stoly – Ever Growth z bílého carrarského mramoru překvapil organickou povrchovou strukturou (autor Federico Rossi), model Oasi z šedého kamene z Vicenzy zase kombinací masivní podnože a tenké perforované ocelové desky (Odo Fioravanti).
Kombinace s jinými materiály se osvědčila i u kolekce Slim Stone, kde se lesk a subtilita skla snoubí s dekorativním žilkováním unikátního mramoru Orobico Arabescato z údolí Brembo.
Tento temperamentní kámen, který je mimo jiné po staletí ozdobou podlahy v bazilice Sv. Petra ve Vatikánu, si vybrali designéři Pio a Tito Toso. Nechyběly variace na sezení, oblé linie ledově bílého modelu Triclinio (původem z Ostumi) jako by odkazovaly na jemné křivky renesančních soch.
Kam kráčejí trendy
Že z kamene lze vytvořit něco, co se zdá nemožné, dokázal už před pěti stoletími Michelangelo Bunarotti, a to s nástroji nesrovnatelně primitivnějšími, než máme k dispozici dnes. Vděčíme za to jeho odvaze a nepřekonatelné imaginaci. Víte, že slavnou sochu Davida vydobyl z kusu, který léta ležel ladem, protože jej ostatní mistři považovali za zkažený a nepoužitelný?
Současný vývoj ve zpracování a designu mramoru a kamene obecně jednoznačně směřuje k originalitě a zvýraznění přírodního charakteru, který je zdrojem jedinečnosti a přirozené krásy každého kusu. Za pomoci nejmodernějších technologií, jako jsou zpracování ve vakuu, nanotechnologie, CMC, řez laserem a vodním paprskem apod. získává tento materiál dosud nebývalé tvary a možnosti a zdokonalují se jeho technické a užitné vlastnosti.
„Italské kamenné divadlo je prestižní příležitost, jak prověřit experimentální iniciativy,“ říká architekt Raffaello Galiotto, který stál před třemi lety u zrodu tohoto projektu. „Rychlý vývoj nových technologií ve zpracování a konstrukcích silně ovlivnil současné generace architektů a designérů. Tyto prostředky otevřely cestu k inovativnímu tvarosloví, které zpětně přináší další neustálé výzvy pro materiály a konstrukční systémy. Díky této dialektice architektura získává velký impuls k nekončícímu vývoji.“ Na veletrhu Marmomac jsme to viděli na každém kroku.
Více na Marmomac.com
Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Marmomac
