Dřevo
Dřevěné podlahy jsou pružné, odolné, na dotek měkké a hřejivé, a přestože dobře tepelně izolují, mají zároveň dostatečnou tepelnou průchodnost a jsou tedy vhodné i pro podlahové vytápění. Jejich velkou předností je životnost, ta se sice odvíjí od použité dřeviny (odolnější je tvrdé dřevo z listnatých stromů než měkké z jehličnanů), ale obecně je dlouhá zvláště v případě masivní podlahy.
Důležitá je přitom také správná pokládka a údržba. Optimální je suchý úklid vysavačem, mokré čištění by mělo být méně časté. Vhodné čisticí prostředky doporučí dodavatel na základě povrchové úpravy podlahy, která může být provedena lakem, voskem nebo olejem. Lak je dosud nejčastější variantou pro svou odolnost a nízké nároky na údržbu. V případě lokálního poškození je však náprava možná pouze celoplošným přebroušením a opětovným nalakováním, což je velmi náročné i nákladné.
Podobnou situaci lze snadněji řešit u olejované nebo voskované podlahy, ta je ale zase mnohem choulostivější na rozlité tekutiny a další nečistoty a ochrannou vrstvu je nutné každé dva roky obnovovat. Odměnou je však krásný matný vzhled a přirozená barevnost dřeva, proto se s ním v interiérech setkáváme stále častěji.
Laminát
Díky současným technologiím jsou mnohé laminátové podlahy již k nerozeznání od těch dřevěných. Někteří výrobci dokážou napodobit nejen odstín a kresbu dřeva, ale také jeho strukturu včetně poréznosti a přirozeného reliéfu, což je patrné i na dotek.
Mezi hlavní výhody laminátové podlahy patří rychlá montáž, snadná údržba, vysoká odolnost proti tlaku a barevná stálost. Je studenější a tvrdší než podlaha dřevěná a nepříjemná může být také její hlučnost. To však lze vyřešit kvalitní akustickou podložkou, kterou mnozí výrobci nabízejí již jako součást lamely, a pokud ne, lze ji dokoupit zvlášť.
Podlaha se skládá z několika vrstev, jejím základem je nosná deska z dřevěných vláken a pryskyřice umístěná ve středu lamely. Spodní část tvoří impregnovaná vrstva sloužící ke zvýšení tvarové stability. Vrchní dekorativní a užitná vrstva může být složená z více složek podle výrobního postupu.
Laminátové podlahy se podle možnosti zatížení dělí do několika tříd a prodejce by tak měl být schopen doporučit konkrétní podlahu podle plánovaného využití. Při suché údržbě je vhodné použít nástavec na hladké povrchy a při vytírání mop nebo pouze mírně vlhkou textilii.
Vinyl
Také současné vinylové podlahy bývají zdařilou imitací dřeva, kamene, korku, dlažby apod. a stejně jako ty laminátové dobře odolávají opotřebení a vlhkosti a jsou rozměrově stálé. Navíc jsou pružnější, měkčí a teplejší na dotek, významně redukují hluk, snadno se pokládají i udržují a v posledních letech proto jejich obliba značně stoupá.
Dodávány jsou v rolích, ale častěji ve čtvercových lamelách v různých formátech a lze je celoplošně lepit k podkladu nebo pokládat plovoucím způsobem, tedy bez nutnosti dalšího upevnění.
Vinylovou podlahu tvoří tvrzené PVC složené z několika slisovaných vrstev, vrchní vrstvu přitom tvoří fotografický dekor. Kvalitnější vinylové podlahy jsou navíc chráněny PUR ochrannou vrstvou. Nášlapná vrstva by měla mít tloušťku alespoň čtvrt milimetru, ta zajistí odolnost proti prošlapání i tvarovou paměť, díky které na podlaze nezůstanou otlačená místa od nábytku ani po delší době.
Čištění zajistí vysavač, měkký kartáč nebo vlhký mop. Součástí pravidelné údržby by měla být opakovaná odborná obnova povrchové úpravy. Při dobré péči slibují výrobci vinylových podlah stejnou životnost, jakou mají podlahy dřevěné.
Linoleum
Linoleum je kvalitní a biologicky odbouratelná podlahová krytina, která je pružná, ale zároveň pevná a díky tomu velmi odolná. Vyrábí se výhradně z přírodních složek – její základ tvoří lněný olej, přírodní pryskyřice, korková a dřevitá moučka, vápenec, pigmenty a juta.
Linoleum je vhodné do všech místností v bytě, a protože je antialergenní, měkké a teplé na dotek, oblíbené je především v dětských pokojích, kde není nutné doplňovat ho solitérním kobercem. Pro obytné prostory je vyhovující linoleum o tloušťce 2 mm, v případě více namáhaných prostor 2,5 mm.
Kvalitní linoleum mívá povrch napuštěný voskem, který ho chrání před poškozením, a je proto vhodné vytírat ho pouze čistou vodou. To obvykle skutečně stačí, protože složení této krytiny zabraňuje tvorbě a množení mikroorganismů a bakterií. Pokud je nutné použít chemický přípravek, musí být pH neutrální, aby nenaleptal vrchní strukturu. Hubice vysavače používaného k suché údržbě by měla mít kartáček zabraňující poškrábání.
Přibližně dvakrát za rok také můžete posílit povrchovou úpravu linolea speciálním roztokem vytvářejícím ochranný film. S výběrem a způsobem aplikace vám poradí každý dobrý prodejce.
Celoplošné koberce
Poměrně dlouhou dobu byly celoplošné koberce zatracované, ale v posledních letech se s nimi opět setkáváme častěji. Oblíbené jsou proto, že zajišťují tepelnou pohodu, jsou příjemně měkké na dotek a zásadně snižují hlučnost v interiéru včetně kročejového hluku. Navíc rychle promění vzhled celé místnosti.
Dodávají se v rolích a už před pokládkou je nutné si dobře rozmyslet, na jak dlouho s nimi počítáme, a podle toho zvolit způsob připevnění k podkladu (oboustrannou páskou, lepidlem nebo fixačním prostředkem). V případě místností o rozloze 20 m2 a více je nutné koberec celoplošně nalepit, aby se nevlnil.
Důležité je mít dobře připravený podklad, na kterém nesmí být žádné nerovnosti, podle kterých by se koberec brzy vytlačil. Povrch lze sjednotit tmelící hmotou nebo vyrovnávací stěrkou určenou přímo na podlahy.
Vybírat lze mezi koberci ze syntetických nebo přírodních vláken a podle toho také volit údržbu. Obecně platí, že při suchém čištění lze nejlepšího účinku dosáhnout pomocí rotujícího kartáče. Přibližně jednou za dva roky je vhodné komplexní chemické vyčištění mokrou cestou, které je možné objednat u specialistů, nebo provést vlastními silami za pomoci speciálního čisticího stroje, který lze běžně zapůjčit.
Kusové koberce
Pro kvalitu koberce je určující materiál, ze kterého je vyrobený, a také technika výroby. Nejvyšší životnost mají koberce z přírodních vláken (bavlna, vlna, hedvábí, sisal, len apod.), které jsou také velmi příjemné na dotek, odolné proti znečištění a především je lze díky pružnosti vláken snadno zregenerovat i po dlouhodobém zatížení nábytkem. Je však nutné počítat s tím, že zpočátku pouští vlas a celkově jsou náročnější na údržbu.
Syntetické koberce (nejčastěji polyamid a polyester) jsou náchylnější na poškození vláken v namáhaných místech, ale na rozdíl od např. vlněných koberců jsou vhodné i pro alergiky. Také jsou dostupné v sytějších odstínech a jsou výrazně levnější. Dobrým kompromisem proto bývá koberec obsahující přírodní i syntetická vlákna v různém poměru.
Existuje mnoho technologií výroby koberců. Nejkvalitnější jsou ty tkané, které se vyrábějí ručně nebo strojově. Nejčastěji se však setkáváme s koberci všívanými (tzv. tufting – příze je strojově všívána do nosné podkladové tkaniny), jejichž hlavní předností je výrazná jemnost povrchu. K těm nejlevnějším pak patří koberce vpichované, které jsou vhodné pro každého, kdo rád pomocí koberce obměňuje interiér.
Text: Jana Polomová, Foto: Archiv redakce a firem, Shutterstock.com
