Lidová architektura v souladu s modernou

Obytná výstavba v malých obcích dostává městský charakter. Týká se to nových i rekonstruovaných domů. Stavby s prvky původní lidové architektury však často neodpovídají dispozicemi ani příslušenstvím potřebám svých obyvatel. Nejinak tomu bylo i v případě tohoto venkovského statku, který byl citlivě zrekonstruován a vybaven v duchu současného interiérového designu.

„Snažili jsme se o zachování co největšího počtu historických prvků, které by působily příznivě v kontrastu s modernou,“ vysvětluje zástupce firmy, která prováděla celkovou rekonstrukci uzavřeného areálu s dominantním hospodářským stavením, prostorným dvorem a zahradou v malé obci nedaleko Prahy.

Hospodářská usedlost byla po létech socialistické devastace v zanedbaném stavu, nacházela se zde pouze jakási polorozpadlá stavení a velké množství nepořádku. Noví majitelé koupili dům již částečně obyvatelný s upřímnou snahou vytvořit v celém areálu takový prostor, kde by se snoubila historická atmosféra s prvky moderního designu a architektury.

Oslovili proto Martinu Schultes, která má s historickými usedlostmi bohaté zkušenosti. V Kalifornii vystudovala vysokoškolský program interiérového designu a dlouhodobě se věnuje navrhování interiérů soukromých rezidencí a rodinných domů.

Spojení historie s modernou

Vstoupíte-li těžkými vraty do objektu, je na první pohled patrné, že se podařilo zachovat základní atributy tradiční zemědělské usedlosti a citlivě je skloubit se současným designem tak, aby se vzájemně nerušily, ale harmonicky doplňovaly. Profesionální řešení nepostrádají ani navazující zahrada a dvůr, jakožto prostory pro příjemné posezení; nechybí ani bazén a venkovní kuchyně.

Historický ráz usedlosti dává replika původních schodů vedoucích do patra, stejně jako výběr zábradlí, oken, dveří i lamp na bílé fasádě. Pouze se střechou byl problém, který se nakonec obrátil ve výhodu.

„Střecha se musela předělat, protože nesplňovala požadavky na statiku. V rámci rekonstrukce se však majitelé rozhodli vybudovat ze střešních prostor celé patro, které nebylo předtím obytné. Začali jsme tak pracovat na druhé části projektu,“ vysvětluje designérka a dále pokračuje: „Myslím, že hned od počátku jsme si s majiteli rozuměli. Návrhy byly většinou schváleny hned po první prezentaci. Technické věci se samozřejmě řešily vícekrát, ale vždy jsme se shodli na použití neutrálních odstínů v interiéru a na kontrastu starého domu s moderně pojatým interiérem. Podílela jsem se společně s majiteli také na návrhu zahradní části, pergoly, posezení, ohniště, venkovní kuchyně, konzultovala jsem návrh zahrady i její osvětlení, “ dodává a ukazuje fotografie, aktuální půdorysy, vybrané barvy a použité materiály.

Střídmost a nové dispozice

Zatímco ve vyšších patrech domu se našel prostor pro kreativitu, ve spodní obytné a již částečně zrekonstruované části nebylo možné s ničím hýbat, dispozice zůstaly víceméně stejné, včetně podlahové krytiny. Ta se v obývací části pouze brousila do světlejšího odstínu, ale prkna pocházející ze starého mlýna, která dal do interiéru původní majitel, zůstala stejná. Na místě zůstaly po ošetření i dřevěné stropy a kamenná stěna v obývací části. Ty využila designérka v maximální míře a kombinovala je nenásilně s betonem, cihlou i kovem.

Všechny místnosti jsou řešeny zcela originálně, beton se opakuje v celém interiéru a skvěle doplňuje dřevěné stropy a původní podlahy.

V kuchyni jsou spotřebiče vsazené přímo do betonové stěny, prolínají se zde dvě úrovně pracovních desek z černé žuly s odolným broušeným povrchem. Z kuchyňského ostrůvku ve stylu barového sezení vystupují dále do obývací části kamenné police s pozadím vytvořeným z betonové stěrky a žuly. Vznikl zde i nádherný detail v podobě místa pro ukládání vína, kde byly do betonu vsazeny nerezové trubky.

Také koupelna v suterénu má své originální kouzlo: dochovanou čedičovou dlažbu a cihlový sprchový kout. Původní dlažbu z čediče najdeme i v hale s černým ocelovým schodištěm navrženým v minimalistickém stylu, kde jsou namísto zábradlí nerezová lanka. Schodiště kopíruje černý nábytek stavěný do pyramidy, opodál se nachází pracovna s knihovnou do tvaru písmena U a původní okénko se zlatým rámem.

„Všechny nové místnosti byly navrženy ve stejném duchu jako spodní patro. Volím neutrální barevné odstíny, dřevo, betonovou stěrku, kov,“ upřesňuje Martina Schultes a ukazuje své detaily návrhů „na míru“. Platí to zvláště pro ložnici, kde navrhuje vybavení a úložné prostory (kromě postele a křesel) a pro lounge místnosti, kde jsou nízké sedačky a vysoký koberec (v ostatních místnostech je buď dřevěná podlaha, nebo dlažba, v horním patře jsou borovicové a smrkové palubky).

Stylově v duchu designové moderny a prvků „na míru“ je řešena i koupelna v horním patře s betonovou stěrkou doplněnou kamennou mozaikou, dětský pokoj s hracím koutkem, který vznikl díky zkoseným vyšším stropům; za zmínku stojí i nádherná knihovna, nabízející stejně jako dětský pokoj celou řadu důmyslně řešených prostor.

Cit pro barvu a materiál

Vybavení volila designérka záměrně v moderním duchu, aby dodalo kontrast ke starému domu a dochovaným prvkům. „Moderní pojetí a rovné linie se pro mě ve starém domě plném křivých stěn staly mnohokrát velkou výzvou při výrobě prvků na míru. Mnohokrát jsem hledala řešení, jak tyto detaily zpracovat, jelikož zdi byly opravdu hodně křivé a například knihovna s pracovnou musela být řešena kovovou konstrukcí, na kterou byly nasazeny bílé lakované desky, jelikož stěna se velmi nakláněla,“ dodává na závěr naše průvodkyně po nově zrekonstruované venkovské usedlosti ve Středočeském kraji nedaleko Prahy.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Robert Žákovič