Letní dům v Toskánsku, který si pro sebe navrhli architekti a designéři Michel Boucquillon a Donia Maaoui, vyniká citlivou architekturou, ale i zcela unikátním technickým řešením zvedací střechy. Proto ho nazvali Casa Farfalla, Motýlí dům.
Desetihektarový pozemek na úbočí vápencové hory s panoramatickým výhledem na město Lucca a jeho širé okolí představoval pro dvojici umělců neopakovatelnou příležitost.
Krajina, kultivovaná několika tisíciletími kulturního vývoje, sahá až k pobřeží Středozemního moře, kde z téže bílé skály, slavného carrarského mramoru, vznikaly i poklady světového kulturního dědictví, zde tesali svá díla staří Římané, Michelangelo, Leonardo da Vinci… Místo snů, obklopené olivovými háji, položené ve výšce 200 m nad střechami středověkého města, se pro ně stalo rájem meditace a experimentování s architekturou, designem i technikou.
Kámen na kameni
Třípodlažní dům přímo vyrůstá ze skály, která byla spolu s výhledy do okolí základní inspirací originálního architektonického a výtvarného konceptu. Hlavní obytná část v podobě dvoupodlažního kvádru se opírá o neopracovanou mramorovou stěnu, vstupující až dovnitř do domu, zatímco jižní a severní průčelí jsou maximálně prosklené a otevřené do krajiny.
Základnu tvoří dvě přilehlé terasy, přístupová s širokým schodištěm podél jižní fasády a na severní straně protáhlá rekreační terasa s traktem pro hosty, odpočinkovými plochami a s bazénem. Ve druhém podlaží se nacházejí tři pokoje pro děti, téměř polovinu dispozice však zaujímá rozlehlá ložnice majitelů domu s vlastní šatnou a koupelnou. Celý dům včetně teras a schodišť je bílým kamenem zvenku obložen, takže zdálky přirozeně zapadá do svého okolí.
Posezení s dámou v červeném
Ztvárnění interiéru odráží výjimečný cit architekta pro krajinu, genius loci i jeho multikulturní kořeny. Dominantou domu je točité schodiště, které vévodí otevřenému společnému obývacímu prostoru. Atypický betonový útvar podobající se spíše skulptuře než konstrukčnímu prvku autor přirovnává k dámě v červených šatech, která se vyšňořila na večírek a stala se královnou večera.
Neopracovaný carrarský mramor přímo vstupuje do kuchyně, jídelny, ložnic i koupelen, stejně jako výhledy, které naplňují celý dům atmosférou renesanční italské krajiny. Kamenné stěny i panoramatické obrazy jsou samy o sobě tak nosným prvkem, že jim majitelé ponechali hlavní slovo a většina vybavení interiéru zůstává ve střízlivém účelném stylu. Převládají hladké povrchy, bílá barva v kombinaci s černou a šedou a citlivě je doplňují jednoduché dekorace.
Zázrak techniky
Po technické stránce je největší atrakcí železobetonového domu hydraulická střecha se dvěma křídly, která lze pomocí 6 pístů zvednout až do náklonu 30°. Tento první dům na světě s hydraulickou střechou umožňuje přirozené větrání a chlazení, sladký spánek v pohodlné posteli, a přitom na čerstvém vzduchu pod hvězdami. Zastínění domu napomáhá i atypická předokenní žaluzie z tepaného železa, vyrobená podle návrhu architektů.
Za výjimečné architektonické řešení s použitím přírodního kamene získal dům v roce 2015 mezinárodní cenu Stone Expo Award 2015.
Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Michel Boucquillon
Technické údaje
Autor:
Narodil se v Belgii v rodině s německými, holandskými, francouzskými a španělskými kořeny a multikulturní zázemí zásadně ovlivnilo jeho vnímání světa. Vystudoval fakultu architektury v Bruselu, v r. 1988 jako 26letý vyhrál velkou mezinárodní soutěž na návrh zasedací síně Evropského parlamentu v Bruselu.
V r. 1994 založil vlastní multidisciplinární studio M.A.D.E.U.S., z něhož později vznikl ateliér Michel Boucquillon Workshop Sa. Věnuje se architektuře i designu, navrhuje pro nejvýznamnější evropské výrobce nábytku, doplňků, svítidel atd.
Kontakt: Michelboucquillon.com
