Vnitřní prostor maximálně otevřený do zahrady je hlavní mantra současného moderního bydlení. Představujeme vám dům, který se s těmito požadavky vyrovnává velmi neobvyklým způsobem. Pokud se vám vybaví obrazy ze sbírky příběhů Tisíc a jedna noc, není to asociace čistě náhodná.
Evropské mírné klima vytváří většinou příznivé podmínky pro to, aby se interiér domu co nejvíce propojoval s exteriérem a umožňoval pobývat po celý rok venku. Právě takové požadavky měla rodina při budování velkorysé rezidence v Kuvajtu.
„Navrhnout takový dům například ve Španělsku není příliš obtížné. V extrémních podmínkách, které panují v Kuvajtu, jsme ale museli zvolit zcela jinou strategii. Na počátku jsme proto museli položit základní otázky. Požádali jsme klienty, aby podrobně popsali, co všechno dělají venku v průběhu dne i večer a také v průběhu jednotlivých ročních období. Také jsme se zeptali, zda si dokáží představit bydlení v několika výškových úrovních,“ vysvětluje architekt Joaquín Pérez-Goicoechea, jeden z dvou hlavních autorů projektu. Extrémní klima s denními teplotami nad 40 °C a velkými rozdíly mezi dnem a nocí i další specifické podmínky jasně předurčovaly uspořádání obytných budov na Blízkém východě již před několika tisíciletími.
Prostředí, které definuje architekturu |
| Extrémní klima s denními teplotami nad 40 °C a velkými rozdíly mezi dnem a nocí i další specifické podmínky jasně předurčovaly uspořádání obytných budov na Blízkém východě již před několika tisíciletími. |
Požadavkem číslo 1 byla vždy bezpečnost: domov měl v krutých dobách chránit rodinu před nepřáteli a jakýmikoli nezvanými hosty, ale také před drsným podnebím – před sluncem, větrem, bouří atd. Již od starověku zde proto měla lidská obydlí poměrně ustálenou podobu: zvenčí je obklopovaly uzavřené vysoké masivní zdi s minimem oken a vstupů, které dokonale ukrývaly vše, co se odehrávalo za nimi. Společný obytný prostor se soustředil kolem centrálního dvora, často atria s bazénkem, zelení, loubím apod. Tato oáza, zvlhčující a zpříjemňující klima, sloužila jako jakýsi obývací pokoj pod širým nebem, zde se všichni společně setkávali, sem přicházely soukromé i obchodní návštěvy a na tuto část domu navazovaly ostatní obytné místnosti – salonky, jídelna, pracovna atd. Soukromé „komnaty“ členů rodiny, zejména její ženské části, byly naopak pečlivě odděleny a důmyslně propojeny se zázemím a místnostmi pro personál.
Náznaky tohoto tradičního principu můžeme vysledovat i ve zcela atypickém moderním domě, který navrhli architekti ze španělského ateliéru AGi architects.
Tři zahrady
Architektonický koncept domu nazvaného Tři zahrady je založen na vnitřním atriu se zahradami ve třech výškových úrovních. „Letní zahrada“ je využívána za největších veder, je umístěna v nejnižším podlaží 4 m pod úrovní ulice. Izolační schopnost zeminy, hluboký stín a otevřená vodní plocha zajišťují v této části domu přijatelnou teplotu i za nejteplejších dní. Voda, která se zde odpařuje, stoupá vzhůru a díky přirozené cirkulaci ochlazuje i horní podlaží.
V úrovni přízemí se nachází „Mokrá zahrada“ s bazénem a fontánkami, obklopují ji hlavní společné obývací prostory. Zde rodina tráví největší část roku. Na střešní terase nad nejvyšším podlažím se nachází „Zimní zahrada“ se zelení a relaxačními plochami. Chrání ji konstrukce z jemného hliníkového pletiva, která vytváří jemný stín, zachycuje vítr a prach, ale propouští dostatek denního světla.
Všechny tři terasy, propojené otevřeným schodištěm, vytvářejí transparentní a jednolitý celek, určený pro „veřejný“ život rodiny. Na ně v každém podlaží navazují uzavřené intimní zóny – ložnice, koupelny, pracovny, pokoje pro hosty a další místnosti. Kuchyň se v této kultuře bydlení nestaví na odiv jako u nás, naopak je pojímána jako čistě účelová místnost, kam přichází pouze personál, a je skrytá v zázemí domu.
Rafinované umění komunikace
Vertikální uspořádání domu má ještě další, na první pohled ne zcela markantní funkci – slouží jako komunikační filtr. Do hlavní společné části domu přicházejí i návštěvy, do dalších podlaží pak propouští jen členy rodiny, personál a nejbližší osoby. Podobně jako ve starověkých palácích, i zde je nitro domu zahaleno rouškou jakéhosi orientálního tajemna. Ke každému prostoru vedou různé cesty. Schodiště v atriu a uvnitř dispozice, volné průchody kolem atria a chodby po obvodě nabízejí řadu možností, jak otevřeně či naopak skrytě, přímo či nepřímo projít „z bodu A do bodu B“. Jde o to, vybrat si právě tu správnou cestu. Dům tak do puntíku naplňuje další ze základních požadavků na komfort bydlení – požadavek na maximální soukromí.
Další fotografie najdete v tomto článku.
Text: Jitka Pálková, Foto: Fernando Guerra
Technické údaje
Autoři:
Nasser B. Abulhasan, Jaoquín Pérez-Goicoechea
Vedoucí projektu: Stefania Rendinelli, Sara Baranco
Návrh vybavení interiéru: AGi architects
AGi architects
Architektonická kancelář se sídlem v Madridu a Safatu v Kuvajtu. Mezinárodní tým zaměstnává asi 50 odborníků ze všech oborů, zabývá se architektonickými a urbanistickými návrhy, interiérovým designem, výzkumem a poradenstvím. Hlavními pilíři práce jsou výzkum a inovace, ekologické a sociální aspekty, nadčasová kvalita a originalita. Kancelář získala více než 25 ocenění ve významných mezinárodních architektonických soutěžích, včetně nominace na cenu Miese van der Rohe.
Kontakt: www.agi-architects.com
