REKONSTRUKCE: Dům s hradbami venku i uvnitř

V ulici u historických hradeb ve Slaném minete starý dům, jehož rekonstrukce vzbudí úctu, zvláště u těch, kdo ho znají z předchozí doby. Stačilo málo, aby tu už nebyl. Ale vstoupíte-li dovnitř, žasnete – historické prostory dokonale slouží současnému bydlení, navazují na ně nově vybudované místnosti otevřené do dvora. Jsou plné světla, setkávají se tu krásné materiály včetně starých kamenných zdí. Autoři je společně s investory zakomponovali do interiérů jako jeden z nejdůležitějších výtvarných prvků.

„S investorem se známe už docela dlouho, před několika lety jsme ve Slaném stavěli dům pro jeho bratra. Jsou to báječní lidé, rozumíme si. Byl to tehdy náš první společný projekt s architektem Janem Švestkou, kdy jsme zjistili, že můžeme dobře spolupracovat jako kolegové. U tohoto domu byla rekonstrukce jasná, majitel je rodák ze Slaného, místo samotné dobře znal a tušil, že má velký potenciál. A navíc jsme naladěni na stejnou vlnu, brzy jsme se shodli na tom, že domu vrátíme původní vzhled. Všechny historické prvky jsme pečlivě zdokumentovali a ponechali, základní figura – tvar domu – byla jasná, daná,“ říká architekt Martin Beránek.

Jeho kolega Jan Švestka dodává: „Na první pohled dům působil tak trochu šíleně, byl odraný, pod omítkou se ukázalo, že už se napůl rozpadá. Ale má zvláštní a velmi zajímavou polohu – trochu na kopci, s hradbami za zády, má výhled na historickou část města, s dvorkem. Když jsme pak zjistili, jakou má atmosféru, chápali jsme, proč ho investor koupil.“

Kouzlo historie

Dům byl postaven mezi lety 1800–1850, poté byl přestavován a přistavován, s materiálními (ne)možnostmi doby nedávno minulé. Jeho dvůr se nachází na místě hradního příkopu. Různé typy přístavků byly přimknuté k obvodové stěně domu, k ohradním či opěrným zdem. Projekt vrátil historické stavbě původní charakter: byla očištěna od nevhodných úprav, přístavky ve dvoře se zbouraly. Zhruba v jejich úhrnné ploše architekti navrhli novou část, dispozičně a provozně propojenou s domem. Hlavní obytný prostor se tak rozšířil a otevřel do dvora. Přístavba také propojuje dům s klenutým sklepem pod hradbami. Horní patra slouží jako místnost pro děti a ložnice, díky zelené střeše přístavby jsou opticky propojena s terénem a zelení na hradbách.

Dům byl původně přízemní, druhé podlaží bylo přistaveno později, pak přibyly přístavby. Když se očistily jeho zdi, ukázalo se, že jsou postaveny téměř výhradně z opuky. Je to měkký kámen, který se snadno drolí. Projevilo se to ve chvíli, kdy se obnažily klenby zespodu i jejich ruby shora. Jedna z nich měla výraznou trhlinu, skoro padala. Další trhliny byly ve zdech.

„Investor se rozhodl, že klenbu postaví znovu, a našel zedníky, kteří to ještě umí. Zároveň měl kontakt na výborného statika pana Miloše Svobodu, který má zkušenosti se záchranou památkových objektů. Společně jsme se dohodli, že klenby opravíme z rubové strany, vyčistíme spáry, které pak prolijeme cementovým mlékem. Přidávala se také armatura, vyklínovaly se dubovými klíny. Kromě toho se dům v přízemí stáhl ocelovými táhly v úrovni kolem stropu. Ukotvila se z vnější strany fasády a dotáhla tak, aby se napnula,“ vzpomíná Jan Švestka.

„Jediný velký zásah, který jsme potřebovali ve starém domě realizovat, bylo komfortnější obytné podkroví. Krov jsme zvedli zhruba o 30 cm tak, abychom příliš nezměnili základní tvar domu. Tento moment je u historických staveb citlivý, nesmíte porušit jejich proporce. Podlaha je tu nová, nosné trámy také. Střešní okna tvoří jakousi propojenou žiletku až do hřebene. Umístili jsme je tak, aby z postele bylo možné pozorovat významné stavby města, například kostel nebo poutní cestu. Hodně jsme také přemýšleli nad tím, kam je dát, abychom příliš nezasahovali do dálkových pohledů na historickou část města.“

Architekti museli do podkroví vymyslet také nové schodiště. Všechny varianty byly náročné na místo, takže jim zbylo jediné řešení – schody, které budou kopírovat polohu původního schodiště. Museli vytvořit na první pohled jednoduchou prostorovou hru: na úrovni druhého nadzemního podlaží vytvořili jakési pódium se třemi stupni, pak se orientace schodů otočí a jdou rovně nahoru. Vznikl tak krásný prostor, který nepůsobí stísněně, navazuje na parapet okna a samozřejmě na staré dřevěné schodiště z přízemí.

„Schodiště navíc není půdorysně rovné, rozšiřuje se kvůli průchozím šířkám. Vytvořili jsme samonosnou konstrukci, skoro bych řekl sochu. Nový monolitický železobetonový prvek schodiště je umístěn ve stopě původních dřevěných schodů u vřetenové zdi, kterou jsme také vyzdili nově. Je velmi jemně kotvený, abychom nemuseli dlabat do opukového zdiva,“ upřesňuje architekt Švestka.

Rekonstrukce trvala tři roky a většinou probíhala svépomocí. Tři roky ale nejsou dlouhá doba, právě taková práce ji potřebuje – je třeba si pořádně rozmyslet všechno, co je před vámi, často se objeví nové problémy a výzvy. Dvě stě let starý dům dnes působí ve strmé uličce autenticky, dýchne na vás historií. Dvůr na místě hradebního příkopu je naopak komfortní, historické stopy ho zdobí. „Velký dík si zaslouží investor, který dokázal projekt dotáhnout a příjemně zabydlet. Souhlasil s tím, že ponecháme všechny ty křivosti stěn, různé výklenky a otvory, podlahy v různých úrovních. Navíc ve spolupráci s městem doplnil kamennou dlažbu a opěrné zídky v části ulice,“ dodává architekt Beránek.

Dovolená na dvorku

Na místě přístaveb ve dvoře měli autoři projektu navrhnout něco soudobého, to byla asi nejtěžší část jejich práce. Novostavbu do prostoru zakomponovali tak, aby co nejlépe srostla s okolím a dotvořila ho. Od začátku věděli, že přístavba bude prosklená, aby do ní dostali slunce. Mělo být zřejmé, že je to novostavba, která ale bude se starým domem v harmonii. Vyzkoušeli různé varianty, a nakonec došli k pocitově jednoduché formě.

Vertikálně ji člení kovové sloupy, na kterých leží trámová pultová střecha. Trojsklo je v europrofilech v předsazené ocelové konstrukci – okenní rámy jsou tedy dřevěné lakované, vybrali šedý odstín lomený s olivovou barvou. Podpory jsou vně, kamenné zdi jsou původní – z jedné strany parkány, z druhé je to dělicí zeď se sousedy. Mohli je ponechat i proto, že místnost je v podstatě průchozí, tedy provětrávaná. Ale tam, kde to bylo možné, vložili tepelné izolace a hydroizolace.

Na místě hradeb se kamenná stěna zpětně přizdívala směrem do interiéru. U zdi, která sousedí s vedlejším domem, to nutné nebylo. Investor si také přál, aby se do sklípku pod hradbami dostal chodbou. Je to malá, ale pěkná klenutá místnost z doby, kdy hradby přestávaly plnit svoji funkci. Ve výsledku tak vznikl kontinuální prostor, rozdělený tělesem koupelny. Velmi pěkný je u pracovny, kde jsou nové klenby směrem ke sklípku.

Dvůr je sevřený a trochu utopený v terénu, stíní ho velký ořech, takže tu vzniklo velmi příjemné místo, kde mají klienti soukromí, a přitom kamenné zdi a hradby na dosah. Navíc tu jsou různé výškové úrovně a propojení, celý dům přirozeně větrá, kamenné zdivo má výbornou akumulaci a setrvačnost tepla i chladu.

Copilit a staré dlaždice

Interiéry měly být vytvořeny jako propojené prostory, autoři se s investorem shodli také na přírodních materiálech v kombinaci s litou betonovou podlahou a copilitem v koupelně. „Copilit si investor vybral sám, i my jsme uvažovali o skleněném objemu. Všichni jsme chtěli něco lehkého, aby těleso koupelny působilo spíš jako velký kus nábytku, který vytvoří prostorový dělicí prvek. Když se rozsvítí, vypadá jako lampion. Interiér koupelny je díky oblému a transparentnímu plášti velmi příjemný, navíc ho prosvětluje světlík, schovaný v zelené střeše,“ uvádí Martin Beránek a jeho kolega upřesňuje: „Rychle jsme se shodli na podlahových stěrkách, z betonu měla být vyrobena také kuchyňská linka. To by bylo samozřejmě velmi pěkné, ovšem drahé řešení. Ve staré části jsme zase ponechali původní prkna s patinou původních nátěrů, investor zvolil téměř restaurátorský přístup. Sundali jsme je, abychom mohli položit hydroizolaci podlah a také vzduchové kanálky pro odvětrávání vlhkosti. Do předsíně si investor sám v bazaru našel starou dlažbu.“

Text: Hana Vinšová, Foto: Filip Šapal

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 240 m2

Konstrukce: železobetonové základové pasy a základová deska, nosná konstrukce železobetonová, obvodové stěny sendvičové železobetonové s integrovanou tepelnou izolací, třetí podlaží ocelová konstrukce

Výplně otvorů: fasáda Schüco FW 50+HI, Schüco FW 50+.SI, posuvné systémy Schüco ASS 77 PD.HI, Schüco ASS 70.HI s Schüco e-slide pohonem, okna Schüco AWS 75 BS.SI s mechatronickým kováním Schüco TipTronic, vchodové dveře Schüco ADS 75.SI s řídicí jednotkou Door Control System, trojité zasklení se speciální úpravou Low-E

Vytápění a technologie: energeticky pasivní dům, podlahové vytápění (fan coily), řízené větrání s rekuperací, solární kolektory, systém inteligentní domácnosti

Autoři interiéru: OUTOFBOX Architecture, Lolot Design, Riga, Lotyšsko

Kontakt – architekti: m_ber.s