Vilu proměnily přístavby a terasy

Funkcionalistické domy dnes obdivujeme jako unikátní výtvarná díla a snažíme se zachovat jejich krásu a hodnotu. Už dříve jsme vás v časopise Můj dům seznámili s rekonstrukcí Paličkovy vily v Praze na Babě od Marta Stama, které se ujal architekt Ladislav Lábus. O něco později pak na nedaleké Hanspaulce obnovil vilu Lídy Baarové. Dnes vám představujeme další, zcela odlišně pojatou rekonstrukci domu z první poloviny 20. století. Náhodný kolemjdoucí by asi ani nepoznal, že se dívá na starší vilu po obnově. Autory jsou Ladislav Lábus a Jitka Hofmeisterová.

Původním záměrem autorů to ale nebylo, dost dlouho přemýšleli nad tím, jak stavbu pouze doplnit. Byli přesvědčeni, že by neměla ztratit svůj charakter.

„Ohleduplnost k podstatě poměrně skromné vily nás zaváděla. Nechtěli jsme měnit její výraz a charakter, s její lapidární substancí jsme ale trochu bojovali a teprve až později jsme došli k závěru, že naše představy musíme opustit. Bylo třeba zvětšit obytnou plochu, vyřešit přístupnost a tím i novou polohu garáže a vymyslet propojení obytných místností v přízemí se zahradou. Rozhodli jsme se tudíž pro razantnější postup, který přinesl nové architektonické řešení,“ uvádí architekt Lábus a upřesňuje: „Využili jsme toho, že původní dispozice byly centrálně komponované. Přístavbami u jižní a západní fasády jsme je rozšířili o další prostory.“

Na základě svých zkušeností už Ladislav Lábus věděl, co je čeká. Domy z tohoto období mají několik společných neduhů: poddimenzování vstupu, oddělenou kuchyň i obytné místnosti, které propojovaly jen chodby a schodiště. „V negativních atributech se funkcionalistické a stavitelské vily podobaly. Na projektu této rekonstrukce jsem si ale více uvědomil i rozdíl mezi nimi. Ty funkcionalistické byly většinou propojeny se zahradou, buď přímo z přízemí nebo přes terasu. Ty stavitelské zahradu obvykle přehlížejí, vůbec s ní nekomunikují, jsou s ní propojeny jen přes hlavní vstup z ulice, i když je suterén na straně zahrady na úrovni terénu.“

Také jsme navštívili: Velkorysá vila, která se vrací ke klasice

Výzva pro architekty

Majitelé domu se před rekonstrukcí, po negativních reakcích památkářů na první studii, rozhodli uspořádat si malou architektonickou soutěž. Tímto způsobem získali několik návrhů. Dva z nich tak trochu opakovaly stavitelské principy z blízké kolonie Baba, jeden radikálně zabíral zahradu před domem a další neměl ambice zásadně měnit dům a zahradu, ale jen přidávat potřebné prostory.

To je oslovilo, nechtěli napodobovat staré mistry ani se tvářit, že k funkcionalistické výstavbě na Babě vlastně patří, i když s jistým zpožděním… Následovaly pak dlouhé týdny úvah, jak dál, které vedly k výraznější změně stavby. Zvažovala se poloha garáže, přestavba podkroví, důležité bylo dispoziční řešení včetně nových teras.

Nenápadný labyrint

„Pro naše rekonstrukce tohoto typu je charakteristické, že zachováváme prostorovou strukturu a tradiční uzavřenost původních místností, zároveň se však nové části stavby snažíme obohatit i o možnosti volnějšího dispozičního uspořádání, kdy se interiér více otevírá do zahrady a k výhledům. Uživatelé pak mají možnost využívat oba fenomény – tradiční uzavřenost i současnou otevřenost obytných prostor,“ říká architekt Lábus.

Ve vile v Matějské ulici autoři tyto principy využili také, v rekonstruovaných částech charakter místností ponechali. V přízemí, v prostorách ve vazbě na přístavbu, je ale uplatnili docela rafinovaně, použili oba principy – jídelna a obývací pokoj, které se nacházejí ve staré části domu, jsou s kuchyní a verandou vizuálně propojeny záměrně jen částečně. Prostorovou kontinuitu sledovali obdobně „nedůsledně“ také v nástavbě (půdní vestavbě), kde jsou ložnice, šatna, pracovna a prostorná lodžie také propojeny jen zčásti. Tímto způsobem dosáhli nečekaného kouzla, interiéry působí jako příjemně zabydlený a bezpečný labyrint, který se v určitých chvílích otevírá, jindy zase ne.

Dotvoření kompozice domu

„Zvětšení rozsahu přístaveb si vyžádalo sjednocení fasád do celistvého tvaru, nakonec jsme se rozhodli pro přizdívku z režných cihel. Základní řešení fasád původní stavby přitom zůstalo v zásadě stejné. Kompozice původního domu, přístavby i nástavby byla založena na protikladu relativní uzavřenosti a otevřenosti podkroví i terasy. Charakteristické prvky, formující nástavby a přístavby, jsme záměrně opakovali. Základem byly pilíře, které nesou střechu podkroví, ale nacházejí se i ve spodní části u teras. Důležité pro nás bylo také řešení oken s pevnými dřevěnými okenicemi a pergol, které kompozici dotvářejí. Identita domu je nyní zcela jiná, má výtvarně výraznější formu,“ uzavírá Jitka Hofmeisterová.

Text: Hana Vinšová | Foto: Tomáš Balej

Technické údaje

Technické údaje:

• Plocha pozemku: 857 m2
• Zastavěná plocha: původní 114 m2, nová 195 m2
• Užitná plocha: původní 224 m2, nová 446 m2
• Obestavěný prostor: původně 1 116 m2, nový 2 030 m3
• Konstrukce: Dvoupodlažní přístavba se nachází při jižní a západní fasádě domu. S původní stavbou byla propojena probouráním parapetů stávajících oken, resp. vybouráním nového průchodu z jídelny do kuchyně. Výška říms se vzhledem k využití půdy jako obytného podkroví zvýšila, výška vrcholu střechy však byla zachována. Další stavební úpravy se týkaly hygienického zázemí, přestavby schodiště do podkroví a přesunutí hlavního vstupu.
• Výplně otvorů: dřevěná euro a repase původních oken a dveří, dubové neotvíravé okenice
• Vytápění a technologie: plynový kotel (podlahové vytápění a radiátory), krbová vložka