Mladí architekti Jiří Smolík a Zdeněk Rychtařík si získali respekt starších kolegů už svými prvními realizacemi. Stavby vzdáleně připomínají loď — štíhlý podélný tvar nízkého objektu se z dálky téměř ztrácí ve vlnách krajiny, vyzdvižené obytné přízemní dostává lehkost, se kterou proplouvá nad terénem.

Své okolí nenápadně pozoruje kapitánským můstkem, před kterým se otevírá paluba (terasa) s komínem. Rozdílné stavební materiály použité na fasádách dávají stavbám vlastní osobitou podobu, vypovídají už podrobněji o představách investorů o svém příštím bydlení.

Koncepce daná terénem

Klánovice jsou místem s naprosto nesourodým typem zástavby, najdeme tu moderní a kvalitní domy vedle staveb komerčně vyšperkovaných, rovné i šikmé střechy, vily i malé domky, dokonce rekreační objekty. V bezprostředním okolí stavby převládá drobnější zástavba, menší rodinné domky, chaty, zahradní domky. Architekti se proto rozhodli pro dům velmi nízký, pouze se zvýšeným přízemím, dům, který by nevyčníval, spíše sledoval terén pozemku. Hledali podobu pavilonu volně posazeného v zahradě. Dům záměrně omezený výškově natáhli do délky a usadili ve východní části pozemku, aby celá podélná západní fasáda mohla být otevřena do obytné zahrady, a ta se tak stala součástí bydlení. Všechny obytné místnosti mají přímý vizuální kontakt se zahradou, z terasy se otevírá i výhled do širšího okolí.

Přízemí, vyzdviženo suterénem a přesahující jeho obrys, přes značnou délku své hmoty působí díky tomu lehce, jako by se nad terénem vznášelo. Svažitost terénu rozdělila dispozici na dvě výškové úrovně: schodištěm oddělila společenskou část od intimní ložnicové v přízemí a v suterénu rehabilitační část s bazénem od technického zázemí. Výšková členitost podlaží je však zakončena přímou linkou střechy, takže hlavní obytný prostor s nižší polohou získává větší světlou výšku. Volně otevřený prostor se začleněnou kuchyní a jídelnou získává další velkorysý rozměr.

Podélný tvar objektu dovoluje bohatě prosvětlit všechny obytné místnosti. Společenská část se sezením má nejtěsnější kontakt se zahradou přes celoprosklenou stěnu, která je doplněna ještě výhledem na jih skrze horizontální špaletové okno. Jídelna je od příliš teplého západu chráněna jakousi lodžií, přes kterou se však do zahrady dá sejít po schodech, z východní strany je přisvětlena (stejně jako chodba a severní ložnice v soukromé části) jemným rozptýleným světlem pískované sklobetonové stěny. Stříškou proti přímému letnímu slunci jsou chráněny i obě západní ložnice.

Pravdivý dokument

Majitel domu si od počátku stavby přál „solidní“ materiály na fasádách, které by stavbě zaručily dlouhodobou kvalitu. Autoři zvolili kombinaci režného zdiva s omítkou z umělého kamene. Umělý kámen na kratších stranách přechází v lince na podélné stěny, které lemuje, zdůrazňuje horizontální řešení a opravdu dodává objektu podobu pevného šedivého rámu, do kterého je zasazen cihlově křehký kontejner.

Odsazený suterén je odlišen od přízemí i materiálově, na jeho obložení se použily prefabrikáty z pohledového betonu. „Můstek“ (pracovna) v horním patře je obložen opět režným zdivem jako přízemí a doplněn stříškou s dřevěným podhledem a viditelnými trámy. Dřevěné prvky se objevují také na obou kratších fasádách, kde formou špaletového okna vystupují ven z omítky.

Svědectví o současných technologiím

Vila v Klánovicích je domem, která za padesát let nebo v příštím století bude přesným a pravdivým dokumentem své doby. Podá svědectví o současných technologiích, materiálech, o schopnostech a znalostech, o způsobu života naší generace. A také o současné moderní architektuře — na rozdíl od většiny komerčních staveb, u nichž směs historizujících prvků nevyjadřuje příslušnost k žádné, a nejméně k naší době.

Výjimečná není jen samotná stavba klánovické vily, ale také spolupráce architektů s investorem. Důvěru, s jakou se majitel svěřil do rukou odborníků, jen potvrzuje fakt, že dům od počátečního návrhu až po dokončení stavby neprošel žádnou změnou. Realizace je stejně čistá a působivá jako jemná grafika fasád nakreslených ve studii.

text: Věra Konečná, foto Filip Šlapal a Iveta Kopicová

Poslat Messengerem

03.12.2014 | Stavba