Dřevo působí na všechny lidské smysly, vyvolává pocit krásy, tepla, bezpečí, sounáležitosti s přírodou, jistoty. Oceňujeme jeho tradici, přirozenou krásu a mimořádné výhody při stavbě domu včetně přesnosti výroby i rychlosti montáže. Přesto to producenti dřevostaveb nemají nijak snadné. 

V mysli mnoha stavebníků (i projektantů) přetrvává zakořeněný názor, že stavění ze dřeva se přežilo, historicky u nás nemá téměř žádnou tradici a tudíž se do české kotliny v podstatě nehodí. Na relativně nižším zájmu o dřevostavby se podepisuje také představa rekreační nebo provizorní stavby nebo nepříliš trvanlivé náhražky. Navíc se na trhu stále objevují nové, moderní technologie i materiály „dokonalých vlastností“, soupeřící se dřevem zejména bezúdržbovostí.

Zvláštní, vždyť dřevo – nejdostupnější a snadno zpracovatelná hmota s výbornými technickými parametry a estetickou hodnotou – je už po staletí nejpoužívanějším stavebním materiálem vůbec. A to i v „zemi pod Řípem“.

Mýty, aneb spousta šprochů

V obecném povědomí mají dřevostavby nesrovnatelně menší tržní hodnotu než bytelná stavba zděná či betonová, materiál rychle hoří a dřevěné konstrukce snadno podléhají statickým změnám, sesychají, mění tvar a profil, praskají, podlahy vržou. Dřevo navíc podléhá účinkům vlhkosti, tedy hnilobě a plísním, chutná všudypřítomným hlodavcům, broukům a larvám červotočů, surovina je dokonalou živnou půdou k množení dřevokazných hub a mikroorganismů, materiál bez povrchové úpravy rychle degraduje, což si žádá pravidelnou, pracnou a finančně velmi nákladnou údržbu…

Už tak vřelou „polívčičku“ si často přihřívají i někteří urbanisté, zastávající názor, že dřevo se hodí spíše k venkovu či do horských aglomerací, zatímco ve městě by měly jednoznačně dominovat beton nebo cihla s ocelí a sklem. Jakkoli se tedy může zdát, že dřevo v tomto (víc komerčním než jakémkoli jiném) materiálovém duelu s ostatními stavivy kontumačně prohrává, přetrvávající nedůvěra k dřevostavbám vychází hlavně z neznalosti. A žel i ze zkušeností s řemeslným šlendriánem.

Odolnost a životnost aneb každé srovnání pokulhává 

Hledat jednoznačnou odpověď na otázku, který stavební materiál vydrží déle, je poměrně složité a vyžaduje odbornou studii se zadáním přesných (srovnatelných) parametrů, náročné testy a zkoušky. S jistotou ale lze říci, že dobře postavená dřevostavba vydrží klidně i 150 let. Velmi ovšem záleží na kvalitě provedení díla.

Jiným často uváděným problémem je hořlavost materiálu. Jistě, dřevo je hořlavé, rozhodně to však neznamená, že dřevostavba shoří rychleji než stavba z jiných materiálů. Technická norma dokonce stanoví přesné parametry, zaručující dostatečnou dobu na evakuaci lidí v řádu desítek minut. Zuhelnatělá povrchová vrstva vznikající při požáru totiž na nosných prvcích (trámech) brání dalšímu ohoření.

U objemných dřevěných kusů pronikne oheň do zhruba dvou až třícentimetrové hloubky a další postup se výrazně zpomalí či zastaví, dřevěná konstrukce vydrží mnohem déle než například ocelový skelet, který se teplem brzy zdeformuje a zbortí. Při požáru je mnohem nebezpečnější vzplanutí vnitřního vybavení budovy než dřevěné nosné konstrukce.

Navštívili jsme: Dřevěná harmonie na zeleném svahu

Základní fyzikální vlastnosti 

Někdo tvrdí, že v dřevostavbě je horší akustika než v domě zděném. V akustice je ale výsledek vždy závislý na nejslabším článku celku (zde např. dveří) a akustický komfort určují parametry základních konstrukcí a především detaily jejich propojení. Akustické vlastnosti dřevostavby tedy neurčuje samotný materiál, ale promyšlenost a kvalita návrhu stavby včetně uplatnění zvukoizolačních materiálů a řešení detailů s ohledem na přenos hluku.

A jak je to s teplem? Je pravda, že dřevo akumuluje teplo méně než třeba cihla. Ale v dřevostavbě po zatopení během chvilky docílíte příjemné pokojové teploty, neboť se rychle a ekonomicky nejprve ohřeje vzduch v místnosti. Nedostatečné akumulační schopnosti lze vyřešit například zděnou příčkou, betonovou podlahou nebo hliněnou omítkou vnitřní stěny. Tyto prvky budou plnit požadovanou akumulační funkci. A konečně je zde vzpomínaná hrozba plísní a hniloby dřevostaveb. Vznik a šíření plísní je ovšem ve všech objektech způsoben jedině špatným návrhem, nebo nekvalitním provedením či nevhodným způsobem užívání stavby.

Argumenty pro

Dřevostavby jsou nesporně ekologické, spjaté s přírodou, stavěné z přírodního, recyklovatelného a obnovitelného materiálu. Jsou energetické s dobrými tepelněizolačními vlastnostmi s garancí nízkých provozních nákladů, ekonomické, byť vstupní surovina je relativně drahá, cenu však snižují nenáročná výroba a montáž. Rozhodně jde o stavby extrémně rychlé i efektivní, v nichž se zužitkuje až 85 % základní suroviny. Představují rovnocenný ekvivalent ostatním konstrukčním systémům s nespornou výhodou exkluzivity, ztvárněné v ojedinělých individuálních i typových projektech. A kromě toho nabízí určitou exotiku v neobvyklých cizokrajných řešeních (feng-šuej, finské domky, kanadské sruby). K estetičnosti hotových příbytků přispívá moderní komfort snoubený s pocitem návratu k tradicím a k přírodě.

Neoddiskutovatelné výhody

V praxi neexistují žádné racionální důvody, proč dřevu přisuzovat atributy slabosti a pomíjivosti. Ba naopak, vezmete-li na zřetel kupříkladu požadavek na energeticky úsporné stavění, pak právě dřevostavby v tomto trendu hrají velmi významnou roli. Dosahují vynikajících tepelněizolačních vlastností, splní požadavky na standard nízkoenergetického či pasivního domu při mnohem menší tloušťce obvodové stěny, než je tomu u jiných typů staveb. Šetří tím zastavěnou plochu, investiční i provozní náklady.

Nepřehlédněte: Přízemní dřevostavba: Idylka v kraji rybníků

Jsou-li řešeny jako difuzně otevřené, jsou prodyšné a vytvářejí zdravé vnitřní klima. Jasnou výhodou je také rychlost výstavby. A kde jinde než právě ve stavebnictví platí ono příslovečné – kdo staví rychle, staví levněji! Spolu s rostoucími požadavky na ochranu životního prostředí a na snižování energetické náročnosti těžby, výroby, stavby i jejího provozu dřevostavby získávají na svém opodstatnění. O generačním využití díla svědčí bezpočet konkrétních příkladů.

Otazníky a protiargumenty 

Pro zajištění kvalitního bydlení musí každá stavba nabídnout zdravé vnitřní klima. Během každodenního užívání v domě vzniká vodní pára a vlhkost, pachy, objevuje se zde oxid uhličitý, emise chemických látek z vnitřního vybavení a dochází k citelnému spotřebovávání kyslíku, působením vlhkosti vznikají plísně. Zcela nezastupitelné je pravidelné a účinné odvětrávání.

Dřevostavby je poměrně složité navrhovat tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry v samotné konstrukci. Proto je zásadně důležité zajistit, aby povrchy stěn nebyly příliš ochlazovány a aby vodní páry mohly volně odcházet z domu ven (tzv. difuzně otevřená stavba). Tomu odpovídá složení obvodové stěny, kde se směrem z interiéru do exteriéru tepelný odpor vrstev zvyšuje a naopak difuzní odpor vrstev klesá.

Vnitřní klima dřevostaveb

„…je v mnoha parametrech příznivější než u staveb zděných,“ tvrdí Ing. arch. Lukáš Pejsar z architektonického týmu 3AE. „Z hlediska uživatelského komfortu bych vyzdvihl třeba to, že stěny nejsou chladné, ale na dotek teplé, v interiéru cítíte vůně dřeva. Nespornou výhodou je i schopnost dřeva pohlcovat zvukové vibrace, v dřevostavbě nevzniká žádná ozvěna atd. Jako architekt bych z vlastní zkušenosti uvedl, že lidé v případě dřevostaveb řeší komplexní pohled na bydlení především z hlediska ekologie a zdraví. Navíc si každý pod uživatelským komfortem představuje něco jiného.“

Používané technologie

Na bázi dřeva a dřevěných prvků se projektují a v praxi realizují stavby srubové, hrázděné, skeletové a vůbec nejčastěji stavby panelové. Montují se ze sendvičových velkoplošných (celostěnových) panelů, vyrobených předem ve výrobním závodě – technologie prefabrikace. Její stupeň se nejvíce pohybuje v poměru 70 : 30 nebo 80 : 20 (70 % prvků vyrobí závod, 30 % se dokončí až na místě).

Čtěte také: Rozhovor: Jak se bydlí v dřevostavbě po 10 letech?

Dodavatelské firmy jsou schopny (na připravenou základovou desku, patky nebo vruty) během jediného dne postavit svislé i vodorovné konstrukce, tedy obvodové stěny, podlahy a stropy i se střešními panely. V několika málo dalších dnech se dokončí vnitřní instalace a celá realizace včetně prací v interiéru se počítá řádově na dny až týdny. Výhodou je nezávislost na počasí, přesnost a jistá variabilita dispozic objektu ještě v průběhu stavby.

Panel tvoří nosný obvodový rám a několik vrstev, které plní různé funkce (tepelněizolační, zvukoizolační, parozábrana atd.), povrch panelu tvoří zpravidla deska na bázi dřeva. Jde o tzv. aglomerované materiály, kdy se z pilin, hoblin nebo štěpků a pojiv (cement, lepidlo, pryskyřice) vyrábějí desky a tvarovky. Některými svými vlastnostmi předčí masivní dřevo, především jsou odolné, tvarově stálé a pevné. Výrobci vyvinuli bohatou škálu konstrukčních panelů s různou skladbou materiálů, včetně sádrokartonu, překližky apod., s různým vzhledem a vlastnostmi. Ty pak ovlivňují energetické parametry, klima a další aspekty bydlení.

Dřevo - materiál budoucnosti

Že tomu tak je, potvrzuje i jeden z předních propagátorů stavění ze dřeva a přírodních materiálů architekt Josef Smola: „... dřevo je v tomto smyslu velmi vážným kandidátem s řadou bezkonkurenčních vlastností. Synergický efekt dřevěné skládané konstrukce lze jen stěží nahradit účinkem jiné sendvičové, dnes spíše lepené konstrukce, ať už se jedná o uhlíkovou stopu, poměr ceny a výkonu, zajištění požadavku relativní vzduchotěsnosti, požadavku na rychlost výstavby, flexibilitu, dodatečné změny...“

Včera, dnes a zítra

První vlaštovkou tuzemské montované dřevostavby byl známý Okal. Poměrně levný a proto dostupný domek zákazníky přesvědčoval i krátkou dobou montáže. Až čas ukázal jeho neuspokojující kvalitu. Doba pokročila a s ní se rozšířil sortiment dřevodomů a také jejich kvalita. Existuje zhruba 20 základních konstrukčních systémů, trh nabízí pestré spektrum variant i řešení (Atrium, Haas Fertigbau, MS Haus, Novatop, RD Rýmařov, HK Dřevstav, Palis Plzeň, Vesper Frames a bezpočet dalších).

Na bázi masivního dřeva se projektují a realizují, případně importují „stavebnice“ srubů a roubenek. Je to pochopitelně věc názoru a často i mnoha kompromisů. Přesto o oprávněném a rostoucím sebevědomí autorů, stavebníků i samotných dřevostaveb svědčí spousta praktických realizací, pravidelně zveřejňovaných na stránkách časopisu MŮJ DŮM.

Dokument národní kvality

Z iniciativy Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD) a Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského vznikl národní systém kontroly kvality montovaných domů. DNK je přísná certifikace, v níž jsou zapracovány praktické zkušenosti i předpisy a normy, postupy montáže i technologická kázeň na stavbách. DNK kromě jiného nařizuje certifikovaným firmám provádět blower-door testy, které ověřují dokonalou těsnost obálky stavby (je nezbytná zejména pro energeticky pasivní domy). Certifikované společnosti se pravidelně podrobují auditu právě na dodržování norem a postupů.

Text: Petr Saulich
Foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

16.03.2021 | Stavba