Příčky slouží k vnitřnímu členění budov a také nás chrání před šířením hluku. Jejich zvukoizolační vlastnosti se liší podle konstrukce, materiálu a technologie montáže. Chcete-li učinit opatření pro klid v domě, je třeba nejprve poznat základní zákony akustiky.

tavební akustika obecně definuje dvě skupiny zdrojů hluku. První zahrnuje zdroje, vyzařující zvuk do vzduchu (osoby, zvířata, reprodukovaná hudba). Druhou skupinu tvoří zdroje zvuku v přímém kontaktu s konstrukcí (chůze – tzv. kročejový hluk, pád předmětů) a pak je tu ještě kombinace obojího – kde jde převážně o technická zařízení (strojovny, kotelny atd.). Největšími zdroji hluku v budovách bývají blízké rušné komunikace, letiště, průmyslové stavby. Uvnitř domů si ale člověk často vystačí sám.

Zásady zvukové izolace

– zvuk se nesmí šířit vedlejšími přenosovými cestami (skrz prostupy rozvodů sítí, topení, podhledy, spáry), proto se prostupy utěsňují speciálními tmely a pružnými hmotami

– neprůzvučnost dveří je výrazně nižší než neprůzvučnost příčky, což snižuje celkovou neprůzvučnost příčky

– elektrické krabice by nikdy neměly být umístěny přímo proti sobě

– dvojité opláštění příčky (např. z SDK) vykazuje lepší akustické vlastností než jednoplášťové

– dutý prostor v montovaných příčkách se vyplňuje z 80 % jeho tloušťky izolací

Jeden si užívá, druhý trpí. Účinná protihluková izolace interiérových příček rodinného domu znamená vyrovnání šancí a kvalitu životních podmínek.

Příslušné hygienické normy stanoví maximální hodnoty hluku v místnostech (přes den 50 dB, v noci 40 dB), ovšem zmíněných 50 dB se rovná „ruchu“ tiché pracovny nebo obracení stránek novin a 40 dB představuje tlumený hovor, šepot či tikot budíku. To takový vysavač nebo hudební reprodukce ze studentského pokojíku už dosahuje 80 dB a proudové letadlo na startu dokáže vyhnat hlukovou hranici až ke 120 dB. 140 decibelů představuje pro člověka práh bolestivosti a často se neobejde bez následků...    Při posuzování konstrukcí z hlediska akustiky hovoříme o schopnosti pohlcovat, zadržovat hluk – o tzv. zvukové (vzduchové) neprůzvučnosti a kročejové neprůzvučnosti.

Víte co je zvuková izolace?
 V praxi představuje vzájemné akustické oddělení dvou sousedících prostorů, které zamezuje či potlačuje šíření zvuku z jedné místnosti do druhé. Hlučný prostor se nazývá místnost či prostor zdroje a chráněný prostor místností příjmu. Termínem zvuková izolace se ovšem často nesprávně označují výhradně produkty z vláknitých materiálů. Jde jen o přenesení termínu „izolace“ z jiných oblastí stavebnictví.

První z uvedených termínů představuje schopnost dělicí konstrukce bránit šíření zvuku vzduchem. Pro snadnou orientaci a snadné porovnání se používá ukazatel vážené vzduchové neprůzvučnosti Rw. Čím je hodnota vyšší, tím méně konstrukce přenáší zvuk. Kročejový hluk prostupuje konstrukcí do sousedních místností a dále se šíří vzduchem.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Parametrem je vážená normalizovaná hladina kročejové neprůzvučnosti Ln,w, přičemž platí, že čím je její hodnota nižší, tím je konstrukce lepší. Hodnoty neprůzvučnosti (Rw), zaznamenané ve „sterilních“ laboratorních podmínkách, se zpravidla o 2 až 3 dB rozcházejí s hodnotami, naměřenými na staveništi.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem

18.04.2014 | Stavba