Proces vývoje ve stavebnictví významně ovlivňují celospolečenské dopady – zdražování vstupních surovin i energií a ekologie. S neustálým zdokonalováním výrobních procesů jde ruku v ruce praktická aplikace. Již naši předkové do spojovací malty přidávali vejce, do vepřovic míchali řezanou slámu, pochopili důležitost hašení vápna… Tím vlastně dávali materiálům jiné, lepší, potřebné a důležité vlastnosti.
V posledních letech se přihlíží i k energetické náročnosti získání, výroby a obnovitelnosti výchozích zdrojů a klade se důraz na snižování negativních dopadů na životní prostředí. A významnou roli samozřejmě hraje i design produktu, jeho praktická použitelnost při respektování technických a technologických zásad, propojení funkční a estetické stránky věci.
Konkurenční soupeření se soustředí na zdokonalování vlastností, ale i vzhledu výrobků a komponentů. Přínos lze spatřovat nejen v technologickém pokroku, ale také v odlišném pojetí designu. Pozitivní je i skutečnost, že odžitý materiál je schopen vrátit se do lůna přírody, aniž by jí jakkoli ublížil, nebo jej lze recyklovat a znovu použít.
Stačí si vybrat nebo se zasmát
O rozhovor na toto téma jsme požádali šéfdesignéra společnosti Lasselsberger MgA. Marka Vráblíka.
Příroda je originalita, inspirace. Řečeno terminologií dneška, nejde v případě imitací vlastně o tzv. fejky?
„Jde o úhel pohledu, o postoj, často i nedomyšlený do důsledku. Ten, kdo materiál, na který se ptáte, rovnou označí za imitaci, tedy fejk či plagiát, ten třeba vůbec nemusí patřit k lidem, kteří by si ho nikdy nevybrali. Myslím, že to nikomu opravdu nevadí, spíš naopak, buďme rádi, že jsme tak odlišní a různí. Stačí si představit, že by na chvíli zmizelo vše inspirované přírodou. Stáli bychom zde polonazí, zmizela by spousta věcí, které máme opravdu rádi.“
Lze vůbec vytvořit opticky i jinak skutečně povedenou imitaci?
„To lze a mnohdy to ani není ušpiněno puncem imitace či náhražka. Není důvod toto označení zarputile hledat a dělat si z toho program. Stačí si umět vybrat, nebo se tomu třeba jen zasmát. Čím širší škála – od krásného po nejvíce odstrašující, chcete-li nejfejkovatější – pak vznikne, tím lépe. To náš vkus dozajista nezkazí, spíš naopak, vypiluje. Svět má být rozmanitý, přičemž slabí (včetně špatných výrobků) zmizí přirozenou selekcí. Je to zákon ryzí přírody, nechme to tedy na ní.“
Jak je to konkrétně v případě keramických dlažeb a obkladů? A existuje nějaký markantní rozdíl mezi českým zákazníkem a zahraničním klientem?
„Keramický materiál je příroda, která prošla žárem o teplotě přes 1 000 °C. Obklad si často na sebe bere podobu dřeva. V přesně definované, časově zastavené fázi (třeba fixní opotřebení), využívající čistě jen výraz, charakter dřeviny. Jde o fenomén dřevo-keramického designu, kde pomíjivý materiál dostal skoro nesmrtelné vlastnosti. Správnost této cesty potvrzuje obrovský zájem i v neoddiskutovatelných číslech.
Podle mého názoru k dodržení dobré estetiky jsou správné obě cesty, důležité je, že je jich víc. Ať už jde o design, který respektuje materiál, vyzdvihuje náhodu, poruchy a jedinečnost, anebo o design, preferující přesnou definovatelnost, opakovatelnost, trvanlivost, zkratku různých charakterů. Rozdíly mezi českým a zahraničním klientem určitě existují – oproti jiným zemím se necháme jako zákazníci snadněji ovlivňovat. Pak už je na designérech, výrobcích a obchodnících, jak s námi naloží. Neulehčujme jim to.“
MgA. Marek Vráblík |
|
|
– absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1992) a Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze (1998)Pokračování seriálu najdete v této rubrice příští týden.
Text: Petr Saulich, Foto: Redakce
