Jak daleko je od pasivity k nule?

Rozdíly mezi uvedenými standardy pro nízkoenergetický dům (NED), pasivní dům (PD) a nulový dům jsou patrny už z pouhého porovnání energie potřebné k vytápění. Nezbytným vývojovým stupněm k pasivnímu domu byly domy nízkoenergetické (hraniční hodnota měrné potřeby tepla na vytápění představuje < 50 kWh/m2/rok).

O kvalitativní stupínek výše jsou pak domy pasivní (roční potřeba tepla na vytápění činí ve středoevropských klimatických podmínkách asi 15 kWh/m2. Což znamená, že pasivní rodinný dům s podlahovou plochou 150 m2 by měl mít celkovou potřebu tepla na vytápění 2 250 kWh/rok (150 m2 x 15 kWh = 2 250 kWh).

Standardy s „nulou“

Definice se v závazných dokumentech poprvé objevila v roce 2010 při schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. Zmíněná směrnice je známá jako EPBD II (Energy Performance Building Directive II). Podle ní mají být nejpozději od roku 2020 všechny nové budovy s téměř nulovou spotřebou energie, proto směrnice uložila členským státům EU převést její požadavky do prostředí jednotlivých členských států a zapracovat je do vlastních zákonů. V ČR byly požadavky EPBD II začleněny do zákona 318/2012 (novely zákona 406/2000) o hospodaření energií a do novely vyhlášky 148/2007 o energetické náročnosti budov.

A „domy nulové“?

Jde v podstatě o pasivní domy, jejichž spotřebu energie kryjí v maximální možné míře obnovitelné zdroje. Měrná potřeba tepla se pohybuje na hodnotě < 5 kWh/m2/rok. Pro lepší představu – splnění současných závazných požadavků normy vede k potřebě < 100 kWh/m2/rok, ovšem jak ukázal rozsáhlý audit, požadované ukazatele splnilo pouhé 1 % rodinných domů (starší zástavba má totiž spotřebu násobně vyšší).

Zákon od roku 2020 požaduje „téměř nulovou spotřebu“ (zkratka NZEB – Nearly Zero Energy Building). Zde je ovšem třeba vzít v potaz slůvko „téměř“, což značí, že zákon ani prováděcí předpisy nejsou tak rigorózní a nevyžadují přímo „nulový dům“, ale pouze dům, který se nulovému standardu blíží. Je rovněž nutné přesně definovat rozdíl mezi potřebou a spotřebou. Jestliže potřeba znamená nároky domu na energii, pak spotřeba udává množství energie spotřebované technickým zařízením, které bude tuto potřebu pokrývat.

V případě potřeby netřeba znát způsob získávání energie, v případě spotřeby ovšem musí být navržený konkrétní systém vytápění, chlazení, vzduchotechniky atd.

Pro upřesnění…

Energetické standardy, obsahující jakoukoliv formu či vyjádření slova „nula“, často provází představa, že jde o nulovou potřebu tepla na vytápění. Krásná představa, ovšem takovou budovu prozatím postavit neumíme. Neregulovatelné tepelné zisky (solární) totiž nikdy nemohou zcela nahradit energii dodávanou systémem vytápění. Výsledné nulové (někdy dokonce plusové) bilance se dosahuje tím, že stavba je schopna energii sama vyrábět z alternativních zdrojů (fotovoltaika, solární kolektory, tepelné čerpadlo atd.).

Přísnější energetické standardy, než je standard pasivní, jsou tedy otázkou technologického vybavení, především zdrojů energie. V otázce kvality stavebního návrhu však stále zůstávají budovami pasivními.

Odpovědnost nás všech

Zdánlivě prvoplánová úspora energie není ani zdaleka výhradně technickou záležitostí, ale úkolem pro všechny zainteresované. Vydat se na přímou cestu k realizaci energeticky efektivních staveb totiž lze jedině za cenu určitých „obětí“. Oproštění se od letitých návyků a stereotypů a nahrazení tradičních technologických postupů novými. Je na projektantech, architektech, na realizačních firmách a dodavatelích technologií i na samotných stavebnících, také na státní legislativě (ta v podstatě rozhodla) a samozřejmě i na úřadech, rozhodujících o povolování staveb a stejně tak na parametrech staviv a materiálů a kvalitě práce, zda budeme úsporně nejen stavět, ale následně i žít.

Slovo odborníka

Ing. Jiří Beranovský, PhD., MBA – Ekowatt:

Přetrvávajícím problémem dneška je energetická závislost. Tvůrci a realizátoři novostaveb i rekonstrukcí proto usilují o přesný opak. Někteří odborníci však tvrdí, že jde pouze o „účetní“ nebo administrativní soběstačnost, neboť dům se bez napojení na sítě neobejde. Je to pravda?

Ing. Jiří Beranovský, PhD., MBA – Ekowatt „To, že dům je opravdu soběstačný, poznáte, až když ho odpojíte od sítě. S vytápěním obvykle není problém, snadno ho pořídíte třeba pomocí biomasy. Problém je ovšem s elektřinou, dům musí mít většinou nějaký záložní zdroj pro zimní období. Aby byl nezávislý na konvenčních zdrojích, musí být na obnovitelný zdroj čili v podstatě se musí jednat o dieselový agregát na řepkový olej. Předpokladem je samozřejmě využití fotovoltaiky.

Nicméně dům musí mít relativně veliké bateriové pole, které však zpravidla nepřeklene celé zimní období, kdy je sluneční energie málo. A jakmile dům využívá jakoukoli službu sítě, byť ‚pouze akumulační nebo regulační‘, nelze hovořit o soběstačnosti.“

Za alternativní se považují netradiční zdroje, vykazující výrazně vyšší míru využití primární energie než zdroje klasické. „Top“ obnovitelným zdrojem je slunce, pak je tu vzduch, země a voda. Jejich energie je ovšem – vzhledem k nízké teplotě – běžným způsobem takřka nevyužitelná. Dokáže ji zužitkovat jedině tepelné čerpadlo.

„Jsou i jiné možnosti pro využití nízkopotenciálového tepla, nicméně komerčně jde zatím jenom o tepelná čerpadla.“

Jeden z propagátorů ostrovního bydlení v nedávném rozhovoru vyjádřil přesvědčení, že za pět let nebude soběstačný dům nic extrémního a za deset let bude mít téměř každá budova svou vlastní výrobu energie, kterou si bude ukládat do bateriových úložišť a rozvodná síť bude sloužit především jako záložní zdroj a pomocník ke sdílení přebytků. Je tato představa reálná?

„Za předpokladu, že zlevní výroba baterií a zlevní se i agregáty na výrobu elektřiny, si to dovedu představit. Spousta lidí preferuje osobní svobodu před připojením, ovšem otázkou zůstává, zda je vhodné tento trend podporovat. Síť je velmi výhodná, rozhodně vychází levněji a efektivněji tzv. hybridní využití, které využívá výhod obojího. Jde spíše o to nalézt nějaký vhodný model, který bude fungovat i komerčně. Myslím, že třeba distribuční i výrobní společnosti, včetně ČEZu, jsou tomu v současné době i velmi nakloněny. Čili společně hledejme.“

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce