Hledáme atypická řešení, představujeme konstrukční a technické prvky, které mohou sloužit jako inspirace. Dnes vás zveme do domu, který si vše potřebné pro svůj provoz dokáže obstarat sám.

Kdo ze stavebníků netouží po moderním domě s mimořádně úsporným provozem? Komu by se nelíbilo žít bez závislosti na vodovodních sítích a dodávkách elektřiny, aniž by musel slevit ze svého komfortu? Právě takové vymoženosti nabízí ojedinělý ostrovní dům architekta Pavla Fojta.

Prvoplánová nezávislost

Projekt „podzemního“ domu vznikl v roce 2002, kolaudovalo se o pět let později. Výsledek: budova s minimálními tepelnými ztrátami a schopností pasivně využívat solární energii.

Funguje zde fotovoltaická elektrárna s akumulací a řízenou distribucí elektřiny, k topení se využívá akumulační nádoba, v níž se zároveň průtočně ohřívá teplá voda. O to se „samotížně“ stará kotel na dřevo nebo solární trubicové kolektory umístěné na střeše. Řešení umožňuje zatápět v zimě jen 1x za dva dny. Pořizovací náklady na (průkopnické) technologie činí asi 1 milion korun. Stejné řešení by – podle autora – s nynějšími zkušenostmi vyšlo na polovinu.

Podstatně sympatičtěji zní vyčíslení provozních nákladů: každoročně se v domě spálí kolem 8 m³ dřeva (8 tisíc Kč/rok), každé dva měsíce je třeba pořídit asi 10 kg propan-butanu na vaření (2,5 tisíc Kč/rok), 100 l nafty a 4 l oleje na provoz elektrocentrály (kolem 4 tisíc Kč/rok). Shrnuto a podtrženo – roční náklady na provoz domu představují cca 15 tisíc Kč.

Důkazy soběstačnosti

Vodu dům „pije“ z vlastní studny. Kanalizace sestává z jímky, která se jednou za čas vyváží, dešťovka putuje do vsakovací studny. Jediným zdrojem elektřiny je solární elektrárna o výkonu 2,5 kWp (46 panelů z amorfního křemíku, nabíjecí měniče baterií, baterie na 24 V, měnič, který z napětí baterií vyrábí běžných 230 V). O teplo se stará primární zdroj, litinový kotel Dakon o výkonu až 34 kW, napojený na akumulační nádobu o objemu 4 500 l. Pokud není třeba topit, vodu v akumulační nádobě stačí ohřát trubicové solární panely. K ohřátí 4 500 litrů vody v nádobě z 50 na 70 °C se spotřebuje zhruba 100 kWh tepla. Skutečný průměrný výkon kotle tedy činí 16 kW, reálné ztráty domu činí odhadem něco přes 5 kWh (výpočtové 8 kWh).

Teorie (a praxe) úspor

Koncepce objektu dokazuje, že většinu energie lze ušetřit i bez snížení uživatelského standardu či komfortu. Jak? Nahrazením elektřiny jinými dostupnými zdroji všude tam, kde se vyrábí teplo. Celý systém fungování ostrovního domu se pak točí kolem akumulačních baterií a jejich obsluhy. Stavba pasivně získává teplo ze slunce (pokud svítí). Konstrukční systém zase dlouhodobě zajišťuje konstantní teplotu...

Filozofii, podle níž vznikl tento dům, přibližuje jeho majitel: „Stavěli jsme rodinný dům, v němž by se nám dobře žilo. Veškeré technické zázemí domu k tomu muselo přispívat, jinak postrádá smysl.“ Na detailnější „povídání“ je toho ještě spousta. Proto se k této netradiční stavbě brzy dozajista vrátíme.

text: Petr Saulich, foto: archiv

Poslat Messengerem

06.08.2015 | Stavba