Sádrokarton v našich domovech

Stavba

Fotogalerie:

Odborníci tvrdí, že ze sádrokartonu lze vytvořit prakticky vše, co vás napadne. A mají pravdu. Sádrokarton můžeme navíc za určitých okolností uplatnit při stavbě rodinného domku dokonce i v exteriéru.

Sádrokarton je levný, snadno dostupný a práce s ním je rychlá. Jako systém je dotažen do nejmenších detailů, není to však systém „jednou pro vždy uzavřený", a proto stále přibývají nová řešení, umožňující ještě širší využití.
Zajímavý a poněkud netradiční důkaz jeho praktičnosti nabídla v posledních měsících sama příroda při rozsáhlých záplavách, které poškodily i plochy vytvořené pomocí sádrokartonu. Společnost Rigips dokonce vydala návod, jak postupovat při odvodňování sádrokartonových konstrukcí.

Pravdou je, že vysoušení či likvidace a následná obnova sádrokartonových stěn, příček, podlah atd. je mnohem jednodušší než u klasického zdiva a dalších tradičních materiálů. Podmáčené desky stačí například jen napíchnout šídlem či naříznout nožem, abychom zjistili, zda je v konstrukci voda. Stačí pak několik malých otvorů, abychom se vody zbavili a nechali desky proschnout. Otvory pak lze pomocí kousků sádrokartonu a sádry snadno a rychle opravit. Pokud jsou desky poškozeny silně, pak je lze snadno vyjmout z konstrukce a nahradit jinými.

Přespárováním a finální povrchovou úpravou pak dosáhneme snadno a rychle návratu k původnímu vzhledu sádrokartonové plochy. Dalo by se říci, že sádra (tedy sádrokarton) a voda se neslučují, že toto spojení je proti logice věci. Ale právě v takových situacích, jakými jsou přírodní pohromy, prokazuje sádrokarton vlastnosti moderního stavebního materiálu: flexibilitu, praktičnost, levnost, rychlost montáže, dostupnost, snadnou zpracovatelnost včetně nestandardních řešení.

Skromný přeborník

Zdánlivě nenápadné desky dnes představují jeden z nejpraktičtějších a nejvyhledávanějších materiálů pro stavbu v interiéru. V praxi velmi málo moderních stavebních technologií spojuje tolik jednoznačných kladů a výhod s jednoduchostí a snadnou manipulací tak jako sádrokarton. Je v oblibě mezi profesionály, i mezi kutily a svépomocnými stavebníky. U nás patří sádrokarton mezi tzv. mladé technologie, není na trhu „ani" dvacet let a bezesporu patří mezi nejprogresivněji expandující materiály. Toto „dobývání srdcí" tuzemských stavebníků souvisí s postupným poznáváním toho, co všechno sádrokarton umí.

Surovinami pro výrobu sádrokartonových desek jsou sádra, papír a voda. Nejnáročnější je ale především výroba papíru. Jde o pevnostní, několikavrstvý, speciální a normami přesně stanovený papír, vyráběný pouze v několika papírnách v Evropě. Dá se říci, že papír je to „nejchytřejší", co na sádrokartonové desce je. Jeho zásluhou totiž sádrokartonová deska vůbec drží pohromadě. Tento speciální papír působí jako tahová výztuž a zajišťuje přenesení ohybového napětí, vlastně zajišťuje to, aby sádrová deska byla pružnější a jen tak se nezlomila. Kdyby nebyl použit tento speciální papír, pak by při každé změně teploty docházelo i k výrazným změnám kvality. „Chytrý" papír dokáže tuto změnu minimalizovat a optimalizovat.

Pokud jde o vlastní sádru, pak ta se od té běžné, kterou známe, prakticky ničím neliší. O to zajímavější je ale proces jejího zpracování a výroby, kdy se do prosté směsi s vodou přidávají střídavě různá činidla. Nejprve to jsou zpomalovače procesu tuhnutí, na závěr naopak přicházejí na řadu urychlovače konce tuhnutí.

Technologie výroby sádrokartonových desek je považovaná za bezodpadovou, a tak se například jako jedno z činidel využívá i prach z řezání při formátování sádrových desek. Jinými slovy vše, co z nekonečného pásu sádrových desek odpadne, putuje zpátky do procesu jako příměs. Vysoká energetická náročnost daná potřebou rychlého dosušování desek je zas řešena pomocí rekuperačních jednotek, kudy prochází zbytkové teplo ze sušiček, a tím se minimalizuje energetická spotřeba. V tomto smyslu je výroba sádrokartonových desek také příkladně ekologická.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Co s ním

Ze sádrokartonových desek se ovšem dají dělat i věci, nad kterými užasne i hodně zasvěcený kutil. Ze sádrokartonu lze totiž optimálním způsobem vytvořit velice různorodé druhy interiérů věrnými imitacemi historických prostor včetně klenutých stropů a okenních ostění. Dají se z něj vyrobit obklady stěn a sloupů i s ozdobnými hlavicemi v nejrůznějších kombinacích se štukatérskými prvky až po nejmodernější tvář interiéru bytu, kancelářské budovy nebo hotelu.

Takové interiéry se pak vyznačují například světelnými rampami pro nepřímé osvětlení, kombinacemi plných povrchů s perforovanými, kompaktními spojeními stavebních konstrukcí s vestavěným nábytkem či speciálním, ze sádrokartonu vytvořeným zařízením bytu. Tím se myslí například posuvné dveře, zajíždějící do dutiny sádrokartonové příčky, zapuštěné bodové osvětlení, poličky, niky (výklenky) nebo celé části nábytku. Ve všech těchto případech přitom jde o plnohodnotná stavební díla s neomezenou dobou životnosti, která snesou srovnání s jinými druhy stavebních konstrukcí a v nejrůznějších směrech pohledu často tyto stavební technologie svými parametry předčí.

Ze sádrokartonu lze například provést i dělicí stěnu multikina, která má stejnou zvukovou izolaci jako monolitická železobetonová stěna tloušťky 40 až 50 cm, ale je přitom tvořena jen několik vrstvami sádrokartonových desek, přišroubovaných na tenkostěnných plechových profilech s minerální izolací vloženou do vzniklé dutiny. Tato sádrokartonová stěna může být až 15,5 metru vysoká, v případě požáru odolá plamenům minimálně po dobu jedné hodiny. To ale nejsou jediné výhody sádrokartonu v praxi. Vezmeme-li například hmotnost, rozdíl je oproti klasické příčce přibližně až dvacetinásobný. Z toho vyplývá i menší přepravená hmota a prakticky žádné nároky na spodní stavbu - tedy na statickou únosnost základů. Markantní rozdíl je i v rychlosti výstavby: není třeba provádět bednění, vkládání výztuže - armování, během výstavby je možné stavět celou stěnu v jednom sledu, bez technologických přestávek, a po dokončení stavby je na rozdíl od té betonové připravena k okamžitému užívání.

Z výše uvedeného je nasnadě udělat závěr, že lze ušetřit jak náklady na pořízení příčky, tak i podstatně zkrátit lhůtu vlastní výstavby. Tyto principy se opakují v různé míře u všech druhů interiérových konstrukcí ze sádrokartonu, ať už jde o stěny, obklady stěn, stěny šachet, podhledy, podkrovní šikminy nebo i konstrukce tzv. suché podlahy. Pro všechny tyto konstrukce je synonymem nízká hmotnost, krátká lhůta výstavby a vysoké parametry technických vlastností: zvuková izolace, požární odolnost, dostatečná tuhost a únosnost - byť jsou to konstrukce tzv. nenosné, a prakticky neomezená životnost. To vše je podmíněno pouze dodržením stanovených komponent a technologických pravidel montáže.

Typy sádrokartonových konstrukcí
Příčky	Nenosné stěny, které rozdělují prostor bytu nebo domu na jednotlivé místnosti. Jelikož nejsou oporou pro stropy, lze je snadno přemísťovat.
Podhledy	Lehké zavěšené konstrukce pod nosným stropem, které zakrývají často členitou část nosného stropu. Prostor nad sádrokartonovými podhledy nabízí také možnost skrytého vedení různých instalací.
Předsazená stěna	Lehká stěna postavená před stávající, většinou nosnou stěnu a zlepšující parametry stěny původní (tepelné, zvukové, požární apod.).
Šachtová stěna	Varianta předsazené stěny, která se využívá k obezdění nejrůznějších šachet, umožňující opláštění sádrokartonovými deskami pouze z jedné strany.
Instalační příčka	Příčka, jejíž dutý prostor uvnitř je připraven a využit k vedení rozměrnějších domovních instalací (např. odpady WC v horizontálním směru apod.).
Suchá omítka	Místo klasického omítání maltou je možné na stěnu nalepit speciálním sádrovým lepidlem sádrokartonové desky, a tím vyloučit mokrý proces.
Lehká sádrokartonová plovoucí podlaha	Dílce podlahy ze sádrokartonu jsou položené na vrstvu tepelné nebo zvukové izolace nebo suchého podsypu a tvoří podklad pod nášlapnou vrstvou. Tou může být vrstva z lamelových parket či například koberec.

Historie sádrokartonu

Speciální nářadí pro sádrokartonáře (RIGIPS)

I když je to k nevíře, cesta sádrokartonu začala před více než sto lety. 22. května 1894 byl v USA Augustinem Sackettem přihlášen patent na desky se sádrovým jádrem obaleným papírovým kartonem. Desky byly určeny pro obložení stěn a stropů. K jejich masovému rozšíření ale došlo po 1. světové válce především v USA. V Evropě se tento materiál prosazoval jen velmi pomalu. K přelomu došlo až v šedesátých letech 20. století, kdy vznikla velká poptávka po bytech a zároveň bylo nutné co nejrychleji řešit poválečné problémy. Právě v této době ukázala tzv. suchá výstavba své obrovské možnosti. V první polovině 80. let k sádrokartonové desce přibyla sádrovláknitá, která ještě více rozšířila možnosti suchého stavitelství. U nás byly před rokem 1989 technologie suché výstavby zastoupeny jen sporadicky. Desky se dovážely z Polska, ale podobně jako řadě jiných socialistických výrobků bylo lepší se jejich používání vyhnout. Zlaté časy tohoto materiálu u nás nastaly po revoluci a od té doby se jeho využití rok od roku zvyšuje.
Dnes již existují i v tuzemsku výrobní továrny firem Rigips a Knauf. Výrobní závod Rigipsu získal dokonce bronzové ocenění v rámci auditu World Class Manufacturing (výroba světové úrovně). Získání tohoto titulu znamená oficiální vstup do společnosti závodů se světovou úrovní výroby. Dalším velkým dodavatelem je francouzská firma Lafarge gips, která desky dováží ze svého závodu v Německu.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Poslat Messengerem