Jak oživit stěnu: Dekorativní stěrky

Stěrka versus omítka

Tři pojmy, které můžou mást – stěrka, omítka a výmalba. Klasická úprava stěn představuje nanesení půl až centimetrové vrstvy omítky na cihlu či beton a natření finálním nátěrem – výmalbou. Ta může mít nekonečně mnoho barev i aplikovaných barevných vzorů.

Tekutá konzistence se stříká, nanáší štětkou a nejčastěji se popadne váleček. Malovat by se mělo pravidelně, cca po třech až pěti letech. Maluje se především z hygienických důvodů a při poškození povrchu. Vryp do výmalby odkryje spodní vrstvu omítky či staré barvy.

Stěrky mají tužší konzistenci a nanášejí se na stěnu kovovým hladítkem, zpravidla ve dvou vrstvách o tloušťce 3 mm. Dekorativní stěrky jsou ve své podstatě vlastně omítky probarvené v celé hmotě, které se neopatřují výmalbou. Tloušťka stěrky umožňuje reliéfní zajímavé textury. Při poškození vrypem je zachována barevnost, nečistoty lze omýt vlhkým hadříkem. Dekorativní stěrky se nepořizují na pět let, ale při správné údržbě vydrží „navěky“.

Jak vybírat

Řídit se jen vzhledem se při výběru stěrky nevyplatí. Na prvním místě je potřeba si ujasnit, do jakých prostor chceme stěrku aplikovat a čemu je schopna ta která díky svým vlastnostem odolat. Odlišné nároky jsou kladeny na aplikace v exteriéru, v interiéru obytné místnosti, na ty za kuchyňskou pracovní deskou.

Nejvyšším nárokům z pohledu vlhkosti jsou vystaveny stěrky v koupelně, zvláště pak ve sprchových koutech, pro něž se výběr vhodných materiálů snižuje. Běžně jsou přílivu vody ze sprchových hlavic vystaveny stěrky, které v těchto místech nemají co dělat a ani sami výrobci je do těchto míst nedoporučují (např. Pandomo). Ochranná lakovaná vrstva je jen krátkodobým a z dlouhodobého hlediska nefunkčním řešením. Ostatní plochy v koupelnách, mimo sprchové kouty, lze již pojednat více stěrkami.

Stěnu za kuchyňskou deskou lze také řešit stěrkovým materiálem. Pozor jen na horký prskající olej, který na povrchu zanechá nenávratné stopy. Řešením je ochránit stěrku deskou z kaleného skla nebo zalakovat. Nejvíce svobody nabízí obytný prostor, v něm se meze prakticky nekladou.

Čistá elegance

Elegance hladké plochy beze spár je působivá a také z hlediska údržby praktická. Čistění spár mezi obklady je věčným bojem interiéru s obklady a dlažbou, protože nic víc nezničí výsledný efekt než špína usazená mezi dlaždicemi. U stěrky spáry neřešíte a jen si užíváte čisté plochy, na které se nic neusazuje.

Druhým plusem je absence formátu: dnes je v kurzu velký formát, a za pár let byste třeba volili mozaiku. Hladká plocha stěrky je nadčasovou volbou, která neomrzí.

Aby textura mohla vyniknout, je dobré vyhradit dekorativnímu ztvárnění stěny větší a jednu dominantní plochu prostoru. Stěrky vedené i pod názvem hlazené omítky jsou vápenné, cementovápenné, cementové, akrylátové či na bázi epoxidové pryskyřice. Daný materiál určuje vlastnosti a také vzhled povrchu.

Vysoce dekorativní stěrky na stěny interiéru, ale i exteriéru představuje italský výrobce Viero. Převážně ztvárnění betonu nabízejí stěrky na bázi cementu, které lze pro jejich pevnost aplikovat i na podlahy. Cementové stěrky bez další úpravy neodolávají vodě. Akrylátové či z epoxidových pryskyřic lze aplikovat i do sprchových koutů. Daní za přidaný syntetický materiál je ztráta přirozené imitace povrchu betonu. Některé mohou působit uměle.

Do deště

Protože na trhu již existují i stěrky, kterým nevadí každodenní sprcha, lze tento materiál aplikovat na stěny v okolí vany nebo přímo do sprchového koutu. Voděodolná stěrka Hydro od italského výrobce Viero přináší krásu betonového povrchu, která se neodplaví ani pod proudy vody. Kdo nechce zůstat u šedého odstínu, má na výběr z dvaceti čtyř převážně pastelových barev.

Povrch vápenné omítky je opatřen repelentním nátěrem, který vytváří na povrchu nevyditelný film odolný vodě a mastnotě. Na ošetřeném povrchu se nevytvářejí skvrny, aplikované plochy lze snadno čistit a nepodléhají žloutnutí. Repelentní nátěr se nemusí obnovovat, vydrží po celou životnost stěrky.

Druhou možností je epoxidová stěrka Betonepox bez nutnosti vrchní vrstvy laku. Lehce porézní materiál imituje betonovou plochu, dostupný je ve stovkách odstínů.

V praxi se v koupelnách a ve sprchových koutech používá řada stěrek, ale naprostou většinu z nich je třeba v rámci finální úpravy lakovat. Nalakovaná plocha odolá působení vody, ale problém většinou vzniká v místě napojení na podlahu.

Žádný těsnicí pružný tmel nefunguje věčně a v okamžiku, kdy tmel přestane plnit svou funkci, začne voda vzlínat odspodu pod zalakovanou vrstvu. Vznikají mokré mapy a v další fázi se vytvoří puchýřky, které následně odpadnou. Výsledný dojem stejně tak jako funkčnost jsou nenávratně ztraceny.

Text: Helena Marková, Foto: Archiv redakce a firem