Zásobování rodinného domu vodou, teplem a světlem samozřejmě řeší už projektová dokumentace. Ve fázi uzavřené stavby - přesně tam jsme se v seriálu dostali - je ještě stále čas na změny.

Člověk nepřežije bez jídla a vody a dům je na tom prakticky stejně. Snad jen jídelníček je maličko pestřejší. Jako „potrava" se nabízí elektřina, plyn, uhlí, koks, dřevo či slunce..., voda je naprostou samozřejmostí. Průměrná čtyřčlenná rodina obývající středně velký domek denně spotřebuje až 600 litrů pitné a užitkové vody.

Své dotazy pokládejte v PORADNĚ ZDE.

Tu musí někde získat a zpracovat. Dům může být zásobován z veřejného vodovodu, nebo z vlastního zdroje pitné či provozní vody, nabízí se i však kombinovaný odběr. Zatímco první varianta je výhodná z hlediska pravidelné dodávky, bezobslužnosti, kvality i garance hygieny a nezávadnosti vody, vlastní zdroj už může znamenat starosti.

Modré linie života

K vnitřním instalacím vodovodních rozvodů se dnes nejčastěji používají plasty (pitná voda) a měď (užitková voda). Systémy se prodávají jako ucelené stavebnice, z nichž si lze smontovat přesně to, co člověk potřebuje. Trubky, odbočky (fitinky), T-kusy, spoje, přechody, přípojky na čerpadla, na radiátory a kotle. Trubky se spojují zasunutím protilehlých konců a spájením cínovou pájkou. Průměr měděných trubek pro svislé stoupací potrubí by měl být alespoň 22 nebo 32 mm, pro připojovací potrubí pak postačuje 15 či 18 mm.

Hodláte-li si rozvody sestavit svépomocí, je třeba seznámit se podrobně nejen s vlastnostmi používaných materiálů a pří­slušenství, ale i s normami a zásadami montáže. V tomto případě se doporučuje plast, odpadá složitější proces tepelného tvarování a samozřejmě pájení. Snad jedinou z mála nevýhod plastových trubek je poněkud vyšší cena spojovacích částí a také skutečnost, že ztráta tepla z teplé vody je právě v plastovém potrubí o něco vyšší než u potrubí měděného.

Před zahájením prací je nutné naprosto přesně změřit délky rozvodů, spočítat všechny další součásti a doplňky. A udělat si definitivní jasno v tom, kudy voda poteče a hlavně kudy vyústí „na povrch". Tedy do ventilů a baterií, do vany, do sprchového koutu, dřezu, pračky... A samozřejmě i k teplovodním rozvodům a topidlům, kterými se budeme podobněji zabývat v samostatném díle tohoto seriálu.

Nadproudová ochrana

Důležitou součástí elektrických instalací jsou prvky pro zabezpečení ochrany proti zkratům a účinkům přetížení. Průřez vedení je dimenzován jen pro určitý jmenovitý proud, vycházející zpravidla ze jmenovitých proudů připojených elektrozařízení. Přívodní vedení od hlavní domovní skříně ke skříni elektroměrové je dimenzováno na proud, vypočtený pro celkový odběr domu. Tak jsou dimenzovány i jističe pojistky. Platí, že pro všeobecné použití jsou určeny jističe skupiny B (max. soudobý příkon 11 kW, průřez vodičů ve trojfázové přípojce Cu - 10 mm, Al - 16 mm). V domovních a by­tových elektroinstalacích jsou nej­častěji obvody s domovními zásuvkami jednofázovými 16 A, 250 V, někdy i třífázovými 156 A, 400 V a světelné obvody dimenzované na proud nejvýše 10 A při napětí 250 V.

Rychle, snadno, kvalitně

To jsou přednosti metody Quick & Easy (společnost Uponor) která plně využívá unikátní vlastnost PE-Xa potrubí, kdy pro bezpečné spojení potrubí s tvarovkami odpadá svařování, lisování i pájení. Metodu spojování lze aplikovat pro vnější rozměr 63 mm. Rozšiřovacím nástrojem se konec trubky i s objímkou předepsaným způsobem pouze rozšíří a nasune se na tvarovku. Po několika sekundách se trubka opět natolik smrští, že na tvarovce pevně drží. V závislosti na teplotě zpracování lze spojená místa už po 30 až 90 minutách natlakovat studenou vodou. Materiál trubky se tak vlastně sám stává těs­nicím prvkem, garantujícím stoprocentní spolehlivost bez další doplňků a příslušenství.

Potrubí Uponor PE-Xa se vyrábí v dimenzích od 16 do 110 mm s odpovídajícím sortimentem tvarovek z mosazi nebo plastických hmot. Součástí systému je samozřejmě příslušenství, jako rozdělovače, připojovací sestavy k otopným tělesům, nářadí atd. Ve všech místech s odběrem vody musí být instalována i funkční kanalizace. Kanalizační potrubí se dělí na připojovací, sběrné, odpadní a svodné.

Z nejfrekventovanějších místností, tedy z WC, z koupelny (sprcha, va­na, umyvadlo, ale i pračka, případně sušička, nejsou-li napojeny jinak) a z kuchyně (dřez, myčka nádobí) vede připojovací potrubí do sběrného potrubí mokrého prostoru. Odtud odpadní vody putují do kanalizační přípojky a do veřejné sítě. Případně k vlastní čistírně odpadních vod (ČOV). Vnitřní kanalizaci doplňuje větrací (odvětrávací) potrubí.

Můj dům doporučuje

Jednou z poměrně rychlých a téměř bezbolestných variant instalací jsou tzv. předstěny. Montáž rozvodů - nejen vody, ale i elektrorozvodů, topení atd. - se odehrává na povrchu, hotovou práci pak spolehlivě zamaskuje právě instalovaná předstěna. To samozřejmě vyžaduje dostatek vnitřního prostoru. Prefabrikované části systému se osazují na stěnu, sanitární vybavení (umyvadlo, WC, bidet) pak do modulů s přípojkami i splachovacím zařízením. Vše ukryje příčka ze sádrokartonu, v níž jsou buďto předem vykrouženy příslušné otvory, anebo si je zde podle potřeby vyvrtáte sami. Tyto předstěny pak můžete povrchově upravit nátěrem, tapetou nebo keramickým obkladem. Jako názorný příklad lze uvést velmi oblíbený a rozšířený systém Geberit, který se vyrábí jak pro montáž na lehkou sádrokartonovou příčku (Duofix, Duofix Speciál, rohový Duofix), tak do masivních konstrukcí (Kombifix), anebo v univerzálním provedení do mokrých i suchých procesů (Sanblock).

Z budníku až do lampy

Především na elektřinu je třeba mít také pečlivě vypracovanou projektovou dokumentaci. Dům je v tomto ohledu nenasytným žroutem a k naprosté spokojenosti vyžaduje stovky metrů elektrických kabelů, rozvodů a vedení, přesně dimenzované jističe, proudové chrániče, pojistky, vypínače, zásuvky. Elektrorozvody ovšem zároveň představují nejcitelnější a nejzranitelnější místo obydlí. Ze stavebního hlediska je možná lhostejno, z čeho je ta či ona stěna nebo příčka vystavěna, ve vztahu k elektrorozvodům je však třeba mimo jiné brát v potaz právě tuto skutečnost.

Novostavby z lehčených, tenkých a akusticky i tepelně dokonale izolujících materiálů umožňují velmi jednoduché ukládání vodičů a kabelů do vyfrézovaných drážek, do plastových „husích krků", elektroinstalačních kanálů a vykroužených instalačních krabic. Snadno zvládnutelné jsou i zcela nové rozvody ve stavebních konstrukcích z cihelného zdiva, ovšem ořechem tvrdosti kokosu rozhodně budou stěny z litého betonu. Vnitřní elektrické rozvody by měly být přesně vymezeny a rozděleny. Minimálně na světelné, zásuvkové a pro pevně připojené spotřebiče.

Projektová dokumentace by měla toto členění navrhovat včetně doporučených hodnot jističů, neboť zde se vše odvíjí od domovního připojení a rozvaděče. Důležitým prvkem všech vnitřních rozvodů jsou spoje a použité svorky, jejichž typ i druh požadovaného materiálu opět specifikuje projektová dokumentace. To všechno pa­dá na hlavu projektanta, dodavatelské firmy a v neposlední řadě na zhotovitele revizní zprávy.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Nebezpečné kopance

Průřezy vodičů a kabelů se volí tak, aby ani při průchodu jmenovitého proudu nedocházelo k nadměrnému zahřívání jader vodičů. Nejčastější průřezy měděných vodičů jsou 1,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na 10 A a 2,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na proud 16 A.
Základní ochranu před nebezpečným dotykem zajišťuje obvod uzemnění se samostatným ochranným vodičem (vede od hlavního rozvaděče k podružným rozvodnicím a rozvaděčům a dále k jednotlivým elektrickým předmětům (zásuvkám, svítidlům atd.). V současnosti se používají samostatné ochranné vodiče (PE se zeleno-žlutým značením) a střední vodič (N se světlomodrým značením).

Ty se už nesmějí vzájemně propojit. Normami a pravidly se musejí řídit i výrobci. Všechny potřebné údaje a parametry kupovaného elektrospotřebiče (příkon, výkon, účinnost, energetickou třídu) se dozvíte z přiloženého návodu a také z energetického (v zemích EU typizovaného) štítku, kterým je povinně označen každý takový výrobek. Snad nesložitějším problémem je elektřina v koupelně, kde se vše řídí velmi přísnými normami. Obecně platí - svítidla co nejdále od vany a umyvadla, dvojí izolace a krytí IP 54 (před stříkající vodou). Prostor se dělí na zóny (0, 1, 2) a ostatní prostor místnosti s koupací vanou, který je charakterizován jako zóna 3. Poměrně složité definice se týkají především odborníků, rozhodně se však informujte a pečlivě si prostudujte také následnou revizní právu.

Můj dům doporučuje

Spotřebiče, na něž se vztahují záruční podmínky, uvádí do provozu a seřizuje výhradně servisní pracovník vyškolený výrobcem nebo dovozcem. Ten je také povinen seznámit s jeho obsluhou provozovatele.Ostatní spotřebiče smí uvádět do provozu a seřizovat jen osoba, která je řádně seznámena s jejich funkcí. Spotřebiče se seřizují podle pokynů výrobce a musí být přezkoušena jejich funkce. U spotřebičů připojených na od­vod spalin se zároveň přezkušuje, zda spaliny řádně unikají do komína a nevracejí se do místnosti.

Domovní plynovod

Plyn se dnes podílí na spotřebě primárních energetických zdrojů přibližně 17 %, v budoucnu by to mělo být až 22 %. Plyn využívají zhruba tři pětiny domácností, přístup k médiu má asi 93 % obyvatel v téměř dvou třetinách obcí. Domovní plynovod se dělí na vnější (u oploceného pozemku, kde dělicí místo - hlavní uzávěr - je umístěno v oplocení nebo v ohradní zdi) a vnitřní, který se skládá z ležatého plynovodu, stoupacích potrubí a přívodů ke spotřebičům. Část před plynoměrem se nazývá přívod, za plynoměrem rozvod. Už jsme naznačili, že o topení budeme hovořit v samostatném díle seriálu, proto se věnujme výhradně rozvodům. Zde je třeba připomenout, že montáž OPZ (odběrné plynové zařízení) smí zajišťovat výhradně osoby s oprávněním organizací státního odborného dozoru a montéři s „Os­věd­čením odborné způsobilosti".

Po dokončení prací se vždy dělají předepsané zkoušky pevnosti a těsnosti a výchozí revize celého OPZ. Potrubí se před prověrkami nesmí natírat, aby barva nezakryla svary, závitové spoje nebo mikroskopické vady potrubního materiálu. Dnes se už i u nás používají modernější instalační materiály, k nimž patří například vícevrstvá potrubí. Od 1. února 2008 nabyla účinnosti nová norma ČSN EN 1775, která plně akceptuje používání vícevrstvého potrubí pro domovní plynovody do 5 bar. Nově platí, že všechna potrubí musí být ukryta ve stěně nebo v podlaze, nebo musejí být dobře chráněna. Pouze v místě plynoměru a v blíz­kosti nástěnky smí být potrubí odkryté. Z tohoto důvodu se vícevrstvé potrubí zavádí zatím výhradně v novostavbách a v renovovaných objektech.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Co všechno musíte vědět

Jsou-li přívodní potrubí, nové rozvody a plynoměr na svém místě a v pořádku (hlavním rizikem při instalaci potrubí je nekontrolovaný únik plynu, potrubí musí zůstat plynotěsné během celé jeho životnosti = kontrola kvality odvedené práce + revizní zpráva), pamatujte, že konce domovního plynovodu musejí být bezpečně zajištěny proti úniku plynu. Konce plynovodů se proto zaslepují zavařením, ve vašem případě samozřejmě kovovou zátkou. Venkovní, vrchem vedené ocelové plynové potrubí také musí být uzemněno proti statické elektřině a vnitřní potrubí a jeho příslušenství musí být vodivě propojeno podle příslušných norem. U domovního plynovodu je nejdůležitější propojení (vodivé) přívodu a vývodu plynoměru a přírubových spojů.

To se děje pomocí ocelového pozinkovaného drátu průměru 8 mm nebo páskou 20 mm x 2,5 mm, případně měděným vodičem průřezu 6 mm2. Důležitá je i pravidelná kontrola plynoměru a vedení přehledu o spotřebě. To není jen ekonomická otázka, ale také prevence proti úniku plynu a dalším anomáliím (stačí vypnout všechny plynové spotřebiče, zaznamenat stav a po několika hodinách tento stav překontrolovat). Zařízení zaznamenává spotřebu v metrech3 (černá políčka) a v litrech (červená políčka).

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

19.11.2015 | Stavba