Předchozí část seriálu najdete zde.
Zděné domy mají u nás staletou tradici. Moderní zděné materiály nabízejí dlouhou životnost, dobré statické i tepelněizolační vlastnosti a umožňují realizaci nejrůznějších návrhů od jednoduchých až po složité konstrukce s atypickými detaily. Technologie zdění však zůstává spojena s velkou pracností, dlouhými termíny dodání, velkými nároky na dopravu a vysokými náklady na celou realizaci stavby.
Velký podíl lidské práce logicky vede k velké náchylnosti k chybám, při realizaci stavby se špatně zvolenou stavební firmou či metodou „svépomocí“ (jak jsme se zmínili v minulém díle) se pak stavění může stát neustále se prodlužujícím a prodražujícím martyriem. (V praxi zabere stavba zděného domu často i více než 2 roky rodinného života.)
Montované technologie nabízejí zcela opačný postup: celá konstrukce domu je předpřipravena ve výrobní továrně až do detailů včetně rozvodů instalací apod. a samotná montáž hrubé stavby na staveništi trvá jen pár dnů, s dokončovacími pracemi v interiéru a v exteriéru několik měsíců. Prefabrikovaná výroba se vyznačuje velkou přesností a spolehlivostí, takže riziko chyb a poruch je výrazně eliminováno, její výhodou jsou i nižší ceny. Přináší tedy stavebníkům nejen velkou časovou úsporu, ale i ekonomicky výhodnější řešení. Tyto výhody jsou zásadní, ale nikoliv jediné.
Rozdíl je v životnosti
Rozhodnutí o rychlé a ekonomické stavbě montovaného domu je jasné. Nyní přichází otázka, jaký materiál zvolit. Trh ovládají dvě technologie: masivní konstrukce na bázi betonu (s komfortem zděných domů) a lehké konstrukce na bázi dřeva (nazývané dřevostavby).
Obě varianty mají své výhody i nevýhody, zásadní rozdíl ale představuje proměna jejich hodnoty v čase. Proto se pro dřevostavby užívá pojem jednogenerační stavby. Nový dům asi málokdo staví s vidinou bydlení na deset či patnáct let. Ale zatímco masivní materiály, jako jsou beton či cihla, jsou téměř nezničitelné, lehké domy z konstrukcí na bázi dřeva rychle stárnou a ztrácejí na hodnotě. Běžně vyžadují pravidelnou údržbu (zvláště pokud jsou fasády obloženy dřevem) a velkou rekonstrukci již po 15–20 letech. Prodávají se hůře než domy s masivní konstrukcí a více ztrácejí na hodnotě, zatímco cena domů masivní konstrukce v čase prakticky neklesá.
Dopřejte si více místa
Při pořizování nového bydlení se všichni stavebníci snaží co nejlépe využít každý metr parcely a samozřejmě i zastavěné plochy. Tak, aby dům umožňoval pohodlný život celé rodině za co nejvýhodnější pořizovací cenu. V dispozici pečlivě zvažují velikost všech místností, řeší dilema, zda ubrat místo v komoře ve prospěch dětského pokoje, doslova bojují o každý metr čtverečný. Málokdo by řekl, kolik místa lze získat pouhou volbou technologie.
Běžná tloušťka obvodové stěny zděného domu činí – v závislosti na energetickém standardu – 40 až 50 cm, montované dřevostavby cca 30–35 cm a domu montovaného z velkoplošných betonových dílců pouhých 15–20 cm!
V celkovém součtu to znamená, že na stejně velké zastavěné ploše (na stejném půdoryse) nabídne dům z betonových dílců o celých 15 % užitné plochy více než „silnostěnný“ zděný dům! Získáte tak celou jednu místnost navíc zdarma.
Více informací se dozvíte na webu Centra vzorových domů.
Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv – připraveno ve spolupráci se společností CANABA
