Kladno je největším městem Středočeského kraje a třináctým největším městem v ČR, do Prahy je to odsud asi 25 km. Domov tu má bezmála sedmdesát tisíc obyvatel. Poprvé je zmíněno k roku 1318, tedy poměrně pozdě, jako ves patřící rytířům Kladenským z Kladna. Název je odvozen od klády, což svým způsobem odkazuje na lesnatou polohu osídlení. (ČÁST 2.)

  1. 1. část článku najdete zde.

Od vikýřů k postmoderně

Na šňůrku své cesty navlékám další korálek, jmenuje se Kyšice a má více než 600 obyvatel. Jako první mě v obci zaujme jakýsi zelený slepenec s dvěma zasklenými lodžiemi, nyní tedy zimními zahradami nad sebou (11). V létě tu musí být skleníkový efekt jak na Venuši.

Ve vesnici stojí několik domů, obezděných cihlami, vybírám pro tebe, milý čtenáři, tři z nich. První se pokouší ve štítě rozehrát kompoziční suitu z pěti formátů oken (12), mohlo to i vyjít, nebýt těch dvou šikmých průzorů těsně pod střechou. Také řešení okapu na delší straně stavby asi není úplně ideální.

Nemám rád velké trojúhelníkové vikýře na čelech valbových střech (a v úžlabí už vůbec ne), přesto připouštím, že dům v zahradě na konci obce má nesporný půvab (13).

13

Tvarově lapidárnějšímu domku v sousedství zatím chybí dorostlá zahrada a to řešení se skalkou a s koniferami upřímně řečeno dobrý výsledek neslibuje (14). Líbí se mi ovšem barevná kombinace cihelné obezdívky a lesní zeleně na pergole.

Další obcí je Valdek, součást většího Braškova, dohromady čítající přes 1 000 duší. Černočerná dřevostavba, lesknoucí se v zimním slunci, určitě má svou architektonickou kvalitu, jistě by však byla přijatelnější a příjemnější v jiné, méně „surové“ barevné kombinaci (15).

Ve vlastním Braškově pak fotografuji podmanivou vilku s některými postmoderními citacemi a dokonce, na rozdíl od domu předchozího, s jistou optimistickou hravostí (16).

Velká Dobrá snad bude také velmi dobrá, říkám si s nadějí, vjížděje do následující obce (1 700 obyvatel). Plochostřechá vila v kombinaci režné cihly a dřeva s velkými okny mě doslova přitáhla, škoda jen, že mezi stromy a vzrostlými keři v zahradě se jen velmi nesnadně hledá dobrý záběr (17).

17

Na východním okraji této velké obce vyrostlo v poslední době několik desítek nových rodinných domů, bohužel tady ale najdete i ulice, které vyhlíží takto pustě a bezútěšně (18). Zdejším občanům se zřejmě hodně líbí koukat do zdi...

Některé domy si těmi betonovými tvárnicemi v „přitažlivém“ odstínu teplárenského popílku dokonce obezdily i fasády. Sražená střecha nad garáží tohoto poněkud monstrózního domu (19) mu propůjčuje, však zkuste trochu přimhouřit oči, zoomorfní zjev až druhohorně znepokojivý.

Potěšil jsem se ale na samém konci vesnice, kde jsem obdivoval přestavbu někdejší chalupy se spoustou zajímavých detailů (všimněte si např. toho okapního svodu nebo „vyloupnutí“ štítu z plochy fasády prostřednictvím dřevěného obložení přístavby) (20).

20

Otisk historie i přítomnosti

Doksy (1 600 usedlých) mě vítají několika ukázkami podnikatelského baroku (21), (22), naštěstí i tady je objektivně vidět, že tento způsob stavění už tu není zrovna „in“. Najdeme tu i domy výrazně lepších kvalit a ambicí (23).

23

Chci se ještě podívat do Buštěhradu (3 300 obyvatel), který byl v r. 1497 Vladislavem Jagellonským povýšen na město. To se dosti ambiciózně rozvíjelo, ale za třicetileté války je z gruntu vyplenili Sasové a ještě horší byl r. 1680, kdy údajně na mor zemřeli do jednoho všichni obyvatelé městečka. Následně sem byli dovezeni noví osadníci z Německa, časem se ale v českém (středočeském) moři zcela asimilovali.

Město je dnes spojováno s Jiřím Krampolem, který se tady narodil, a Otou Pavlem. Buštěhrad mne zklamal, většina nových domů tu nemá ani průměrnou architektonickou kvalitu, hojně je tu rozšířen podnikatelsko-barokní mor (24). Neumírá se sice na něj jako na mor dýmějový, ale pěkný pohled není ani na jeden z nich.

Poslední zastávkou pro dnešek jsou Lidice, obec velmi dobře známá snad všem Čechům. Líbí se mi, že jejich duch je na jedné straně tichý a pietní, ale na druhé straně i živý a příjemný. Obyčejný až prostý, ale kultivovaný. Vesnice v zeleni. Lipová alej, růžový sad, park, restaurace. Pěkné vilky bez zhůvěřilostí, které uvidíte jinde. Však se podívejte, co se tu právě staví (25). Krásné detaily, viďte.

25

Celá nová ulice pak vypadá (zatím) takto náramně (26). Lidice žijí.

26

Text a foto: Ing. arch. Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Lounsku, část 1.

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

 

 

logo MessengerPoslat Messengerem