Kolíne, Kolíne... Ne, nechce se mi začínat tímto obligátním Kmochovým velehitem. Pokud jde o Kolín, chci připomenout něco dosti jiného. Nafoukaný Bedřich (Fridrich) II. Veliký, pruský král, hnaný touhou po moci a slávě, porazil vojska Marie Terezie v bitvě u Chotusic. To rozhodlo o tom, že se země Koruny české zmenšily takřka o celé Slezsko. Kdyby s ním prohrála o 15 let později další bitvu, tentokráte u Kolína, bylo by to takřka jistě znamenalo odtržení Čech a Moravy od habsburské monarchie a totální germanizaci našich zemí. (ČÁST 2.)

1. část článku najdete zde.

Přepestré jižní kraje

Další zastávkou jsou Dolany. Objíždím Kolín z jihu a přimykám se k němu co nejtěsněji v naději, že blíž k městu to bude zajímavější a také že se omylem neocitnu v sousedním okrese kutnohorském. Nacházím tu konečně dům s výraznější výtvarnickou ambicí (9), se střechou poněkud sice tvarově „rozervanou“, avšak naštěstí opět uklidněnou plochou betonovou taškou. Kolem vzrůstá dobře založená zahrada, pozemek je přiměřeně velký – rozhodně zatím nejlepší bydlení mé dnešní mise

09

Pokračuji do Červených Peček, městyse s necelými 18 stovkami obyvatel. Hodně se tu staví, na obzoru Kolín, moc se těším. Hned zpočátku ale zjišťuji, že je tu pořád hodně „in“ polygonální apsida z časů podnikatelskobarokních. Buď v provedení přísavka podél okapové hrany domu (ten detail průniku šešulky polygonální střechy do střechy hlavní si raději ani nepředstavuji), nebo klasická přísavka nárožní (10), (11). Nevím, která je horší.

Jsem citlivý člověk a dokáže mne rozhodit i souboj dvou či tří protisměrných pultových střech v rozdílných výškách (12), (13). Za povšimnutí stojí i gradující kompozice oken do garáže (sic!) u dvojstřešního provedení, připomínající sloupečky odhadů volebních výsledků z televizní grafiky.

Dávám přednost klidnějším vodám, jako např. u této vilky se sedlovou střechou s přiměřeným pruhem obkladu ve štítě (14). Nejde jistě o architekturu s velkým A, avšak zcela jistě o příklad vyrovnané a věky ověřené kompozice, která má své opodstatnění.

14

Nakonec fotografuji ještě dva domy s pozoruhodně osleplými fasádami do ulice. Zatímco bílému hranolu s plochou střechou přiznávám tichou eleganci, střídající jistě holou fasádní plochu rozměrným prosklením směrem do zahrady (15)...

15

...druhý, dosud nedostavěný dům mě skličuje velice už nyní (16). Tahle fasáda se věru nepovedla.

V Dobešovicích fotografuji než tmavě lososový bungalov s mohutným piedestalem z betonových tvárnic a něžnými obloučky jak záclonkami pro princeznu (17). Rotvajler tu na mě vystartoval s takovou vehemencí, že jsem raději od dalšího studia domku upustil.

Bohouňovice také nenadchly, snad jen tuto zeď s hlohyní šarlatovou tu můžu (z toho, co jsem viděl) označit za krásnou. Méně betonu a více pečlivosti ve skladbě by ovšem prospělo i jí (18).

Nad obcí se rozložil také srub, který dělá zdejšímu geniu loci pěknou díru do těla, vystavuje tu na odiv své tesařské detaily a podtatranské proporce bez ohledu na to, že zdejší polabská krajina disponuje duchem velmi nepříbuzným (19).

Chtěl jsem původně i Bořeticemi jen projet, pak mě tu ovšem přitáhla dřevostavba jak cigáro záškoláka. Tady vidím architektonickou ambici docela zřetelně a jen bych si přál, aby i dokončení stavby pokračovalo v nasazené kvalitě. Protnutí dlouhé okapové hrany stavby vstupní verandou se zabudovanou střešní terasou (s výhledem na Kolín, proč ne?) působí promyšleně a původní stavbu jaksepatří ozvláštňuje (20).

20

Po stopách Jana Kotěry

Dál na mé cestě leží Ratboř, vesnice, kde žije asi 500 usedlých. Její centrum je velmi pečlivě upraveno, obec působí příjemně a udržovaně. Prohlížím tu se zaujetím Kotěrovu přestavbu původní vodní tvrze a posléze barokního zámečku na moderní bydlení z roku 1912 (21), dodnes považovanou za jeden z nejodvážnějších stavebních počinů na českém venkově. Ta polokruhová přístavba rizalitu zimní zahrady věru odvážná je.

21

Rozhlížím se po okolí, novější rodinný dům s vyšší architektonickou ambicí tu však nenalézám. Přesto mě jistá úpravnost a vysekané trávníky veřejných prostranství naplňují alespoň smířlivostí (22).

22

Nakonec však objevuji ještě dům s poněkud paranormálně řešeným štítem (23), tak se raději s Ratboří loučím.

O posledním domě, jehož fotografii ti, milý čtenáři přináším, jsem se dozvěděl až vpodvečer od svého kolínského klienta, který jej považuje za nejzajímavější dům na Kolínsku. Sedám do auta a v paprscích zapadajícího slunce zachycuji tuto pozoruhodnou stavbu v obci Konárovice: se svým klientem v jeho hodnocení zcela souhlasím (24 - hlavní foto článku).

Na příští výlet zase někam jinam, na jiné hezké české chaloupky se těší Ing. arch. Jan Rampich.

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1.

logo MessengerPoslat Messengerem