Slovo Nymburk je českou zkomoleninou slova Neuenburg an der Elbe, Nový hrad na Labi. Když jsem si tohle přečetl kdysi na gymnáziu, byl jsem trochu zklamán, doufal jsem totiž, že jde o zkrácenou verzi slova Nymphenburg, Hrad nymf. Mládek sice tehdy zpíval, že „Brno je krásná loď, za děvčaty v Brně choď“, ale já si představoval, že ty pravé nymfy žijí tady. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Festival zdobnosti

Pamatuji se dosud na hodinu dějepisu, kdy jsem byl zkoušen ohledně událostí r. 1866. Uvedl jsem jako dějiště slavné a hrozné bitvy s Prušáky Sadskou, což profesora rozlítilo natolik, že mě vyrazil od tabule: vždyť jen totální ignorant si může plést Sadskou se Sadovou! Patrně poprvé v životě teď jedu do Sadské a ta vybledlá vzpomínka mi vytanula na mysli sama od sebe... Tak tedy: Sadská, město od r. 1784, má dnes asi 3250 obyvatel. Žádná velká bitva se tu v okolí prozatím neodehrála. Zato to brzy začne trochu bojovat uvnitř mě samého. Vila, která mě na kraji města vítá, by se dala popsat jako Někdo to rád zdobné aneb Čtyři vikýře stačí, drahoušku (14).

A komu tady nestačí vikýře, nebojí se vystavět nad svou vilkou regulérní věž (15). A komu by se i to zdálo málo, vystaví si mohutný obloukovitý vikýř. Vím, že se tohle může řadě lidí dokonce líbit, ale nemohu si pomoci: orientovat terasu v patře do ulice jen proto, aby dům vypadal důstojně? To se přece dělalo naposledy před sto lety (16). Je mi líto, ale v Sadské jsem o nic, co by mělo nezpochybnitelnou architektonickou kvalitu, ani nezavadil.

Už opravdu na dohled města Nymburka leží Zvěřínek (230 obyvatel). Páteřní ulice v obci vypadá dosti úpravně, chybí mi tu jen více zeleně (17). Poněkud tupě a prázdně zírá na svět také kubus téhle plochostřeché vily (18).

U písečného přesypu

U soutoku Výrovky a Labe se rozložila obec Písty. Jejích 425 usedlíků se pyšní tím, že se tu nachází jeden z posledních písečných přesypů u nás a že to odtud nemají daleko do legendárního Kerska. Koukám zde poněkud zaskočeně na podivnou hmotovou srostlici (19), jakousi nárožní pavláčku nad celkem slušnými vraty, poněkud ale poničenými bimbavými lucerničkami. A ta uliční fasáda! Jenže celé to je zřetelně opečovávané, negativní soud v takových případech vynáším jen nerad. Všechno dohromady působí jako nějaké kulisy z Poprasku na laguně...

Ve vsi ještě fotografuji i tenhle docela vydařený dům s výškově odskočenou sedlovou střechou a obkladem z cihelných pásků, ten lze pochopit vcelku bez problémů (20 - hlavní foto článku).

Na druhém břehu žádná změna

Zatím jsem rodinné domy „lovil“ jen jižně od města, přejíždím tedy Labe a hledám něco zajímavého i na severu. První na řadě jsou Bobnice, kde žije 868 lidí. Celkem dost se tu v poslední době staví, vesnice vyhlíží hodně vitálně.

21

Takovouhle rozkvetlou ulicí se jde opravdu docela pěkně, i když jednotlivé – staré i nové – domy v ní mají kvalitu velmi rozkolísanou (21).

Řada domů v nejnovější výstavbové lokalitě tu působí svým hmotovým rozvrhem i detailem poněkud prapodivně. Žlutavý obr s rozeklanou siluetou je zhmotněním neklidu, zkoušel si nasadit příliš mnoho tvarů a nedokázal jim poručit (22).

Vedle další, tentokrát fialový. Jako mnoho jemu podobných se snaží do ulice předvést to nejlepší a nejkrásnější, z čeho byl sestaven: velký přesah střechy (tady v Polabí se bez něj zajisté nelze obejít), rozcapený štít, obloučková okna, teráska, rizalitek... Líbí se vám to? Upřímně doufám, že ne (23).

Hned v další obci, Oskořínku, někdo tuto sestavu pro velký úspěch ve skromnějších podmínkách zopakoval (24). Oskořínkovských je méně než Bobničanů, totiž 538, a také podstatně méně je tu i nových domů.

Přejedu nenápadnou křižovatku v centru a ocitám se ve vsi se známým názvem, totiž Hrubý Jeseník. Tady ovšem Praděd nehledejte, nejvyšším místním bodem je rozhledna Romanka, postavená na „kopci“ o výšce 204,5 m n. m. Je sama o sobě velmi pozoruhodná: v r. 2002 získala cenu Grand Prix architektů a současně jde o nejníže položenou rozhlednu v ČR.

V Hrubém Jeseníku jsem objevil starou, ale udržovanou roubenku, trochu připomínající marcipánové srdce z pouti (25)...

25

...a konečně také „normální“, obyčejný domeček. Kdyby takhle (alespoň) vypadaly na naší vesnici všechny, byl bych spokojen (26).

26

Text a foto: Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Chebsku, část 1.

Jak se staví na Lounsku, část 1.

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1. 

logo MessengerPoslat Messengerem