Zhruba polovina veškeré vody v domácnosti padne na mytí, koupání, mytí nádobí a splachování WC. Víc než jednu třetinu takto spotřebované vody pak člověk prostě spláchne do kanalizace.

Asi pětina denní spotřeby připadá na praní, vaření a něco se doma taky vypije. Všechny uvedené činnosti mají přímou či nepřímou spojitost se splaškovými odpadními vodami, přičemž každý vlastník objektu, v němž odpadní vody vznikají, je povinen zajistit jejich nezávadnou likvidaci. To lze řešit několika způsoby, z nichž nejobvyklejší je napojení domu na veřejnou kanalizaci.

Kanalizační přípojka

Podle zákona č. 274/2001 Sb. je kanalizační přípojkou (KP) myšlena samostatná stavba, tvořená úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace z domu (nebo odvodnění pozemku) k zaústění do stoky. Dříve byla takováto přípojka definována jako vodní dílo. Každý dům má mít pouze jednu KP, u oddílné kanalizace pak jednu přípojku splaškovou a jednu dešťovou. Kanalizace se dále obecně dělí na venkovní a vnitřní (je v majetku vlastníka nemovitosti).

Čtenáři se často ptají, zda jsou podle zákona povinni připojit se k veřejné kanalizaci. Odpověď definuje zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 3, odst. 8 totiž může obecní úřad rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na nichž vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné.

Využití „jiné" vody

Vodní zákon v § 6, odst. 2 pamatuje i na řešení akumulace a využití srážkové vody, což přispívá k ochraně zdrojů pitné vody, k úspoře jejích zásob a ke snižování nákladů a výdajů za vodní zásobování. Stejně užitečným efektem je  ovšem snížení průtoku odpadních vod v kanalizacích. Z pohledu stavebníka či majitele nemovitosti je však třeba vidět i druhou stranu mince, kupříkladu nutnost vybudování zdvojených rozvodů vody (pro pitnou a pro srážkovou), chemické či jiné ochrany a dezinfekce zařízení a sběrných nádob, a další opatření.

Samostatnou kapitolu pak tvoří zpracovávání tzv. šedé vody. Zatímco průměrná spotřeba pitné vody na jednoho člověka se pohybuje mezi 150 až 200 l/den, množství odpadních vod je velmi proměnlivé. Přitom právě jejich množství a kvalita představují základní parametry třeba pro výstavbu a dimenzi domovních čističek. Nejdůležitějším kritériem domovní čistírny odpadních vod (DČOV, ČOV) je především požadovaná kvalita výsledného produktu. Tomu se totiž podřizuje volba technologie čištění a výkonu zařízení.

Vnitřní kanalizace

Ponechejme teď stranou záležitosti mimo dům a věnujme se rozvodům uvnitř budovy.
Platí, že potrubí je nutné dimenzovat vždy na konkrétní podmínky. Musí mít sklon minimálně 3 %, jenž garantuje bezproblémové odtékání splašků. Příliš prudký spád může způsobit zbytečně rychlý odtok vody, nízký sklon zase nežádoucí usazování pevných částí. Vzdálenost mezi zařizovacími předměty a odpadním potrubím by neměla přesáhnout předepsané míry (u záchodové mísy například 1,5 m), jistá omezení platí i v počtu kolen.

Projektant se při tvorbě návrhu nevyhne řešení odvětrání (vyvádí se nad střechu) a rozmístění zápachových uzávěrek (sifonů). Ty se dělí na vodní a mechanické (se zpětnou klapkou), uvnitř budovy se ale smějí používat jen vodní, umisťované v prostorách chráněných před mrazem. Vně domu, například u dvorních vpustí, musí být umístěny nejméně 1 m hluboko.

Některá stavební pravidla

Vedení připojovacích potrubí od umyvadel, bidetů, van a sprch s obvyklou jmenovitou světlostí DN/OD 40, respektive 50 v příčkách tl. 80 nebo 100 mm je problematické z hlediska statiky, z důvodů přenosu hluku není vhodné vedení potrubí ve stěnách sousedících s ložnicí. Důležité je i půdorysné řešení dispozic z hlediska vzdáleností, návrh tloušťky stěn a jiných stavebních konstrukcí.

Při vzdálenosti zařizovacích předmětů od odpadního potrubí větší než 4 m (max. 6 m) je nutné vedení tohoto potrubí pod stropem nižšího podlaží nebo v dutinách mezi podlahou a stropem nižšího podlaží. Potrubí vedené pod omítkou se z důvodu tepelné roztažnosti před zaomítáním obaluje lepenkou nebo plstěnými pásy.

Nad potrubím v podlaze má zůstat krycí vrstva betonu o tl. nejméně 15 mm. Potrubí zabetonované ve stropní desce nelze opravovat, a proto je třeba dbát na kvalitu uložení (sklon, tvarovky, světlosti). K čištění potrubí se v nejnižším podlaží v blízkosti zalomení a v případě napojení na společná větrací potrubí také v nejvyšším podlaží osazuje přibližně 1 m nad podlahou čisticí tvarovka s krycími dvířky.

Odhlučněné systémy potrubí

Každý pohybující se předmět vytváří hluk a vysílá vibrace ve formě tlaku či tlakových vln do okolního vzduchu. Ve vnitřní kanalizaci se vyskytují dva typy hluku: hluk, který se šíří vzduchem - vychází z potrubí a způsobuje ho odpadní voda tekoucí uvnitř, a hluk, který se šíří konstrukcí potrubí - vychází z trubek a armatur a také ze systému, jímž je kanalizace upevněna ke stavbě budovy.

Existuje komfortní řešení, značně eliminující oba způsoby šíření hluku. Jsou jím odhlučněné systémy vnitřního odpadního potrubí s názvem POLIphon a FRIAPHON (Glynwed). Při výrobě systému POLIphon byla použita metoda průtlačného lisování trubek z PP-MD (uzpůsobeného polypropylenu) s třemi vrstvami. Odpadní voda tedy přechází přes tři hmotná média, která silně omezují šíření hluku.)

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

22.10.2014 | Stavba