Vývoj nových stavebních technologií a materiálů podléhá hledání úspor, ale i soudobým trendům, k nimž patří ekologie a zdravé životní prostředí. Ovšem na poslední dva atributy se často zapomíná.
Myšlení člověka jednadvacátého století víc než kdykoli v minulosti ovlivňují koeficienty, ztráty, potřeba a spotřeba. Fenoménem doby se stal energetický průkaz domu se štítkem. Pozornost se soustřeďuje na maxiúspory a minináklady. Zohledňujeme ekologii vnějšího prostředí, ovšem bohužel často na úkor kvality vnitřního klimatu v domě. Bydlení ale není jen o teple.
Jásat nad ušetřenou tisícikorunou za vytápění a přitom utrácet za léky či prodělávat na nemocenské je krátkozraké. Vždyť uvnitř budov trávíme až 90 %, doma pak celých 55 % veškerého času.
Důležité otázky
Zvyšující se tlak na úspory vede ke stavbě téměř hermeticky utěsněných příbytků. Kvalita stavby se odvíjí (často se tak i posuzuje) od co nejnižších provozních nákladů a minimálního úniku tepla.
Ale jak je to s vnitřním prostředím našich obydlí, v čem to dnes vlastně žijeme, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti (které jsou nesrovnatelně častěji než všechny předchozí generace stíhané nachlazením a chorobami dýchacích cest)? A jak je to s dalšími parametry vnitřního prostředí budov, tedy s tepelně-vlhkostním mikroklimatem, s denním osvětlením, s hlukem, s přítomností aerosolů, elekroiontových a toxických látek, s obsahem prachových částic a plísní, s dopady na psychiku…?
Hledání odpovědí
Výrobci stavebních materiálů samozřejmě vše výše uvedené vnímají, respektují a ve své praxi řeší. Pojďme tedy poodkrýt, jak se v tomto smyslu „chová“ zděná stavba, přesněji stavba z vůbec nejstaršího kusového zdiva, z cihel. I dnes se totiž cihla řadí k nejrozšířenějším stavivům.
Po řadě poznatků, které odhalily závadnost některých stavebních materiálů vyvinutých v minulém století (azbestocement, chemické sloučeniny v nátěrových hmotách, stopy radonu v lehkých betonech, formaldehyd v klížených deskách atd.), jsou výrobky z ryze přírodních surovin (i z hlíny) vysoce ceněny nejen z hlediska technických a ekonomických vlastností, ale i z ekologického a zdravotního hlediska.
To posouvá nepálenou i pálenou hlínu do kategorie surovin příznivě působících na tvorbu kvalitního životního prostředí i na lidský organismus.
Moderní cihelné zdivo
Cihelné bloky a tvarovky kromě jiného vybíráme také podle normových, zejména tepelněizolačních parametrů. K nejznámějším patří výrobky Wienerberger (Porotherm), HELUZ, KM Beta (Profiblok), opomenout však nelze ani Tondach (Keratherm) a další. Prakticky všichni výrobci dnes nabízejí vylehčené cihelné bloky se soustavou dutin, případně s integrovanou tepelnou izolací (Porotherm minerální vatou, HELUZ polystyrenem).
„Projektováním, realizací a údržbou cihlových domů se zabýváme už deset let,“ říká Ing. David Ryč, majitel teplické stavební firmy Solidní domy. „Osvědčil se nám systém Porotherm, disponující vysokou pevností, tepelnou izolací, akumulací a stabilitou.“ A přidává konkrétní důkazy. Například objemovou stálost, kdy veškeré nekovové stavební látky vykazují v praxi větší či menší obsah vody, který ovlivňuje jejich objem. Při vysychání pak dochází ke smršťování, při nasáknutí vodou naopak k nabobtnání.
Oproti stavebním hmotám vyráběným s hydraulickými pojivy mají právě cihly (zde konkrétně Porotherm) tu výhodu, že proces smršťování se u nich po vysušení a výpalu ještě před jejich použitím zastaví.
Silným argumentem je i akumulace tepla, ovlivňující tepelnou pohodu v objektu. „Obecně cihlový dům méně reaguje na výkyvy teplot, což klienti oceňují zejména v parných letních dnech,“ pokračuje inženýr Ryč. „Akumulace tepla je velmi prospěšná i při topení v krbech. Krby mají běžně výkon 14 kW a i při mírném hoření výkon neklesne pod 6 kW. Tepelné ztráty budovy se dnes pohybují kolem 5–7 kW při –15 °C, při nule ale stěží 2 kW. Výkon topidla tak několikanásobně překračuje ztráty, interiér se přetápí. S akumulačním zdivem interiér výrazně pomaleji přehřejete a zároveň pomaleji vychladne. To je pro tepelnou pohodu klíčové.“
Zvuková izolace
Mezipokojové příčkové zdivo musí tlumit zvuk. Příslušná akustická norma sice předepisuje hodnotu zvukové izolace mezi pokoji téhož bytu pouze v bytových domech (min. 42 dB), což ovšem neznamená, že v rodinném domě by to mělo být jinak.
Například příčkovka Porotherm 11,5 AKU Profi garantuje neprůzvučnost 46 dB (50 dB se rovná „ruchu“ tiché pracovny nebo obracení stránek novin a 40 dB představuje tlumený hovor, šepot či tikot budíku). Pro neprůzvučnost je rozhodující zejména plošná hmotnost stěny. Neprůzvučnost může výrazně ovlivnit i tloušťka a hmotnost omítkové vrstvy.
Výrazný vliv na neprůzvučnost pak má přesnost rozměrů zdicích prvků, umožňující zdění s pravidelnými spárami. Důležitá je kvalita zdění s rovnoměrným a úplným vyplněním spár. Dobrými akustickými vlastnostmi se vyznačují i cihlové domy ze systému HELUZ.
Jak na tichou domácnost |
|
|
Pro komplexní hodnocení akustického komfortu domu lze využít metodiky akustického štítkování dle mezinárodní metodiky COST implementované do českých standardů. Hodnocením akustického standardu na základě měření prošel i experimentální pasivní dům HELUZ Triumf. Obvodové konstrukce domu tvoří cihly Family 50 2in1, vnitřní nosné konstrukce jsou z cihel Pohoda = teplo, vlhko, stabilita
„Vliv konstrukčního systému na vnitřní prostředí budovy zákazníky při návrhu stavby v podstatě nezajímá,“ říká produktový a technický specialista HELUZ Ing. Pavel Heinrich. „Proto se dodržují pouze nutné vlastnosti stavby, vycházející z platné legislativy. Vnitřní prostředí budovy ovlivňují i parametry vnějšího prostředí, lidská činnost uvnitř budovy, konstrukční systém a technická zařízení.“
Konstrukční systém ovlivňuje zejména tepelně-vlhkostní a akustické mikroklima, které každý člověk vnímá velmi rychle a intenzivně (teplo – chlad, vlhký vzduch – suchý vzduch, ticho – hluk), ale i ostatní druhy mikroklimatu (např. toxické či elektroiontové), jejichž negativní účinky na lidský organismus se projevují dlouhodobě a téměř nepozorovatelně.
„Pro tepelnou pohodu uživatelů domu je nutné zajistit příznivou kombinaci teploty vzduchu a vnitřních povrchů konstrukcí a tomu odpovídající vlhkost vzduchu,“ pokračuje Ing. Heinrich.
„Cihelné zdivo se vyznačuje velmi dobrým teplotním útlumem a fázovým posunem, a tedy minimálními změnami teplot vnitřních povrchů při velkých změnách teplot venku (během 24 hodin se někdy teplota změní i více než o 30 °C), nedochází ani k velkým změnám při ohřátí slunečním zářením (cihelná fasáda se v létě ohřeje až na 60 °C). Cihly pro vnitřní konstrukce se vyznačují vyšší tepelnou vodivostí a objemovou hmotností, díky tomu mají dobrou tepelnou přijímavost a tepelnou akumulaci, a tak přispívají k větší tepelné stabilitě vnitřního prostředí.“
Další bonusy cihel
Volba konstrukčního systému částečně ovlivňuje i vlhkostní klima. Optimální relativní vlhkost vnitřního vzduchu činí 50 % ± 10 %. Samotný cihelný střep se vyznačuje nízkou přirozenou vlhkostí (sorpční vlhkost střepu je při 23 °C a 80% relativní vlhkosti vzduchu kolem 0,5 % hmotnosti).
To znamená, že i při vysoké relativní vlhkosti vzduchu si cihla zachovává své tepelně-technické vlastnosti, zatímco u jiných materiálů může zvýšená vlhkost vést ke zhoršení jejich parametrů. Podmínkou je ovšem eliminace tzv. zabudované vody během stavebního procesu (např. dešťové srážky).
Zajímavým ukazatelem ovlivňujícím psychický stav člověka je tzv. elektroiontové klima. Vzduch obsahuje ionty s kladným a záporným nábojem. Čím více „minusových“ iontů vzduch obsahuje, tím je klima příznivější. Zejména počet negativních lehkých aeroiontů je vyšší u cihelné budovy oproti budově s lehkým obvodovým pláštěm, a to přibližně o 230 iontů/cm3.
Jen připomeňme, že optimální počet negativních aeroiontů v dýchací zóně člověka je 1 250 ± 250 /cm3. Zmíněný rozdíl je tedy poměrně značný.
Stavebnictví budoucnosti
Moderní materiálové inženýrství bere ohled na environmentální aspekty a na udržitelný rozvoj, využívá recyklace i vedlejší produkty a zaměřuje se také na nové stavební materiály a technologie. Přesto, jak už jsme se zmínili, nejvíc se staví z tradičních materiálů.
Existuje sice spousta netradičních staveb – z hlíny, z balíků slámy atd., nicméně hodnota těchto realizací je zatím opravdu spíše experimentální. Důvod? Projektanty a eko-průkopníky na straně jedné inspiruje dostupnost surovin a jejich cena, na straně druhé jejich fantazii tlumí možná právě striktní požadavek energetických a dalších úspor.
Navzdory tomu přibývá domů, jejichž „tělo“ tvoří popisovaná klasika, ale jednotlivé stavební detaily a konstrukce experimentálně využívají tu doškovou střechu, tu hliněnou omítku apod.
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem
