Proč je vlastně nutné komín vložkovat? Dnešní technicky vyspělejší a efektivnější spotřebiče totiž produkují spaliny s jinou teplotou a chemickým složením než kamna našich prarodičů.
Jaké komíny vložkujeme
Nejčastěji vložkujeme starší komíny z plných červených pálených cihel. Zbylých cca 10 % tvoří komíny z kamene – tj. hrady a objekty postavené do roku 1900, a komíny z vepřovic, tedy z nepálených cihel sušených na slunci, které najdeme v budovách stavěných v „hubených“ (například válečných) letech. Stojí většinou uprostřed domu a jsou u hřebene vyvedeny skrz střechu nad její rovinu. Toto zcela strategické a velmi praktické umístění v centru objektů je zřetelným příznakem původního komína.
Tyto komíny jsou jedno- anebo víceprůduchové, v 90 % českých objektů mají vnitřní rozměr průduchu 150 × 150 mm, který vychází z původního formátu cihly: 150 mm šíře a 300 mm délka. Při jejich zdění střídavou vazbou vznikne vnější rozměr komína cca 450 × 450 mm a vnitřní rozměr pak vychází na oněch tradičních 150 × 150 mm. Pokud chcete takový průduch něčím vyvložkovat, pak do něj bez dalších úprav průduchu (například vyfrézováním) dostanete vložku 130 mm, maximálně 140 mm, ale jen za předpokladu, že komín bude dokonale rovný, čistý a budete mít velké štěstí.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Čím se komíny vložkují
Nejčastěji se používají kruhové komínové vložky. Existují i jiné průřezy, z těch dalších se nejčastěji používá ovál. Jsou vyrobeny z materiálů, které uvádíme podle četnosti jejich použití v praxi: kovové, plastové, keramické a další – například nafukovací a vytvrzovací či skleněné. Jednoznačně nejpoužívanějším materiálem pro vložkování komínů je kov, zejména vložky z nerezového plechu používané pro odvod spalin od tuhých, kapalných a plynných paliv. Jsou univerzální a mezi kominíky oblíbené pro svou poměrně malou váhu a příznivou cenu ve srovnání s ostatními uvedenými materiály.
K plechovým patří i vložky z hliníku, ty jsou však určené pro specifický typ spotřebičů plynu – především tzv. turbokotlů. Keramické vložky jsou ještě univerzálnější a odolnější vůči účinkům spalin a jejich kondenzátů než vložky kovové. Jejich nevýhodou pro vložkování je však vyšší váha, než mají vložky plechové. Důležitým nedostatkem je ale to, že jsou širší a tím pádem potřebují mnohem větší prostor pro osazení než ty plechové.
DŮVODY VLOŽKOVÁNÍ KOMÍNŮ |
|
1) Ochrana stávajícího komínu a následně i interiéru od dehtu, která prosakuje skrze spáry ve starém komínovém zdivu a zamořuje místnosti. 2) Prevence promočení dna komínu a přilehlých zdí a jejich narušení vlivem kondenzátů spalin nebo srážkové vody. 3) Zajištění ideálních podmínek pro spalování paliva ve spotřebiči (jeho výkon ovlivňuje výška spalinové cesty a tím i velikost tahu, materiál, průměr i drsnost stěn, počet kolen atd.). |
Při vložkování, kde se často řeší každý milimetr, je pak takový rozdíl zcela zásadní. Dalším druhem vložek jsou vložky ze speciálního plastu, které se těší většímu zájmu výrobců a „vložkařů“ až v posledních letech. Dají se ale použít většinou jen pro odvod spalin od kondenzačních kotlů na plynná paliva, jejichž spaliny jsou vzhledem k principu kondenzace a získání dodatečného tepla ze spalin již poměrně studené a mokré. Ostatní zmíněné typy vložek mají velmi specifické použití. K těm skleněným uveďme, že jde o dokonale odolný materiál, přesto se však využívají jen zcela výjimečně.
text: Stojan Černodrinski, foto: archiv
_wm.jpg){kind=small}
