Zemní plyn dodávají domácnostem plynárenské společnosti spotřebními plynovody, k uskladnění propan-butanu (LPG) slouží nadzemní nebo podzemní tlakové nádrže.

Plyn se v rodinných domech i v bytech využívá především k vytápění, k ohřevu vody a k vaření. K tomu jsou samozřejmě nutná příslušná plynová zařízení, která se podle vyhlášky č. 21/1979 Sb. dělí do skupin A-G, přičemž většiny staveb se týkají skupiny F a G, tedy rozvod a spotřeba plynů spalováním (kotel, sporák, zařízení pro ohřev vody atd.). Podle druhu média se plynová zařízení dělí na zařízení na zemní plyn, na LPG (liquid petrol gas - tedy propan nebo butan a jejich směsi), na bioplyn a na svítiplyn (ten se už dnes nepoužívá).

Cesta plynu do domu

Dodávce zařízení na přepravu či skladování plynu předchází zadání díla a proces pokračuje zpracováním projektu pro stavební povolení a prováděcího projektu až k praktické realizaci. Uvedení zařízení do provozu nakonec musí „požehnat" příslušné zkoušky a revize. Domovní rozvod plynu začíná plynoměrem, osazeným (s hlavním uzávěrem HUP a regulátorem tlaku) v normované skříni za vstupem přípojky na pozemek. Odsud plyn putuje přes uzavírací armatury ke spotřebičům.

Domovní plynovody

Plynovody v budovách vedou od předávacího místa po spotřebiče a jsou určeny pro tlak do 10 kPa a spotřebiče do 50 kW (neplatí pro plynovody v zemi a LPG). Pro plynovody, na které se napojují spotřebiče nad 50 kW a které jsou označeny jako průmyslové, je nutná revizní kniha.

Podle použitého materiálu existují plynovody z oceli, z polyetylenu a z mědi, používají se však i vícevrstvá plastová potrubí. V budovách se ale mohou používat výhradně kovová potrubí, která se ukládají na konzoly nebo držáky podél zdí nebo pod omítku. Tato omítka nesmí být agresivní a nesmí pohlcovat vlhkost (sádra či malta na bázi hygroskopických materiálů). Vnější části plynovodů mohou být vedeny po fasádách, ve fasádách nebo v zemi. Upřednostňují se
celosvařované trubky, opatřené rozebíratelnými spoji jen u spotřebičů, plynoměrů a regulátorů.

Nátěry domovního plynovodu jsou třívrstvé o tloušťce 0,25 mm jakoukoli barvou, pouze v místech s možností záměny s jiným potrubím je nutné trubky označit žlutými proužky nebo žlutou lakovou barvou. Plynovody nesmí být vedeny v podlahách. Do kolektorů, šachet nebo kanálů je lze ukládat pouze v případě, že prostory jsou trvale větratelné a přístupné kontrole i údržbě. Navíc se na těchto úsecích plynovodů nesmí umisťovat rozebíratelné spoje, uzávěry a jiné armatury.

Typy vícevrstvých potrubí

Prvním typem jsou plastová potrubí s vrstvou hliníku, druhým typem celoplastová potrubí, která zabraňují prostupu zápachu skrz plášť trubky. Zápach totiž vždycky signalizuje únik plynu a při revizi by v souladu s bezpečnostními předpisy mohl být označen za velmi vážnou závadu. Vícevrstvé trubky se vždy instalují do podlahy nebo do stěn, případně musí být chráněny proti mechanickému poškození a proti vysokým teplotám jiným způsobem. Odkryté mohou být jen u plynoměru a spotřebiče. Aplikace je tudíž vhodná v novostavbách, při rekonstrukcích starších objektů je pracná a finančně nákladná. Jedním z používaných typů vícevrstvého potrubí je například ALPEX.

Kam s „měřákem"?

Platí, že každé odběrné místo musí mít samostatný plynoměr. Ten připojuje dodavatel plynu nebo jím pověřená organizace do výklenků (v bytech výjimečně i do bytového jádra), do přístavků, sloupků, skříní nebo klecí či do oddělené místnosti nebo i volně v bytě. Vždy to ale musí být místo dobře přístupné, větratelné, chráněné proti povětrnostním vlivům, prachu a poškození.

Plynoměr se rozhodně nesmí umisťovat ve světlících, šachtách nebo chráněných únikových cestách. Svislý číselník musí být umístěn ve výšce 1 až 1,8 m, horizontální číselník pak 0,5 až 1,5 m nad podlahou. Plynoměr může být zavěšen na připojovací potrubí pouze tehdy, pokud nedojde k namáhání jeho tělesa. Skříň musí umožňovat manipulaci a běžnou údržbu, plynoměr musí mít elektricky vodivé přemostění.

Plynové spotřebiče

Podle výkonu se dělí na spotřebiče do 50 kW a nad 50 kW (kotle, pece, zářiče), podle hospodaření s teplem se rozlišují spotřebiče kapalinové (kotle, ohříváky vody) a sálavé (zářiče, topidla). Podle konstrukce existují:

- spotřebiče otevřené, skupina A: se sáním spalovacího vzduchu z místnosti, v níž jsou instalovány, a s odvodem spalin do téhož prostoru - např. plynové sporáky a ledničky;
- spotřebiče otevřené, skupina B: se sáním spalovacího vzduchu z místnosti, v níž jsou instalovány, a s odvodem spalin komínem do venkovního prostoru - kotle a pece napojené na komín;

- spotřebiče uzavřené, skupina C: umístěné v místnosti, spotřebovávají vzduch přivedený zvenčí do jejich spalovací komory s odvodem spalin do venkovního prostoru.

Požadovaný nejmenší objem místnosti

Místnosti, do nichž se umisťují plynové spotřebiče, se dělí na větrané, větratelné a nevětrané. Ovšem zdaleka ne každý prostor vyhovuje a příslušné normy (zde ČSN EN 1775 a TPG 704 01 - rozlišuje spotřebiče v bytových a nebytových prostorách) stanoví základní podmínky, k nimž patří požadovaný nejmenší objem místnosti a požadovaná výměna vzduchu.

Odvod spalin na fasády a střechy

Zde je nutné připomenout, že vyústění odtahu spalin do balkonu nebo lodžie není přípustné. Vyústění komínů nad střechu řeší ČSN 73 4201, odtah spalin a sání vzduchu nad střechy se pak prakticky realizuje podle technických pravidel TPG 941 01 (přetlakové komíny a kouřovody), kdy toto vyústění musí být min. 0,4 m, v oblastech s předpokladem vyšší sněhové nadílky alespoň 0,5 m nad rovinou střechy. Uvažujete-li o vyústění odkouření na fasádu, realizační firma musí učinit opatření proti možnosti vnikání spalin zpět do objektu.

V praxi to mimo jiné značí umístění tohoto odkouření minimálně 0,5 m od okenních a dveřních spár a větracích otvorů. Umístění plynových spotřebičů skupiny B (kotle a pece napojené na komín) je poněkud složitější. Objem místnosti má být nejméně 0,001 m³ na 1 kW výkonu. Odborné práce svěřte firmě s příslušnou autorizací a odborníkům.

text: Petr Saulich, foto: archiv

Poslat Messengerem

16.07.2015 | Stavba