Podlahové vytápění: teplovodní, nebo elektrické?

10. 6. 2016

4 min. čtení

Teplá voda

Teplovodní podlahové vytápění má mnoho shodných znaků s konvekčním teplovodním vytápěním. Jde především o zdroj tepla, kterým může být plynový kotel nebo elektrokotel, tepelné čerpadlo či solární panely. Výjimkou není ani kombinace několika zdrojů. Další podobností je přenosové médium – voda, rozváděná pomocí potrubí.

Zásadní rozdíl je však v teplotě vody: u klasického vytápění radiátory tvoří teplotní spad topné a vratné vody 90/70 °C, u moderních nízkoteplotních soustav pak 75/50 °C, u podlahového teplovodního systému to může být jen 38/35 °C. Tento údaj se může měnit podle požadavků na momentální teplotu, ale rozdíl stále zůstává markantní – teplota topné vody, a tedy spotřeba energie na teplovodní podlahové vytápění je výrazně nižší.

Úspornost tohoto způsobu vytápění ještě zvyšuje akumulační vrstva, v níž jsou rozvody zality – dokáže dlouho udržet teplo a postupně jej vyzařovat do interiéru. Teplovodní podlahové topení je vhodné tam, kde zdrojem energie je tepelné čerpadlo s vysokým topným faktorem či solární kolektory a celá soustava tvoří jeden celek spolu s ohřevem teplé užitkové vody.

Vlastníte-li dům na vesnici s kotlem na pevná paliva, který chcete zachovat, protože máte dostupné levné palivo, pak teplovodní podlahové vytápění může být také vhodným řešením.

Teplovodní podlahové topení má navíc jednu vlastnost, která je s elektrickým nesrovnatelná: lze jej totiž používat místo klimatizace. Proudící médium (voda) dokáže ochlazovat podlahu a tím výrazně přispět k vaší tepelné pohodě i v létě.

Dráty a rohože

Hlavní předností elektrického podlahového vytápění je jednoduché položení kabelů či rohoží hned pod povrch nášlapné vrstvy podlahy. Tento způsob totiž zaručuje největší komfort vytápění z hlediska uživatelského: snadnou regulaci teploty s rychlou odezvou systému (je rychle zatopeno). Správná regulace je základní podmínkou hospodárnosti provozu a je největší výhodou elektrického podlahového topení. Pomocí centrální řídicí jednotky je možné nastavit teplotu individuálně v každé místnosti.

Další výhodou je malá výška podlahy. Tenkovrstvé topné systémy pro přímé vytápění představují jen několik milimetrů silné odporové kabely, kladené buď volně, nebo v meandrech vetkané do rohože ze skelných vláken. Pokládají se do flexibilního tmelu mezi odizolovaný pevný podklad a podlahovou krytinu apod. Podlaha se celkově zvýší maximálně o 2 cm. Hodí se tak zejména pro rekonstrukce tam, kde nelze zvýšit výšku podlahy.

Elektrické podlahové vytápění lze instalovat také jako poloakumulační a akumulační, výška podlahy se pak zvyšuje. U akumulačního vytápění jsou kabely zalévány do silné betonové vrstvy a výška podlahy se o moc neliší od vytápění teplovodního. Poloakumulační způsob využívá k akumulaci dlažbu.

Z hlediska investičních nákladů jsou elektrické rohože nejvýhodnější. Jednožílové nebo dvoužílové tenkovrstvé systémy se doporučuje kombinovat s jinými druhy topení, které při prudkém poklesu teplot topnému systému vypomůžou.